Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak usilovat, jak žít

Táhnout za jeden provaz


Vlečeni každodenní rutinou si často pokládáme otázku, na čem vlastně záleží? Co je podstatou naší činnosti zde na Zemi, kromě nezbytné práce na zabezpečení holé existence?
Pokud nás bude zajímat jen to nejnutnější k přežití a všechen ten ostatní balast dáme stranou, dojdeme k závěru, že jedině pomoc druhým dává smysl.


Na fyzické úrovni jde samozřejmě pomáhat na mnoha frontách a je to jistě úctyhodné, ale nám by mělo jít o pomoc jinou. Pomáhat tvořit dobrou karmu pro dobro všech bytostí.
V Drahokamech 2 v kap. "Jak jsem byl uveden do vysoké magie tzv. pravé ruky", píše Mistr toto:
,,Byl jsem tedy magikem. Dokázal jsem celá léta držet jednu jedinou myšlenku bez odchýlení se od ní. A vím: kdyby někdo za těchto okolností měl lepší zevní osud, mohl by si hrát s osudy světa jako se svými náladami. Ty někdo, vyskytni se a dovrš to, co jsem začal já: udrž pokoje plnou, zbožnou a přáním dobra plnou mysl bez zakolísání a proti všem nepřátelskými vlivům přírody až do konce svého života. Pak budeš druhým, kdo jde touto cestou, cestou svých předchůdců."


K.M. píše, ty někdo. To znamená, že by stačil člověk jeden a změna by začala probíhat. Pokud je mi známo následovníků nauky jsou stovky. Zkusme si my všichni, co se hlásíme k Nauce, najít každý den chvíli pro všechny bytosti. V takovém
počtu následovníků by metta, ona jediná myšlenka na dobro všech měla pokrýt celých 24 hodin, a to už by bylo něco.
V oceánu všech myslí panuje chaos a jen pár vladařů a mocipánů drží pevně otěže svých ideí a svět je tímto směrem vlečen. Kam vlečen, není třeba psát. Vnesme tedy do tohoto chaosu světlo, pokoj a stabilitu. Buďme jako ty majáky na břehu a určujme směr jiný. Světlem majáku ať je nám dobro a dobrá nálada a onou stabilitou naše pokojná a přáním dobra plná mysl.


Toto je dle mého pochopení ono spojení bhakti s karma jógou. Nesobecká činnost z lásky k univerzálnímu Životu. To je smyslem Mistrovy nauky. Ono oboustranné vykoupení mysli i srdce pro dobro všech bytostí. V klidu a radosti žít a v klidu a radosti zemřít, by mělo být základním právem.
Spory a rozbroje ohledně Nauky a pokračovatelů by měly být ukončeny, je nutné táhnout za jeden provaz, za provaz metta.
Poděkujme všem našim předchůdcům ze staré gardy za jejich obětavou práci a nesme světlo dál. Jestli má někdo stále ještě tendence otvírat staré rány, doporučuji mu si najít nějaký kontaktní sport s přísným trenérem, třeba boxangry.


Kromě dobroty vše je marné říká se a při smrti to platí dvojnásob. Kufry u rakve stát nebudou. Dobro je to jediné, co bereme sebou. Dobrá nálada a mysl do konce, pro dobro všech. Na ničem jiném nezáleží, vše ostatní je jen mámení
a prach u cesty. Pokud budeme mít nějaké trápení či splín, zapomeňme na sebe a místo toho se věnujme metta.
Co na mě záleží, jen ať jsou všechny bytosti šťastny.


Zmínil jsem se tu o lásce ke všemu, co žije, k univerzálnímu Životu. Vivékananda napsal toto:
,,Ten, kdo vidí, jak v tomto různotvarém světě vším prostupuje Jedno Jediné, kdo v tomto světě
plném smrti nachází Jeden Nehynoucí Život a kdo v tomto necitlivém a nevědomém světě poznává
Jedno Světlo a Poznání, tomu a nikomu jinému, je dáno spočinout ve věčném míru..."

( patrik )

 

                               Doslov.

Tento poslední Patrikův příspěvek byl záměrně uveden jako samostatný odkaz. Zdá se totiž, že ani po devadesáti letech od první realizace Květoslava Minaříka v roce 1926, není ještě Jeho následovníkům zcela zřejmé, oč se vlastně v Mistrově nauce jedná a že přes zcela jasné její směrnice, postupy a definice, se tyto pokyny jen stěží dostávají až na úroveň  denního vědomí. A jak Květoslav uvádí, co není na této úrovni, to je neúchopné, nepochopitelné a pro člověka tudíž i neexistující a nereálné.

