A vida, tak jste to myslel. Teď už rozumím. Porovnával jste dva texty - v pořádku. Nakonec si můžeme asi k tématu říct, že problematika nazírání na sebe sama, která sousedí s problematikou odosobnění, soustředění nebo např. prodlévání v přítomnosti, je pro Nauku stěžejní a těžko ji postihnout v jedné větě. Nejspíš i kniha by byla málo málo. Zde se již nikdo bez cvičení správného pochopení nedobere. Jsem rád, že jsme si nakonec porozuměli. Nechť jsou šťastny všechny bytosti.

Dobrý den,
velice Vám děkuji za zveřejnění srovnání obou vydání knihy Přímá stezka. Bylo to shodou okolností mé první setkání s vlastním dílem Květoslava Minaříka, četlo se to sice velmi obtížně, ale Vaše komentáře uvedených rozdílů vzniklých redakčními úpravami ve vydání 1995 mne upozornily na naprostou nezbytnost přečíst si 1939 (jinak bych sáhla kvůli čitelnějšímu formátování po 1995). Můj dojem čistě citový (či jak to lépe vyjádřit) ze srovnání obou textů byl jasný: redakční úpravy autorovo sdělení umrtvily. Původní text je živý a silný, proniká do člověka, a tam se zvnitřňuje a ihned působí směrem k pochopení. Redakční úpravy 1995 text na první pohled uhlazují, ale okrádají jej o náboj vnitřní osobnosti autora a patrně zaměňují některé zásadní pojmy. 1939 strhuje k prožití, 1995 v tomto asi kulhá.
K PS jsem se dostala tak, že jsem přečetla knihu Milarepa s komentářem pana Minaříka, přišel mi tak nesmírně laskavý, přímý a nerozumářský, čišela z něj tak upřímná snaha, aby čtenář správně chápal, měl až neuvěřitelný rozhled a tak fundovaný vhled do komentovaného díla, že jsem si okamžitě přečetla jeho životopis na wikipedii a následně sehnala PS. Věřím, že vliv vyzařování autorovy osobnosti na čtenáře má zásadní vliv (například Abdrushinovo Poselství Grálu, které také neuniklo nejen redakčním úpravám, a navíc je to překlad z němčiny, mne pouze vydeptalo a přivedlo na pokraj zoufalství vědomím pravdivého, ale pro mne neuskutečnitelného, byť v mnohém obsahově souhlasí s poznatky Mistra, na rozdíl od něj však nabízí "jen" morální, obtížně uchopitelnou stezku, a jediné, co jsem si odnesla, bylo sice pravdivé, ale povšechné: Udržuj krb svých myšlenek čistý, založíš mír a budeš šťasten.). Proto považuji soukromě redakční úpravy za určitý druh provinění vůči Mistrovu odkazu. Nechci, aby to znělo fanaticky, ale originální znění mi připadá jako ekvivalent živého Slova tvoření, a z toho důvodu by se měnit nemělo, neboť ztrácí na síle. Je opravdu škoda, že toto dílo lze ostatnímu, nečeskému světu z tohoto důvodu tak obtížně zpřístupnit.
Za nesmírně přínosné také považuji osobní dopisy a poznámky Mistra a jeho žáků na těchto stránkách zveřejněné. Dodává to celému jeho dílu další rozměr, hluboce lidský, umožňující lepší pochopení toho, jak lze požadavky na cestu zavést do každodenního všedního života, a že nejde o usilování odtržené od světa, ale přesto, že se jedná o jeho opouštění, je nutné opouštět jej ve spolupráci s ním a neotáčet se k němu bezohledně zády, je nutné jej pro tuto cestu nejen využít (z hlediska zkušenostního), ale současně jej ke stejnému kroku inspirovat a vlastním růstem pomáhat k růstu i dalším. Mně osobně to pomohlo pochopit, jak zásadní roli hraje nesobeckost.
Píši sem proto, abyste věděli, že tyto stránky a práce Vás všech žijí a opravdu pomáhají, přitáhly si mne jako magnet, chtěla jsem vidět, KDO Mistra následuje, abych si ověřila, že to zase není nějaká slepá ulička, a co pozoruji, je mi sympatické.
DĚKUJI za Váš přínos a podporu druhým, ze které sama čerpám, neboť zdolání stezky je úkol téměř nadlidský...

