Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mistr a Nauka


Na internetu je možno najít na téma Květoslav Minařík vícero odkazů a někdy i dotazů. Převládá mínění, že to byl v lepším případě jogín a mystik a autor četných spisů o duchovnu, což je v zásadě pravda. Lze však vypátrat i názory, že byl buddhista a učenec a dokonce jsem v jednom časopise přečetl, že si říkal Milaräpa… K tomu ovšem nelze mlčet.

Na téma života Mistra Květoslava je nejlépe přečíst si jeho autobiografii Kečara a s dílem se seznámit prostřednictvím knih a na stránkách jeho školy www.mahayana.cz/czech/default.html.

Květoslav Minařík se po osmnácti měsících nekompromisní snahy o zdolání vrcholu duchovního úsilí stal buddhou par excellance a také avatárem Višnuovým neboť právě toto vysoké trenscendentní božstvo při sebezasvěcení v roce 1926 realizoval (viz. hinduistická trojice Šiva, Višnu, Brahma). Touto jeho realizací v duchovních oblastech skončil věk Ryb, který byl zároveň věkem Brahmovým (jak praví Mistr „plným násilí a krve“) a začal věk Vodnáře, který bude věkem Višnuovým.

Mistr Květoslav Minařík je také nirmánakájou (živým buddhou dlícím v třetím těle Buddhově, viz. též trikája jako dharmakája, sambóghakája a nirmánakája) a coby božský avátar je nyní egregorem (duchovním inspirátorem) prostoru. Jeho působením se uplatní Nový věk jako mnohem klidnější, harmoničtější a také delší, než-li předchozí (mayské období devíti pekel přechází nyní do období třinácti nebí).

Mistr praví, že duchovní život v nové době bude těžší a buddha Josef k tomu na vysvětlenou dodává: "protože bude snadný" (tedy bez nynějších velkých tlaků). Jak sám Mistr ale o střídání cyklů praví, "po věku Višnuově nastane věk Šivův a ten teprve bude velebný" (neboť Šiva je ničitelem utrpení, které pramení z nevědomosti).

Květoslav Minařík je tedy novým Spasitelem lidského rodu, tím  který, stejně jako Buddha Gautama, znovu roztočil kolo svaté dharmy (jelikož buddhové se na světě vyskytují od nepaměti chráníc lidstvo před úpadkem obnovováním duchovních kvalit).

Jaké však máme pro tato tvrzení důkazy? Vzpomeňme si na jiné případy nirmánakájů v minulosti: Někdejší princ Siddhártha po svém „probuzení“ svým stoupencům jednoduše oznámil, že se stal buddhou, stejně tak později Ježíš Nazaretský po dosažení konstatoval, že je Boží syn ("jeho stav Christos ovšem představuje duchovní  mládí, stav buddhy pak stáří", praví Mistr).

V obou případech tito zakládají obec svých následovníků bez jakékoliv touhy po osobním prospěchu (spíše ke své újmě), natož aby, jak vidíme dnes u různých pseudoguruů, vysávali své věrné z majetku, ne-li něco horšího a kochali se svou slávou a obdivem zástupů. Místo sebechvály skvěli se nadpozemskou moudrostí, ve které na světě nenašli sobě rovného (zde srovnej s vrcholnými politiky, kteří zase nenajdou sobě rovných v řečnění a zaujímání neprůstřelných póz).

Jinak co do poznávacích znamení (např. Ježíši jeho zázraky ke všeobecnému uznání nijak nepomohly) praví Mistr, že na čele to napsáno neměli“ (byli to prostě lidé z masa a kostí) a ani on sám nebyl vyjímkou. V jeho případě je až úsměvné, že první kdo poznal jeho stav, nebyli jeho žáci, ale žena znalá klasického buddhismu, která přepisovala jeho spisy. Byla to paní Pavlová, jenž si všimnula indicií, které při výkladu a formulování své Nauky zanechal a zpříma se jej zeptala, je-li buddhou. Mistr přisvědčil a požádal jí, aby se o tom pomlčela… A to v rámci našeho národa trvá dodnes.

