Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kutná Hora 2002 / 2. část

                               ..........pokračování 1. části................

 

Zdeněk Č.:  Mě se tady „bijí“ určité věci. Jestli Ježíš proměnil tělo, tak proč potom musel řešit ještě sex?

Josef:  No, to je základní princip stvoření.

Zdeněk Č.:  Ale nejde mi to do hlavy. Nejde to dohromady. Poslední, co psal Květoslav - nejdříve psal z Bible Henoch a Eliáš, že proměnili těla, ale ke konci; v 70.letech, v těch dopisech a rozhovorech se zmiňoval jen o Henochovi. A my jsme se o tom bavili, že ten Eliáš - vlastně naznačované v Bibli, že Eliáš se musel vrátit. Že nechal popravit ty kněze, někde je nechal setnout, protože vyhrál v disputaci a oni museli přijmou jednobožství. On je nechal popravit a za to se musel vrátit znovu jako Jan Křtitel. A jako Jan Křtitel ... byl sťat. On přišel vlastně před Kristem a předal mu ještě zasvěcení.

Josef:  Předal mu křtem zasvěcení.

Zdeněk Č.:  Podle ... on mu dal prvotní zasvěcení a když ta Salome ho nechala zatknout, tak se Křtitelovi v kobce zjevil Ježíš Kristus a předal mu poslední zasvěcení. Takže oni ho vedli na popravu a on už byl v podstatě jakoby mrtev. Vědomím už byl mimo tělo.

Josef:  Ano, ale pozor. Nezjevil se mu v tom případě jako Ježíš Kristus, ale jako Kristus. To je rozdíl!

Karol B.:  Co kdybychom si teď „podali“ Krišnu? Krista máme „zmáknutého“...Laoceho například, jací to byli břídilové.

Zdenka:  Proč rejpeš?

Karol B.:  No, proto rýpu, protože tady se mluví o Kristu, jak kdybychom s ním byli v tváří v tvář. Nebo kdybychom žili v jeho době a nebo kdybychom se alespoň řídili jeho učením. To nikdo tady - pokud vím - možná zde někteří takoví jsou, zde tady...

Josef:  Myslím, že ne.

Karol B.:  Tak já jsem, jestli mi dovolíme, něco z toho praktikoval a mohl o tom také něco mluvit a já teď žasnu, kolik informací skvělých je tady o tom, jak to je s Kristem, že... To je „úžasné“. Nemám zájem.

Josef:  To je škoda. máš zkušenosti.

Karol B.:  Já mlčím. Tak si každý udělá zkušenost a potom ať mluví, že ano.

Josef:   Ano, to je správné. No měl by každý jít na základě vlastních zkušeností.

Karol B.:  Tak, tak, tak. To je všechno vina ODS, když říká: Jo ČSSD to jsou břídilové, tam jsou samí lumpové, oni nic neudělali, nic neudělají, nevěřte jim. Jenom my máme správný program, my jsme ta nejlepší organizace, naši lídři jsou nejlepší lídři.

Zdeněk Č.:  Tady někde zaznělo něco podobného?

Zdenka:   Ty myslíš, že se tedy někdy mluvilo o Kristu nějak hanebně?

Bohuš S.:  Nebylo tady nic takového.

Zdeněk Č.:  To sis něco domyslel.

Karol B.:  Nedomyslel. Tady byl Kristus přesně určen, že tady on je teď.

Zdenka:  Pokud je v oblasti Brahmy, tak s tím nic nenaděláš.

Josef:  Já cituji v tomto případě vyjádření Květoslava.

Karol B.:  Nic proti tomu.

Josef:  A Květoslava vidím oprávněného, něco k tomu říci.

Karol B.:  Jo, když se k tomu vyjádří, tak ať se vyjádří. Já jsem se k tomu vyjádřil takto.

Bohuš S.:  Já tedy jestli k tomu mohu říci něco z úplně jiné stránky. Já jsem pozorně poslouchal i sebe jsem tak nějak pozoroval. A jak si odpovídal, Josefe na ten dotaz, tak jsem registroval v prostoru, jak si to postupně vysvětloval, že se čistil stav. ..

Karol B.:  Stejně bych bránil Květoslava, kdyby nějací jehovisti tvrdili, že se Minařík s Ledrovou oženil, někde v sambhógakáji. Tak bych jim řekl, ať drží hubu, protože o tom prd vědí, že jo. Ať si seberou Květoslavovy knížky a praktikují a potom ať se k tomu vyjádří. Myslím, že to je korektní postoj.

Josef:  Jo, tak to má být. Ano. Nějaké definitivní vyjádření může říci jen z vlastní zkušenosti.     

Někdo:  Ale nechápu, co tě tady rozčiluje?

Karol B.:  Proč si propůjčovat jiné směry nebo jiné duchovní organizace...

Někdo:  Ale to byl dotaz.

Karol B.:  No, právě.

Někdo:  On se zeptal a bylo odpovězeno, co o tom říkal Minařík. To jsou důležité věci.

Zdenka:  To snad můžeme říkat, co říkal Minařík, ne?

Karol B.:  Jistě, to si nakonec může přečíst v knížce. Ale některé věci v nich nebyly.

Josef:  Tak pane J...?, co vy nato? Vy jste vznesl dotaz.

Někdo:  No, nevěděl jsem, co jsem se zeptal.frown

Josef:  Teď už víte.

Karol B.:  Ježíš jako extrémní jangový princip, pokud by se realizoval v těle a dokázal by proměnit toto tělo, pak jestli by chtěl vykonávat závěrečné mystické práce, tak musí tento extrémní jangový princip sdělit jinu. To je poslední mystická operace v kosmu, vážení mystici.

Josef:  Ano, je to tak.

Karol B.:  A pak by se toto dalo chápat jako mystická svatba, ale to nemá s brahmovým nebem absolutně nic společného. Ale to zase řeknu něco, co tady je asi k ničemu. Nevím.

Josef:  No, mě je to jasné.

Karol B.:  No, jo Tobě je to jasné, ale asi tak Tobě...

Karol B.:  Modifikace sexu je ..., to může být podnikatelství, to může být profesní uplatnění,…

Josef:  Jestliže by došlo k tomuto procesu, že se v nebi Brahmově spojí s jinovým principem, tak to znamená skončit a už se dostane nad brahmický svět.

