Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tři kapitoly z nedokončeného konceptu

Tři kapitoly z nedokončeného konceptu
 
JUDr. Miloslav Kovář


 
 

Obsah
 
SURSUM CORDA – VZHŮRU SRDCE ............................................................................................................ 1

ČINNOST TĚLESNÁ I DUŠEVNÍ, ENERGICKÉ AKTIVNÍ JEDNÁNÍ ...................................................... 1 RADOSTNOST ......................................................................................................2

 

 
 
Sursum corda – vzhůru srdce
 
Touhy mít světské věci a jim odpovídající prožitky je nutno zanechat a místo nich se má veškerá touha s odpovídajícími city a myšlením obrátit k získání nejušlechtilejších vlastností, které jsme schopni pochopit, a které připisujeme obvykle Bohu, respektive božství. Sursum corda je tedy vzýváním Boha, božství nebo těch nejvznešenějších kvalit (a nejušlechtilejších), aby se v nás uskutečnily, rozvinuly a nahradily tak ty lidské, nedokonalé. Měli bychom vůlí pobízet city a mysl k tomuto zaměření vzhůru co nejintenzivněji. Někteří namítají, že nejsou schopni takového citového povznesení. Jestliže měli rádi ženu (nebo žena muže), pak tato jejich námitka je jen důkazem jejich malé touhy po vykoupení nebo po božském životě. Tuto možnost nebo schopnost milovat lidsky, světsky, je proto nutno vůlí nutit na ideály (k zaměření na) nadsvětské. Sursum corda je tedy možno považovat za nejdůležitější činnost k dosažení bytostné proměny a toto povznesení by mělo být probuzeno vírou, že to dokážeme. Pravá víra je ale dnes vzácná květina a tak, když se nám nedostává víry, musíme duševní stav důvěry vytvářet jeho vynucením, resp. vžíváním se do něho.


 
 
Činnost tělesná i duševní, energické aktivní jednání
 
Pro úspěch v józe se požaduje hned od počátku intenzivní činnost tělesná i duševní. S činností duševní by kde kdo snad souhlasil, zvláště když by si ji vyložil jako soustřeďování, nebo správněji vyjádřeno, jako pokusy o soustřeďování. Mnozí se však podivují nad tím, že je požadována i prudká činnost tělesná. Zdá se jim to v rozporu s předpokládanými výsledky jógické snahy, kterými má být uklidňování celé bytosti ve všech jejích projevech. Proti tomu by se však mohlo argumentovat, že uklidnění bytosti ve všech jejích projevech se tedy dosáhne všeobecnou leností – těla i duše, mysli i vědomí. Spánek by pak mohl být považován za nejúčinnější prostředek k uklidnění bytosti. S takovým postupem by již jistě nikdo nesouhlasil. Jógické snažení je ve všech směrech aktivní činností! Je to boj na všech možných frontách proti vlastním sklonům, tendencím, stavům, zkrátka proti všem skutečnostem, které jsou překážkou dosažení nejvyššího poznání a vykoupení. Boj je přece vždy velká aktivita a vykoupení je vlastně zbavení se těchto všech omezujících skutečností. Tamasické, temné a nehybné prvky v bytosti jsou omezující skutečností velmi nebezpečnou a to proto, že si je člověk většinou neuvědomuje. Přesto je samozřejmé, že se musíme veškeré temnoty v bytosti zbavit, protože jen tak budeme moci zažít bez omezení jas čistého vědomí.
 
Prostředkem k rozrušení této temnoty v bytosti je intenzivní tělesná činnost. Je snad možné si představit někoho jako nejvýš energického bez tělesné aktivity? Stavění a bourání Milarepou by mohlo vypadat jako zbytečná činnost. Nebo charitativní a sociální činnost zavedená Vivekánandou neměla za účel jen odosobňování. Ve všech dobrých ašramech bylo vždy hodně zevní činnosti, i kdyby to měl být třeba jen sport. Tato tělesná činnost by měla být dokonce vystupňována tak, že by ji mysl svou činností nestačila sledovat, což by mělo za následek zastavení mysli, protože by se neměla o co opřít. Zastavení mysli jako následek prudké činnosti vnější! Pod vzdáváním se světa si obyčejně představujeme zanechání veškeré světské činnosti. To by však bylo nesprávné pochopení. Pokud jsme na této planetě, musíme být zevně činní, musíme být nějak s ostatními bytostmi ve spojení, musíme být z něčeho a nějak živi. To, čeho se musíme zbavit, to jsou všechny duševní vztahy ke světu! Musíme se proto naučit rozlišovat mezi činností navenek, činností samou o sobě a mezi duševními pouty ke světu, která nás k této činnosti nutí. Touhy něco mít pro sebe, z něčeho se radovat nebo i něco nenávidět, takovéto touhy, které nás nutí k činnosti, abychom to a to vytoužené získali pro sebe, této touhy se musíme vzdát, nikoli tedy samotné činnosti! Budeme-li činní bez těchto vztahů, roztřese taková činnost naši nehybnou bytost, umožní nám tak její poznání a proměnu v životnější skutečnost. S důrazem je tedy třeba opakovat, že důvodem naší fyzické činnosti nesmí být ukojování světských tužeb! Buďme tedy činní s postojem karmajogína, který neočekává výsledek své činnosti; nebo konejme vše nesobecky jako práci pro všechny, nebo pro uctění Nejvyššího a netěšme se z dobrých výsledků, ani si nekažme náladu, když se práce nedaří tak, jak bychom si přáli.


