Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úprava postoje k životu

Píše se rok 2016 a od odchodu Gurua JS v roce 2011 se u těch, kdo se s ním stýkali, rozvinuly různé osudy. Všichni co jej znali ze setkání s ním, jím bezpochyby byli nějak ovlivněni. Snad jako jej svět vnímal mimo jiné jako včelaře a zahradníka, vnímali jej i žáci jenž se nezbavili svých sklonů různě, dle toho jak opravdově pracovali na proměně své bytosti. Jeho Guru a znovuobjevitel zaváté cesty buddhů KM mu napsal v jednom z dopisů že dělá práci, za kterou se "neplatí ani poctivou snahou(žáků)". Hlavně v posledním desetiletí byl pro mnohé znám neúnavnými připomínkami o důležitosti pročišťování bytosti jako nejdůležitější praxi pro usilující. K tomu je dobře připomenout, že je to práce na celý život. Jednou se obdobně přímo vyjádřil o problematice odstraňování dojmů, že tu činnost musí vykonávat i buddhové do konce pobytu v těle. Je to forma zříkání se příčin ovlivnění jenž vytvářejí názory. Zkušenosti na Cestě proměny bytosti umožňují pochopit, že žákem opravdové Nauky se bytost stává nikoli na základě přání, ale na základě svého úsilí. Lidé co se k Nauce hlásili nebo hlásí tak až z valné většiny činí také z vnitřních pro ně samé ne docela průhledných pohnutek. Nejjednodušším průkazem toho, jak je to s tím žákovstvím ve vztahu snad k jakékoli opravdové Nauce, je upřímný pohled na vlastní úsilí a postoj nejen k Nauce ale i k běžnému životu.

Protože ten běžný život v současné době strhává pozornost nad míru natolik, že se mnozí uchylují ke konstatování, že jim to brání v jejich vývoji. Lze ovšem uvést, že pokud ve světě nechceme získat za každou cenu lepší postavení čili odstraňujeme světské ambice, tak najdeme časem řešení, jak upravit dále své postoje, aby nám nic nebránilo v "očišťování bytosti". Třeba mnozí hlavně začátečníci, ale i mírně pokročilejší se setkávají s problémy v zaměstnání, že od nich nadřízení požadují příliš práce navíc (doslova žít zaměstnáním) nebo jim udělují úkoly, jenž v nich vyvolávají rozpor vzhledem k jistému chápání morálky.
Zaměstnání je v prvním řadě metoda na získání prostředků na živobytí jak pro světské lidi a více uvědoměle by tomu tak mělo být i u usilujících na poli očišťování bytosti. Více uvědoměle znamená také pochopit že vykonávat je nikdy nemá znamenat nechat se jím pohltit. Je to jenom práce (bez ohledu na přání zaměstnavatelů), tak proč ji nedělat k dobru všech lidí, jako třeba poctivě věřící ji mohou vykonávat k poctě Boha a nebo s pohledem, že činností pro společnost se vyvažují potřeby celé společnosti a napomáhá to k větší snesitelnosti společenského života. Snesitelnější společenský život zase umožnuje nevěnovat mu tolik pozornosti a tím snadnější vnitřní odpoutání se od něj. Tedy vhodnější podmínky pro toho kdo se snaží vyvinout více úsilí v metodách "očišťování bytosti".

Ono očišťování se jistě stává metodické, když usilující získá dostatek zkušeností svými počátečními pokusy (jenž mohou trvat i velmi dlouho) jak na to. Jako každá propracovaná metoda vyžaduje jistou úroveň vnitřní i zevní kázně, označované všeobecně jako stupeň umravnění bytosti. Tak KM sepsal knihy s obsáhlým a obšírným vysvětlením, jak má takové umravnění vypadat v praxi a JS v jeho šlépějích radil konkrétní metody úsilí zaměřené na zharmonizování a následné zkvalitnění bytosti. Práce žáků byla i v tom, na co měli přijít sami po tom, co jim Guru ukázal, jak to má vypadat v bytosti a co jim v tom brání, aby tak žili. A tak se povedlo rozvinout alespoň těm, co se snažili ty metody pochopit buďto zvyšujícím se sebezapřením ve smyslu, že usilovali napodobit a prosadit ve své bytosti ukázkový stav, dokud se jim ho v menším rozsahu nepovedlo rozvinout, nebo vnitřní analýzou překážek v bytosti, co jim brání v jeho dosažení. V obou případech je ale poctivost úsilí podepřena důkladnějším sebepozorováním, bez kterého je nemožné porovnat aktuální stav s ukázkovým zda si jsou nebo nejsou v účinku podobné. Rozvinutí takového vnitřního postoje jenž nepřekáží žádoucím stavům, je ohrožováno mnoha nedostatky a nežádoucími stavy, což přímo navádí usilující k celobytostnému ukáznění, aby ty zatím nedotčené části bytosti neměly možnost podvědomého ovlivňování. Důležitá je kvalita a také množství (čas, jenž věnujeme úsilí, nestrávíme požíváním světa) úsilí jenž je vynakládáno na celkové ukáznění, čím bytost postupem času poznává, že se mění její zájmy i v přirozeném stavu uvědomování.Tím odstraňuje mnohé momenty pokušení z vnitřních i zevních příčin.
Tedy paradoxně námahou se usilující propracuje k získání dostatečné energie k další práci, jenž již vyžaduje patřičný stupeň odolnosti vůči svodům světa. Je tomu tak proto, že tu energii usebral redukcí svých zájmů a přání, která jinak běžně proudí do světa.

