Dobrý den, Miloslave.
Znovu děkuji za Vaši důvěru, obávám se však jisté psychologické zákonitosti, o níž Mistr Květoslav píše, a to, že čím více se snažil svou nauku precizovat a co nejsrozumitelněji vyložit, tím více se lidé od něho i Nauky odvraceli.
Mnoho usilujících věří v tzv. dokonalé poučení, tedy že jim mystiku někdo tak vysvětlí, že ji ve výsledcích vlastně ihned uskuteční neboť za stěžejní problém proč to nejde považují to, že tomu zkrátka nerozumí a proto neví jak na to.
Tady se ovšem nabízí paralela s perfektně napsanou příručkou "Jak chytit mustanga", kdy většina čtenářů této příručky dokonale pochopí, jak postupovat při odchytu divokého koně (kterým naše vlastní bytost de facto je) a jsou nadšení z tohoto výkladu. Na prérii pak ale stejně nepotkáte živou nohu, která by to šla doopravdy zkusit...
Květoslav však také radí, abychom naslouchali lidem, co nám říkají, a tak Vaši žádosti vyhovím, i kdyby to mělo smysl jen pro jednoho usilujícího. Článek poněkud rozšířím a uvedu samostatně pod názvem Nejtěžší je to nejdůležitější.
Nechť jsou všechny bytosti šťastny!
S pozdravem Robert

Dobrý večer.
Květoslav praví, že kdo touží po osvobození, ten osvobozen nebude. Je tedy nutno hledat pouze Cestu a teprve na jejím konci se ukáže, bude-li to nekonečná cesta bódhisattvů pro dobro ostatních, či je-li bytost už zralá pro přijetí stavu buddhy - a v tomto žádné chtění nepomůže, rozhodne to pouze ona bytostná zralost, kdy mystická nauka je zde od toho, aby toto zrání urychlila.
Z toho ovšem vyplývá, že současný člověk ve smyslu stávajícího jáství se tohoto dožít nemůže, jelikož Cesta je transformačním procesem do původního stavu bytí, jehož současné já v hmotném těle je pravým opakem a musí tedy být zcela odstraněno. Nedojde tedy k vidění nového světa starýma očima, ubezpečuje Mistr, ale pouze starého světa novýma očima.
Podle všeho máte ještě dost času na to, aby jste neživil plané naděje, ale vzal věc do svých rukou. Jsou skutečně ztracení boží synové, z jejichž návratu bude mít Bůh radost. Většinou jsou postiženi duchovní pýchou, což, jak Květoslav uvádí, svědčí o jejich blízkosti dévické sféře. Dokáží-li však tento svůj tvrdý povahový kaz odstranit pokořením se před Bohem, bude hlavní překážka jejich návratu odstraněna. Mistr vzpomíná, jak po své první realizaci přijal na dalších 20 let nekompromisní bhakti kázeň a i když si "mohl žít" jako realizovaný, dál pracoval na ukáznění své bytosti a dělal v ní pořádek - a nelíbilo se mu to, píše o tom.
Za druhé je nutno přijmout nekompromisní kázeň vnímání povrchu těla a to především nohou, aby jste ovládl svou mysl a mohl zažít blaženost stavu ne-myšlení. Neboť mysl je největším vrahem Skutečnosti a tím také onoho božského domova, po kterém toužíte.
Dostal jste se k Nauce, s níž je její úřadující guru vždy metafyzicky spojen a Mistr uvádí, že vzdychat v přítomnosti gurua je špatné. Nauka je "vozidlem života na druhý břeh", tak využijte své dobré karmy a schopností, nastartujte a jeďte. Zůstanete-li u zvažování a filozofování, tak se nestane vůbec nic, karmu to nezastaví, nepřibrzdí ani neurychlí, praví Mistr, jenom zabijete svůj drahocenný čas - a nic cennějšího nemáte.
Mnoho štěstí v úsilí, zdraví Robert