Ukazuje se totiž, že největší buddhistická překážka a největší zlo – nevědomost, definovaná již Buddhou jako „síť bludných názorů a přesvědčení“, je velmi pevně vázána na bytostnou strukturu každého adepta, kterou můžeme označit jako „neustále se vyhraňující jáství“.

Při pečlivém pozorování sebe sama lze dojít ke zjištění, že vědomí nelze rozšířit za hranice svého těla, je-li toto vázáno samovolně vystupující  ideou vlastního já. Toto jáství, které klasický buddhismus považuje toliko za fiktivní, je neustále utvářeno bytostnými impulsy, vyvěrajícími z karmických předpokladů každého jedince, jež se pak manifestují i ve vnějších podmínkách, kterými je jedinec zpětně ovlivňován.

Běžný okruh každodenního myšlení se pak již setrvačně zabývá světskými či rádoby duchovními ideami typu: já a moje dětství, já a moje dospívání, já a moje zážitky, já a moje křivdy, já a moje povinnosti, já a moje starosti, já a moje potřeby, já a moje koníčky, já a moje touhy, já a moje plány, já a moje minulé životy, já a moje mimořádné schopnosti, já a moje vize, já a moje mystické úspěchy, já a moje poznání, atd.

Tím se vědomí ocitá v jakési křeči, kdy vlastní jáství stává se tou nejvýznamnější skutečností a nelze tedy do denního vědomí dostat v zásadě nic nového, co není v úzkém vztahu k tomuto jáství, pakliže je zcela zahlceno sebou samotným – onen plný šálek čaje, do nějž již nelze nic přilít.

Patrik ve svém příspěvku upomíná na Mistrova slova, že lze neutěšené osudy našeho světa změnit k lepšímu, ať již mimořádně disponovaným jedincem nebo skupinou usilujících, kteří mantru proměny pochopí jako živoucí skutečnost a mocně ji vtiskou do kolektivní mysli světa. A zde nečekejme, jako praví Evropané, "úspěch do pěti týdnů, jinak jdu od toho"smiley.

Kdo tedy má zájem, může meditovat takto: z vyhraněného jáství žádné dobro neplyne, jelikož toto je schopno ve svém procesu sebezavíjení plodit toliko další stupeň dekadence - sobectví, na základě nutnosti vše utilitarizovat a mít z toho osobní prospěch. Ze sobectví pak povstalo ubližování a z toho následně zlá karma a veškeré zlo, praví Mistr, ve kterém nyní musíme přebývat. Naopak z odosobnění, umenšení vyhraněného jáství, povstalo všechno dobro, které nám ještě zbývá.

"Kdo dbá prospěchu jiných lidí, ten se odosobňuje. Kdo se odosobňuje, ten dosáhne osvícení. Proto je nezbytné věnovat se skutkům lásky", říká Mistr v Tajemství Tibetu 1.

Metta, coby přání všeho dobrého všem živoucím tvorům, bohům, lidem i bytostem astrálním, je tím žádoucím skutkem lásky a odosobňující činností, jelikož nepřináší žádný přímý osobní hmotný prospěch. Je doslova jakousi veřejně prospěšnou prací, kterou lze do jisté míry odčinit přečiny z minulosti, za které musíme nyní přebývat na tomto světě a odvrátit tak od sebe i od světa další posilování sobectví a tím větší a větší upadání do zhoubné strasti.

Celé světy povstaly zdánlivě z ničeho a zdánlivé nic, v tomto případě metta, může zase celé světy změnit - opravit k lepšímu. Vztáhněme to k sobě - nikdo by přece nechtěl být ve vlastním těle zhoubnou rakovinnou buňkou, zdánlivě vítězící v existenční soutěži nad ostatními buňkami, ve skutečnosti ale sobecky požírající celý organismus a přetvářející jej ke svému zrůdnému obrazu, ale jistě by raději byl třeba bílou krvinkou nesobecky pracující ve shodě s potřebami celku k jeho zachování. A člověk není než jedinou buňkou na těle lidstva, praví Mistr. 