Promiňte, ale nesouhlasím, přičemž si uvědomuji, že každý z nás má k dispozici pouze svoji vlastní subjektivní zkušenost, která nemůže být univerzálním měřítkem pro ostatní.
Jedna pomůcka při postupu na cestě vlastní proměny se však univerzálně použít dá a údajně ji formuloval Buddha v odpovědi jednomu z žáků na jeho dotaz:" jak poznám, že postupuji správně?" Odpověď zněla: " správný postup poznáte tak, že nespásných věcí z vašeho života ubývá a spásné se množí." V praxi to může vypadat i tak, že se okolnosti zevního života upravují v souladu s proměnou vnitřního duševního prostředí. Jinými slovy, pracujete na rozmnožování dobrých vnitřních stavů a jedním okem pozorujete, zda to, co si myslíte, že se daří se zároveň projevuje nějak i kolem vás, potom to není jen v mysli, ale je to skutečné. Sebepozorováním zpočátku dokážeme zachytit jen hrubší projevy nižší přirozenosti, když postupujeme správně, je to v okolí vidět poměrně záhy. Konflikty "jakoby" mizí. Lidé se na vás usmívají i ve frontě na dezinfekci v supermarketu. Okolí nemusí být nutně 100% přátelské, ale určitě další práci pomůže už jakési neutrální prostředí, jehož vznik závisí mimo jiné i na tom, jak dobře se dokážeme "držet" v těle a neprovokovat okolí k reakcím namířeným směrem k nám.
Že to není snadné a než se okolnosti takto příznivě upraví( my si je upravíme), to je jisté a někdy si můžeme i hodně , hodně zoufat, ale nejsme na školním výletě na Karlštejn :-D.
Takže nesouhlasím s tvrzením, že cesta k vyšším stavům a jejich uplatňování, má za následek nepřátelství okolního světa. Svět je k těmto snahám nepřátelský vždy, ale správný postup zajistí tímto nepřátelským světem průchod. Promiňte, ale musela jsem to napsat, protože není fér sem takto "hodit" jakéhosi strašáka bez možnosti řešení. Jinak samozřejmě přeji hezké dny a vše dobré :-). J.

Rád bych připomněl základní poučku, jak žít mystiku v
běžném životě.
Vždy se má začínat Jamou a Nijamou. V knize Jóga v životě
současného člověka je toto hned na úvodních stránkách.
"Chce-li totiž být člověk šťasten, musí mravní příkazy
uskutečňovat rozvíjením míruplné mysli, šťastné nálady, důvěřivosti
a optimismu. Když se takto bude chovat, nebude nikoho provokovat
ani skutky, ani svými duševními stavy - a jeho štěstí se bude rozvíjet."
Až poté následuje nijama a ásana jakožto soustředění.
Soustředěním v sobě člověk pouze upevňuje a rozvíjí to co už v něm je.
Pouze soustředěním člověk nenabude dobrých stavů a blaženosti.
Dobrou náladu na sobě musi člověk nejdříve vydobýt, až poté lze přistoupit k soustřeďování.
"Nebudeme se soustřeďovat, abychom byli šťastní, ale budeme
šťastní, když usedneme do pozice."

"Ahasver "věčný žid", symbol bytí putujícího v sansáru bez vyhlídky na spásu. Situace se však pro něho změní v okamžiku, kdy uzná kvality, symbolizované božstvím, které trůní nad sansarickým světem a které kdysi zavrhl."
Pokud toto víte, tak proč, odmítáte kvality symbolizované božstvím (Josefem) Karle? Josef ve svých článcích jasně píše čeho dosáhl, a čeho nedosáhli Michalčákovi. Jesli M. neznají Prázdnotu, pak neznají nic. Maximálně vymění jednu iluzi za jinou - tu pozemskou, za tu nebeskou, která také jednou pomine. Intelek a obratnost v řeči jsou k ničemu.