 
 
Radostnost
 
Radostnost nesmí mít svou příčinu v tomto světě mimo člověka. Taková radostnost by nemohla být dostatečně čistá a mysl by samozřejmě opouštěla tělo a setrvávala by mimo nás na místě příčiny radosti. Takováto radost není pro urychlení duchovního zrání žádoucí. Radost má pramenit ve vlastní bytosti, aby mysl byla donucena pozorovat s ní i tělo. Tak pomalu docílíme, že naše pozornost se nebude věnovat okolnímu světu. Ještě větší význam bezpříčinné radostnosti je v tom, že jejím působením se začne bytost uklidňovat. Světské tendence budou ustupovat do pozadí, vzruchy ze žádostivosti, nenávist a sobectví se za takovéto duševní pohody nebudou projevovat, nebo alespoň nikoli v dřívější intenzitě a mysl začne mít tendenci spočívat (spojovat se) v tomto dobrém stavu a tím ve vlastní bytosti, nikoli mimo ní. Tak se vytvoří spolehlivý základ pro další duševní, pocitové, dobré a šťastné stavy. Jejich působením se bude tělo více a více uklidňovat a začne přijímat také toto štěstí ducha a tím vzniknou předpoklady pro soustředění celé bytosti na této bázi duševní spokojenosti a pro prožívání toho, co buddhismus označuje jako vnory. Jógického soustředění se tedy dosahuje uklidněním bytosti a bytost uklidníme jen šťastnými duševními stavy. Radujte se proto čistě a bezpříčinně bez ustání! Patandžali praví: „…Rychlého úspěchu v józe dosahují ti, kdo jsou nejvíce energičtí!“… Buddhismus klade stejný požadavek. Historie a praktičtí, nám známí mystikové, potvrzují, že rychlých výsledků v józe se dosahovalo jen při mocném vzplanutí, při horečné činnosti, při nekompromisním dodržování mravních příkazů. Pro mladé lidi je to podmínka vzhledem k jejich věku a energii splnitelná. Jiný citát z Pataňdžaliho (kap. 114): „…s velikou láskou k vytčenému cíli…“ znamená také planutí vzhůru – sursum corda. Nedojde-li k tomuto téměř pominutí v horečné snaze, je možné ze známých příkladů konstatovat, že vytrvalá houževnatá práce i při nekompromisním vzdávání se světa, přináší výsledky až po delší době…

 

Za přípravu podkladu děkujeme Patrikovi B.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Sursum corda

(Bohuslav, 8. 9. 2020 20:35)

Dobrý večer.
Rád by som sa Vás opýtal, ako presne praktikujete sursum corda.
Ďakujem.

Re: Sursum corda

(Robert, 9. 9. 2020 16:13)

Dobrý den,
vážím si Vašeho dotazu, ale pokud je tato otázka směřována na mně, pak bych připomenul varování Mistra Květoslava, že pokud někomu vyzradíte co a jak v mystice přesně cvičíte, pak minimálně tato cvičení pozbydou svou účinnost, bude-li to však nevhodný člověk na nevhodném místě, připraví usilujícího i o výsledky těchto cvičení.
Květoslav v České mahajáně také upozorňuje, že mystická cvičení nejsou jako kuchařské recepty, kde se dá všechno přesně popsat a odvážit.
Je tedy nutno se do duchovního bádání, jimž sursum corda de facto je, vložit s velkou vehemencí a celobytostně obracet se vzhůru k Nejvyššímu ideálu tak dlouho, dokud se vnitřně neobjeví indicie o správnosti postupu, kterým se člověk dovolá příslušných kontaktů a reakcí.
Nechť se Vám v úsilí daří, z pozdravem Robert

Ramana Maharishi

(Miroslav, 24. 5. 2020 2:21)

Dobrý den všem
Chtěl bych se zeptat jaký názor měl Květoslav Minařík
na Maharishiho.vím že v praxe přímé stezky 3 tam o něm něco píše ale tu knihu jsem četl už dávno a momentálně nemám k ní přístup.bylo by možné sem tu část ohledně Maharishiho zkopírovat?vopřed ďekuji.
Ať se daří.