Jak tedy dělat onu mystiku, aby začala plnit naše veliká očekávání po poznání, štěstí a blaženosti a zázračně se uplatňující boží moci a pomoci na naší hmotné úrovni? Tak, jako při tvorbě vesmíru, je třeba začít od jednoduchých věcí. Třeba jen tím, že "prosté konání povinností s dobrými úmysly nakupí tolik duchovní a osvěcující karmy, že tato karma nás může pozvednout do velmi vysokého (čistého) nebe", píše Květoslav ve Vnitřním smyslu Nového zákona.

A praktikování metta můžeme chápat jako denní povinnost nás všech, kteří se k Mistrově nauce a Jeho odkazu hlásíme. Až toto bude menší či větší skupinou adeptů soustavným úsilím  vyzdviženo na úroveň denního vědomí a dojde k pochopení, že tomu tak opravdu je, pak teprve bude dobře. Neboť jak již definoval Gautama Buddha, dobro umí plodit zase jen dobro (a zlo zase jenom zlo). A každý alespoň teoreticky ví, že dobré k dobrému se přidá...

( redakce )

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Vzývání

(., 9. 9. 2016 19:08)

Jenom poznámka : někdy člověk může na tom být velice špatně ale jeho stav nemusí nutně zrovna provázet touha ke zlému jednání, může přeci být jenom v tísni.

Napětí v hlavě

(Martin, 10. 10. 2016 21:29)

Dobrý den,

Řešili jste někdy problém zvýšeného napětí v hlavě, zejména kolem očí a mezi obočím, při pokusech o ucelené uvědomování se za všech okolností?
O zmínce na původ tohoto napětí jsem narazil pouze jednou, a to v rozhovorech s Mistrem uvedených na stránkách Josefa Studeného. Tam je jako příčina uvedeno "přeexponování" soustředění. Alespoň takto jsem tu zmínku pochopil. Abych to blíže rozvedl, vnímám to jako převahu intenzívního soustředění na úkor soustředění extenzivního, které účinek soustředění intenzivního vyvažuje. Čili při pokusu o pozorování těla a okolí zároveň, respektive nohou a okolí, jakoby nepřímo do toho přibírám i oblast hlavy (protože se i zrakem snažím vše dobře vnímat) a nemohu se toho přibírání zbavit, protože místo mezi obočím vzbuzené příslušným uvědomováním, se neustále vtírá pocitem tlaku. Snad jsem dostatečně srozumitelný.

Děkuji za případnou odpověď

Přeji vše dobré

Martin

Re: Napětí v hlavě

(Martin, 11. 10. 2016 17:20)

Chtěl bych se trochu poopravit...přemýšlel jsem o dvou větách současně a vyšel mi kočkopes. Tedy nikoli "O zmínce na původ", ale "Na zmínku o původu".

Re: Napětí v hlavě

(Robert, 11. 10. 2016 20:52)

Dobrý večer, Martine.

S tímto problémem se setká většina žáků a Mistr jeho řešení popisuje ve svém pojednání Spása na str. 46-47.
Stručně řečeno, je nezbytné naučit se hlavu psychicky uvolnit, aby gravitační centrum bytosti bylo pociťováno ve spodku trupu, např. v kostrči.
Také soustavná snaha o uvědomování si povrchu nohou povede k uvolnění hlavy, důležité však je, aby žádné úsilí v tomto směru nevytvářelo napětí v těle - je tedy třeba navodit stav bdělé relaxace, "úsilí bez úsilí", jak pravil guru Josef a v tomto stavu přenášet pozornost k dolním částem těla.
Mnoho úspěchů přeje
Robert

Re: Napětí v hlavě

(Pavel, 23. 10. 2017 15:14)

Napětí v hlavě může též znamenat,že energie zůstává více v těle(hlavě),a může způsobovat tlaky...Toto je známé i z jiných systémů,např.chikung...
Proto je důležité jak tu bylo již řečeno,opatrně s intenzitou soustředování,a správně odesílat nad hlavu,tedy mimo tělo.

Vzývání

(C.K., 29. 8. 2016 8:49)

Dobrý den Roberte. Předpokládejme, že jsme se už všichni shodli alespoň na základních pojmech (pilířích) cvičení. Mohu se zeptat, jakou roli v tomto systému hraje modlitba? Má se též zavést do běžné praxe všedního života? Jaký je vlastně rozdíl mezi modlitbou a vzýváním? Děkuji předem za odpověď....C.K.