Proto se sangha (obec) považuje za třetí klenot (vedle buddhy a jeho dharmy) neboť vydává svědectví o Bhagavánovi (Nejsvětější osobnost božství, za něž je třeba takováto mimořádná vtělení považovat) a uskutečňováním Jeho učení tuto nauku k všeobecnému dobru rozšiřuje (neboť základem je vždy úsilí mravní, které jako jediné vytváří a umožňuje snesitelný život na Zemi).

Přes tyto živé následovníky, skrze jejich osvícený rozum, cit a úsilí, tak máme do dnešních dob na 2 miliardy(!) vyznavačů křesťanství (což by v čase pronásledování apoštolů a prvních křesťanů připadalo zhola nemožné) a ještě starší buddhismus vyznává či praktikuje asi půl miliardy stoupenců.

Květoslav Minařík znovuobjevil  zavátou stezku buddhů  a dokázal k nejvyšším metám vést nejnadanější ze svých žáků. Tím je v buddhismu myšleno, že dosáhli osvobození vyvázáním se ze sansára coby oblasti působící karmy a podmíněných skutečností. Proto zde neuvádím nižší realizace, kterých dosáhli jiní jeho stoupenci, byť by to byla realizace brahmická (sféra Boha Stvořitele). Těmi nejznámějšími osobozenými podle dosažených výsledků byli:

 

- p. Jeřábek, při smrti realizoval sféru sambóghakája

 - doc. Antonín Bajer (v dřívějším vtělení svatý Metoděj), uskutečnil stav zabitého Beránka (vyhlazení jáství úplným prostoupením božským Duchem), po smrti svou energii odevzdal Nauce

- JUDr. Miloslav Kovář, při smrti realizoval nebe buddhistům známé jako Ogmin (Bez návratu), nejvyšší to sféru rúpa-dhátu (transcendentních světů ve tvaru)

- Jiří Viktora, realizoval stav Tao, po smrti se zcela obětoval pro Nauku

- Josef Studený, v roce 1988 dosáhl buddhovství a stal se tak Květoslavovým nástupcem a guruem jeho mystické školy. Ke konci života pak realizoval stav nirmánakája a stejně jako Mistr je tedy živým buddhou. Jinak může být považován za vtělení Démantového a neotřesitelného ádibuddhy Vadžradhary a jako takový by měl být rovněž uctíván jako Bhagaván.

Společně s Mistrem náleží do Skvostné Bělostné Dynastie guruů, označované též jako Kagjüpa (nikoliv Karma Kagjü), odvozující svůj původ od prvotního buddhy Vadžradhary. Podmínkou příslušnosti k této linii je schopnost dosažení samozasvěcení (guru pouze ukáže cestu a vytváří podmínky k realizaci).

Prvním v této řadě je indický Tilopa, jemuž Nauku zjevily dákyně (nebeské víly) a jeho žák Naropa (podobně jako Siddhártha byl z královského rodu), dále pak jeho tibetský žák  Marpa a jeho žák Milaräpa, a po osmi staletích duchovním přenosem Nauky z Tibetu do Čech Květoslav Minařík, jakožto tulku (vtělení) Marpův a jeho žák Josef Studený.

 

 

 

 

 

 

                                 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: Re: Tomas S.

(Katka, 22. 8. 2015 21:38)

Dobrý den,

jen jsem chtěla připomenout, že Květoslav také píše, že záleží jenom na ženě, aby dokázala to, co Budha. Touto otázkou se zabývá i Namkhai Norbu Rinpočhe v knize "Křišťál a cesta světla".

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Karlovi

(žák , 3. 5. 2015 17:13)

VM toho nepochopil ovšem vícero.jeho pokrivena taoisticka cvičení jsou toho jen příkladem... Taoismus je v pořádku, ovšem ne v jeho podání. Navíc to že tvrdil, že posílání energie nahoru je její mrhani potvrdil, že skutečné zasvěcení nemá, protože neměl zpětnou vazbu od guruu. Oni ho prostě ignorovali.Navíc dělat magický útok na takového gurua, může jen šílenec. Tak také skončí. V duch.rovině už nic horšího udělat nemohl.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Karlovi

(alda, 23. 3. 2015 18:24)

no musim Karlovi přiznat, že jeho příspěvky nám snad byli ku prospěchu.
Ujasnil jsem si Josefovu velikost a jeho neustálou podporu, moje krédo ve vztahu k Josefovi bylo : na Josefa se mohu vždy spolehnout, kež by se Josef mohl spoléhat tak i na mne.