(anonymous)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Postoj k životu - poznámka

(C.K., 17. 9. 2016 18:24)

Dobrý den všem. Byl jsem velice správně upozorněn, že používám nesprávně označení "adept." Adeptem je zván již uskutečnitel Nauky.
Správně jsem měl použít výraz "usilující." Tedy ten co usiluje a je nakonec zván adeptem. Tento výraz je nevhodným světským používáním pokřiven a tak i já jsem jej nepoužil správně. Tímto se opravuji a nadále budu používat výrazy tak jak mají být. - Pořádek dělá přátele, s pozdravem....C.K.

Postoj k životu 4

(., 17. 9. 2016 18:19)

Jaký postoj má usilující zaujímat k okolním bytostem a vlastně i projevenému okolí?


Odpovědí jsou morální příkazy a zákazy - tedy jeho základní úsilí vědoucí k proměně bytostních tendencí samo. Jsou přeci stanoveny a vypočteny tak aby napomáhali zkvalitnění bytosti a současně harmonizace života ve společnosti - vytvářet snesitelnější společenský život. KM si dal námahu je obšírně rozepsat a vysvětlit k nim náležející postoje ve svých knihách, aby byli jako příkazy i správně chápány. V jádru co vede k snesitelnějšímu životu musí vždy být založeno na odstranění tendencí k ubližování a tím i špatných duševních stavů jenž je umožňují.



Nebo je třeba čekat, až se vše změní samo?

Je takové řečení : Netoužit po tom vidět starýma očima nový svět kolem sebe ale naučit se vidět novýma očima ten svět starý, tedy nesnažit se měnit svět ale sebe sama. Až se dost lidí takhle změní tak ten způsob života se musí zákonitě změnit i ve společnosti jenž je ovlivňována kvalitou jednotlivců v ní žijících.
Prodlévat zní jako jistý stupeň pasivity vůči okolí a pokud je to zrovna zrozeno z nezájmu o smyslové požitky ale vyváženo stupňující se bdělostí a živostí "vnitřního života", tak tím pro něj to okolí již samo sebou není jenom tím jak se běžně projevuje, neboť nezávisle na jeho působení změnil kvalitu (svých prožitků).
Ale je vhodné doplnit následující: již od nepaměti byli známy podmínky jak lze snáze udržet vnitřní povznesení v zevním životě. Tak dle možností je nutno se stranit společnosti nechovající úctu k umravňujícím tendencím protože neprospívají k dobru ani sebe ani společnosti samé a setrváváním v jejich blízkosti by je člověk jenom vyživoval nebo jinak přímo i nepřímo podporoval a tím také disharmonii kterou kolem sebe šiří. V každém typu pracovního zařazení lze najít i společenskými zájmy rozdělené lidi. Usilující by měl přece v dobru v rámci činů mysli, citu a těla svou ukázněností nad okolní příklady vynikat ovšem tak aby to nikomu zevně nevnucoval ani nijak nedokazoval. Tak jak se lidé jeví jeden druhému v rámci svých povahových založení tak se maximálně usilující má jenom nejvýše jevit tak aby jej lidé s lepšími tendencemi brali někoho kdo se jejich vlastním lepším tendencím nepříčí, naopak je svým působením a chováním podporuje ale zase jenom v jednání.
To by snad odpovídalo zevnímu popisu jak se chovat v prostředí jenž pak umožňuje snadnější vzdávání se prožitků.