Dobrý večer.
Vícero lidí realizovalo na základě dozrálých zásluh z minulosti ještě před setkáním se s Naukou a guruem. Odnesli si z toho výhodu, že se základna jejich vědomí posunula výše, než-li lidská, nadprůměrně se zlepšily jejich intelektuální schopnosti a mocně vzrostla jejich duševní a někdy i tělesná síla, nemluvě o jejich duchovní hodnotě oproti běžným lidem. To je v pořádku.
Nedávno jste psal o tom, že by bylo dobré nezanechat zde svou mrtvolu. Kdyby se takovýto realizovaný člověk dal přesvědčit, aby přijal autoritu gurua a Květoslavův systém cesty bytostné proměny, pak by to zajisté bylo možné a pro něj, dá se říci, i snadné.
Problémem těchto realizovaných však je, že ulpěli na extatickém stavu vědomí a odmítají sestoupit z výšin dolů na zem pro své nepročištěné tělo a působit na něj vědomím tak, aby zmizelo z viditelné pláně tohoto světa. Projevuje se to třeba schopností skvěle abstraktně myslet a hodiny zasvěceně hovořit o tématu, kdy většina jejich případných posluchačů bude sotva vědět, o čem mluví, aniž by jim však dotyční byli schopni uvařit běžné kafe či udělat jednohubky k občerstvení (a na své nepraktičnosti si případně i zakládají a mají to za důkaz své duchovní nadřazenosti).
Může za to nedostatečné podchycení svého těla, na něž neměli tito spontánně realizovaní dost času a často ani nevěděli, že musí začínat od povrchu svých nohou, aby svou extatickou mysl uzemnili a poznatky z abstraktních sfér byli schopni konkretizovat a převést do běžného života k užitku svému i jiných. Proto z nich nevznikají bódhisattvové a mudrci, ale pouze filozofové, praví Mistr, jejichž myšlení a život se dříve či později jejich okolí začne jevit jako defektní.
Proto guru Josef řekl, že takovéto realizace u Nauky neplatí a dotyčný musí projít celým mystickým kursem od počátku jako obyčejný člověk, už jenom z důvodů, že žádná realizace nezbaví člověka ega a mravní nedokonalosti, na čemž končí práce až dosažením stavu nirmánakája, jak to uskutečnili Květoslav a Josef.
Stejně o tomto píše i Mistr, který v komentáři k Pataňdžalimu (str. 128-129) uvádí, že při správně prováděné józe se extatickým stává tělo a nikoli mysl a proto jsou jogínové lidé, kteří dosáhli dokonalosti, nikoli extatici, kteří žijí ve vyšších sférách, což někdy končívá i šílenstvím.
Nejinak se k tomu staví klasický buddhismus, kdy všechny vnory, platící mnichovi za soustředění, jak praví Buddha Gautama, jsou prožitkové stavy a tedy s tělem, v těle realizované a tělo proměňující.
Proto řešení problému, který jste dříve nadmínil, skutečně existuje, člověk může zmizet "domů" i s těma botama, jak pravil Květoslav. Otázkou zde zůstává, zda-li je dotyčný schopen a ochoten vyměnit extázi vědomí, podobající se skrze prožívání drogové závislosti, za extázi těla v obyčejném lidském stavu vědomí, aby se stal mudrcem a nesmírně praktickým a dobře učleněným člověkem, jako byli právě buddhové Květoslav a Josef.

Dobrý večer.
Mistr Květoslav uvádí celkem tři vývojové fáze vyhraněného sebeuvědomování, tj. ego, egoismus a jeho tvrdší verzi (žitý egoismus) egocentrismus.
Praví také, že např. v nebešťanech nelze nalézt ani stopu sobectví. Z toho vyplývá, že egoismus nevzniká prostým sebeuvědomováním ve tvaru, kdy bytosti emanačním procesem z absolutního já vzešlé přijímají individuální ego, ale je následkem rozvoje guny tamas v dekadentním procesu jejich sestupu do sansára (za jehož nejzazší výspu je považováno nebe Ogmin), kdy v momentě převahy cetrifugálních tendencí mysli nad centripetálními, pokryje se jejich vědomí jakousi temnotou nepoznání, uvádí Mistr.
To také znamená, že převaha orientace vědomí na vnější prostředí následně přivodí egoismus, tj.dekadenci ega, i u ducha dlícího dosud v dokonalém těle. Jako příklad Květoslav uvádí pradávný sestup člověka na planetu Zemi, kdy naši prapředkové žili transcendentní stavy těla i vědomí odpovídající pátému buddhistickému vnoru a byli tedy, stejně jako staroegyptský bůh Horus, jak uvedl buddha Josef, "Pány nekonečného prostoru".

