Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tři kapitoly z nedokončeného konceptu

Tři kapitoly z nedokončeného konceptu
 
JUDr. Miloslav Kovář


 
 

Obsah
 
SURSUM CORDA – VZHŮRU SRDCE ............................................................................................................ 1

ČINNOST TĚLESNÁ I DUŠEVNÍ, ENERGICKÉ AKTIVNÍ JEDNÁNÍ ...................................................... 1 RADOSTNOST ......................................................................................................2

 

 
 
Sursum corda – vzhůru srdce
 
Touhy mít světské věci a jim odpovídající prožitky je nutno zanechat a místo nich se má veškerá touha s odpovídajícími city a myšlením obrátit k získání nejušlechtilejších vlastností, které jsme schopni pochopit, a které připisujeme obvykle Bohu, respektive božství. Sursum corda je tedy vzýváním Boha, božství nebo těch nejvznešenějších kvalit (a nejušlechtilejších), aby se v nás uskutečnily, rozvinuly a nahradily tak ty lidské, nedokonalé. Měli bychom vůlí pobízet city a mysl k tomuto zaměření vzhůru co nejintenzivněji. Někteří namítají, že nejsou schopni takového citového povznesení. Jestliže měli rádi ženu (nebo žena muže), pak tato jejich námitka je jen důkazem jejich malé touhy po vykoupení nebo po božském životě. Tuto možnost nebo schopnost milovat lidsky, světsky, je proto nutno vůlí nutit na ideály (k zaměření na) nadsvětské. Sursum corda je tedy možno považovat za nejdůležitější činnost k dosažení bytostné proměny a toto povznesení by mělo být probuzeno vírou, že to dokážeme. Pravá víra je ale dnes vzácná květina a tak, když se nám nedostává víry, musíme duševní stav důvěry vytvářet jeho vynucením, resp. vžíváním se do něho.


 
 
Činnost tělesná i duševní, energické aktivní jednání
 
Pro úspěch v józe se požaduje hned od počátku intenzivní činnost tělesná i duševní. S činností duševní by kde kdo snad souhlasil, zvláště když by si ji vyložil jako soustřeďování, nebo správněji vyjádřeno, jako pokusy o soustřeďování. Mnozí se však podivují nad tím, že je požadována i prudká činnost tělesná. Zdá se jim to v rozporu s předpokládanými výsledky jógické snahy, kterými má být uklidňování celé bytosti ve všech jejích projevech. Proti tomu by se však mohlo argumentovat, že uklidnění bytosti ve všech jejích projevech se tedy dosáhne všeobecnou leností – těla i duše, mysli i vědomí. Spánek by pak mohl být považován za nejúčinnější prostředek k uklidnění bytosti. S takovým postupem by již jistě nikdo nesouhlasil. Jógické snažení je ve všech směrech aktivní činností! Je to boj na všech možných frontách proti vlastním sklonům, tendencím, stavům, zkrátka proti všem skutečnostem, které jsou překážkou dosažení nejvyššího poznání a vykoupení. Boj je přece vždy velká aktivita a vykoupení je vlastně zbavení se těchto všech omezujících skutečností. Tamasické, temné a nehybné prvky v bytosti jsou omezující skutečností velmi nebezpečnou a to proto, že si je člověk většinou neuvědomuje. Přesto je samozřejmé, že se musíme veškeré temnoty v bytosti zbavit, protože jen tak budeme moci zažít bez omezení jas čistého vědomí.
 
Prostředkem k rozrušení této temnoty v bytosti je intenzivní tělesná činnost. Je snad možné si představit někoho jako nejvýš energického bez tělesné aktivity? Stavění a bourání Milarepou by mohlo vypadat jako zbytečná činnost. Nebo charitativní a sociální činnost zavedená Vivekánandou neměla za účel jen odosobňování. Ve všech dobrých ašramech bylo vždy hodně zevní činnosti, i kdyby to měl být třeba jen sport. Tato tělesná činnost by měla být dokonce vystupňována tak, že by ji mysl svou činností nestačila sledovat, což by mělo za následek zastavení mysli, protože by se neměla o co opřít. Zastavení mysli jako následek prudké činnosti vnější! Pod vzdáváním se světa si obyčejně představujeme zanechání veškeré světské činnosti. To by však bylo nesprávné pochopení. Pokud jsme na této planetě, musíme být zevně činní, musíme být nějak s ostatními bytostmi ve spojení, musíme být z něčeho a nějak živi. To, čeho se musíme zbavit, to jsou všechny duševní vztahy ke světu! Musíme se proto naučit rozlišovat mezi činností navenek, činností samou o sobě a mezi duševními pouty ke světu, která nás k této činnosti nutí. Touhy něco mít pro sebe, z něčeho se radovat nebo i něco nenávidět, takovéto touhy, které nás nutí k činnosti, abychom to a to vytoužené získali pro sebe, této touhy se musíme vzdát, nikoli tedy samotné činnosti! Budeme-li činní bez těchto vztahů, roztřese taková činnost naši nehybnou bytost, umožní nám tak její poznání a proměnu v životnější skutečnost. S důrazem je tedy třeba opakovat, že důvodem naší fyzické činnosti nesmí být ukojování světských tužeb! Buďme tedy činní s postojem karmajogína, který neočekává výsledek své činnosti; nebo konejme vše nesobecky jako práci pro všechny, nebo pro uctění Nejvyššího a netěšme se z dobrých výsledků, ani si nekažme náladu, když se práce nedaří tak, jak bychom si přáli.