Zdenka:  Tak třeba proto se tam oženil...

Josef:  No, jistě, mohlo to mít tento důvod. Protože pak se dostane někam, kde už není dvojnost.

Karol B.:  To se ovšem musí udát ve formě hmotné, té nejhrubší, aby byly ošetřeny všechny úrovně. Tam nejde to ošetřit od brahmových nebí nahoru. Tam už je fajn.

Josef:  Musí se začít ve hmotě.

Karol B.:  Takže ten Ježíš se musí vrátit, takzvaně - to je ten druhý příchod Krista, musí pojmout ten tvořivý princip, tu Šakti, spojit se s ní a uzavřít vlastně ten tvořivý proces. Ona ho musí přijmout, musí ho akceptovat a on sejí musí dobrovolně odevzdat. Takže ona se vzdá po těch zkušenostech bolestných, které se stvořením ta Šakti má, unavená zkušenostmi a tvořením nasycena už nemá chuť tvořit. A touží po spojení, po uzavření toho cirkusu blbého, co se tady miliony let děje, že ano. A to se může odehrát takto pohádkovým způsobem, potom můžeme mluvit o různých „svatbách“, o různých nebesích a o různých věcech. Ale o tento princip se hraje. (??: …….  není rozumět).

Pokud jdeš „přes ženu“ - žena je mostem do duchovna, tak můžete spolu žít jako jedna bytost v nebesích ve tvaru. Žena tě nikdy do nad-tvarových oblastí nezavede... Ale už jako jedna bytost, jako nebešťan, který se bude inkarnovat a budeš potom usilovat jako seraf. Až realizuješ ... stav vědomí.

Zdenka:  Jak to poznáš, že ta žena tě tam nedovede? To jsi četl nebo máš osobní zkušenost nebo jak to víš?

Karol B.:  Záleží na tom?

Zdeněka:  Když to tvrdíš jako fakt…

Karol B.:  Jaká autorita by pro tebe byla dobrá?

Zdenka:  Já jsem se jenom ptala, jestli to máš od autority nebo z osobní zkušenosti.

Karol B.:  To vím, ale to ti není nic platné, že já to vím. Že ano. Nemám se na koho odvolat, nevím, kdo druhý by to ještě mohl potvrdit.

Bohuš S.:  Josef dnes to říkal úplně totéž jinými slovy.

Karol B.:  Já tomu neprotiřečím, já jenom říkám svoji zkušenost.

Josef:  Ano, mluvil jsem o tom, že v této sféře a v současné době při soužití dvou bytostí, muže a ženy, se stává žena vedoucí, přes ženu lze dosáhnout.

Zdenka:  Ale nikdy jsem tě neslyšela říkat, že tě žena může dovést pouze do oblasti Brahmy.

Karol B.:  Ne, do arúpadhátu!

Zdenka:  Ty jsi říkal do oblasti, kde se musíš potom znovu zrodit.

Karol B.:  Ano - když si nalistuješ Květoslava ve „Slovníku“, tak tam každá ta sféra má určitou dobu trvání. Takže až ta doba trvání vyprší, tak musíš jít o kolonku níž, že ano. Až jednou zkrátka... Jak je popisován vznik brahmické sféry. Kdyby z abhasáry neklesl, tak nevznikne Brahma. Brahma vznikne tak, že abhasára zestárne, takže mu mine těch 84 000 krát nevím na kolikátou let, a on jde o kolonku níže, o šuplíček.

Zdenka:  To by jsme se potom nemuseli snažil, pokud to tak bereš, že se to jen posune o šuplíček.

Karol B.:  No, ale ty můžeš mít individuální pocit, že se snažíš! Někdo má pocit, že se snaží, jiný, že nedělá nic.

Josef:  Jestliže jsme tady a našli jsme Nauku, která nám ukazuje cestu ven z tohoto galimatyáše, tak to znamená, že jsme tam už byli a sestupujeme. Sestoupili jsme. A teď nastoupili obrácenou cestu, která má vést k tomu: Žádný návrat! Už nikdy žádný návrat.

Karol B.:  A to se musí obstarat na všech úrovních a jednou provždy! A to je definitivní konec. A to si nikdo neuvědomuje, co to znamená! Zatím neznám takového. Možná, že ty si to uvědomuješ. Ale kromě Tebe (asi k Josefovi). Žádná nauka nepustí svého člena tak daleko, aby se anihiloval. Každá nauka má prvotní zájem - udržet se naživu. To je základní zájem každé nauky. Co je lidstvo lidstvem, bylo milión náboženství. Všechny znaly základní principy jamy a nijamy. Ty jsou v podstatě správné. Poctivým praktikováním kteréhokoli náboženství lze dosáhnout nejvyšších výsledků.

Už jenom jama a nijama - která je v podstatě obsažena všude (jen někde je trochu zkomolena) - dovede do nebeských stavů. Do nadbrahmických oblastí. Takže tu by potíž nebyla. Potíž je, až když začneš přerůstat za hranice organizace. Pak se staneš nepohodlným. Církví nebo jedno komukoli. Protože když přikročíš k závěrečným operacím, což je vlastně anihilace kosmu, tak to oni nechtějí. Chtějí žít, vždyť žít je tak krásné! Vždyť to je zlatý věk. Dalo by se mít děti, rodinu, zahrádku, krásné modré nebe! A proč by to nešlo. A pak se ta organizace začne bránit. Takže nikdy organizace neobstará tyto závěrečné práce, vždycky to bude jedinec, který bude buď nepoznán nebo utajen nebo umučen nebo zavrhnut nebo nevím jak...

Josef:  Pokud bude moudrý...

Karol B.: Ten moudrý se neprojeví. A učiní to, co učinit třeba. Nikdy smečky nic neudělaly. Jenom války vedly. Tak jako se chňápou protestanti s katolíky a židi s muslimy a já nevím, kdo s kým. A ti mají miliardu členů a ti mají 1,5 miliardy a jsou pro to lepší, že ano. To je o ničem.