Re: Ramana Maharishi

(O, 25. 5. 2020 15:40)

Přečetl jsem Mahárišiho a zase mu nemohu nic vytknout. Podle mého názoru to není spis
naukový v zásadním smyslu, nýbrž jenom soubor otázek a odpovědí; z Mahárišiho odpovědí je
naprosto jasné, že vždy odvádí mysl tazatelů od věcí nedůležitých, především k Prázdnotě. Když
říká, ať to tazatelé zkoumají, kdo se ptá, pak se mi to jeví pouze jako narážka na to, aby pochopili,
že to je zvědavost. Neboť on sám se tu vždy představuje jako nad všechno povznesený s výjimkou
já. – I ta záležitost se srdcem je dobře zodpověděna, neboť, jak jsem zjistil, mluvil právě k lidem,
kteří by „bez okolností“, v Prázdnotě, dosud žít nemohli.
Já sám jsem byl přece nesmírně dlouho v pozici Mahárišiho a vlastně jsem mluvíval jako on,
i když by mi bývalo bylo milejší mluvit tak, jako mluvím nyní a snad pouze s Tebou. U mne to byla
především taktika, nezbytný postup, neboť mi bylo jasné, že kdybych byl dříve mluvil tak, jako
mluvím nyní, nikdo by v tom nenašel obdoby ve spisech o líbivé mystice a to by bylo příčinou
naprosto jistých rozejití, vlastně pouze z důvodů nepochopení. Dotazy vznášené na Mahárišiho jsou
přece tak věrnou kopií dotazů, jež byly kladeny mně, že to je až neuvěřitelné. Proto bych řekl, že
sám Maháriši se v těch odpovědích lehko nenajde; proto čím je, se v nich také nenajde. Ale podle
obratnosti, již v odpovědích projevuje, bych řekl, že je kvalitní, i když ne snadno určitelný
duchovně.
Neměl jsem čas číst komentáře Cohena, proto nechci svůj posudek stavět tvrdě, a proto bychom
spolu mohli mluvit o Tvých výhradách k němu. Pokud jsem však do Cohenových komentářů
nahlédl, rozpor v tom, co o Mahárišim soudím, jsem zatím nenalezl.

Re: Ramana Maharishi

(Zdeněk, 27. 5. 2020 13:01)

Zdravím pana Miroslava. Předkládám texty, které se nějak zmiňují o Maharišim. Zdroj: PPS-3.
1). str: 52: – 7.12.1953 Pověděl jsem poctivě své stanovisko vůči všelijakým představitelům
mystiky. Uznávám v celém rozsahu Buddhu, Rámakršnu, Vivékánandu a Ghoseho, z lokálního hlediska uznávám Mahárišiho, pro určité poměrně vysoké stupně Krišnamurtiho, pro nižší
stupně tuším ještě předválečného Bruntona a tím jsou ti ostatní pro mne odbyti…
2). str.63: – 20.10.1955 Co se týče Bruntona, musí člověk bedlivě probírat všechny jeho
spisy a pak jistě pozná, že se tento spisovatel „vyvíjel" od sebevědomého
žáčka Mahárišiho až k sebevědomému „ukazateli cesty' …
3). str: 64 – 24.12.1973 Co se týká Bruntona, vždycky jsem se pozastavoval nad tím, že
„naši mystikové“ si ani nevšimli jeho „velikého přemetu“: když se z žáčka u nohou Mahárišiových stal „mistrem“, který velebil strojovou techniku Západu ….
4). str.64-65 – 23.3.1974 … za nějaký čas přišel dopis druhý, kde bylo, že Maháriši skutečně existuje a že žije na jihu Indie a že to je světec místního významu. Byl to tedy pouze Brunton, který nás seznámil s Mahárišim i s jeho metodou…
5). Str.106 – Zde je text, který uvedl zde na webu „O“ dne 25.5.2020, 15:40, ale nezmínil se, že to není z jeho pera.
6). Str.136 … Šel jsem navštívit Klímu, protože jsem viděl kdesi v povětří, že není jako Hejhalové, kteří pro náraz se stávají definitivně nepřátelskými – a potvrdilo se to. Pro mne není Maháriši pupkem země. Proto mohu koukat do povětří a nějak zvědět, že není obrem typu Rámakršny. To mi musí stačit...

Doplnění

(Zdeněk, 12. 12. 2019 11:30)