 
 
Radostnost
 
Radostnost nesmí mít svou příčinu v tomto světě mimo člověka. Taková radostnost by nemohla být dostatečně čistá a mysl by samozřejmě opouštěla tělo a setrvávala by mimo nás na místě příčiny radosti. Takováto radost není pro urychlení duchovního zrání žádoucí. Radost má pramenit ve vlastní bytosti, aby mysl byla donucena pozorovat s ní i tělo. Tak pomalu docílíme, že naše pozornost se nebude věnovat okolnímu světu. Ještě větší význam bezpříčinné radostnosti je v tom, že jejím působením se začne bytost uklidňovat. Světské tendence budou ustupovat do pozadí, vzruchy ze žádostivosti, nenávist a sobectví se za takovéto duševní pohody nebudou projevovat, nebo alespoň nikoli v dřívější intenzitě a mysl začne mít tendenci spočívat (spojovat se) v tomto dobrém stavu a tím ve vlastní bytosti, nikoli mimo ní. Tak se vytvoří spolehlivý základ pro další duševní, pocitové, dobré a šťastné stavy. Jejich působením se bude tělo více a více uklidňovat a začne přijímat také toto štěstí ducha a tím vzniknou předpoklady pro soustředění celé bytosti na této bázi duševní spokojenosti a pro prožívání toho, co buddhismus označuje jako vnory. Jógického soustředění se tedy dosahuje uklidněním bytosti a bytost uklidníme jen šťastnými duševními stavy. Radujte se proto čistě a bezpříčinně bez ustání! Patandžali praví: „…Rychlého úspěchu v józe dosahují ti, kdo jsou nejvíce energičtí!“… Buddhismus klade stejný požadavek. Historie a praktičtí, nám známí mystikové, potvrzují, že rychlých výsledků v józe se dosahovalo jen při mocném vzplanutí, při horečné činnosti, při nekompromisním dodržování mravních příkazů. Pro mladé lidi je to podmínka vzhledem k jejich věku a energii splnitelná. Jiný citát z Pataňdžaliho (kap. 114): „…s velikou láskou k vytčenému cíli…“ znamená také planutí vzhůru – sursum corda. Nedojde-li k tomuto téměř pominutí v horečné snaze, je možné ze známých příkladů konstatovat, že vytrvalá houževnatá práce i při nekompromisním vzdávání se světa, přináší výsledky až po delší době…

 

Za přípravu podkladu děkujeme Patrikovi B.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

vlastnosti

(Patrik, 11. 8. 2019 20:35)

Kam dá motýl housenku?
-metamorfóza jest proměna, přeměna, změna tvaru.
-či transformace stejný význam.

Re: vlastnosti

(Jitka, 13. 10. 2019 10:30)

Přirovnání k motýlovi je hodně výstižné, jenom je potřeba dávat pozor na to, aby z kukly nevyletěl např. smrtihlav

Re: Re: Re: vlastnosti

(Jitka, 18. 10. 2019 18:52)

Tohle je mezi lidmi běžné, měla jsem však spíš na mysli ten proces metamorfózy. Kdysi mi někdo moudrý řekl, že na vše, co mě potká v životě, můžu najít analogii v přírodě a když jsem se chtíc i nechtíc vydala na cestu poznávání a potkala se s učením pana Minaříka, tak mě v určitý moment to podobenství s kuklou, housenkou a motýlem přímo uhodilo nejen do očí :-). a zároveň na mě v tom samém momentě dolehla závažnost celého procesu. Než se stáhneme ze světa do pomyslné kukly a necháme v sobě probíhat určitý proces proměny, musíme napřed projít něčím, co bych přirovnala k třídění špinavého prádla do pračky. Chceme vyprat a vybělit např. ložní prádlo, připravíme je, vybereme prášek, nastavíme program a zabouchneme dvířka, stačí však jedinná zapomenutá černá ponožka, která zůstane někde v rožku napínacího prostěradla a veškerá snaha o bíle vyprané prádlo přijde vniveč. Už nikdy to nepůjde změnit. Tož tak, ten smrtihlav je pro mě právě symbolem nepovedného pokusu o duhového motýla - tímto se smrtihlavovi omlouvám, on to má samozřejmě správně :-)

Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Robert, 20. 10. 2019 11:20)