Josef:  Dobře. Proto také Květoslav říká: Člověk má projít zkušenostmi až na nejvyšší bod a potom volit, kde setrvá. On volil nirmánakája. Ne dharmakája ani sambhógakája. V nirmánakáji, jak říká, setrvává na hranici projeveného a neprojeveného. Až do konce věků.

Karol B.: To je potřeba. Takže má v podstatě podíl na těch závěrečných operacích.

Josef:  Tak. A k tomu se mohu vyjádřit vlastním postřehem, protože v 1999 jsem tento jeho stav realizoval. A Květoslav zde setrvává, já říkám jako egregor - napětí prostoru a v současné době je to ochrana nauky, kterou on zde přinesl. Jako ochrana přes doby nejhorší. A jemu šlo o to, aby přes tyto nejhorší doby tady byl někdo, kdo jeho nauku přenese jako nositel. Nemusí svítit. Nemusí být zázračný. Ale zná tu ...

Karol B.:  Jasné. Ta období, kdy nositelé nauky museli být vybaveni různými siddhi, to už je pryč. Už není třeba vyrábět chleba a krmit zástupy a křísit mrtvé. A létat. Tady po Čechách už nebude létat. To snad už nikdo nečeká. Tak naivní už nemůžeme být, že ano. Takže je jiná doba a pracuje se jinak.

Josef:  Proto on říká, že není třeba, aby byl znám nebo uznán. Co na tom záleží!

Karol B.:  Tak, co na tom záleží. Pak také nemá smysl vést prestižní spory, kdo je větší a kdo je významnější.

Josef:  Tak. Každý měl svou hodnotu ve své době. Jenže mě se jeví zde něco jako zákonité, že ono to už bylo jako předurčeno nebo řečeno nebo určeno.

Karol B.:  Ono je to dáno. Zákony bytí tak určují. Není možno jinak. To je ta Bezchybná síla.

Josef:  Ano. Tak se mi to jeví. Nelze jinak. A jestliže někdo chce toto prorazit, tak se to nepovede.

Karol B.:  Tak, ale když já konstatuji, že je tady Zákon nebo mohu si ho nazvat Bezchybnou silou, která dokonce koriguje omyly guruů. Tak bych měl zpozornět a měl bych se zajímat o tu Bezchybnou sílu víc, než o nějakého buddhu nebo ....

Josef: …Jistě. Samozřejmě!

Karol B.:  A když já vím, že ta Bezchybná síla funguje, aniž bych já do toho vstupoval svou vůlí...

Josef:  Za co se potom člověk může považovat?!

Karol B.:  A když ještě pak pochopím, že to, když já tady budu prosazovat svou vůlí a i dobrou věc - přenést nauku, za co bude lidstvo platit válkami a za Ježíšovy zázraky budou platit mučednictvím. Tak já se raději toho svého chtění vzdám, ať si to milostivě ta Bezchybná síla obstará, že ano.

Josef:  Pokud je ten člověk toho schopen.

Karol B.:  A tady je právě ten vysoký výsledek, protože tady musíš to ego uškrtit na maximum. Žádné ambice, žádné já!

Josef:  Člověk musí přestat být činitelem. Já chci!

Karol B.:  Já jsem ten, kdo koná.

Josef:  Ne, ne.

Karol B.: To je magie, když tam dám vůli a já, tak je to magie.

Josef:  Tak je to magie, ano.

Karol B.:  Jistěže můžu potom dělat jidamy na nebi, jak říkal kolega Č., a znamení a bouře.

Zdenka:  Já myslím, že toto by si mohl říci, pokud by si měl tu sílu, jako měl Květoslav, když byl buddha. Tak potom by si mohl říci, že by si to neudělal, že by sis to ego uškrtil.

Karol B.:  Takto budou mluvit ti, co se klaní Síle.

Zdenka:  Ale proč klanět. Ale dokud tu sílu nemáš, tak nemůžeš říci: Já ji nebudu používat. Poslouchej. Přece teprve když ji máš, tak můžeš říci - tu sílu nepoužiju. Pokloním se té Bezchybné síle.

Karol B.:  Tak jo.

Josef:  Já uvedu zase takový příklad z Květoslavova života. Ve Dvoře Králové žil doktor Kechar??, to byl bývalý hejtman. A on se také hlásil ke Květoslavovi. A chtěl nějaké důkazy. On by býval byl strašně rád, aby to nějak hmatatelně poznal, kdo je Květoslav. A Květoslav mě říkal: Doktor Kecher??, on by chtěl, abych mu předvedl nějaký zázrak, ale k tomu já se nikdy nesnížím.

Karol B.:  Židé taky chtějí po Ježíši znamení z nebe. Také jim to omítnul. A Zdenka tady po mě žádá, abych nevím co udělal. No, neudělám.

Zdenka:   Ale tys mě přece úplně špatně pochopil.

Karol B.:  Tak mi to vysvětli, jak si to myslela.

Zdenka:  Ty mluvíš tady o nějakých silách, jak se klaníš nějaké Bezchybné síle.

Karol B.:  Já jsem neříkal, že se klaním Bezchybné síle. Já jsem říkal, že když zjistím, že existuje nějaká síla a přiznám jí bezchybnost, tak nebudu vstupovat... do dějů.

Zdenka:  No, ale pokud nemáš tu sílu jako Květoslav. On měl moc to změnit.

Karol B.:  Neměl. Za jakou cenu?

Zdenka:  On měl tu sílu. Byl buddha.

Karol B.:  Jestli byl Květoslav buddha, to je otázka víry.

Zdeněk Č.: To nemůže být otázka víry, jestli Květoslav byl buddha.

Karol B.:  A jak? Já jsem ho nepotkal. Ty jsi ho potkal. Je to otázka víry. Jedině vírou. Nebo jedině, že by jsi ho realizoval. Máš dvě možnosti: Buď vírou nebo poznáním.

Zdeněk Č.:  Proč, kdybych ho realizoval. To jsem potom já a žádný nejvyšší princip. Tak potom já sebe musím uznat. To sebe sama uznávám. Kdo se stále hádá?

Karol B.:  Ale bez ega se nemůžeš dostat do cíle. Ego je kůň, který tě donese do posledních stavů vědomí. Bez ega se nehneš. Ego je sdružující silový opasek, co spojuje, jinak se ti to rozsype a skončíš ...