Postoj k životu 4

(C.K., 17. 9. 2016 9:38)

Dobrý den všem. Jestli to nikoho nepohorší, tak bych se dále zeptal.
Dejme tomu, že se adept začal v rámci svých možností začal koncentrovat do nohou,
rozhořívá srdce a již si vybral kvalitu, ke které to oboje nebo alespoň jedno z toho
(pro začátek) pozvedává.
Nauka Květoslava Minaříka je formulována tak, aby ji mohl provádět běžně zaměstnaný člověk.
Můj dotaz tedy zní: Jaký postoj má adept zaujímat k okolním bytostem a vlastně i projevenému okolí?
Vždyť přece nemůže prodlévat ve stejném prostředí jako dřív.
Nebo je třeba čekat, až se vše změní samo? Hezký den všem. . . C.K.

Postoj k životu - poděkování

(C.K., 12. 9. 2016 9:06)

Děkuji mockrát za odpovědi. Přemýšlím, jak se dle všech těch získaných informací zachovat, tzn. implantovat je do svého života. Říkám si, jestli se nepustím do cvičení a nebudu brzy vědět jak dál, ale guru Josef mě kdysi ujistil, že: "Adept, který pracuje a obrací se k Bělostné Dynastii Školy Kagjupů nakonec nikdy nezůstane na holičkách." - Toť postulát. Je evidentní, že práci za mě nikdo neudělá. Mistři zjevně postupují zhruba podle hesla: "Ukaž mi jak cvičíš a já ti ukážu jak dál." Logicky tedy musí adept hledat energii ke cvičení v sobě. Guru ani nikdo podobný ho nemůže dotovat svou energií. To by z adepta byl jenom takový vampýrek, co jen bere a nezaplatí ani již zmiňovanou upřímnou snahou. Nedávno jsem četl takovou větičku: Nelze řídit plachetnici, která stojí v bezvětří s visícími plachtami. Budiž to připomenutím, že guruové jsou výteční kormidelníci, ale vítr a dopřednou jízdu si už musí adept obstarat sám. Tak já jdu na to.....Nechť jsou šťastny všechny bytosti!

Postoj k životu

(C.K., 10. 9. 2016 12:58)

Uvedené odstavce jsou velmi podnětné a inspirující. Zeptám se: Znamená postoj k životu zároveň postoj k Nauce? Má stále porovnávat svůj život jaký žije a Nauku do něj jaksi stále implantovat? Dá se doporučit aby se do takové práce jedinec vrhl po hlavě bez obav a nadějí přesto, že je dost zřejmé, že mu to obrátí život naruby?

Rituál

(., 11. 9. 2016 6:00)

Z hlediska úsilí jehož težiště je v odosobňování jsou žádoucí skutky oběti svého jáství pro posílení nelpění. Počátek jakéhokoli rituálu je v záměru přiřadit vnitřní obsah neboli kvalitu(žádoucí je odosobňující) nějakému skutku aby byl subjektivně a za specifických podmínek i "objektivně" významnější nebo působivejší než běžné dění. Snad úplným základem z čeho se má rituál teprve vyvynout je jasné uvědomování si dění. Čili žít a jednat zcela vědomě což v tendencích umožňuje pozastavit se nad děním a pak poskytuje vědomou kontrolu jednání, a to se ve svých důsledcích nezdá být jenom nepatrným dobrodiním.

Postoj k životu 2

(Úprava postoje k životu, 10. 9. 2016 13:14)

Má stále porovnávat svůj život jaký žije a Nauku do něj jaksi stále implantovat?

Je to také způsob jak zlepší mimo jiné i své rozlišování. Předpisy hodnotných nauk jsou stanoveny a vypočteny tak, aby nepodporovali či spíše přímo rozkládaly zosobňující tendence v bytostech. Z dlouhodobého pohledu jednoznačně harmonizují nitro bytosti. Pak již jedinec netrpí tolika různými představami a žádostmi, jenž se slepě snaží naplnit a právě proto se jeho život stává šťastnějším.

Dá se doporučit aby se do takové práce jedinec vrhl po hlavě bez obav a nadějí přesto, že je dost zřejmé, že mu to obrátí život naruby?

Nejlepším vzdáleným světským příkladem podobně "obráceného" života, jsou životy vrcholových sportovců. Na jejich výsledcích se v hojné mířě podílí i jejich tréning a životospráva vůbec (neberme v úvahu na chvíli doppingy a politiku sportklubů).
Cokoliv chtějí lidé dokázat, musí se naučit i ve světe pro to pracovat (zase na chvíli neberme v úvahu politiku a spekulativní ziskuchtivost).
Když usilující je opravdu úpřimný a zjistí, "že jěště v něm skutečná jistota" nevzešla, vzejde mu poznání, že musí své úsilí zlepšit/ zvýšit / zkvalitnit, aby to, co zatím udělal dobře, bylo posíleno a to co má být překonáno se oslabilo.
V běžném životě hlavně pro začátečníky platí, že pokud budou své úsilí zvyšovat mírně, dle toho co zvládnou dnes, ale postupně z toho neslevit a přidávat dle možností, tak žádné okamžité drastické obrácení naruby vzejít nemůže. Jednak proto, že si většina lidí svého již nabytého pohodlí váží nad míru a za druhé napětí vzešlé ze zvyšujícího se úsilí dovede bytost unést přesně jenom k poměru svého již uskutečnělého pročistění. Není tedy důvodu pro toho, kdo se tím zabývá vážně, proč to nezkusit přímo.