Dobrý den, Jitko.
Jsem velmi rád, že jste svou poznámku o smrtihlavovi rozvedla do této úvahy, abychom se mohli věnovat teorii a praxi mahajánského buddhismu, jak těmto stránkám přísluší.
Mistr Květoslav praví, že při vstupu na mystickou stezku musí člověk něco riskovat a všechno obětovat a že mystika člověku nesmí být koníčkem, od kterého může kdykoliv odejít a zase se k němu někdy vrátit.
Jako varovné příklady uvádí třeba skutečné "smrtihlavy" Hitlera a Stalina, kteří v minulých existencích svou mystickou přeměnu nedotáhli do zdárného konce, a tak byli nuceni jako strašliví diktátoři všechny své zásluhy z minulosti vymazat zlem, které na světě rozpoutali. Nicméně, varuje Mistr, u toho nezůstane a takovíto po vymazání svých zásluh budou následně svrženi tam, odkud se již nevyhrabou...
Proto Květoslav vždy odkazuje na bezpečnou cestu bytostné proměny vedoucí ke kvalitní realizaci, kterou je široce založena snaha o umravnění se. Té se netřeba obávat neboť i pouhá tato snaha je umravněním samotným.
Usilující se tedy v prvé řadě má obeznámit se základy správného chování a životosprávy, které jóga či buddhismus uvádí jako pravidla jamy a nijamy - a na tomto poli může mít každý, zdůrazňuje Mistr, úspěch až fantastický a jak uvádí, sám se takto vychoval.
V prvé řadě zde jde o citovou proměnu jedince. Pokud se usilující pocitově neozdraví, nezušlechtí a nepovznese nad svět, pak jsou všechny jeho případné další mystické snahy marné neboť lidskou sféru s jejím nízkým způsobem života a vyznávanými mravními hodnotami nikterak opustit nedokáže - a mystika má přece být cestou do rajských, nebeských, božských a vyšších oblastí života, které člověk v sobě, ničehož netušíc (nebo netucha?), nosí...
Na této bázi je třeba vyvíjet intenzívní a dlouhotrvající snahu neboť je skutečně nadpomyslně těžké změnit svou povahu a temperament na veskrze pozitivní v dohledné době a přestoupit z řádu zarputilých sansarických do řádu radujících se nirvanických bytostí. Mistr uvádí zhruba dvacet let...
Ale čas zde nehraje roli neboť v každé úsilí se v člověku ukládá a jednoho dne se zúročí. Až se vetknuté ctnosti v adeptu mystické cesty stanou zcela přirozenou součásti jeho života, bude nebezpečí "zapomenuté černé ponožky v bílém prádle" zažehnáno.
Tento cíl je samozřejmě nadpomyslně vysoký a je završen realizací stavu nirmánakája, jak jich dosáhli Květoslav Minařík a Josef Studený, jenž značí mravní dokonalost.
Nicméně z této cesty nesejde nikdo, kdo založí svou mystiku právě na solidním uvědomováním si vlastních nohou (nezemře dříve, než-li dosáhne podstatného mystického výsledku, ubezpečuje Mistr) a na bhakti postojích a snahách, kdy namísto do zaklínání se do "své viny, veliké viny" věnuje se rozvíjení radostných, šťastných a povznesených nálad v upětí na nejvyšší ideál, jak mu jej představuje Bělostná Dynastie guruů coby vtělených buddhů. K čemuž se má samozřejmě snažit o pochopení a uskutečnění dalších částí Stezky, např. v oblasti karmajógy neboť je zde axiom, že bez prudké fyzické činnosti a soustavného překonávání bytostného tamasu se nikdy nedosáhne patřičného vyčištění vědomí tak, aby dotyčný pochopil...
Mnoho dobrých inspirací a sil na cestě všem, zdraví
Robert

Re: Re: vlastnosti

(Jitka, 20. 10. 2019 16:34)

Ano, s tím vším je nutno souhlasit. Všechna tato doporučení jsou při jejich dodržení zároveň pojistkou proti fatální chybě a následné proměně dejme tomu v poškozeného motýla. S dílčími chybami a omyly cesta počítá. Praxe, však bývá často velmi odlišná od tohoto popsaného ideálu. Pár poškozených motýlů jsem zaznamenala. Zkušeností jsem si potvrdila, to, že výsledek veškeré činnosti je vždy skryt v počátečním úmyslu s kterým se do konkrétní práce pouštíme a to se vztahuje i na zcela běžnou tkzv. světskou činnost. Tak jako musíme prokázat určité kompetence, chceme-li být např. úspěšnými obchodníky nebo učiteli tak stejné kompetnece musíme získat pro úspěch v mystickém snažení. Ano seznámíme se se všemi těmi doporučeními a jdeme na to. je však tolik nástrah ve vlastní nezpracované bytosti se kterými nemůžeme zpočátku počítat, protože o nich ještě ani nevíme.Hodně lidí to vzdá, neprojdou prvním sítem. Ale občas se stane, že někdou projde a teď mi vytanul text z Meyrinkovi korespondence ohledně A. Crowleye. Cit.: "...Protože jsem sám co nejintenzivněji provozoval jógu, mohu nejlépe posoudit, že i on (Crowley) se přinejmenším stejnou měrou věnoval praxi. Jak snadno přitom takový člověk může být svržen do nečistývh pekel, to vím také. proto by se právě takovým neměly házet žádné kameny na hlavu. Ti kdo to dělají, jistě neznají "sviňskou houní" - jak říká Jakub Bóhme - kterou ďábel hází na takové hledače. Tomu, že Crowley je nemorální člověk, rád věřím, ale častěji než si myslíme to není žádná překážka - zpočátku - na cestě k vysoké magii, zvláště, když vezmeme v úvahu, že ani vysoká morálka naprosto nezabrání tomu, aby se člověk stal nevědomým nástrojem černomagických sil...atd." Setkala jsem se s termínem " mít pro TO v sobě oporu ", toto rčení má upozornit hledajícího na to, že se jej tkzv. chytí jen to, pro co má v sobě oporu a naopak se ho nikdy nechytí to, pro co v sobě oporu nemá. A to jak v záporném tak kladném smyslu. Ano, stále to ukazuje k mravním předpisům, budhistickým pěti překážkám, jamně a nijamně a také k desateru. Ale rizika zde jsou a ne malá. Hodně záleží i na tom prvotním úmyslu, jak jsem psala na začátku, kvalita tohoto úmyslu se pak neviditelně vine celým úsilím, člověk se musí naučit, nastavovat si zrcadlo. To a jiné potřebné dovednosti se učíme doslova za pochodu. V knihách jsou kvalitní návody. Praxe bývá často jiná. Jde o to, že si často nemusíme všimnout, že jsme tkzv. mimo, struktura vlastní bytosti nám to ještě nedovolí. Obezřetnost myslím, je na místě. Děkuji za možnost dialogu, napomáhá k třídění toho, čím procházíme a co o tom myslíme a co s tím děláme.