Kdo ještě neví, tak Květoslava nechtěli zabít v Česku jen Weinfurterovci, ale také ti z Tibetu. K tomu se Květoslav vyjadřuje osobně takto:
--- 6. Když jsem pronikl do stavů první realizace, uvědomil jsem si, že jsem se stal dědicem mystiky tibetské, takže jsem v Psyché v Pardubicích prohlásil už v roce 1934, že jsem z Tibetu nauku odnesl a že za to bude Tibet trpět, když si ji nechal vzít.
--- Dodatek 6.
Příčinou té věci bylo, že jsem realizoval stavy náležící snažení mystiků Tibeťanů. Tyto stavy, jak jsem později poznal, tibetští mystikové si tak dobře nehlídali, protože jim byly příliš vžité. Tak byl zrušen základní tón mystického života v Tibetu a to má příslušné následky jako každý omyl, zaviněný nedbalostí.
--- 7. Pak sice byly konány nějaké akce, aby tam byla mystika vrácena, ale vyhnul jsem se všemu, a proto ŽIJU. V roce 1946 jsem druhou realizací upevnil své postavení a tehdy jsem si povzdechl pouze proto, že mi uniklo, abych k svému evropskému myšlení přičlenil asijské, čímž nauka zase bude omezená na jednu rasu. No, alespoň mi to vzalo všechno sebevědomí, že jsem „světový typ“.
--- Dodatek 7.
Tím, aby pravá mystická nauka byla tam znovu vrácena, byla pověřena oficiální magická tibetská škola. Já jsem však vyšel z tak tísnivých poměrů nepoznání, že nebylo snadné ZABÍT MĚ. Tak mě hledali jako jednoho opata, který se jim ztratil z linie tulkuů (...)
(zdroj: vše PPS-2, str.120-121)
--- Proto: Sláva našim guruům Květoslavovi a Josefovi, kteří zde nauku udrželi, takže se podle ní můžeme (musíme) snažit jí realizovat.

Re: Doplnění

(Jana, 17. 1. 2020 14:33)

Ahoj Zdeňku,co znamená zkratka PPS-2(zdroj: vše PPS-2, str.120-121)?
Prozatím totiž nerozumím tomu, jak by Tibeťanům pomohlo zabití k tomu, aby se jim vrátila mystika?

Re: Re: Doplnění

(zdeněk, 19. 1. 2020 19:52)

Ahoj Jano. Chápu to asi takto: Vše ve vesmíru jsou jen energie. Nauka taky. A nositel nauky může být v současnosti jen jeden. A ten jeden jí musí umět podržet svým vědomím proti všem, byť za pomoci duchovních regionů kosmu. Přijít se dá o ní třeba magicky. A to zřejmě chtěli dosáhnout v tom Tibetu.

Re: Doplnění

(Michal, 27. 1. 2020 11:04)

KM:"Tyto stavy, jak jsem později poznal, tibetští mystikové si tak dobře nehlídali, protože jim byly příliš vžité".
Jak správně rozumět výrazu "příliš vžité"?
Současná společnost má "příliš vžitý" stav sobectví a proto sobectví nevnímá jako sobectví, ale jako něco přirozeného a proto se jej nechce vzdát (opustit jej).
Snaha někomu ublížit není přeci součástí pravé mystiky, tedy ani té tibetské.

Doplnění

(Jana, 23. 1. 2020 11:29)

„Nikdy nezapomínejte na slávu lidské
přirozenosti. Jsme nejvyšší Bůh, jaký
kdy byl a jaký kdy bude. Kristové a
Buddhové jsou jenom vlny na tomto
nekonečném oceáně, který jest já."
Svámí Vivekánanda

"Ideálem bhaktijógy je milovat lidi jako jeden celek. Je to konečně
jedině správné, poněvadž mezi nimi není rozdílu. To se nám
ujasní, pozorujeme-li základ naší existence, život. Ten je stejné povahy
u všech živoucích bytostí. Jenom nespočetnost jeho zázraků
vyvolává zdání rozdílnosti v jeho projevech. To znamená, že se
tato rozdílnost týká pouze jednotlivých funkcí, jimiž se projevuje.
Nepropůjčíme-li smyslům, které jsou také jen jedním z jeho projevů,
tolik důvěry, aby nás jedině ony mohly informovat o existenci
něčeho, budeme se moci postavit na jinou pozorovací základnu
a z té se pro nás všechno stane jednotou. Pak teprve budeme
schopni milovat lidi jako celek. A když je budeme milovat tímto
způsobem, dosáhneme mystických schopností a osvícení."
K.M. Přímá stezka

vlastnosti

(Patrik, 11. 8. 2019 20:35)

Kam dá motýl housenku?
-metamorfóza jest proměna, přeměna, změna tvaru.
-či transformace stejný význam.

Re: vlastnosti

(Jitka, 13. 10. 2019 10:30)

Přirovnání k motýlovi je hodně výstižné, jenom je potřeba dávat pozor na to, aby z kukly nevyletěl např. smrtihlav

Re: Re: Re: vlastnosti

(Jitka, 18. 10. 2019 18:52)

Tohle je mezi lidmi běžné, měla jsem však spíš na mysli ten proces metamorfózy. Kdysi mi někdo moudrý řekl, že na vše, co mě potká v životě, můžu najít analogii v přírodě a když jsem se chtíc i nechtíc vydala na cestu poznávání a potkala se s učením pana Minaříka, tak mě v určitý moment to podobenství s kuklou, housenkou a motýlem přímo uhodilo nejen do očí :-). a zároveň na mě v tom samém momentě dolehla závažnost celého procesu. Než se stáhneme ze světa do pomyslné kukly a necháme v sobě probíhat určitý proces proměny, musíme napřed projít něčím, co bych přirovnala k třídění špinavého prádla do pračky. Chceme vyprat a vybělit např. ložní prádlo, připravíme je, vybereme prášek, nastavíme program a zabouchneme dvířka, stačí však jedinná zapomenutá černá ponožka, která zůstane někde v rožku napínacího prostěradla a veškerá snaha o bíle vyprané prádlo přijde vniveč. Už nikdy to nepůjde změnit. Tož tak, ten smrtihlav je pro mě právě symbolem nepovedného pokusu o duhového motýla - tímto se smrtihlavovi omlouvám, on to má samozřejmě správně :-)

Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Robert, 20. 10. 2019 11:20)

Dobrý den, Jitko.
Jsem velmi rád, že jste svou poznámku o smrtihlavovi rozvedla do této úvahy, abychom se mohli věnovat teorii a praxi mahajánského buddhismu, jak těmto stránkám přísluší.
Mistr Květoslav praví, že při vstupu na mystickou stezku musí člověk něco riskovat a všechno obětovat a že mystika člověku nesmí být koníčkem, od kterého může kdykoliv odejít a zase se k němu někdy vrátit.
Jako varovné příklady uvádí třeba skutečné "smrtihlavy" Hitlera a Stalina, kteří v minulých existencích svou mystickou přeměnu nedotáhli do zdárného konce, a tak byli nuceni jako strašliví diktátoři všechny své zásluhy z minulosti vymazat zlem, které na světě rozpoutali. Nicméně, varuje Mistr, u toho nezůstane a takovíto po vymazání svých zásluh budou následně svrženi tam, odkud se již nevyhrabou...
Proto Květoslav vždy odkazuje na bezpečnou cestu bytostné proměny vedoucí ke kvalitní realizaci, kterou je široce založena snaha o umravnění se. Té se netřeba obávat neboť i pouhá tato snaha je umravněním samotným.
Usilující se tedy v prvé řadě má obeznámit se základy správného chování a životosprávy, které jóga či buddhismus uvádí jako pravidla jamy a nijamy - a na tomto poli může mít každý, zdůrazňuje Mistr, úspěch až fantastický a jak uvádí, sám se takto vychoval.
V prvé řadě zde jde o citovou proměnu jedince. Pokud se usilující pocitově neozdraví, nezušlechtí a nepovznese nad svět, pak jsou všechny jeho případné další mystické snahy marné neboť lidskou sféru s jejím nízkým způsobem života a vyznávanými mravními hodnotami nikterak opustit nedokáže - a mystika má přece být cestou do rajských, nebeských, božských a vyšších oblastí života, které člověk v sobě, ničehož netušíc (nebo netucha?), nosí...
Na této bázi je třeba vyvíjet intenzívní a dlouhotrvající snahu neboť je skutečně nadpomyslně těžké změnit svou povahu a temperament na veskrze pozitivní v dohledné době a přestoupit z řádu zarputilých sansarických do řádu radujících se nirvanických bytostí. Mistr uvádí zhruba dvacet let...
Ale čas zde nehraje roli neboť v každé úsilí se v člověku ukládá a jednoho dne se zúročí. Až se vetknuté ctnosti v adeptu mystické cesty stanou zcela přirozenou součásti jeho života, bude nebezpečí "zapomenuté černé ponožky v bílém prádle" zažehnáno.
Tento cíl je samozřejmě nadpomyslně vysoký a je završen realizací stavu nirmánakája, jak jich dosáhli Květoslav Minařík a Josef Studený, jenž značí mravní dokonalost.
Nicméně z této cesty nesejde nikdo, kdo založí svou mystiku právě na solidním uvědomováním si vlastních nohou (nezemře dříve, než-li dosáhne podstatného mystického výsledku, ubezpečuje Mistr) a na bhakti postojích a snahách, kdy namísto do zaklínání se do "své viny, veliké viny" věnuje se rozvíjení radostných, šťastných a povznesených nálad v upětí na nejvyšší ideál, jak mu jej představuje Bělostná Dynastie guruů coby vtělených buddhů. K čemuž se má samozřejmě snažit o pochopení a uskutečnění dalších částí Stezky, např. v oblasti karmajógy neboť je zde axiom, že bez prudké fyzické činnosti a soustavného překonávání bytostného tamasu se nikdy nedosáhne patřičného vyčištění vědomí tak, aby dotyčný pochopil...
Mnoho dobrých inspirací a sil na cestě všem, zdraví
Robert

Re: Re: vlastnosti

(Jitka, 20. 10. 2019 16:34)