Znal jsem Josefa Studeného jako gurua

(žák , 3. 5. 2015 15:27)

Znal jsem jej asi od roku 1992.Byl to neobyčejně dobrý a zkušený člověk. Protože jsem se začal věnovat nauce KM,začal jsem se zucastnovat schůzek s ním, a jezdit do Nemojova. Měl jsem zkušenosti z jiných systémů, ovšem toto bylo vše v jednom.Chci říci, že se dobře posuzuje, a odsuzuje, ale většinou tak činí ti lidé co nedokázali skoro nic. Josef byl mistr, a že měl nějaké chybičky není podstatné. Dodnes lituji, že jsem k němu poslední léta nejezdil jak bych si přál. Ale vše je tak jak má být.když bylo vyhlášeno nastupnictvi VM, řekl jsem že není a nebude. Což se vyplnilo. V té době jsem tam nejezdil, což byla škoda, protože bych ho konfrontovat svého formou prekrouceneho taoismu... Josefovi jsem i řekl že ho čeká ještě boj ke konci. Řekl mi ze na nějaké větší boje už nemá energii. Ale nakonec jej s Tomášem musel svezt.Ty ostatní boje už musí svézt jeho následovníci. Ono to nikdy nekončí.

až na konci se ukáže...

(žák , 3. 5. 2015 17:29)

Kdo na tom jak byl.co kdo teď snad dosáhl,je často jen bludickou, která lehce zhasina. Teď všichni když tu guru ve fyzické podobě není můžou dokázat hlavně sami sobě, jak to s tím jejich praktikovanim je. Už se nemohou prizivovat a nabíjet v jeho přítomnosti, jak to mnozí možná i nevědomky dělali.

Trocha slov o Josefu Studeném

(Charón, 18. 3. 2015 23:32)

Často se zde ve všech pádech skloňuje jméno Josefa Studeného a tak jsem se rozhodl, že i já přispěji.
Holým faktem je, že to byl guru a přímý pokračovatel Bělostné dynastie školy Kag-Jü-pů a nástupce Květoslava Minaříka. Jedním z mnoha potvrzujících ukazatelů je, že rozšířil dostupnost Nauky i pro hledající jdoucí v páru. To může udělat pouze guru a vlastně to patří i k jeho úkolům, jak mi bylo sděleno. Tedy každý guru musí Nauku o něco rozšířit. Květoslav ji zpřístupnil lidem běžně zaměstnaným, Josef zase párům. Dále je stanoveno, že v tomto černém věku kalijugy nemůže být dvou guruů na světě. Jednoduše na to není dost energie. To jest základ.
Rád bych se nyní Vámi podělil o svou zkušenost s tímto neobyčejným člověkem a nanejvýš vzácnou bytostí. Mohl bych o něm vyprávět celé hodiny, ale omezím se na jeho poslední dny jeho pobytu zde na Zemi, u kterých jsem směl být.
Josef nás opustil v neděli 27.11.2011 a to dopoledne jsem byl s ním, stejně jako předvečer a několik předcházejících víkendů. Jistě, byl jsem tam jako další, se kterými jsme se střídali především pro zajištění potřeb člověka, který už si sám nemohl vést domácnost, ale odnesli jsme si daleko víc, než vůbec tušíme, ale o tom možná někdy na nějakém setkání. – Jen pro doplnění, většina vzpomene těch chvil rádo.
Proto mohu sdělit, že až do úplně posledních okamžiků a to ve chvílích, kdy mu už selhávaly životně důležité funkce, byl stále při svých žácích, nesmírně mu na nich záleželo. Tu obětavost, s jakou ještě i v takových chvílích dával pokyny a rady musím jenom obdivovat. Opravdový bhakta se stále dobrou náladou. Už nemohl ani mluvit a tak jsme se domlouvali stiskem ruky. Snažil jsem se mu jakkoliv ulehčit, ale nebylo jak a tak se mě z posledních sil jenom šeptem zeptal: „Má to ještě cenu?“ Věděl jsem o čem mluví a tak jsem ho nechával více méně v klidu. – Proč ten popis? To abych dokladoval, že Josef byl až do nejzazšího okamžiku duchapřítomný zrovna tak jak jsem jej léta znal.
Dokonce jsem se ho pár týdnů před tím zeptal, zda se nebojí, že by odchod nezvládl. Opověděl mi tak sebejistě, že nepřipouštím pochyb: „Já jsem guru!“ Ostatně takové odpovědi, jasné a zřetelné mi dával celá léta, co jsem jej znal. A že jsem jim často nerozuměl? To se nedá nic dělat. Stačilo mu věnovat pozornost, zapamatovat si je a porozumění se za pár měsíců dostavilo.
Možná by někdo namítal, že žákům obrátil život naruby, mě tedy určitě ano, ale každým dnem se zjišťuji a každého ujišťuji, že se bez toho pravý nástup na mystickou cestu neobejde. Nelze žít jen tak „po staru“ a myslet si, že když něco pochopím rozumem, tak už je vyhráno. To je strašný omyl. Nejprve dozrají komické podmínky k tomu, abychom se k informaci vůbec dostali, potom ji zpracováváme mentálně, potom co ji jakž-takž pochopíme ji implementujeme do běžného života a po sléze zapracujeme do těla. To co je zapracované, to platí a o to nepřijdeme ani v okamžiku smrti, kde nám nepomůže ani sebebystřejší rozum.
Josef touto cestou šel a nade vší pochybnost na ní uspěl.
Co z toho všeho vyplývá nechť si každý přebere sám, nic nikomu nemohu, nechci a ani nesmím podsouvat.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Prosba všem