Re: Re: Re: vlastnosti

(Robert, 21. 10. 2019 22:44)

Dobrý večer, Jitko.
Děkuji za Váš vhled a věřím, že tento dialog napomůže k objasnění podstaty Nauky a povahy mystické cesty.
Mystika zajisté není pro každého a je proto nezodpovědné ji na potkání lidem doporučovat po vzoru různých náboženství jako samospásnou. Je zde vyžadováno zejména duševní zdraví a nikdo přitom nemůže vědět, netrpí-li nějakou latentní duševní poruchou, která se posléze mystickým úsilím vyprovokována projeví.
Něco se však riskovat zkrátka musí, jak uvádí Mistr s poukazem, že mystika je život a život má být mystikou. A tak na Cestě vzchází úplně stejná rizika, jako v běžném životě, když se třeba pořádně nerozhlédneme při přecházení vozovky.
Ostatně svět nám přece nabízí své solidní chmurné jistoty, jak je již definoval Buddha - stáří, nemoc, bolest a smrt. Snad se tedy každému vyplatí riskovat to, že se stane dobrým, radostným, šťastným a optimistickým člověkem širokého ducha, i když, jak Květoslav uvádí, nesčetní zbožní lidé byli zabiti světskými lidmi jenom proto, že se učinili mravnějšími, než-li ti, kteří je pak připravili o život. Ale máme kvůli tomu chtít být raději bezbožnými darebáky?
Náhody neexistují, praví Mistr. A tak setká-li se kdo s jeho Naukou, měl by to považovat za onen impuls svého puruši, vnitřního člověka, který svým vnitřním neklidem a puzením dává najevo, že již nasbíral dostatečně životních zkušeností, aby začal hledat na stezkách života tu, která jej dovede k poznání své božské podstaty a k osvobození se z nekonečného koloběhu znovuzrozování. Je-li počátečním úmyslem v dosud neujasněných tužbách nabýt magických schopností, okultního vědění či něco jiného, na tom již mnoho nesejde, to se ujasní časem. Neboť to, po čem člověk skutečně touží, je blaženost, praví Mistr - a to je jedním z cílů jógy.
A neshledá-li se již člověk s žijícím guruem, může zajisté vyhledat alespoň sanghu, společenství lidí podobného ideálu a snah, aby mohl svůj postup korigovat, neboť bývá pravidlem, že na sebe a svůj problém nikdo nevidí a ani v knihách jej nemůže najít, jak připouští i Mistr.
Zmiňujete pět buddhistických překážek a mne v této souvislosti napadá pochybovačnost, coby jeden z bytostných projevů vnitřního odporu, která může být coby choroba ducha vyléčena pouze rozptýlením pochybností či přesvědčením se, že Nauka jako hlubinná psychologie není nebezpečnou , ale naopak velmi příznivě působící a všestranně prospěšnou.
K tomu slouží ona přípravná část jógy, již zmíněná jama a nijama, které můžeme považovat za zcela bezrizikovou disciplínu, a která ostatně na Cestě zabírá nejvíce času, a to až 95% mystického úsilí.
Mistr přece praví, že ze všeho nejdříve se máme dobře až dokonale seznámit s teorií jeho nauky, abychom si byli dobře vědomi toho, co dělat, jak to dělat a proč to dělat. Snaží-li se člověk v souladu s požadavky jamy a nijamy dodržovat tělesnou a duševní hygienu a přehodnocovat své mravní postoje a názory, aby byly v souladu s Naukou, nemá se jistě čeho obávat.
Pozná-li se při tomto úsilí jako bytost doslova rozežraná chtíčem a mravně bezcenná, pak ani tady není nic ztraceno a má se takto ve své duševní a mravní bídě obracet vzhůru k Bohu či božským kvalitám, konkretizovaných např. nositeli Nauky v linii Bělostné Dynastie guruů, a může si být jist, že zpětným působením svého uctívání a vzývání bude omilostněn a bude mu pomoženo, už jenom z důvodu, že tímto nesobeckým a pokorným aktem bhakti odstupuje od svého já a od světa, které zatemňují jeho ducha a přináší mu utrpení.
Kdo uspěje v těchto prvních dvou stupních jógicko-mystického systému, ten se ve světě stane velmi úspěšným, praví Mistr. Pak již bude na něm, zda-li se skrze praktikování ásany a vyšších stupňů jógy začne ubírat směrem k duchovním výšinám či skrze vytvořené dobré karmické fondy bude ještě dosbírávat případné další životní zkušenosti.
Svoboda je věcí ducha a otroctví též, říká Květoslav. Tuto volbu za člověka ale nikdo udělat nemůže a tak je to na každém z nás. Strach (jako projev sobectví) před vstupem na cestu je pak zajisté, jak uvádíte, sítem číslo 1.
Zdraví a mnoho sil do dalšího úsilí přeje
Robert

Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Jitka, 22. 10. 2019 18:52)