Ano, s tím vším je nutno souhlasit. Všechna tato doporučení jsou při jejich dodržení zároveň pojistkou proti fatální chybě a následné proměně dejme tomu v poškozeného motýla. S dílčími chybami a omyly cesta počítá. Praxe, však bývá často velmi odlišná od tohoto popsaného ideálu. Pár poškozených motýlů jsem zaznamenala. Zkušeností jsem si potvrdila, to, že výsledek veškeré činnosti je vždy skryt v počátečním úmyslu s kterým se do konkrétní práce pouštíme a to se vztahuje i na zcela běžnou tkzv. světskou činnost. Tak jako musíme prokázat určité kompetence, chceme-li být např. úspěšnými obchodníky nebo učiteli tak stejné kompetnece musíme získat pro úspěch v mystickém snažení. Ano seznámíme se se všemi těmi doporučeními a jdeme na to. je však tolik nástrah ve vlastní nezpracované bytosti se kterými nemůžeme zpočátku počítat, protože o nich ještě ani nevíme.Hodně lidí to vzdá, neprojdou prvním sítem. Ale občas se stane, že někdou projde a teď mi vytanul text z Meyrinkovi korespondence ohledně A. Crowleye. Cit.: "...Protože jsem sám co nejintenzivněji provozoval jógu, mohu nejlépe posoudit, že i on (Crowley) se přinejmenším stejnou měrou věnoval praxi. Jak snadno přitom takový člověk může být svržen do nečistývh pekel, to vím také. proto by se právě takovým neměly házet žádné kameny na hlavu. Ti kdo to dělají, jistě neznají "sviňskou houní" - jak říká Jakub Bóhme - kterou ďábel hází na takové hledače. Tomu, že Crowley je nemorální člověk, rád věřím, ale častěji než si myslíme to není žádná překážka - zpočátku - na cestě k vysoké magii, zvláště, když vezmeme v úvahu, že ani vysoká morálka naprosto nezabrání tomu, aby se člověk stal nevědomým nástrojem černomagických sil...atd." Setkala jsem se s termínem " mít pro TO v sobě oporu ", toto rčení má upozornit hledajícího na to, že se jej tkzv. chytí jen to, pro co má v sobě oporu a naopak se ho nikdy nechytí to, pro co v sobě oporu nemá. A to jak v záporném tak kladném smyslu. Ano, stále to ukazuje k mravním předpisům, budhistickým pěti překážkám, jamně a nijamně a také k desateru. Ale rizika zde jsou a ne malá. Hodně záleží i na tom prvotním úmyslu, jak jsem psala na začátku, kvalita tohoto úmyslu se pak neviditelně vine celým úsilím, člověk se musí naučit, nastavovat si zrcadlo. To a jiné potřebné dovednosti se učíme doslova za pochodu. V knihách jsou kvalitní návody. Praxe bývá často jiná. Jde o to, že si často nemusíme všimnout, že jsme tkzv. mimo, struktura vlastní bytosti nám to ještě nedovolí. Obezřetnost myslím, je na místě. Děkuji za možnost dialogu, napomáhá k třídění toho, čím procházíme a co o tom myslíme a co s tím děláme.

Re: Re: Re: vlastnosti

(Robert, 21. 10. 2019 22:44)

