Po velmi kladné odezvě čtenářů na článek ing. P.P. "Zápisy ze schůzek s K.M.", uveřejňujeme další užitečné rady k mystickému úsilí, jak je pro své žáky ze své vlastní praxe zaznamenal Josef Studený, guru Květoslavovy školy. Nechť jsou všem dobrou inspirací a korektivem snah na Cestě neboť Mistr Květoslav Minařík přímo uvádí:

"Já, ačkoli jsem „buddhista severního směru“, zakládám také celý duchovní vývoj na orientaci mysli a citu, tedy na způsobu života, neboť vím, že pouze takto změní člověk tendence svého usilování, od světských k duchovním. Marně si lidé myslí, že lze duchovní úsilí založit na meditacích, koncentracích mysli a pod. Tyto snahy smí pouze provázet mravní úsilí, kterým se mění tendence usilování. Když jedno druhé předběhne, pak mravní nedostatečnosti zesilují a člověka se někdy zmocní i šílenství." (z dopisů Pavlovým)

POZNÁMKY  KE  ZPŮSOBU  ŽIVOTA.

1.  Zdraví se upevní, když člověk dosáhne vnitřní rovnováhy.

2.  Smrt je záležitost okamžiku nepozornosti. Dokázat se uvědomovat v celém těle, nemusel by člověk zemřít.

3.  Způsob života – radostivost sdělovat tělu – tělo pak samo produkuje radostnost.

4.  Člověk začne být šťasten, až když „vymýtí svět“. Kontrola: Pocit radosti mizí, když se svět začne v bytosti ozývat.

5.  Radostnost udržovat, nikoli stupňovat. Jinak možnost zešílení.

6.  Dokonale sebe pozorovat a postupovat hlouběji a hlouběji do bytosti. Objevit atavismy.

7.  Každý jemný záchvěv, který by vycházel z těla, je dobře zjistitelný ve čtvrtém vnoru.

8.  Zevní povinnosti jsou pak cítit jako tlaky. Jsou to vztahy – příbuznost buněk.

9.  Až to člověk dostane do bodu, kdy se všechny síly obracejí vzhůru, pak je po problémech.

  10.  Nesmí se chytat to, co uteklo – vytvořit nové, lepší.

  11.  Opustit dobrý i špatný stav a vytvořit třetí, indiferentní.

  12.  Jde o to, aby člověk byl stále bdělý. To chce:

                   a) Vylučovat lenost.

                   b) Neposuzovat a vědět – mám jen povinnosti.

                   c) Nemít vlastní názor na svět.

  13.  To, co je v bytosti uloženo jako potenciální vlastnosti, se musí                               rozpustit, rozvázat, aby zůstala jen čistá energie. Její chod se                                  obrátí vzhůru a vyzáří se hlavou. Dbát, aby se nerozpustilo mnoho najednou.  Dávkovat, aby nenastal zmatek.

 14.  Dokázat, aby svým vlivem neponoukal druhé.

 15.  Zevnějšek a vnitřek musí být vyladěny. Snažit se o stálou harmonii.

 16.  Pozorování těla: Tělo, jakožto objekt, je extenzita. Zesilování soustředění je intenzita. Práce musí být pulzace extenzity a intenzity a vždy trvale radostnost. Jinak by nebyl vývoj.

17.  Jas v hlavě by sám na likvidaci nežádoucích stavů nestačil. Proto je nutno použít radostného prožívání, které se musí dotýkat celého těla přímo.

18.  Člověk nesmí vyššími kvalitami promíchávat svou pudovou podstatu. Nesmí se vracet ke světskému. Tvrdou kázní odmítat svět.

19.  Pracovat jemně, bez náporu, jakoby balancovat. Nenarušovat stavy, které má držet, jinak je cesta rušná. Dokázat, aby se ho nic nezmocnilo, pak je cesta lehká. Zjistí-li člověk, že je zranitelný, stále vyrovnávat a nepovolit.

20.  Přinutit energii, aby stoupala nahoru. Stačí soustřeďování na nohy a spodek trupu (ne břicho ani genitálie - pozn. red.). Člověk při tom může chytit něco ze světa. Na to pozor.

       a)  Člověk se drží těla. Do mysli vnikne nějaká idea. To strhne trochu životní             síly. Vůlí se zvyšuje napětí. Energie se vybíjí a vzniklé jiné hodnoty člověka     strhávají jako pokušitel. Na tuto etapu se doplácí.

        b)  Je důležitým mezníkem, když člověk drží velmi lehko spodní končetiny ve vědomí.

         c)  Člověk začne obracet proud vzhůru. Zřeknutím se prožitkových stavů "ťukne" jemně vědomím a vůlí a má možnost dostat energii nahoru. Zde se jedná přímo o životní energii. Základem zde je dokonalé uvědomování těla - jeho převedení na pocitovou energii a přinucení této, aby proudila nahoru. S obracením energie se může začít teprve potom, když nejsou žádné prožitkové stavy. Energický zásah způsobuje jen poruchy.

21.  Snažení se musí založit na čilosti, na sebepozorování a práci. Pak se množství karmických zásluh zvyšuje. Spojit život a mystickou práci. Jinak nastane vybíjení v zážitcích.

22.  Žít přirozeně. Vyloučit význam pocitů a citů. Žít bez problémů, nenechat se však unášet na vlnách.

23.  Vědomí musí zůstat čilé a bdělé, duch odpoutaný. Pak se člověk mění. Úměrně k odpoutání se musí stupňovat bdělost, aby nenastal útlum.

24.  Člověk to má žít celým tělem. Bdělostí samou o sobě se vytváří vlastnost, která s tělem nemá nic společného. Bdělost nesmí být jen v hlavě, musí být transmutujícím činitelem v těle. Jinak by se to neudrželo a vybojované by uteklo. Člověk je pak na dně.

25.  Jas vědomí se musí tlumit, jeho intenzita se nesmí rozvíjet. Tím lze nalézt "střední stav". V něm není absolutní vědomí ani samovolně. Pomocí energie se udržet mezi oběma krajními oblastmi. Člověk odstraňuje tendence nahoru i dolů, až se to vyrovná a vyváží.

26.  Žít, pozorovat, zdržovat se všech reakcí. Pak člověku napadne, co je správné. Člověk se skutečnosti nedomyslí, ani pravdy, kdyby jak chtěl přemýšlel. Poznání není z kombinací mysli, ale z pozorování.

27.  Reflexní myšlení: Člověk uvidí věc a bezprostředně mu naskočí "běh myšlenek". Je-li chyceno nitro a bezprostředně naběhne běh myšlení, je to horší.

28.  Souhrně: Být stále ve střehu a nic si neslevit. Nelitovat se. Zpočátku to snad bolí, ale člověk si na drezůru zvykne. Tím přinutí bytost k poslušnosti..

.