Děkuji Vám, je hezké tříbit si skrze kvalitní dialog vše, co člověk postupně vstřebal. V prvním příspěvku jsme zareagovala na podobenství s larvou, kuklou a motýlem. Za tou reakcí stálo osobní zjištění, že ve stadiu kukly adept skládá zkoušku z přípravné fáze housenky :-)a do té patří všechna ta práce, kterou popisujete, o ničem z toho nemám důvod pochybovat. Přišlo mi zajímavé vidět, že někdo použil podobný příměr.
Všemu co citujete rozumím , píšete, že "Mistr přece praví, že ze všeho nejdříve se máme dobře až dokonale seznámit s teorií jeho nauky, abychom si byli dobře vědomi toho, co dělat, jak to dělat a proč to dělat. Snaží-li se člověk v souladu s požadavky jamy a nijamy dodržovat tělesnou a duševní hygienu a přehodnocovat své mravní postoje a názory, aby byly v souladu s Naukou, nemá se jistě čeho obávat."
To je určitý návod a zároveň i předpoklad, v životě jsme každý z nás obdržel asi spoustu různých návodů, které předpokládaly, že jejich použitím se něco dozvíme, naučíme anebo se někým staneme. Mě právě zajímá, jak to potom vypadá v praxi, co se konkrétně děje a proč a proč se neděje něco jiného. Jak pozná hledající, že si počíná správně při aplikování všech těch doporučení. Jak pozná, že je s přípravnou fází hotov, jakým způsobem si nastavuje ono pomyslné zrcadlo, co je to za proces a co se sním u toho děje? Na co si v jednotlivých úsecích cesty dávat pozor. Jaké jsou zkušenosti ostatních, lze se z nich poučit ? atd.
Tyto otázky nevznikají z pochybování, spíše jsou určitou kontrolou. Mějte se hezky Jitka

Re: Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Robert, 23. 10. 2019 21:57)

Dobrý večer, Jitko.
Pravé pochopení je vzácnou komoditou, a tak je potěšující číst Vaše řádky, že sdělenému rozumíte.
Je-li překonána pochybovačnost (tj. o pravosti a uskutečnitelnosti Nauky, o jejich nositelích i o sobě a své připravenosti tuto Nauku žít), je možno se zaobírat další z pěti buddhistických překážek, definovanou jako "hloubavost-neklid".
Je nutno dávat pozor na to, aby nová náplň mysli usilujícího, který přijme spásné učení za své, neprovokovala jeho dosud neovládaný proces myšlení ke spřádání teorií a zaobírání se filozofií Nauky na úkor skutečného cvičení na cestě bytostné proměny, jak je u mentálních typů usilujících běžné, varuje Mistr.
Na Vaše dotazy však samozřejmě lze odpovědět:

a) Jak to vypadá v praxi, je věcí praxe samotné, která má zastavit proces myšlení a posléze i veškerou duševní činnost. K tomu je nutno setrvávat v přítomnosti u svého těla. Zaobírat se budoucími (a stejně tak minulými) ději je tedy mentálním procesem a nikoliv praxí Nauky - mentálně tedy tuto praxi nelze poznat neboť je vždy prožitkovou a do jisté míry také subjektivní záležitostí.

b) Jsou zákonitosti bytostné mechaniky, které určují průběh jednotlivých procesů cesty bytostné proměny. Mnoho z nich lze nastudovat v Mistrových dílech a pak porovnat s vlastní praxí. Platí však, že poznání těchto procesů je až výsledkem mystického úsilí a nikoliv premisou nutnou pro započetí praxe.

c) Mystika je opřena v prvé řadě o sebepozorování a analýzu, bez nichž není možno evidovat změny ve vnitřní přirozenosti. Hledající tak může mít za průkazné, že si počíná správně, jakmile je schopen evidovat pozitivní změny, které u něj mají příslušná cvičení vyvolat. Proto jedním z důležitých cvičení na počátku cesty, je tzv. pohraniční soustředění, kdy je nutno svou bdělou pozornost zároveň věnovat vnějšímu světu a zároveň sledování vnitřních pochodů svého bytí, tj. myšlení, nálad, pocitů, duševních stavů, atd.

d) Usilující zpravidla bez gurua nepozná, v jaké části svého vývoje se nachází, píše Květoslav. Může však mít jako záchytné body svého mravního ozdravění, které je především pocitovou záležitostí, jednotlivé buddhistické vnory. Je-li po nějaké době, třeba i po mnoha létech, schopen při splnění všech světských povinností, aby jej nijak nevyrušovaly, usednout v klidu těla i mysli, duševně vyrovnán, odstraniv všech pět buddhistických překážek, jsa tedy radostivě šťasten, spokojeně dlíc u svého těla a nad veškerý svět povznesen, rozzařujíc své srdce mantrou metta v lásce ke všem bytostem a za vnešeného uvažování či rozjímání, uskutečnil první vnor coby první stupeň umravnění. Bude-li toho ve svém životě dosahovat často a snadno, pak je to vnor žitý a umravnění skutečné a nikoliv jen technicky navozené vytržení skrze vystižení podmínek.

e) Usilující si musí být vědom, že ve svém úsilí bude neustále atakován svou vlastní neintelektualizovanou nižší citovou přirozeností, již nazýváme "bytost", která se nebude chtít dát ovládnout a obrátit vzhůru k božským věcem a stavům. Pozor musí tedy zejména dát na to, aby se naučil ode všeho odstupovat jako nezúčastněný divák, a to zejména od svých nápadů, vnitřních popudů a našeptávání, které by se jej snažily přimět k odvrácení se od uskutečňování pravidel jamy a nijamy.

f) Užitečným zrcadlem je pro usilujícího sangha, jako společenství lidí podobných snah a zájmů, kde může sdílet s ostatními jejich zkušenosti a i z těch negativních se případně poučit.