Josef:  Tohle říkáš správně! Ano, tohle říkáš správně. Tak to vidím i já. A také vím, že nejsem u konce.

Karol B.:  Já jsem jenom řekl své postřehy. A nežádám po nikom, aby přijal, co říkám. Vy si věřte, co jste zkusili praxí z Květoslavových knížek. To, co já tady říkám, to neberte vážně. To berte jen, že to tady padlo.

Josef:  Lidé si vytvářejí o různých bytostech, řekněme velikánech, svoje představy. Třeba jako o Květoslavovi. Já vím, že to jsou idealizující představy. Já jsem se s ním znal osobně, mluvil jsem s ním mnohokrát. A tak si nevytvářím ideály. Viděl jsem ho celého i s jeho lidskými nedostatky.

Karol B.: Teď je ještě otázka: Co jsem viděl? Takže my očití svědkové budeme za dvacet let říkat: Jo Studený, to bylo tak a tak! To vy nevíte!

Josef:   Ano.

Karol B.:  A všichni budou otevírat hubu, protože já jsem se Studeným seděl, x-krát. A byl jsem u něho na návštěvě. A když někdo zapochybuje, tak ho vykážu!

Josef:  No, dobře to děláš. A přesto, že jsem ho viděl s jeho lidskými nedostatky, přesto jsem chápal jeho velikost. Ale to je jiná úroveň!

Karol B.:  Já ji nechci zmenšovat. Přesto chci říci, že to, co o Květoslavovi vím, to mám z víry. Protože já jsem ho neviděl, nemluvil jsem s ním, četl jsem knížky, poslouchal jsem Tebe a praktikoval jsem - myslím, že dost z toho, cos doporučil. A na základě toho věřím, že to, co tvrdíš, je tak. Já se jenom snažím to nazvat pravým jménem.

Josef:   A to jsme se dostali na tato místa, na základě dotazu, která bába v automatické kresbě co zobrazuje. A ono to vychází z toho, koho ta bába uctívala, jaký měla poměr. Ale na druhou stranu lidé, kteří se živí těmato malůvkama - to mají kšeft, mnozí asi dobrý. A je tady další leták, že tato společnost nabízí automatickou kresbu jejich milého zvířátka. A když vidím toto, tak si musím udělat úsudek, o co těm lidem jde.

Karol B.:  K ukojení zvědavosti, je to podobné jako kartářka. Mají různou úroveň. Ale nikam mě to neposune, nijak mi to nepomůže.

Josef:  Neposune to ani krůček.

Jan T.:  A stejně tam má chybu, Karol. Nechce uvážit to, že ta síla může ho vzít jak pión a říci: Táhni! A on řekne: Já nemám ego, já nepotáhnu. Ho vloží do popelnice. Vytáhne jiného pióna.

Karol B.:  Ale to mi na tom nebude záležet. Jestli to Síla bezchybná bude chtít udělat, ať si to udělá.

Jan T.:  Jenže zapomínáš, že také může mít určité záměry.

Karol B.:  Rozumím. Ale ty záměry se dějí ze zákona. Jestli člověk zná zákony, vlastně principy bytí. To je zákon zachování energie, zákon akce a reakce a gravitační zákon. A teď si to dáš do vztahu - tak pochopíš v podstatě všechno v kosmu. Snad ještě zákon setrvačnosti je tak méně významný. A pak už je to jasné. Tam se to uděje, aniž ty do toho vstoupíš - ty zkrátka konáš, co konáš, ale můžeš to dělat s dvojím vědomím: Buď s vědomím - já konám nebo s vědomím - děje se to. A to jsou dvě různé polohy. Protože buď zvýrazníš já - a pak jsi silovým faktorem, stáváš se bohem, vyhlásíš se za božství. A budeš tedy tvořit, budeš magicky silnější nebo slabší a budeš prosazovat své do prostoru. A budeš vznikat. Zase v souladu se Zákonem - ty propůjčíš tu Bezchybnou sílu na jistou dobu se uschopníš k tomu, abys ji uchopil. Jiná možnost není v kosmu. Není jiná síla. Méně bezchybná nebo další, které můžeš volit. Jeden zákon, jeden vesmír, jeden prostor.

Jan T.:  Já ti řeknu, co zase z toho vyvozuji. Já z toho vyvozuji, proč ta Bezchybná síla dělá takovou pitomost, že když Josef někoho pochválí a vyzdvihne ho, že ten člověk za chvilku se zhroutí, že ano. Není  tady Kcourek, že, ty mluvíš takto, nevidím v tobě žádný klid, ano. Co ti to Josefe ta Bezchybná síla stále chce říci? Já mám strach, abys mě nepochválil. Jak mě pochválíš, tak jdu pryč... Já utíkám.

Karol B.:  S pochválením to nemá nic společného.

Jan T.:  Divím se Zdeně, že to vydrží.

Zdenka:  Já totiž o sobě vím i když mě Josef pochválí, tak já vím svoje. Já s ním žiji 24 hodin, tak si z jeho pochvaly nic nedělám. Nechci říct, že by mě Josef nechválil, ale já vím svoje.

Josef:  No, dobře, dobře ...

Jan T. (ke Karolovi): Kde máš to: Pokoj vám, když mluvíš o Ježíši. Oni vstoupili a řekli: Pokoj vám.

Karol B.: To bych se potom vůbec neprojevil. Dá se i tak.

Jan T.:  Já to mám rád taky horké!

Karol B.:  Já jsem si vědom, že tady mám ještě zbytkovou bytost, fyzickou, ve které je určitý temperament a jinou nemám. Tak jednám s nástroji, které mám k dispozici. Takže kdybych byl melancholik, tak bych tady šeptal a zuřil bych u toho a jsem takový ohnivý typ, tak se projevuji takto. Ono se to asi bude vyvíjet a nějak se to ošetří, doufám.

Jan T.:  Pane, modleme se, ať nás Josef nepochválí!

Karol B.:  To mělo být stejné: pochválit nebo pohanět. ... On mě snad pochválil dneska nebo co?

Jan T.:  Já jsem tě slyšel pochváleného. Na Jelení, před rokem.

Karol B.:  Jémine. Teď mi to vysvětli, ale. Co s tím?!

Jan T.:  Moje řeči znáš. Už jsme taky hučeli na tebe.