Dobrý večer, Jitko.
Děkuji za Váš vhled a věřím, že tento dialog napomůže k objasnění podstaty Nauky a povahy mystické cesty.
Mystika zajisté není pro každého a je proto nezodpovědné ji na potkání lidem doporučovat po vzoru různých náboženství jako samospásnou. Je zde vyžadováno zejména duševní zdraví a nikdo přitom nemůže vědět, netrpí-li nějakou latentní duševní poruchou, která se posléze mystickým úsilím vyprovokována projeví.
Něco se však riskovat zkrátka musí, jak uvádí Mistr s poukazem, že mystika je život a život má být mystikou. A tak na Cestě vzchází úplně stejná rizika, jako v běžném životě, když se třeba pořádně nerozhlédneme při přecházení vozovky.
Ostatně svět nám přece nabízí své solidní chmurné jistoty, jak je již definoval Buddha - stáří, nemoc, bolest a smrt. Snad se tedy každému vyplatí riskovat to, že se stane dobrým, radostným, šťastným a optimistickým člověkem širokého ducha, i když, jak Květoslav uvádí, nesčetní zbožní lidé byli zabiti světskými lidmi jenom proto, že se učinili mravnějšími, než-li ti, kteří je pak připravili o život. Ale máme kvůli tomu chtít být raději bezbožnými darebáky?
Náhody neexistují, praví Mistr. A tak setká-li se kdo s jeho Naukou, měl by to považovat za onen impuls svého puruši, vnitřního člověka, který svým vnitřním neklidem a puzením dává najevo, že již nasbíral dostatečně životních zkušeností, aby začal hledat na stezkách života tu, která jej dovede k poznání své božské podstaty a k osvobození se z nekonečného koloběhu znovuzrozování. Je-li počátečním úmyslem v dosud neujasněných tužbách nabýt magických schopností, okultního vědění či něco jiného, na tom již mnoho nesejde, to se ujasní časem. Neboť to, po čem člověk skutečně touží, je blaženost, praví Mistr - a to je jedním z cílů jógy.
A neshledá-li se již člověk s žijícím guruem, může zajisté vyhledat alespoň sanghu, společenství lidí podobného ideálu a snah, aby mohl svůj postup korigovat, neboť bývá pravidlem, že na sebe a svůj problém nikdo nevidí a ani v knihách jej nemůže najít, jak připouští i Mistr.
Zmiňujete pět buddhistických překážek a mne v této souvislosti napadá pochybovačnost, coby jeden z bytostných projevů vnitřního odporu, která může být coby choroba ducha vyléčena pouze rozptýlením pochybností či přesvědčením se, že Nauka jako hlubinná psychologie není nebezpečnou , ale naopak velmi příznivě působící a všestranně prospěšnou.
K tomu slouží ona přípravná část jógy, již zmíněná jama a nijama, které můžeme považovat za zcela bezrizikovou disciplínu, a která ostatně na Cestě zabírá nejvíce času, a to až 95% mystického úsilí.
Mistr přece praví, že ze všeho nejdříve se máme dobře až dokonale seznámit s teorií jeho nauky, abychom si byli dobře vědomi toho, co dělat, jak to dělat a proč to dělat. Snaží-li se člověk v souladu s požadavky jamy a nijamy dodržovat tělesnou a duševní hygienu a přehodnocovat své mravní postoje a názory, aby byly v souladu s Naukou, nemá se jistě čeho obávat.
Pozná-li se při tomto úsilí jako bytost doslova rozežraná chtíčem a mravně bezcenná, pak ani tady není nic ztraceno a má se takto ve své duševní a mravní bídě obracet vzhůru k Bohu či božským kvalitám, konkretizovaných např. nositeli Nauky v linii Bělostné Dynastie guruů, a může si být jist, že zpětným působením svého uctívání a vzývání bude omilostněn a bude mu pomoženo, už jenom z důvodu, že tímto nesobeckým a pokorným aktem bhakti odstupuje od svého já a od světa, které zatemňují jeho ducha a přináší mu utrpení.
Kdo uspěje v těchto prvních dvou stupních jógicko-mystického systému, ten se ve světě stane velmi úspěšným, praví Mistr. Pak již bude na něm, zda-li se skrze praktikování ásany a vyšších stupňů jógy začne ubírat směrem k duchovním výšinám či skrze vytvořené dobré karmické fondy bude ještě dosbírávat případné další životní zkušenosti.
Svoboda je věcí ducha a otroctví též, říká Květoslav. Tuto volbu za člověka ale nikdo udělat nemůže a tak je to na každém z nás. Strach (jako projev sobectví) před vstupem na cestu je pak zajisté, jak uvádíte, sítem číslo 1.
Zdraví a mnoho sil do dalšího úsilí přeje
Robert

Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Jitka, 22. 10. 2019 18:52)

Děkuji Vám, je hezké tříbit si skrze kvalitní dialog vše, co člověk postupně vstřebal. V prvním příspěvku jsme zareagovala na podobenství s larvou, kuklou a motýlem. Za tou reakcí stálo osobní zjištění, že ve stadiu kukly adept skládá zkoušku z přípravné fáze housenky :-)a do té patří všechna ta práce, kterou popisujete, o ničem z toho nemám důvod pochybovat. Přišlo mi zajímavé vidět, že někdo použil podobný příměr.
Všemu co citujete rozumím , píšete, že "Mistr přece praví, že ze všeho nejdříve se máme dobře až dokonale seznámit s teorií jeho nauky, abychom si byli dobře vědomi toho, co dělat, jak to dělat a proč to dělat. Snaží-li se člověk v souladu s požadavky jamy a nijamy dodržovat tělesnou a duševní hygienu a přehodnocovat své mravní postoje a názory, aby byly v souladu s Naukou, nemá se jistě čeho obávat."
To je určitý návod a zároveň i předpoklad, v životě jsme každý z nás obdržel asi spoustu různých návodů, které předpokládaly, že jejich použitím se něco dozvíme, naučíme anebo se někým staneme. Mě právě zajímá, jak to potom vypadá v praxi, co se konkrétně děje a proč a proč se neděje něco jiného. Jak pozná hledající, že si počíná správně při aplikování všech těch doporučení. Jak pozná, že je s přípravnou fází hotov, jakým způsobem si nastavuje ono pomyslné zrcadlo, co je to za proces a co se sním u toho děje? Na co si v jednotlivých úsecích cesty dávat pozor. Jaké jsou zkušenosti ostatních, lze se z nich poučit ? atd.
Tyto otázky nevznikají z pochybování, spíše jsou určitou kontrolou. Mějte se hezky Jitka

Re: Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Robert, 23. 10. 2019 21:57)