(alda, 15. 3. 2015 17:00)

ať je to, jak je to, tak Josef je náš pilíř, Jeho úradky přijímáme : tak se stalo, jeho činy nejsou ani černé, ani bílé. Není třeba posuzovat a ani ty schopnosti nemáme.

Barvy guruů

(Tereza, 7. 2. 2015 11:29)

Zdravím všechny příznivce Nauky a mám drobný dotaz.
Každému členu Bělostné Dynastie Guruů je ,,přičítána" nějaká barva (Vadžhradhára - tmavě modrá, Tilopa - hnědá atd.), píše se o tom např. v Tajemství Tibetu 1. Chtěla bych se zeptat, zda je známo, jakou barvu ,,mají" její poslední dva členové, K. Minařík a J. Studený.
Děkuji za odpověď.

Re: Barvy guruů

(Robert, 19. 2. 2015 23:55)

Zdravím Vás, Terezo!
Zaměstnání mi delší dobu neumožnilo věnovat se stránkám, takže se k odpovědi na Váš dotaz dostávám až nyní.
Pokud se pamatuji, Josef barvu Květoslava uváděl jako bílou a svou barvu popsal jako tmavě modrou se stříbřitým nádechem.
Zde by asi bylo pro čtenáře dobré uvést, že vizualizační, respektive imaginační cvičení při vzývání guruů, bude pro nás Evropany asi zbytečnou zátěží, jelikož většinu vyšších duševních schopností musíme věnovat obhájení své vnější existence, a to díky momentálně velmi složitému způsobu života, takže se nezadržitelně blížíme k hranici vyčerpání duševních sil a tím i k šílenství, které se, jak praví Mistr, jednou stane obecným majetkem lidstva.
Jak trefně poznamenala má žena, nezáleží jakou mají guruové barvu, ale jaký k nim máte vztah. Neboť první žákova realizace, jak praví Mistr, by měla být bhakti, což je cesta citového sebepřetvoření se.
Je tedy třeba pomocí cnosti metta rozvinout ve svém srdci blahé pocity lásky ke všem bytostem, radosti a štěstí a praktikovat sursum corda, čili nabízet tyto pocity jako obětinu Dynastii guruů, které ve známé již posloupnosti žák předpokládá v transcendentnu nad svou hlavou.
Bude-li toto cvičení prováděno správně a kontakt s Bělostnou Dynastií navázán, dojde k přenášení "vln milosti" zpět na žáka - obětovaná energie mu je vrácena ve vyšší kvalitě.
A tehdy začne žák žít jako bhakta neboť vešel v kontakt s božstvím guruů, toto božství si zamiloval a v něm vždy najde své útočiště, východisko a spásu.
Vlažná víra nikoho neochrání, praví Mistr, takže k tomuto přemostění se do duchovna (jinak se prakticky vždy jedná pouze o astrál) je třeba odrazového můstku a tím je zoufalý výkřik touhy po Bohu, v podobě guruů přece jenom lépe pochopitelnému a uchopitelnému. Květoslav uvádí, že v dnešní době je to jediná možnost, jak tento kontakt navázat a k žákům v tomto smyslu praví: Nemyslete, že nebudete volat zoufale.
Známé Buddhovo "dům již hoří" platí v dnešní době více než jindy a proto všechni zájemci o Nauku by také měli pamatovat na Mistrův příslib, že kdo jednou solidně začne s cvičením nohou, nezemře dříve, než-li dosáhne podstatného mystického výsledku.