Re: Vzývání

(Robert, 31. 8. 2016 10:27)

Ahoj C.K.,

to je dobrý dotaz s ohledem na praxi a zaslouží si to rozvést. Jsou zde totiž celkem čtyři okruhy duševní činnosti, které se má/může jogín-budddhista věnovat :

1. Mantra - je nekratším a pevně definovaným verbálním útvarem s utajeným vnitřním vibračním potenciálem.
V Nauce Květoslava Minaříka, která je znovuotevřenou cestou mahajány, hraje stejně, jako v buddhismu původním, ústřední roli "metta", mantra, kterou do češtiny překládáme jako "Nechť jsou šťastny všechny bytosti".
Pokud usilující ze sebe neudělá motlitební mlýnek a mantru mentálně nedrmolí nebo nevyvolává pouze vibraci svých hlasivek, ale pronikne k její transcendentní podstatě ve svém srdci, stane se mu bránou ke všem buddhistickým vnorům, jak potvrzuje v České mahajáně dr.Kovář.
Toto utajené fungování manter také osvětluje Ravi Rasa ve své Metafyzice Indie - text mantry, cituji volně, je jako CD, které nebude hrát, když k tomu bude scházet přehrávač, kterým je sám adept. Ten musí upřímnou a poctivou snahou vydobýt z onoho verbálního obsahu mantry její intonaci, vnitřní podstatu, aby se v jeho nitru text stal boží hudbou. Na tom je založena i cesta magických průpovědí, jak o ní Mistr píše.

2. Modlitba - níže než mantra stojící volnější útvar, kde lze využít jak již dříve vytvořené verbální formace, tak si vytvořit vlastní. Je to Mistrem doporučovaná duševní činnost s mnohostranně užitečným dopadem.
Dochází zde zejména k uklidnění mysli a vyvedení ji z okruhu světských ideí a zájmů. Stejně jako mantra i motlitba soustřeďuje duševní sílu dotyčného a je-li prováděna za uvědomování si těla, má na něj příznivý vibrační dopad. Pokud nedokážeme svou náladu z nepříznivé na žádoucí změnit přímo, je modlitba k tomu vhodným prostředkem.

3. Vzývání(kaulika) - je zcela volný a spontánní útvar, kdy verbální projevy může adept vhodně doplnit i rituální formou a adoračními gesty, aby do vzvývaní zapojil co nejvíce složek své bytosti.
Na první pohled nízká forma zbožnosti, ale již bible praví že "Každý, kdo vzvývá jméno Páně, bude zachráněn".
Mistr Květoslav k tomu cituje boha Šivu pravícího, že v kalijuze bude účinné pouze konání kaulika.
Právě žijeme v černém věku, praví Mistr, kde "stav kosmického napětí připouští jenom úpřímné vzývání Boha nejlepších vlastností, ale nikoli metodický postup velikých jóg. Lidé v černém věku nemají tolik mravní síly ani dost dlouhý život, aby mohli jít cestou velkých jóg. Náhradou je jim možnost snažšího dosažení realizace vzvýváním" (Vnitřní smysl Nového zákona, str. 267).
"Když se vtělí Íšvara (v tomto případě Květoslav Minařík, jakožto avatár Višnuův), vytvoří se vysoká příbojová vlna duchovnosti. Pak ústa a vzývání dostačí lidem k tomu, aby polapili Boha", praví Mistr tamtéž. Spíše však podle Něj člověk tímto získá stav vhodný k odvržení všeho, co mu brání v dosažení nejvyššího uskutečnění.

4. Volání - někdy je na tom usilující natolik špatně, že není schopen žádné z výše uvedených činností, tj. získat transcendentní esenci z manter, dosáhnout zlepšení vnitřního stavu modlitbou, chválit božství guruů a jejich Dokonalou Nauku a radovat se z nich, konaje při tom obřady a skládaje obětiny.
V tom případě se v jakkoli špatném stavu lze obrátit vzhůru k Bělostné Dynastii guruů a vzpomenout si na Mistrova slova: "Nemyslete, že nebudete volat zoufale".
Jak pravil buddha Josef, od toho zde Dynastie je, aby vyslyšela zoufalé volání všech, kdo jiným způsobem nedokáží uvolnit překážky a tíseň, bránící jim v Cestě.