Dobrý večer, Jitko.
Pravé pochopení je vzácnou komoditou, a tak je potěšující číst Vaše řádky, že sdělenému rozumíte.
Je-li překonána pochybovačnost (tj. o pravosti a uskutečnitelnosti Nauky, o jejich nositelích i o sobě a své připravenosti tuto Nauku žít), je možno se zaobírat další z pěti buddhistických překážek, definovanou jako "hloubavost-neklid".
Je nutno dávat pozor na to, aby nová náplň mysli usilujícího, který přijme spásné učení za své, neprovokovala jeho dosud neovládaný proces myšlení ke spřádání teorií a zaobírání se filozofií Nauky na úkor skutečného cvičení na cestě bytostné proměny, jak je u mentálních typů usilujících běžné, varuje Mistr.
Na Vaše dotazy však samozřejmě lze odpovědět:

a) Jak to vypadá v praxi, je věcí praxe samotné, která má zastavit proces myšlení a posléze i veškerou duševní činnost. K tomu je nutno setrvávat v přítomnosti u svého těla. Zaobírat se budoucími (a stejně tak minulými) ději je tedy mentálním procesem a nikoliv praxí Nauky - mentálně tedy tuto praxi nelze poznat neboť je vždy prožitkovou a do jisté míry také subjektivní záležitostí.

b) Jsou zákonitosti bytostné mechaniky, které určují průběh jednotlivých procesů cesty bytostné proměny. Mnoho z nich lze nastudovat v Mistrových dílech a pak porovnat s vlastní praxí. Platí však, že poznání těchto procesů je až výsledkem mystického úsilí a nikoliv premisou nutnou pro započetí praxe.

c) Mystika je opřena v prvé řadě o sebepozorování a analýzu, bez nichž není možno evidovat změny ve vnitřní přirozenosti. Hledající tak může mít za průkazné, že si počíná správně, jakmile je schopen evidovat pozitivní změny, které u něj mají příslušná cvičení vyvolat. Proto jedním z důležitých cvičení na počátku cesty, je tzv. pohraniční soustředění, kdy je nutno svou bdělou pozornost zároveň věnovat vnějšímu světu a zároveň sledování vnitřních pochodů svého bytí, tj. myšlení, nálad, pocitů, duševních stavů, atd.

d) Usilující zpravidla bez gurua nepozná, v jaké části svého vývoje se nachází, píše Květoslav. Může však mít jako záchytné body svého mravního ozdravění, které je především pocitovou záležitostí, jednotlivé buddhistické vnory. Je-li po nějaké době, třeba i po mnoha létech, schopen při splnění všech světských povinností, aby jej nijak nevyrušovaly, usednout v klidu těla i mysli, duševně vyrovnán, odstraniv všech pět buddhistických překážek, jsa tedy radostivě šťasten, spokojeně dlíc u svého těla a nad veškerý svět povznesen, rozzařujíc své srdce mantrou metta v lásce ke všem bytostem a za vnešeného uvažování či rozjímání, uskutečnil první vnor coby první stupeň umravnění. Bude-li toho ve svém životě dosahovat často a snadno, pak je to vnor žitý a umravnění skutečné a nikoliv jen technicky navozené vytržení skrze vystižení podmínek.

e) Usilující si musí být vědom, že ve svém úsilí bude neustále atakován svou vlastní neintelektualizovanou nižší citovou přirozeností, již nazýváme "bytost", která se nebude chtít dát ovládnout a obrátit vzhůru k božským věcem a stavům. Pozor musí tedy zejména dát na to, aby se naučil ode všeho odstupovat jako nezúčastněný divák, a to zejména od svých nápadů, vnitřních popudů a našeptávání, které by se jej snažily přimět k odvrácení se od uskutečňování pravidel jamy a nijamy.

f) Užitečným zrcadlem je pro usilujícího sangha, jako společenství lidí podobných snah a zájmů, kde může sdílet s ostatními jejich zkušenosti a i z těch negativních se případně poučit.

S přáním hezkého večera
Robert

Re: Re: Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Michal, 24. 10. 2019 23:02)

Děkuji za krásná a přehledná vysvětlení počátečních kroků a fází nauky mistra Květoslava Minaříka.
Dlouho mi trvalo pochopit často zmiňované heslo "mystika je život a život má být mystikou". Pokusím se uvést mé pochopení.
Nauka KM je podrobně popsána v knihách stejně jako je v kuchařce popsáno jak se peče cukroví, ale těžko se upeču čtením.
Nauka KM má základní pilíře - morální předpisy, každé cukroví má své základní suroviny.
Nauka KM má nástroje pro správné přetvoření se - karma a bhakti joga, cukroví je také nutné správně propracovat.
Nauka KM používá koncentraci k dokončení přeměny bytosti, i cukroví je třeba nakonec přeměnit upečením v troubě.
Kdo již pekl cukroví chápe jak postupovat.
Lepší žít nauku KM od základu dodržováním základních pilířů a pevně věřit v dobrý průběh svého osudu nežli se trápit zda je ten či onen výsledek dosažen apod. Ono skutečné a opravdové nelpění osvobozuje.
Přeji pevnou vůli všem a těším se na pokračování dialogu.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: vlastnosti

(Michal, 25. 10. 2019 7:12)

Opomenul jsem důležitý nástroj nauky KM jenž je nutné používat po celou dobu úsilí.
Je jím analyzující sebepozorování určené pro kontrolu a poznání.
Stejně jako příprava a pečení cukroví vyžaduje kontrolu zda se již špetka koření přidala.
Přeji krásný den