Poznámka

(Pavel, 19. 2. 2015 13:38)

Mám jen technickou poznámku: Květoslav realizoval "Syna Višnuova" až během své druhé realizace v březnu 1946. Tak to uvádí ve svém životopise. Josef tak píše například v článku Višnu:
"Věk Višnuův ve skutečnosti již začal, a nějaký čas již trvá, jenže ve hmotném světě se uplatní teprve Mayským „Koncem Času“. Znám i přesný datum začátku této události, prorokovaného zrození Višnuova Syna, s čímž se nemohou pochlubit ani ti nejúspěšnější světoví badatelé. Bylo to 15. března 1946. Byla to realizace Višnua, kterou popisuje Květoslav Minařík v Kečarovi, jeho druhá velká realizace. Ano, žil jsem s živým Višnuem, který byl zároveň pravým Buddhou – a je dárcem Nauky, tak jak je prorokováno v Puránách." JS

Jinak chci poděkovat za stránky a materiály, které jsou zde postupně publikovány. Je to cenný studijní materiál. Díky moc. Pavel

Re: Poznámka

(Robert, 19. 2. 2015 23:25)

Zdravím, Pavle!
Díky za opravu, máš naprostou pravdu, zaměnil jsem letopočty, tak mi to snad nahoře odpustěj :).
Ale snad je to tak ještě lepší neboť se tím ukazuje, že stránky fungují ne pro jednotlivce, ale pro obec, která by své vědění o Nauce měla opečovávat a korigovat, aby nedošlo ke zkomolení.
Ještě jednou za všechny dík. Robert

Další dotaz

(Tereza, 7. 2. 2015 19:56)

Ještě jeden dotaz - co symbolizuje nebo znamená Naropova koruna z lidských lebek ozdobená kostmi a Tilopovo tělo ozdobené lidskými kostmi?

Re: Další dotaz

(Robert, 19. 2. 2015 23:16)

Ještě jednou dobrý večer.
Božstva si skutečně někdy dávají atributy pro člověka podivné, odpudivé nebo odstrašující. Symbolika je však jednoduchá - kdo co uloví, přemůže, tím se ozdobí. A tak na nízké úrovni jsou to kožešiny a zuby lovci zabitých šelem a na nejvyšší v případě Tilopy a Naropy je to symbol přemožení pozemskosti a tím i vlastní smrtelnosti neboť jak víme, tito guruové nezemřeli, ale jako živí buddhové zmizeli v přírodě, což dnes již společenské konvence nepřipouštějí.

Dalajláma XIV.