A taky jsou v těch českých textech indikované stavy Květoslava. To prostě „přeložit“ nejde. Mnozí mohou potvrdit, jak velký rozdíl je mezi prvním vydáním Přímé stezky přímo od autora (1939) a Vnitřního Smyslu Nového Zákona (1946) a dalšími vydáními po roce 1989. Kdo se umí napojit, prožívá při tom to, co tam Květoslav vložil.

Ano. Ty stavy v těch původních knihách jsou zřejmé... Sehnal jsem původní vydání přímé stezky a vnitřní smysl nového zákona, a musím říci, hele to nádherné... Mám ještě vydání přímé stezky z roku 1988 z Toronta, a ta je také dobrá.
Ono i v ostatních vydáních je vše řečeno, ovšem v těch původních je zřetelný ten náboj :-)

No jo, čas letí. Už je to šest let, co byl náš guru Josef povolán zpět, odkud přišel a kam se máme vrátit taky. Nechť je to připomínka pro ty, kteří v srdci upřímně nezapomněli na Bílou Dynastii Guruů. :-)

Dobrý den to je velmi přehledné a dobré představení guru Nauky. Nechť jsou jednou s těmito jmény a Naukou obeznámeny všechny bytosti. Nechť všichni zví, že pouto guru / žák (možná by se mělo v těchto neblahých dobách připomenout pravý guru / pravý žák) je něco potřebného, důležitého a nadpomyslitelně poznamenaného štěstím.

Zajímalo by mě, zda-li víte něco o autorovi životopisu o Milarepovi. Jak jsem byl informován je za něho považován člověk žijící snad 250 let po jeho odchodu. Člověk, který byl nadmíru výstřední. - Občas chodil nahý, občas si na penisu udělal uzel, na lidi pokřikoval vulgární oplzlosti, nebo se pomazával vlastními exkrementy.
Mé otázky tedy jsou:
1) Je opravdu takový člověk autorem životopisu takového světce, jakým Milarepa beze sporu byl?
2) Neznáte jeho jméno?
3) Pak-li, že tento autorem nebyl znáte pravého autora?

Ano, tak to je...ta povrchní "morálka"... Někdy drsnější slovo které je dobře a cíleně vyrknuto, je lepší, nežli medové,lživé rádoby morální recicky...
Dnes pokud na někoho zvýšíte hlas, již vás považuje za nevyrovnaneho a agresivního. Jak se povrchní morálkou nešťastně změnilo chápání lidi.
Např. Někteří mistri tradičních boj. Umění své žáky vychovavali sverazne. Křičeli na ně, bili tyčí, aby žák pochopil, a zbavil se zazitych návyků, a vydal ze sebe to nejlepší. Totéž platilo i v duch. Naukach. Dnes obecně chybí primost a opravdovost. Všichni si jen na něco hrají... Ale jsem rád že jsou i tací, kteří přemýšlí a praktikují. I z těchto stránek je to cítit, a mám upřímnou radost. Nauka je živá.

Měl jsem to štěstí, že jsem se seznámil před mnoha léty s velkými lidmi Obce Květoslava Minaříka. Tady jsem se cítil dobře a na setkáních v Klementinu skvěle. Kdo měl to štěstí jako já a něco se na Stezce naučil musí děkovat Nebesům,Mistrovi a všem okolnostem.
Všem vám,kteří toto čtete přeji sílu a radost i bezpředmětnou radostnost z poznání této moudrosti. Svoje poznání chápu jako dar.
Děkuji. Pavel z Mostu

Vidím že tu píšeme dva Pavlove, tak nás odlisim... Chápu Vás, a rozumím. Mám to stejně.