S přáním hezkého večera
Robert

Re: Re: Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Michal, 24. 10. 2019 23:02)

Děkuji za krásná a přehledná vysvětlení počátečních kroků a fází nauky mistra Květoslava Minaříka.
Dlouho mi trvalo pochopit často zmiňované heslo "mystika je život a život má být mystikou". Pokusím se uvést mé pochopení.
Nauka KM je podrobně popsána v knihách stejně jako je v kuchařce popsáno jak se peče cukroví, ale těžko se upeču čtením.
Nauka KM má základní pilíře - morální předpisy, každé cukroví má své základní suroviny.
Nauka KM má nástroje pro správné přetvoření se - karma a bhakti joga, cukroví je také nutné správně propracovat.
Nauka KM používá koncentraci k dokončení přeměny bytosti, i cukroví je třeba nakonec přeměnit upečením v troubě.
Kdo již pekl cukroví chápe jak postupovat.
Lepší žít nauku KM od základu dodržováním základních pilířů a pevně věřit v dobrý průběh svého osudu nežli se trápit zda je ten či onen výsledek dosažen apod. Ono skutečné a opravdové nelpění osvobozuje.
Přeji pevnou vůli všem a těším se na pokračování dialogu.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Michal, 25. 10. 2019 7:12)

Opomenul jsem důležitý nástroj nauky KM jenž je nutné používat po celou dobu úsilí.
Je jím analyzující sebepozorování určené pro kontrolu a poznání.
Stejně jako příprava a pečení cukroví vyžaduje kontrolu zda se již špetka koření přidala.
Přeji krásný den

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Jitka, 29. 10. 2019 4:20)

Dobrý den,
zdravím Vás, také si pomáhám přirovnáváním si svého snažení k práci, kterou již znám z běžného života. Peču a ráda a dovolím si to trošku zkomplikovat.
Představte si, že čekáte vzácnou návštěvu, kterou chcete uctít opravdu dokonalým výtvorem. Objednáte drahé ingrediece. Jenže cestou k Vám se stane nehoda vše je vám doručeno v jednom pytli smíchané do barevné hromady. Nevíte co je co, nově objednat nelze. Musíte se do
toho pustit, vše roztřídit, přitom nepropadnout beznaději, vzít na pomoc víru v dobrý průběh a oddaně se propracovávat k cíli. Věříte, že vzácného hosta přece jen pohostíte.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Michal, 3. 11. 2019 21:58)

Dobrý večer Jitko,
nauka Květoslava Minaříka je krásná mimo jiné také proto, že jejím uskutečňováním ji nacházíme v obměněné podobě v běžném životě, protože "mystika je život a život má být mystikou".
Ano vždy a za všech okolností věřit v dobrý průběh svého osudu je lepší ...

Re: Re: Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Jitka, 29. 10. 2019 5:08)

Dobrý den Roberte,
děkuji Vám. To co jsem doposud dokázala pochopit, je to, že i pochopení má svá omezení a zároveň možnost vývoje. Mění se anebo snad prohlubuje v průběhu celého úsilí, ale to určtě není žádná novinka. Jde o to, že každé zjištění vedoucí k pochopení , které je podloženo prožitím, je zároveň vlastním objevem již objeveného. To jistě není také žádní novina,novinou je to vždy, když tento proces proběhne u konkrétního člověka, pro něj samotného.
Potom je dobré, mít kolem sebe lidi - sanghu, jak píšete, protože tak objevující zjistí, že i ostatní kolem něj objevují stejným zpúsobem a ví že, je na správném místě.
Nastavit sám sobě zrcadlo - to je něco, co mi přijde nesmírně obtížné, protože zpravidla neuvidíme hezké věci. Zjistit jak moc se rozchází naše představa o nás samotných se skutečností, je otřes, který se může stát rozcestím,mezníkem.
Děkuji a přeji hezké pondělí
Jitka

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Zdeněk, 29. 10. 2019 17:21)

--- Jitka píše: „Nastavit sám sobě zrcadlo - to je něco, co mi přijde nesmírně obtížné, protože zpravidla neuvidíme hezké věci. Zjistit, jak moc se rozchází naše představa o nás samotných se skutečností, je otřes, který se může stát rozcestím, mezníkem.“ --- Květoslav píše: Kdo chce sám sobě vládnout, musí si v sobě udělat pořádek. --- Osho píše: „Život je namáhavý, protože pouze namáhavým, vyčerpávajícím úsilím můžete růst - nikdy ničeho nedosáhnete bez námahy. Toho, čeho dosáhnete velmi levně, vám nikdy neumožní růst. Utrpení pomáhá; absolutní vypětí, nekonečné úsilí, namáhavá cesta, jež vás přivede k ostražitosti, růstu, zkušenosti a zralosti. Jak můžete dospět ke zralosti zkratkou? Mysl vytváří zkratky, vytváří iluze: Nic není snadnější než zahalit se do závojů představ. Skutečnost je tvrdá a nelítostná - přináší utrpení a strasti. Čím více strastmi však projdete, tím budete zralejší; čím zralejší, tím cennější. Svatost a božskost nekoupíte lacino na trhu; nedá se o ni smlouvat, je nutno zaplatit celým svým životem.

Teprve až když je celý váš život v sázce, může se to stát ... Bojujete s ostatními, protože je to tak lehčí. Vy jste dobří, ti ostatní špatní. Teprve, když se na sebe pečlivěji podíváte, přenese se boj z venčí dovnitř; pochopíte, že jste špatní, že byste dokonce těžko našli někoho horšího. Vnitřním sebezkoumáním pochopíte, že jste veskrze prohnilí a zkažení, a že je třeba něco udělat.