Karol B.:  Jo, to bylo fajn. Jako fór na uvolnění napětí.

Jan T.:  Jistě, musíme přežít…

Karol B.:  Teď jsem poslouchal nějakého biskupa, který chce obnovit křesťanství, do třetího tisíciletí. Tak mají propracovaný program, jak to budou dělat. Jak oni oživí křesťanství. No, to by se jeden uválel smíchy, že. A to samé budou dělat mohamedáni a buddhisté a všichni, protože tyto nauky, to jde do háje - všechno. To se opotřebuje, vejdou do toho lidé, vnesou do toho svoje prvky a je konec. A udělají z toho organizaci, která vybírá členské (příspěvky) a buduje chrámy a je hotovo. Prodává odpustky a svěcenou vodu a... Žádné nové náboženství nelze očekávat, žádný nový bůh se nezjeví, nové principy náboženské nevzniknou, ty jsou všechny známé, takže ...

Josef:  Přišla doba, kdy se budou klást výsledky. Kdy se budou příslušné sekty, příslušná náboženství zpovídat: Cos přineslo?

Karol B.:  A vždycky tato náboženství konečně nadělaly zlo. I když jistě - šířili kulturu a opisovaly se knížky a... stavěly se budovy. Ale pak to vedlo k válkám a k utrpení; do dnešního dne se lidé kvůli náboženství zabíjejí. V podstatě se to vyrovnává.

Jan T.:  Teď jsem čekal, že napadneš Minaříka, že strhnul poslední roušky ... Kovář, když se ptal Květoslava, jak zvládnout ženu, tak mu říkal: Já jsem si říkal: Když je hezká, tak je pitomá. A ošklivou nechci. To říkal Květoslav. A to byla pomůcka jednoduše, to není faktum! To je pomůcka, pro něj v tu chvíli.

Zdeněk Č.:  Josefe, mezi námi, můžu se Tě zeptat soukromě; jsem ochoten pomoci, chci si to všechno nějak ucelit, můžeš mi nějak poradit? Když o to někdo nestojí... Protože teď po dovolené jsem si to v sobě nějak sumíroval - říkal jsem Ti to už venku. Možná, že jdu špatně, možná.

Josef:   Zvuky tvoření jsou AUM. A je potřeba žít, aby se stále v těle toto AUM ozývalo. V těle! V celém těle. Čili aby se tvořilo to, co je tvým ideálem. Musíš být zatím stvořitelem sama sebe. Utvářet sám sebe. No, mám tu zkušenost. ... (??) Tělo mě volá nebo zvučí tím AUM. A já vím, že to je tvoření. Něčeho, coje v mých ideálech. Pokud snad můžu o ideálech vůbec nějak mluvit. Já nevím. Tam se mohu ozvat jako: JSEM. JSEM - ne já. A mě se to celkem daří. Jdu světem a moje tělo zvučí: AUM. ...

Zdenka:  Ale nemůžeš do toho, když máš určitý ideál, nemůžeš si do toho představovat nebo dělat si představy nějakého dobra. Takže zase může vzniknout otázka, co je to dobro.

Josef:  Jistě. Ono právě to dobro teď může přijít a může to všechny mrzet.

Zdeněk Č.:  Já jsem teď právě četl několik článků od Květoslava, kde právě píše - teď jsme se právě ocitli v čase, kdy je to aktuální.

Zdenka:  No, počkej i Květoslav to očekával a to máš několik desítek let. Očekával to už za něj.

Zdeněk Č.:  Ale dělal to stejně! I když to věděl....Prostě když řeknu: To nemá cenu! Prostě na to .. Tak to nemá vůbec žádný význam. Tak jdu pro sebe a jenom si „hladím“ svoje sobectví. Prostě někdy se dostanu do nebe a budu strašně šťasten, že jsem v nebi a že tam hraji na ...

Josef:  Ale vždyť jsem o tom mluvil. Říkal jsem: Sebe sama ve všem poznávaje, jsem šťasten! A to je to zvučení AUM v mém těle. V hmotném těle.

Zdeněk Č.:  A to je to: sebe sama ve všem poznávaje, o to jde, to je neznámý princip, zatím.

Josef:  Ano, je to svět, co vidím.

Zdeněk Č.:  To šťasten je otázka jamy a nijamy?

Josef:  Dejme tomu, že se tak také dá vyjádřit, ale: Jsem nezávislý, jsem šťasten, protože k ničemu nepatřím, jsem nezávislý, jsem svoboden, vnitřně jsem svoboden. V těle ještě ne, protože musím poslouchat okolnosti a musím tady - Zdenka mě někdy diriguje.. A to je v těle, já jsem vnitřně vyrovnán, já nemám žádná přání, jsem zde jenom v tom stavu.

V tom stavu, který zvučí tím AUM a sama sebe ve všem poznávaje vnímám všechno kolem sebe, že to je a já jsem v tom přítomen. Jsem šťasten! Tím přenáším tuto kvalitu na všechno, co je kolem sebe. Ale to musí být nejdříve to všechno, to štěstí nebo ten stav, ty stavy, které to obnáší, realizován! Dokud je člověk jenom v bojích o ty stavy a o toto nějaké štěstí - to nejde, jak? Protože to není v něm totálně. To je vlastně úkol bódhisattvy. Nejde o buddhovství. Jde o úkol jako bódhisattva. Buddhovství to je prázdnota. To je Vairóčana.

Zdeněk Č.:  To je mahávairóčana, ta mě nezajímá. Mě zajímá to, o čem mluvíš. Ta „nižší cesta“.

Josef:  Ano, takzvaně, takzvaně …

Zdeněk Č.: …Ale vždycky bude na Tibetě víc uznáván Avalókitéšvara než …(??)

Karol B.:  Pochopitelně, protože Avalókitéšvara ti ponechá existenci, ten tě nebude zbavovat ega..

Zdeněk Č.:  Avalókitéšvara je ztělesněním soucitu.

Karol B.:  Pochopitelně, ale když dáváš lidem vpravo, tak jim dáváš i vlevo. Když jim přeješ štěstí, tak jim přeješ i neštěstí. Když dáš někomu život, tak ho odsuzuješ k smrti. Rozumíš, to jsou všechno binární pojmy. Ty si nemysli, že já budu přát druhým dobro. Uvrhám je tím do děje, čili do utrpení.