Proč tyto komentáře? K tomu co Květoslav sděloval čtenáři volil jednoduchý srozumitelný text, přesný význam termínů, postupné uvádění detailů, vše pro čtenářovo pochopení sdělovaného. Účelem, jak sám říká, je teoretická příprava žáka pro novou situaci na jeho cestě, kde mu může pomoci vysvětlení a rada s kterou se seznámil v PS. Napsal to výborným způsobem na základě zkušeností. No, kdo by to dokázal lépe? Porozumění je snadnější při souvislém čtení, kdy je zachycována myšlenka jako počátek vzniku věty. Na příkladech zde to není tak zjevné. Větší rozsah neumožňuje formát komentářů.
39 na začátku věty a konci označuje vydání Přímé Stezky 1939. Obdobně pro 1995.

39 Je to řešení, které vyplývá jenom ze slabosti, která se chce zakrývat zdáním duševní svobody — ale neodváží se pohlédnouti do tváře skutečnosti, v níž lze nalézti sebe v pravém, nikoliv v domnělém stavu.39
95 Takováto „odpoutanost“ je tedy řešení založené jen na slabosti, která se chce zakrývat falešným předstíráním duševní svobody. Kdo ji pochopil takto, neodváží se pohlédnout do tváře skutečnosti, v níž lze nalézt sebe sama v pravém a nikoli v domnělém stavu.95
(pozn.: duševní svoboda; předstírání duševní svobody = není duševní svoboda;
falešným předstíráním duševní svobody = duševní svoboda)

39 A odtud zároveň pramení onen tlak okolností, jenž nutí každého člověka zúčastňovati se činně světského dění a hmotné soutěže, kterou vynalezl rozum, jehož snahou je zkomplikovati uspořádání společenských poměrů, a tak, pomocí různých machinací, připraviti bezpracný, pohodlný život jím uctívané nižší lidské osobnosti.39
95 A odtud zároveň pramení onen tlak okolností, který každého nutí, aby se činně podílel na světském dění a hmotné soutěži. Obojí je tak komplikované, že společenské poměry pomocí různých machinací připravují – ovšem jen některým lidem – bezpracný a pohodlný život nižší lidské osobnosti, kterou člověk uctívá.95
(pozn.: 39 - jím uctívané - (myšleno rozumem) - nižší lidské osobnosti
95 - nižší lidské osobnosti, kterou člověk uctívá )

39 Proto je velikou chybou, domnívá-li se kdo, že je nutno bezzájmovostí, odpoutáním myšlenek anebo soustředěním na prázdnotu uniknouti z tohoto světa, v němž na jedné straně oheň činů tvoří a na druhé straně stejnou měrou přivádí stvořené ke zničení převedením do rovnováhy.39
95 Na tomto světě na jedné straně oheň činů všechno tvoří a na druhé straně stejnou měrou stvořené ničí tím, že je uvádí do úplné vnitřní rovnováhy. Proto je velká chyba, jestliže se někdo domnívá, že kvůli svému duchovnímu vývoji musí ze světa uniknout především nezájmem, odpoutáním myšlenek nebo soustředěním na prázdnotu.95
(pozn.: 39- veliká chyba, domnívá-li se kdo, že k úniku ze světa je nutno bezzájmovostí…
95- veliká chyba, jestliže se někdo domnívá, že musí ze světa uniknout nezájmem ...

39 Z toho vyplývá, že do stavu dokonalosti se dostane teprve celé lidstvo. Oni jedinci, kteří předbíhají vývoj, očekávají tento okamžik na prahu Nirvány. Existují ovšem jiné domněnky, totiž, že již existovali lidé, kteří vstoupili do Absolutna, ale o tom musím pochybovati, poněvadž podstata Absolutna v této době(tedy i ve starověku) je ve stavu tvoření. Kdyby některá duše vstoupila do Absolutna za těchto okolností, byla by jím znovu vyvržena do stvoření, jako nevědomý a nezkušený tvor. A poněvadž to adepti vědí, udržují se na prahu Nirvány.
Zde se totiž duše nedotýkají krise, vyvolávané reakcemi kosmických sil a ještě k tomu je podrženo vědění, které se rozplývá, jakmile by člověk vstoupil do Absolutna.39
95 Zde se totiž jejich přirozenosti nedotýkají krize vyvolávané reakcemi kosmických sil a ještě k tomu si mohou podržet vědomí, které se rozplývá, jakmile člověk vstoupí do Absolutna.95
(pozn.: 39- duše
95- jejich přirozenosti
39- k tomu je podrženo vědění
95- k tomu si mohou podržet vědomí )