Pak propuká boj, začíná vnitřní válka. Skrze ní se začnete vnitřně sjednocovat. Skrze ní se nad protivními stranami začne vytvářet nové centrum pozornosti. Jsou probuzeny energie a vaše dosavadní bytí se octne ve zmatku. Nastane chaos a z něj se rodí nové bytí. Znovuzrození nelze uskutečnit jinak: celý náš vesmír vznikl z chaosu. Vašemu skutečnému zrození musí chaos nutně předcházet - to on je ta válka, o které mluví Ježíš: „Nepřišel jsem vám darovat mír“ - nemluví o míru skutečném, ale o onom levém, falešném míru, který byste chtěli dostat. Zkuste teď znovu porozumět jeho slovům. Ježíš pravil: „Snad si lidé myslí, že jsem přišel, abych po celém světě rozestřel mír a netuší, že přicházím zasít rozpor a nejednotnost na tuto zemi - oheň, meč a válku“.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Zdeněk, 29. 10. 2019 17:22)

Pokračování:
--- Květoslav píše: …“Ten, kdo chce být jogínem, musí především začít s takovou mentální a vědomou životosprávou, jaká ho vede ke zcela jiným zřetelům, než jaké měl dosud. Musí se zaměřit k transcendentální oblasti, aby objektem jeho mysli a vědomí byly oblasti a věci nadsvětské a tím se konečně vymanil ze vztahů světských, na něž si vždy stěžuje, mluví-li o životní strasti. … Výsledek úsilí o usměrnění zřetelů do transcendentna se posléze projeví vyvstáním šťastných nadsvětských pocitů a to je vlastně stav, označitelný za přípravu k józe.“

Jinými slovy – dívat se do zrcadla těžké opravdu je – ale bez praxe to nepůjde.
Tak vzhůru do toho. 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Robert, 30. 10. 2019 6:30)

Dobrý večer, Jitko.
Děkuji znovu za Vaši reakci a stejně tak děkuji i přátelům Michalovi a Zdeňkovi za jejich příspěvky.
Sama tato kvalitní komunikace je důkazem, že funkční sangha existuje a je tedy naděje, že se nenaplní chmurná vize gurua Josefa o tom, že nauka Květoslava Minaříka bude při netečnosti bílé rasy, které byla k jejímu zachování darována, znovu vrácena do Tibetu.
Mistr praví, že to, co není ve vědomí, pro člověka neexistuje. Vyzvedněme tedy do vědomí, co má vlastně každý zájemce o Nauku dělat, aby se přestal pohybovat na úrovni mentálních poznatků ústících do bezživotných teorií a vyhověl požadavku svého božského já, které už by se rádo vydalo na cestu domů, aniž by mu k tomu někdo z zevnějšku musel dopomáhat ohněm a mečem, což lze vždy považovat za nepříjemnější, než-li se vychovávat sám:

1). Většina usilujících jsou skrze prostředí Okcidentu mentální typy. Proto na prvním místě je cvičení vnímání povrchu nohou coby 3D objektů (a musí to tedy být spojené i s jejich občasným pozorováním, aby se pocitový vjem shodoval s reálnými tvary a rozměry), se kterými se cvičící ovšem neztotožňuje, ale má je za objekt, kdežto on sám je subjekt - a to je samotný základ soustřeďování.
Význam tohoto cvičení je mimořádně prospěšný:
- běžně hyperaktivní mysl se začne zklidňovat přenášením pozornosti od hlavy k distálním částem těla
- všechny špatné pocity, myšlenky i stavy, lze účinně eliminovat výhradním se zaměřením na nárty a případně i chodidla
- myšlení se stává věcným skrze trojrozměrnost pociťovaných objektů a člověk pak realistickým
- veškerý duchovní vývoj, uvádí Mistr, vyplývá právě a pouze z mentálního upjetí na nejníže položené sídlo této duchovnosti
- neutralita nohou zabezpečuje, při běžném počátečním chaosu a nekázni, že nebude nezodpovědně hýbáno s energiemi vyšších center, čaker, ke škodě usilujícího

2). Člověk bez vyšších zřetelů mystikem nikdy nebude. Pokud si usilující nevytyčí Cíl, pak není kam jít a nebo skončí i tam, kde by nikdy nechtěl být. Všechny věci a jevy, uvádí Květoslav, mají své kvalitativní centrum, z něhož emanují a do nějž se zase jednou musí vrátit - absolutno. To je sice nepochopitelné a nepopsatelné, ale cestou do tohoto centra bytí narůstá v člověku blaženost, praví Mistr, čímž má vnitřní korekci, že postupuje správně.
Upnout se vnitřně na toto Prázdno je věcí bytostné zralosti, a tak pro většinu usilujících je bližší idea Boha nebo personifikovaných nejvyšších kvalit, které v rámci naší Nauky představuje linie Bělostné Dynastie guruů, tj. nebeský Buddha Vadžradhara a pozemští buddhové Tilopa, Naropa, Marpa, Milaräpa, Květoslav a Josef.
Toto vnitřní upjetí na nejvyšší kvality kosmu, volání a obracení se k nim, vzhůru nad ráje, nebesa, božské oblasti, nad Boha Stvořitele, do Prázdnoty či transcendentna, je druhé nanejvýš důležité cvičení, které nelze opominout a jež nazýváme sursum corda, vzhůru srdce.
Význam cvičení spočívá zejména ve zpětném působení kvalit, kdy lze bezpečně zjišťovat zpětné vyzařování věcí či stavů, ke kterým se obracíme, a to ať už jsou skutečné či abstraktní. Vzhledem k tomu, že takto voláme a vzýváme nejvyšší kvalitám všehomíra, lze se setkat pouze s osvěcujícími, oblažujícími a posilujícími vlivy, potěšujícími a víru dávajícími momenty, bez kterých se na dlouhé Cestě neobejdeme.
(pokračování příště)

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Robert, 31. 10. 2019 22:02)

(pokračování příspěvku o jednotlivých praktických cvičeních)
Unce praxe je cennější než tuna teorie, dává přece Mistr za pravdu Vivékánandovi. První dvě níže popsaná cvičení, tj. cvičení vnímání nohou a sursum corda, mají tedy člověka ukotvit pevně na zemi a učinit z něj dobře učleněného racionalistu, jehož bytí zároveň dostane vektor k nejvyšším kvalitám univerza, jak je dokáže rozumově či nábožensky pojmout (viz. ono Mistrovo "být nohama na zemi a hlavou v oblacích", aniž by převážilo jedno či druhé, čímž se bytí člověka vlastně pomyslně rozepne od nejnižších oblastí po nejvyšší).