Zdeněk Č.:  Ne, je tu nějaká karma, která uzrává. Já tu karmu mohu, která tady je latentní, mohu...

Karol B.: …No, můžeš tím, že bude vstupovat do děje s vědomím: já jsem ten, kdo koná. Tak se budeš zúčastňovat na rozhojňování karmy. Doprava nebo doleva. Můžeš ubrat tu karmu nebo přidat dobré karmy, můžeš dohnat lidstvo do zlatého věku. A já nevím, za kolik tisíc let to vyprší a zase bude věk stříbrný a bronzový a já nevím jaký, a tak půjdeme dokola…

Zdeněk Č.:  To jsou všechno teorie.

Karol B.:  Kdybys tomu rozuměl, tak bys věděl.

Zdeněk Č.:  Nerozumím tomu. Mě zajímá jenom, abych pomohl. Ne nějaké metafyzické náhledy.

Karol B.:  Organizace nezajímá vyřešení problému. Organizace chce existovat a ego chce, aby existovalo. Aby mohlo pomáhat, aby mohlo činit dobro, aby mohlo krásné, ušlechtilé, nebeské a já nevím jaké. Jenom proboha mě neznič! O to jde egu. Ono ti bude dělat cokoliv, jen mu nesmíš ...

Josef: …Ale tento stav bódhisattvy není přání jako takové. Přece Květoslav říkal, Květoslav jakožto egregor, jako náplň prostoru je, … je neutrální. Každý na to reaguje podle své karmy. Tam není ten bódhisattva vázán svou vůlí, svým přáním, svým chtěním. Vytváří stav v prostoru! To je to, o čem mluvím. Sama sebe ve všem poznávaje: jsem šťasten. Buď to někdo zachytí nebo to nezachytí. Otázka jeho karmy! Ale to už mě neváže.

Hana S.:  Přesně tak Josefe. Přece když se navážu na tento stav, tak přece to není žádné moje přání, já přece v tom stavu jsem a tak není nic egoistického ani že bych něco „protlačovala“.

Josef:  No, nemělo by být. Mělo by být navázání na tento stav.

Karol B.:  Pokud je to ryzí bytí bez chtivých tendencí a uchopování a přání (jakýchkoli, pozitivních i negativních)... jenom jsem: to je jiná věc.

Hana S.:  Ale tento stav může být velmi vysoký.

Karol B.:  To je nejvyšší stav.

Hana S.:  Tak nejvyšší. Já ale potom stále nechápu...

Karol B.: …Ale to je stav, který je neprojevený. To je stav nad protiklady.

Hana S.:  Do toho stavu se můžeš dostat přes to metta.

Karol B.:  Dobře, nic proti tomu.

Hana S.:  Když skutečně nesobecky. Já tedy mohu říci ze své zkušenosti, že tam žádné ego do toho nedávám.

Karol B.:  Metta je stále ještě z ega. Musíš mít někoho, kdo přeje. To není stav JSEM. Stav JSEM není přející stav.

Hana S.:  Já v tom stavu jsem a to nemůžeš říkat.

Karol B.:  Ale metta není stav JSEM.

Zdenka:  Ale ona říká, že se dostaneš z toho stavu metta tam. Ne přitom stavu metta.

Karol B.:  Ale když děláš metta, ještě máš já.

Zdenka:  Ale můžeš vplynout do toho stavu, který se jí potom navodí.

Karol B.:  Ano.

Josef:  Nebo zapomenout na sebe.

Karol B.:  Metta a sursum corda je navázání se na oblasti nadtvarové.

Zdenka:  Já myslím, že dneska každý mluví nějakou španělštinou nebo francouzštinou; nikdo si nerozumí nebo co.

Karol B.:  To je upřesnění si termínů.

Někdo:  Co to znamená, „absorbovat zlaté ptáče Milarepy“?

Josef:  Je to stav osvobození. Milarepa vlastně objevil ten správný stav osvobození. Vlastním poznáním, bez cizí pomoci.

Někdo:  Já jsem četla v knížce Dopisy žákům (asi Praxe Přímé stezky), že si má být člověk vědom toho já jsem. Je tam v uvozovkách „já jsem“.

Josef:  Ano. To jsou etapy vývoje. Nejdříve to je  „já jsem“, „já konám“. A musí se očisťovat, aby toto já dostalo správné kvality. A došel nakonec k tomu, že existuje jenom JSEM. Bez toho já, to je další etapa.

Někdo:  Takže já jsem teprve v té prvé etapě. Děkuji.

Bohuš S.:  Josefe, jak jsi mluvil o tom AUM, o tom tvoření, tak když se mluví o počátku tvoření, tak se říká, že na počátku jsou nějaké diferencované tvary. Kdežto toto je jiný případ.

Josef:  Toto tvoření – ano, je to tvoření - ale toho v čem člověk žije, čím je, co si představuje jako to nejdokonalejší. To se váže na to. Když to AUM bude volat člověk nižší kvality, tak to bude v sobě tvořit. Co má v představě, co je ideálem. Jeho ideál, tvoří svůj ideál. Když ten ideál bude v transcendenci, nad stvořeným - tak bude přetvářet svoji bytost tím způsobem.

Bohuš S.:  Takže se dá říci, že je to vlastně opačný postup tvoření.

Josef:  Ano, to je opačně. A záleží na ideálu. Na tom, co má člověk jako svůj nejvyšší ideál.

Bohuš S.:  Takže kdyby měl nízký (ideál), tak by to nebylo ku prospěchu. To by to zase rozbíhal jinam. Kdežto toto je návrat. To je tvoření vlastně cesty k návratu, ne?

Zdenka:   Ale to se tedy týká tvé osoby, tvé bytosti. Takže ne pomoci někomu..

Josef:  Ano, to s tím nemá nic společného. To AUM je přetváření vlastní bytosti. Je to pomůcka. Řekněme magická, možná.

Bohuš S.:  Já jsem myslel, že to třeba i v Tobě vibruje jenom na základě toho metta, automaticky, aniž bys to třeba chtěl. Jsem to pochopil, že se v Tobě ozve to AUM.