„Knihy, dotýkající se prakse, knihy s podáním jasným a určitým, knihy, dovolávající se naší zkušenosti, takové je třeba spíše čísti. V nich každý žák může nalézti rozřešení svých problémů a případně i metodu, která ho povede výše. Samozřejmě, že žádný žák, když již našel tuto metodu, nesmí se chápati pouze části dané prakse. Buďto se musí chopiti všeho, anebo všechno zanechati.
Veliká pobloudění byla způsobena tím, že se žáci chopili jenom toho, o čem si myslili, že jim je prospěšno, ale pominuli ostatní nutná doplnění. Řekněme si upřímně, proč se tak dělo.
Přečetl-li žák praktickou mystickou knihu a dočetl-li se v ní, že na příklad koncentračním cvičením dosáhne toho, co je jeho ideálem, chopí se takového cvičení s plnou vervou, ale nevšímá si většinou nechutných morálních povinností, jichž účelem je omeziti chtíče a krotiti osobnost.

Klíč k silám a jiným darům je v přidržování se koncentrace i morálních předpisů. Lze dokonce říci, že morální povinnosti jsou pro žáky-začátečníky ještě důležitější, poněvadž tito jimi získají ochránce před nečistými silami a určitou vnitřní stabilitu, nutnou k snesení reakcí, přívoděných mystickým cvičením a případně i pohybem vnitřních sil.“

Přečetli jste si přímé Květoslavovo sdělení bez prostředníků, vykladačů a přepisovatelů, které k vám pronesl před 77 lety.
Přímá Stezka první vydání 1939, str. 101

drazí přátelé
Kaler

Usilovat o překlad Přímé stezky do ruštiny? Hm… Pak se nabízí otázka – proč, a které vydání? Pokud mi je známo, tak Josef usiloval pouze o překlad autobiografie, která už v němčině a angličtině visela na jeho webu za života. O ostatních knihách mám pochybnosti, že nastal čas k jejich překladu a vydávání, a to neberu v potaz autorská práva. Ale budiž; diskuse na toto téma může třeba něco vyjasnit, osvětlit, upřesnit.

Kupříkladu - proč dílo KM vůbec překládat?! Květoslav říkal, že nauka je pro nemnohé, a Josef dodával, že falešné nauky přicházejí především z Rusovny. I Květoslav popisuje (tuším v Kečaře), jak viděl (na Sibiři?) vynořit se tři apokalyptické postavy, které pak zmizeli v různých částech (Moskva a Kavkaz?...) a měl obavy z jejich vlivu, neboť historie nám ukazuje, že Rusovna se svých plánů na světovládu vzdát nemíní. Když si k tomu připomeneme Květoslavova slova, že největší rozmach nauky očekává tak za 350 let, pak lépe porozumíme slovům obou našich buddhů, kteří shodně říkají, že: „lidé se budou učit česky, jen aby mohli správně porozumět významu vydaných textů.“

Jinými slovy řečeno, překlady s sebou vždy nesou riziko zkreslení, neboť čeština je velmi specifický, bohatý (esoterický) jazyk co do stupňů významu jednotlivých slov. Ostatní jazyky tak bohaté na (počet) významy nejsou, takže je překlad spojen s riziky i nechtěného zkomolení. Proto by překlady měl dělat člověk, který nauku skutečně dobře zná. A přiznejme si, kolik nám to dá námahy porozumět nauce jako celku v češtině.