3). Třetím konkrétním cvičením pro ty, kteří se hodlají vydat cestou mravní očisty skrze uskutečnění pravidel jamy a nijamy, a připravit si tak v budoucnu platformu pro praktikování jógy, je spojování nirvanických a sansarických kvalit bytí.
Sansarickým prvkem bytí je zde samotné tělo usilujícího, podchyceno již cvičením vnímání nohou, které je třeba provádět neustále, dokud se pociťování distálních částí těla v reálných rozměrech nestane zcela přirozeným a automatickým.
Nirvanickými prvky bytí pak jsou zejména vyšší pocitové stavy, jako bezpříčinná radost, štěstí, spokojenost, bezstarostnost, atd. Tyto jako duševní stavy podléhají rozvoji, praví Mistr a lze je záměrně kultivovat a povyšovat, aby vytvořily novou pocitovou, pozitivní a tedy mravní náplň duševnosti usilujícího.
Naukou předepsané zříkání se světa proto nelze uskutečnit na mentální úrovni útěkem do abstrakt, což může případně vést až k šílenství, ale právě skrze pociťování, jelikož člověk je bytostí pocitovou, uvádí Mistr. A rozdružení bytostí ve vesmíru do jednotlivých sfér se odehrává zejména na úrovni pociťování a tedy i chování a mravních hodnot, které následně vytváří kvalitu těl, intelekt a schopnosti svého druhu.
Z mystického hlediska se toto slučování rozdílných kvalit, tedy hmotného těla a s ním spojené živočišnosti, a vyšších pocitových a duševních stavů, jeví jako vývojové a transformační skrze zanášení vyšších vibrací do hmotného základu bytí a posléze i jako sublimační, kdy toto hmotné je v nejvyšší fázi proměněno až do původního stavu čirého Vědomí.

4). Čtvrtým pilířem mystické praxe, která započíná očistou mravní, je mantra metta, která se volá do srdce ve znění "Nechť jsou všechny bytosti šťastny!"
Toto cvičení má však v prvé řadě skrze rozvíjení pocitů lásky ke všem bytostem, tedy k bohům, lidem, všem tvorům a bytostem astrálním, paralyzovat v člověku nižší bytostné sklony a přivést jej rozvojem soucítění zejména k uskutečnění prvního a nejvyššího buddhistického přikázání, k neubližování, a to v pocitech, myšlenkách a v činech.
Neboť veškeré zlo na Zemi a špatná karma vznikly právě z ubližování, uvádí Mistr. Vývojově toto ubližování vzniklo ze sklonu ubližovat, jenž byl předtím podnícen zlostí. Tato zlost vznikla na základě hluboké nespokojenosti, jenž vyplynula z nevlídné mysli, která se opřádala stále zvyšující se zarputilostí. Nevlídná mysl sama povstala z vyčerpání zbytků dobré karmy v podobě nedostatku či vymizení příčinné radosti, požitků a zábav, což zasmušilo ducha u vědomí, že už se nic nedaří, což je první fáze utrpení, uvádí Květoslav.
Skrze uvedená cvičení dobere se posléze k poznání, že se dokáže vlastně radovat zcela bez příčiny, což si lze dokonce vzpomínkou na ranné dětství dobře vybavit jako kdysi dávno přirozeně žitý stav.
A v tu chvíli již opustí proud zarputilých sansarických bytostí, který jej strhával k vesmírnému dnu až do pekelných světů a s objevením se stavu bezpříčinné radostivosti dotkne se vzhůru jdoucímu proudu bytostí radujících se nirvanických, které při uskutečnění buddhistického stavu sótapátti, vstoupení do proudu učení, jsou unášeny inkarnacemi vzhůru k božským světům a až k nevýslovně šťastným osudům, praví Mistr.
A i když svůj boj o umravnění člověk nevyhraje, "přece jen získává lepší vyhlídky v příštím mystickém kursu. Proto je vždy prospěšné nastoupit cestu k dokonalosti", vybízí v Mahajánských textech (str.83).

Tak s odvahou vpřed! Zdraví Robert

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Michal, 3. 11. 2019 21:45)

Robert mi mistrovým "být nohama na zemi a hlavou v oblacích" připomenul idealismus mládí, kdy jsem slýchával/i, že by jsme se měli vrátit nohama zpátky na zem a né lítat v oblacích. V nauce Květoslava nejde tedy pouze o jedno či druhé nýbrž o zpracování obojeho současně, což ostaně Robert krásně popisuje.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Miloslav, 1. 5. 2021 19:15)

Dobrý večer. Ďakujem za výborné zhrnutie cvičení nevyhnutných k smerovaniu ku Spáse. Myslím si, že daný Váš príspevok by bolo vhodné uverejniť ako samostatný článok na tejto stránke. Zvážte prosím Vás pre dobro všetkých bytostí môj nápad. :)

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Miloslav, 8. 5. 2021 17:23)

Ďakujem za inšpiratívnu a podnetnú odpoveď. Vo všetkých bodoch s Vami môžem jedine súhlasiť. Teším sa na Váš pripravovaný článok. Nech sú šťastné všetky bytosti!



 

 


Archiv

Kalendář
<< březen / 2024 >>


Statistiky

Online: 3
Celkem: 412103
Měsíc: 3723
Den: 245