Josef:  Ano, jsou chvíle, kdy metta je přehlušeno a ozývá se ve hmotném těle AUM. Ale to tvoří ten ideál!

Bohuš:  Ale pak to není ta magie. Protože magie, tam se člověk většinou vkládá. Takže..

Josef:  To je bílá… Je to bílá magie. Protože ten ideál tvoření v bytosti má tuto kvalitu, kterou člověk si volá, žádá, které se klaní nebo nevím, jak bych to vyjádřil.

Bohuš S.:  Takže se člověk přetváří postupem tvoření a tou nejvyšší kvalitou sám.

Josef:  Ano. Vždycky sám, vždycky sám.

Bohuš S.:  Ale toto nelze přece zpochybnit!

Josef:  Ale jako zajímavost. Toto tvoření se potom už netýká jenom úzce této bytosti. Toto zasahuje obrovský prostor. Ale to je všechno, to JSEM! Tady ten veliký prostor.

Bohuš S.:  Když to není já a je to jenom JSEM, tak to musí mít ten prostor okolo.

Josef:  Skutečně to AUM ze začátku, pokud se k tomu člověk vrací úmyslně - tak tvoří jenom v tom uzavřeném prostoru toho těla. A jestliže se dojde k tomu, že se to dostavuje automaticky - na základě určitých zkušeností - tak už se to netýká jenom toho úzkého prostoru. Je to zahrnuto do toho všeho.

Karol B.:  Je to bódhisattvický postoj, ale v té poslední fázi. To já už totiž není výrazné, protože si už nic nežádá. Protože je nasyceno zkušenostmi.

Josef:  Člověk se roztahuje do prostoru. Stává se velkým prostorem.

Karol B.:  V podstatě žena to opatří, toto. Žena je jinový princip, expanzivní, vlastně projevená složka. A muž ji opatří stav JSEM. Žena, když ho přijme - tento stav, a uvědomí si ho v prostoru, tak ten stav se může postupně začít realizovat v úrovních nebo celcích větších nebo menších úměrně jejímu uvědomění.

Bohuš S.:  Ale Josef mluvil o serafské cestě a ty mluvíš o ...

Karol B.: …Serafská cesta, když dojde do konce, tak není konec. To je půl cesty.

Josef:  Květoslav (mluví) ovšem o cestě ze začátku, jako o cestě moci.

Karol B.:  Ze začátku asi nelze jinak, jak se to odehrávalo. Co naděláme.

Josef:  Všichni jste to četli. Všichni o tom víte. Budeme to opakovat. Toto všechno je o cestě moci:

„Správná cesta musí být začata naprostým zřeknutím se světa a odpoutaností. Člověk jako takový, to je světský, tu totiž stojí proti čistotě nebes. Lidstvo, které jedná na základě impulsů, pocházejících z vitality hluboce prostoupené smyslovým připoutáním se na svět, nebesům nesmírně páchne. Proto se začátečník v józe musí umět vzdát světa nekompromisně. Když nebesa uznají, že je začátečník dost čist a proto nepáchne lidstvím, uvolní mu vstup.

Proces odpoutanosti však zpravidla pokračuje pomaleji než proces očisty, pro niž nebesa člověka do sebe vpustí. V hlubinách bytostí zůstává pocit příbuzenství s lidmi dlouho a dlouho, a kromě toho je tělo samo pro člověka natolik významné, aby je chtěl zachovat a setrvat v něm co nejdéle. To způsobuje, že se člověk při tomto prvním vstupu do nebes může nadýchat jejich čistého ovzduší a v abstrakci od těla očistu odpoutaností prohloubenou dovést dost daleko, aby řadou vytržení opakovaných na základě správných podmínek prorážel z nebes do nebes, výš a výš; někdy prorazí až do nebes nejvyšších, kde se ocitá na hranici určitelných a neurčitelných fakt.

V tomto postupuje však utajeno nesmírné nebezpečí, že člověk ztratí smysl pro realitu života osobitého i společenského. Proto v tomto stavu nesmí setrvat déle, než si očistu nebes dobře uvědomí a zažije ji tělesně jako např. koupel, nasycení nebo jiné potěšitelné prožitky. Pak musí ihned sestoupit. Musí porušit mravní příkazy jógy, které mu sem umožnily vstup, a padnout duchovně, nejlépe přes ženu nebo muže, jakožto osobu druhého pohlaví. Ale jako padlý nesmí ležet dlouho. Musí vzpomínat na nebesa a brzy se dožadovat opětného vstupu do nebe.“

Čili, … ten jogín jde cestou síly, cestou moci. On přinutí nebesa, aby ho přijmula zpět. I se světem i s tou ženou.

Karol B.:  V té druhé fázi možná, ta první fáze, tzv. očišťování, to se děje častokrát i bez násilí, protože když je člověk dostatečně „ubolený“ tak se rád vzdává...

Josef:  Ano, to podléhá okolnostem.

Karol B.:  Ale potom je nositelem stavu a může tento stav vnucovat tělu ženy a tu ženu táhnout na tu úroveň, na které je on.

Josef:  Pokud ta žena je příslušně zformovaná... Ale je to cesta moci!

Karol B.:  Beru. Je to násilí páchané na nebesích. Ta žena tam nejde přirozeně svojí čistotou přirozenou vnitřní.

Josef:  Tak to provedl Květoslav; on se oženil, protože chtěl dávat nauku. A nemohl. Nikdo neměl k němu přístup. Tak přijmul ženu. Ale ta žena zdaleka neodpovídala těm ideálům nebo těm schopnostem. Tam musel používat přímo násilí.

A teď si vemte, jak se asi jevil Květoslav před svými žáky. To bylo ve Vrkoslavicích. Pozval žáky, bylo jich tam několik, tak deset, dvanáct. Jeho paní dostala záchvat. Začala se svíjet na zemi, vzdorovat. A Květoslav k ní přišel a říká: Andulo, přestaň. Andulo! A ona vstala a říkala mu: Bambulo! Bambulo! Takové scény před žáky! Čili opravdu nebyla toho schopná. A tam Květoslav používal přímo násilí - mentálních tlaků a ona nakonec stejně se zbláznila. Dvakrát. Protože nenašel lepší ženu … neexistovala.