Dobrý večer.
Prázdnota má vždy přirozenou tendenci absorbovat vše, co se ji vědomím dotkne.
Proto Mistr v Mahajánských textech uvádí: "Dosáhne-li někdo osvobození na úrovní vědomí, což je prvou podmínkou k převedení bytnosti (tj. lidské existence coby vědomím vybavené procesující struktury) ve kvalitu vědomí, má místo toho, aby šel dál cestou osvobozování, které by se pak již dotýkalo dalších složek jeho bytnosti, sestoupit opět do bytosti (jež se skrze sedimentaci a krystalizaci zdá být statickou základnou našeho bytí). Tím dokáže, že pochopil, že nedostal své tělo proto, aby z něho utekl, ale aby je donosil v konání dobra" (str. 88).
Má-li se tedy člověk vymanit z nekonečného, neovládnutelného procesu znovuzrozování a s tím spojených vynucených osudů, nezbývá mu, než nastoupit cestu bytostné proměny, jejímž výsledným stavem je tzv. oslavené tělo, které jako nirmánákájové uskutečnili buddhové Květoslav a Josef.
Pak se bude, jako vysoká duchovní a mravně dokonalá bytost, pohybovat na rozhraní projevených a neprojevených skutečností, držíc ve vědomí jak transcendentno, tak i tělo a bude jako bóddhisattva znovu a znovu dobrovolně vstupovat do sansára, žijíc dokonalost ale i strast nevědomého tvora (Mahajánské texty, str. 89).

Dobrý večer, Nemo.
Děkuji za Vaši zkušenost, kterou takto sdílíte s ostatními. Do mysli mi však přichází Květoslavova slova, že se mystik nemá zaobírat minulostí, jelikož to vždy znamená stagnaci na Cestě a vzniká nebezpečí, že by se mohl stát pověstnou Lotovou ženou, jakýmsi kamenným pomníkem "zašlé slávy" stojícím opodál.
A to pak zejména, když se člověk cítí na to, že by mohl jít "zdánlivě kratší a strmější cestou soustředěním, na které tak snadno dochází k názorovým, mravním a duševním pádům" (Mahajánské texty, str. 93).
Zdeněk před časem dal na stránky Mistrovo varování z Tajného zasvěcení, jak se často zamění soustředění na tělo za soustředění mysli, "jejíž pomocí se znovu a znovu podněcuje k rozvinutí myšlenek a spekulací. Spekuluje se „kolem dokola“ o ničem nebo o zdánlivém něčem. Ve skutečnosti je to bloudění mysli, byť jiného druhu, než s jakým se potkáváme u lidí automaticky a nepřetržitě myslících o jevech světa zevních věcí.“ (Tajné zasvěcení, str.112).
A protože se na stránkách zatím nevyskytují příspěvky, které by velebily Bělostnou Dynastii guruů, jejich Dokonalou Nauku a Obec, což je zcela přirozené pro ty, jež dosáhli oblažujících a osvěcujících stavů skrze mravní očistu, je, zdá se, nutno připomínat zrádné překážky vyskytující se při soustřeďovacích snahách, "v nichž člověk zaniká často proto, že neuhodl smysl situace, jíž prochází, jindy zase následkem omylu, vzpomínkou na minulost a podobnými příčinami" (Mahajánské texty, str. 93).
Mnoho mnoho dobrých inspirací do dalšího úsilí, zdraví Robert

Dobrý den,
vážím si Vašeho dotazu, ale pokud je tato otázka směřována na mně, pak bych připomenul varování Mistra Květoslava, že pokud někomu vyzradíte co a jak v mystice přesně cvičíte, pak minimálně tato cvičení pozbydou svou účinnost, bude-li to však nevhodný člověk na nevhodném místě, připraví usilujícího i o výsledky těchto cvičení.
Květoslav v České mahajáně také upozorňuje, že mystická cvičení nejsou jako kuchařské recepty, kde se dá všechno přesně popsat a odvážit.
Je tedy nutno se do duchovního bádání, jimž sursum corda de facto je, vložit s velkou vehemencí a celobytostně obracet se vzhůru k Nejvyššímu ideálu tak dlouho, dokud se vnitřně neobjeví indicie o správnosti postupu, kterým se člověk dovolá příslušných kontaktů a reakcí.
Nechť se Vám v úsilí daří, z pozdravem Robert