Další otázkou je, kdo ten překlad bude kontrolovat. Jak jsem již naznačil, měla by to být osoba nauky (a cizímu jazyku) velmi dobře znalá, a při vydávání si nejsem jist, jak se zachová spolek Canopus. V současné době razí trend, který zde již popsala Tereza (Tomky 2005 / Re: Re: OZNÁMENÍ - 17. června 2015 8:18), tedy že budou vydávat nová vydání třeba v jiném formátu, kde například vynechání jednoho celého článku nepovažují za zpronevěru vůči dílu K.M. Sám za sebe se (prozatím) přikláním k tomu, aby se zájemci ze zahraničí raději naučili naši řeč.

Také jsem uvažovala o překladu nějakého textu KM - do finštiny. Není to vyloučeno, ale je tam příliš mnoho neznámých:
- jak píše Zdeněk, málokterý jazyk se v bohatosti vyrovná češtině
- je to opravdu překladatelský oříšek z hlediska odborných výrazů - aby nedošlo ke zkomolení
- k opravdu dobrému a důvěryhodnému překladu je podle mého potřeba výborná teoretická znalost nauky, hluboké poznání, zasvěcení a nejlépe/také pověření od gurua
- i kdyby se našel někdo, kdo by provedl redakci, co potom? Pokud člověk (překladatel) ještě není ,,hotov,, aby mohl být lidem dále ku pomoci, byl by to možná jen výkřik do tmy
Myslím, že je, jak píše C.K., nejlepší pracovat na sobě a ono se v pravý čas ukáže, co bude pro Nauku nejlepší.
Vše dobré a radostný víkend (Josefův svátek, výročí Květoslavovy realizace, den štěstí) :)

děkuji za komentáře, jaký je váš názor na překlad Př.S. do ruštiny ?
Měli bychom v tomto směru nějak usilovat ?

Dobrý den Aldo. V poslední době registruji víc pokusů o další doplňující publikace a nebo o překlady do dalších jazyků.
Můj pohled na věc je následující:
1) Na to, aby bylo možno pořídit hodnotný překlad je zapotřebí překladatele, který má už takový stupeň poznání Nauky, že ji umí vyložit. Jinak vnese do překládaného díla cizorodé prvky.
2) To víte, že bych byl moc rád, aby Nauka byla rozšířena po celém světě, lidé se k ní houfně přikláněli a jeden za druhým docházeli k osvobození. To je ovšem utopistická vize z jehovistického obrázku. Tak to nefunguje. Tedy, samotná literatura nám nepomůže.
Tu KM sepsal pro takové případy, jako je tento, že není k dispozici živoucí guru.
3) Přístup k Nauce zajišťují její přímí následovatelé, kteří ji praktikují tím, že ji poznávají, zkoumají, cvičí, následují všeobecně platné poučky.
4) Řekněme, že by se podařilo knihou nějaké Rusy zaujmout. Co bychom jim poskytli dále? Je zde někdo, kdo by jim vykládal Nauku s indukcí osobní zkušenosti nebo bychom jim jenom předali knihy KM do ruky?
5) Myslím si, že situace ve společnosti je tak hrůzná (myslím tím mravní úpadek), že si to nechtějí připustit ani ti nejotrlejší z nás. Proto jsem zastáncem hesla: "ZACHRAŇ SE KDO MŮŽEŠ!"
Proto považuji za prvořadou práci na ukáznění se a práci na zpracování VLASTNÍ BYTOSTI. Za této práce se má vytvářet SANGHA, která pracuje na společném cíli. Ta by měla přímou indukcí stavu působit na okolí. Pokud to dělá dobře, přidruží se k ní ti, kteří jsou disponováni.
To je ostatně jednou z našich pracovních povinností.
Pro inspiraci přikládám odkaz na článek vyvolená národ http://www.kagyupa.com/czech/default.html - ano známe jej, ale poučili jsme se z něj, jak velká odpovědnost tímto na nás padá?
6) Abych byl konkrétní: Přestaňme jeden za druhým chodit s nějakými citáty a stále připisovat další články nebo knížky. Začněme se dělit mezi sebou o osobní zkušenosti ze cvičení a uvádění mystiky do praxe. Až toto budeme umět, budou se k nám moci přidat třeba i Rusové a my jim budeme mít co říct.