Karol B.:  Umím si to představit i ve vhodnější poloze, že ta žena může být vhodnější. Mohla se vyskytnout dvojice, že by on byl realizován a ona...

Josef: …Jenomže ten Máro, když už viděl, že je zle, tak nahrál jen tu jednu možnost.

Karol B.:  No, když není jiná možnost, tak je ta jediná nejlepší.

Josef:  A tak zde píše, to je vlastně egyptská cesta - Tabula smaragdina - že musí jogín sestoupit znova, přinutit nebesa, aby ho přijala i s tou ženou. Potom musí zase znova zpátky a přijmout vlastně svět na sebe jako takový a protlačit tento svět tam do nebes. Vytvoří v tom případě nové zákonitosti na Zemi!

Karol B.:  Pokud by ta žena snesla ten tlak a vydržela by, že by nezešílela a dokázala by přijmout ty kvality do své bytosti...

Josef: …Dobrovolně.

Karol B.:  On ten zasvěcenec jí je zprostředkuje tím, že s ní žije, denně. To znamená se vším všudy. Takže by ty kvality mohla přijmout a jako složka tvořivé přírody - ta jinová složka projeveného vesmíru, pak ten jangový stav by se mohl začít projevovat v těch patřičných regionech, kde se ona uvědomila. Mohlo by to tak být, kdyby se taková dvojice vyskytla.

Zdeněk Č.:  Já myslím, že o to nejde. Myslím, že jde o to, aby ta žena z něho dostala poslední strusky sobectví.

Karol B.:  Mě zajímá ta žena. Nejde jenom o muže i ta žena je zajímavá. Protože muž a žena jsou celek. Jedno.           

Josef:  Ale Květoslav přes všechen tento odpor u ní vytvořil realizaci. On potom dále píše, že vstoupil do nebes. Mohl procházet volně sférami. A dokonce se tam maskoval, aby ho nepoznala.

Aleš S.:  Josefe, jak je ten Tvůj svět velký? Kde to má hranice?

Zdenka:   Za naším lesem ...

Josef:  Svět, to je idea. Nic víc. A ono potom snášení té přítomnosti se může projevit různě. To nemusí být vždy takovým zlým způsobem. Ale tento způsob cesty, o kterém on tady vlastně píše, musí vést k tomu, aby se přenesl ten nebeský život tady na zem. Aby se povýšil. To má mít ten účel. To je práce bódhisattvy v tomto projeveném světě.

Ale toto je jen jedna z cest. Mohou být cesty, kdy oba manželé jdou současně a snaží se stejně. Tam není jeden pro druhého. Tam to vyžaduje, aby jeden nejdříve dosáhl.

Karol B.:  To je vlastně postup skrze muže.

Josef:  Může být postup i skrze ženu. I když se to zatím nestalo.

Karol B.:  Já vycházím z toho, že když se to nestalo, tak to není možné. Protože kdyby to bylo možné, tak by se to alespoň jednou stalo.

Josef:   Ale jsou i jiné cesty. Když jdou muž a žena vedle sebe se stejnou intenzitou, se stejnou kvalitou. Tam potom dochází ke sjednocení rovnocenných bytostí. Ale k tomu sjednocení musí dojít!

Karol B.:  Pak vznikne, tak jak jsi říkal, jedna bytost, která se znovu vtělí. A může potom jít serafsky.

Josef:  Sám. To bývají potom dárci nauky. Přijde už jako avatár nebo něco takového. Ale musí to mít nejdřív v tom nějakém životě tady na Zemi předehru. A když jsem toto pochopil, že je vše vlastně nějak naplánováno děsným zákonitým způsobem, tak ve mně nevzniklo: Tak se na to vykašlu, stejně ... To ne, to nevzniklo. Jsem povinen nést toto břemeno. A proto vím, že pro nepřipraveného člověka poznávání těch vysokých zákonů, by ho dovedlo ke zničení.

Karol B.:  Takže násilné vloupávání se, vtrhávání do nějakých nebes nevede k ničemu. Je to nebezpečné. Když je bytost znečištěná, mravně neproměněná, nepřipravená pro vstup. A celý ten vstup se udá přirozeně. Bez násilí. Násilná je vlastně jen ta očista, kdy člověk proti egu rázně zasahuje.

Josef:  Násilnost může člověk páchat jen sám na sobě. A dost.

Karol B.: To je povolené násilí. Na druhém není povolené.

Josef:  Tak kdo má nějaký dotaz. Ptejte se. Buď rozvedeme nějaké věci nebo půjdeme domů. Něco z toho.

Někdo:  Já bych se tedy zeptala. Jak se poznají dva, že patří k sobě, když nemají být zamilovaní.

Josef:  Mají být zamilovaní. Naopak, velice!

Někdo:  Ale jste říkal, že …

Josef: …Dal jsem vás dohromady, všechno v pořádku. Jsi v přípravné fázi. Máte se milovat jako dva holoubci. Ale až přijde ten čas, kdy pochopíte, že patříte k sobě. Ono to je přesvědčující! Až to přijde. Možná, že u toho budu asistovat, já nevím, já nejsem jasnovidný.

Josef:  Tak máme různě dlouhou cestu domů. Většina dost dlouhou. Tak se asi rozloučíme.

Někdo:  Jak v dnešní době podřízené ekonomickým tlaků a chamtivosti, jak dostát mystickým ideálům a obstát v hmotném světě?

Josef:  Ano, člověk musí zaplatit určitou daň za to; to je vlastně daň, že se musí snažit a bojovat v tom světě. Vždyť to je pro vás vůbec jen začátek. Tomu jsme se nikdo nevyhnuli. Ani já ne. Proto mě ta cesta trvala tak dlouho. Protože jsem musel překonávat tu hrůzu světa, že. To zacházení světa. Žil jsem v dobách, o kterých si neumíte udělat představu. Byl jsem za války, když tady byli Němci, byl jsem totálně nasazen. Žil jsem za komunistů. Stále jsem tam byl hlídán, kdy fotografovali ...

Zapsal: není uvedeno,  pro web připravil:  Zdeněk J.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Archiv

Kalendář
<< srpen / 2022 >>


Statistiky

Online: 3
Celkem: 331526
Měsíc: 4529
Den: 115