S pozdravem
Robert


Re: Re: Vzývání

(Libor, 9. 9. 2016 17:05)

Zdravím Vás Roberte,
mohl by jste mi prosím vysvětlit tento rozpor? :

Uvádíte:

4. Volání - někdy je na tom usilující natolik špatně, že není schopen žádné z výše uvedených činností, tj. získat transcendentní esenci z manter, dosáhnout zlepšení vnitřního stavu modlitbou, chválit božství guruů a jejich Dokonalou Nauku a radovat se z nich, konaje při tom obřady a skládaje obětiny.
V tom případě se v JAKKOLI ŠPATNÉM STAVU lze obrátit vzhůru k Bělostné Dynastii guruů a vzpomenout si na Mistrova slova: "Nemyslete, že nebudete volat zoufale".
Jak pravil buddha Josef, od toho zde Dynastie je, aby vyslyšela zoufalé volání všech, kdo jiným způsobem nedokáží uvolnit překážky a tíseň, bránící jim v Cestě.

Ze setkání v Tomkách 2005:

Josef: Rozhodně nemohu doporučit, když je člověku zle a chtěl by vraždit, tak volat k Pánubohu. Ne, to né. Tyto způsoby, to jsou takové nějaké křesťanské způsoby a to neplatí, to ne, to se jen zamotá. Spojuje zlé s dobrým a to vždycky přinese špatné následky. Třeba šílenství.
O.M.: Ono je to těžký, bohové nahoře, ke kterým chce volat, jsou naladění na úplně jinou vlnovou délku.
Josef: On se jich nedovolá
O.M.: On se jich nedovolá.
Josef: Nedovolá, ne.
O.M.: A tou vlnovou délkou, v tom hněvu a nebo stresu, ve kterém ten člověk je a jde ven, tak se dovolá nanejvýše stavu, který odpovídá této délce a nebo nižších.
Josef: A jsou rohatý.
O.M.: Ano, jsou rohatý. To nemůže skutečně očekávat …

Děkuji. Libor

Re: Re: Re: Vzývání

(Robert, 9. 9. 2016 19:58)

Dobrý den, Libore.

Děkuji za dobrý podnět, který bych poněkud rozvedl (viz.Váš příspěvek):

Ano, to je právě ten rozdíl mezi neosobním Pánembohem, od kterého se v tomto případě volání podbarvené negací obrácené k Němu odrazí a ublíží takto volajícímu, a zosobněným božstvím v podobě Bělostné Dynastie guruů, kteří své oddané vyslyší, aby tito mohli nastoupit Stezku, ke které se tímto ovšem zavazují jakožto její žáci - jako i ve světském právu, zneužití se trestá.

Moc hezky to na jednom setkání s guruem Josefem přirovnal pan R.R. řka: "Pánbůh na mně ..., ale guru na mně ne...", ovětliv tak, proč je v tradici Orientu guru stavěn výše a uctíván více, než-li Pánbůh samotný, který jsa neosobním, nemá o nás zájem, dokud se příslušnou snahou neočistíme - a v této snaze nám právě guru jediný často může pomoci neboť bez jeho milosti, jak říkají texty i praktická zkušenost, nelze většinou nijak výrazně pokročit na cestě očisty a produchovnění.
Protože, jak pravili buddhové Květoslav i Josef, skutečný guru pracuje (na rozdíl od Pánaboha) vždy za své žáky.

K tomu ještě, jak výše uvedeno, poukazuji na charakter tohoto volání, a to je důležité! - nikdy se k Dynastii nevolá ve zlosti, vražedném hněvu, apod.
Má to být ZOUFALÉ VOLÁNÍ, praví Mistr, vyjadřující postoj, že se v tom adept nechce vyžívat, ale volá o pomoc, jak z toho ven - to je ta práce, kterou je třeba použitím vůle adeptovy vykonat a ten jakkoliv špatný stav využít změnou jeho charakteru - má to být dhození toho kterého zlého stavu, kvůli němuž voláme vzhůru.

Tedy nevoláme skrze tento stav, ale v duchu jeho námi přijaté nápravy (zřeknutí se jej), ke které potřebujeme nezbytně pomoc (zoufale volání) - je to určité gravitační pole, které nás drží v příslušné špatné sféře a my potřebujeme dodatečnou sílu, abychom se z něj vymanili.

Pánbůh nás tam, třeba v peklech, s dobrým svědomím nechá trpět klidně celé eóny let, ale pokud máme gurua, je možné tento proces osvobození se nekonečněkrát urychlit - a to je i smyslem veškerých kvalitních naukových systémů všech časů nesených personifikovaným božstvím v podobě guruů.
Nauka bez gurua je skutečně jejím torzem a Mistr již v Přímé Stezce uvádí, že pro žáka je získání gurua, třeba i duchovního, zcela nezbytné.

S pozdravem
Robert