Re: Postoj k životu 2

(C.K., 10. 9. 2016 14:15)

To zní jako univerzální rady, které lze přijmout s klidnou myslí. V diskuzi už zaznělo téma vzývání a modlitba. Jaké místo má v životě / Nauce rituál? Nemám samozřejmě na mysli nějaké obětování živých tvorů. To snad všichni chápeme jako naprosto vyloučené. Jenom bych poprosil o malé uvedení na pravou míru.

Postoj k životu 1

(Úprava postoje k životu, 10. 9. 2016 13:08)

Znamená postoj k životu zároveň postoj k Nauce?

Pro velmi zkušené usilující je ideálem dopracovat se k situaci, kde existuje jen jeden život(-ní postoj), ovšem proměnený.

Vzhledem k typům otázek, jenž jsou kladeny, lze určit, že "životem" se zde míní tzv. "běžné pojetí každodenního subjektivního trvání existence v těle získaném zrozením". V takovém případě lze připomenout, že největším problémem toho života je jeho zánik. Dobré nauky se snaží na tuto situaci své následovníky připravit. Konec mikrokosmu je předurčen jeho stukturou a tedy od nepaměti se bádájící ve svém nitru zabývali hledáním lepšího východiska ze života, než jaké mu je prědurčeno od chvíle, kdy ten problém se vší vážností pochopili. Tak nám to tedy napovídá že pokud máme v životě něco opravdového dokázat, jaký hodnotnější účel můžeme životu dát, než snahu vyřešit ten evidentně největší subjektivní bytostní problém.
Je zbytečné se rozepisovat o tom na čem všem možném lidem běžně záleží než nadejde okamžik, kdy nastane ona bez snad celoživotní přípravy "neovladatelná chvíle", kde rozhodnou tendence "o nás bez ohledu na okamžikové přání subjektu".
Je také zbytečné se rozepisovat o tom, jak současné společenské zřízení se snaží každou bytost začlenit do svého dění tak intenzivně, aby snad nebylo času ani podnětů si pro lidi uvědomit a lépe rozlišit co má skutečnou a co pomyslnou hodnotu v životě.
Zkusme na chvíli nahlédnout za závěs subjektivního citového prožívání v těle. Pokud jě tělo poněkud ve funkční rovnováze a duševnost taky, tak není problém pro bytost vyvynout úsilí mít větší náklonnost a schopnost vytvárět nebo evidovat pozitivní myšlenky, city a skutky. Kdežto v momentě kdy tahle "harmonie svého druhu" je napadena silnějšími vlivy nebo skončí nedostatkem energie nebo jednáním, jenž je protikladné k udržujícím vlivům té harmonie, automaticky je subjektivní prožívání posunuto v rámci tendencí k snažší náklonnosti k negativním myšlenkám, pocitům a skutkům.

Jak lidé v běžné situaci posuzují stav, když jsou "v pohodě" nebo se jim něco daří?

Možná rěknou sami nebo někdo další o nich, že mají právě stěští.
Základní touha cítících bytostí je tedy touha po štěstí, když je již prožívání přítomno.
A tak někteří ti velice pozitivně naladění, vidí své subjektivní štěstí třeba ve všeobsáhlém přátelství, nebo neohraničeném soucitu či všelásce nejen k blížnímu.
Jiní zase možná vidí své štěstí v materiálním bohatství, moci, zotročování "méně štastnějších".
Většina běžných lidí se ovšem pohybuje kdesi mezi extrémy.
Ale všichni tito jedinci subjektivně "touží po naplnění své představy o štěstí".
Tato touha je ale nenutí ani nenabádá pozastavit se a lépe se rozhlédnout, že o štěstí jaké kvality vlastně usilují, jaký to bude mít vliv a dopad nejen na sebe ale také na okolí. Nejsou na světě sami, kdož usilují o štěstí...

Poděkování

(Robert, 10. 9. 2016 12:44)

Děkuji za excelentní příspěvek, který si zasloužil samostané umístění. Následně zde převádím i celou následující debatu přiřazenou původně pod příspěvek (pokud se mi to nepovede ve správném sledu, tak se přispivatelům omlouvám a děkuji za pochopení).