(Zdeněk, 21. 6. 2014 14:24)

Zdravím příznivce mystických nauk a měl bych trošku zvláštní dotaz.
Dalajlámu XIV. známe, ale moc o něm nevíme. Když v roce 1959 odešel z Tibetu před čínskou okupací, projevoval se ve světě spíše jako „politik“. Někde jsem četl, že posledním v řadě měl být Dalajláma XIII. To nahrává různým spekulacím a domněnkám. Rád bych se zeptal, jak hluboké je jeho mystické poznání? Kam ho zařadit? Někde jsem dále četl, že se chce rodit a umírat tak dlouho, až se osvobodí poslední člověk na zemi. Na straně druhé jsou zprávy, že stojí v pozadí (zřejmě politických) událostí, které měly zcela nedávno existenčně znemožnit jednoho lámu v Tibetu, který dosáhl skutečně vysokého poznání a měl hodně přívrženců.
Z toho plyne i vedlejší otázka – pokud má vysoké poznání, proč jezdí po světě?! Cožpak neví, že Tibet je pro duchovní nauky nenávratně ztracen, jak píše buddha Květoslav ve svém životopise?!

Re: Dalajláma XIV.

(Robert, 13. 7. 2014 12:27)

Dobrý den,
konečně se dostávám k odpovědi na Váš zajímavý dotaz. Ve skutečnosti bylo žijících dalajlámů pouze jedenáct neboť první dva byli takto označeni až dodatečně posmrtně a nemohou být tedy chápání jako skuteční duchovní a světští vládcové Tibetu jako jejich následovníci.
Tomu odpovídá i buddhistická legenda o bódhisattvovi Avalókitéšvarovi, za jehož inkarnace jsou dalajlámové považováni. Když tento bódhisattva v Tibetu známý jako Čenrézig, tedy "Ten jenž zří pronikavým zrakem", shlížel shora na zem a zřel utrpení všech bytostí, pukla mu z toho hlava (a jak praví Mistr, před tímto poznáním se musí chránit i vysoký zasvěcenec, aby z toho nezešílel). I tehdy sebral milosrdný buddha Amitábha kousky Avalókitéšvarovy hlavy a sestavil z nich jedenáct menších hlav - zde jedenáct jeho převtělení coby dalajlámy.
Ale i když k tomuto nebudeme přihlížet, stejně je počet linie dalajlámů (doslova "jako moře nekonečných knězů") nesprávný neboť Mistr uvádí (viz. Malý mystický slovník naučný), že jeden z nich nebyl uznán a skutečně třináctým a posledním tulkuem je nynější Tändzin Gjamccho známý jako jako 14. dalajláma. K tomu dodejme, že Mistr sám byl tulkuem Marpovým a jako vždy přesně věděl o čem mluví.
Co do politické činnosti 14. dalajlámy jistě všichni vzpomínáme na Květoslavův výrok o tom, že "politika je zaměstnání mravně nejvíce zničující".
Na druhé straně uvažme, že kdyby od počátku svého exilu v roce 1959 silou své osobnosti soustavně neobracel zraky celého světa k dění v Tibetu, mohlo být bez určitého mezinárodního tlaku na Čínu v tomto ohledu utrpení jeho lidu pod navládou rudých démonů ještě mnohem větší.
O jeho poznání nemůže být pochyb neboť jako nejvyšší představitel školy gelugpa (žlutých čepic) vychází ze stejného zdroje nauk, na jejichž počátku stáli Atíša a jeho žák Domtön, a teprve Marpa s Milaräpou vytvořili svými realizacemi svébytnou linii naší školy kagjüpa.
A je-li Tibet pro duchovní nauky ztracen? Kdož ví. Chmurná vize Květoslavova se naštěstí nepotvrdila nicméně i Josef někdy zvažoval možnost, že Nauka se zde v Čechách pro obecný nezájem neudrží a bude ji tudíž nutné vrátit tam, odkud přišla, do Asie.

Re: Re: Dalajláma XIV.

(Pavel, 26. 9. 2014 20:47)

Dalajláma jako by splnil ten tak elementární a přitom tak náročný požadavek Minaříka - Udrž pokoje plnou, zbožnou a přáním dobra plnou mysl bez zakolísání a proti všem nepřátelským vlivům přírody. Jeden člověk, který v jeho blízkosti pobýval několik týdnů byl překvapen tím, že temný stín v jeho tváři, tolik odůvodněný únavou a marností jeho pokojného úsilí ve prospěch svého národa dávno tvořící menšinu v jeho ztracené a ubité vlasti, nikdy neuviděl. Je velkou inspirací, srozumitelnou cestou pro široké vrstvy lidí.