Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mistr a Nauka


Na internetu je možno najít na téma Květoslav Minařík vícero odkazů a někdy i dotazů. Převládá mínění, že to byl v lepším případě jogín a mystik a autor četných spisů o duchovnu, což je v zásadě pravda. Lze však vypátrat i názory, že byl buddhista a učenec a dokonce jsem v jednom časopise přečetl, že si říkal Milaräpa… K tomu ovšem nelze mlčet.

Na téma života Mistra Květoslava je nejlépe přečíst si jeho autobiografii Kečara a s dílem se seznámit prostřednictvím knih a na stránkách jeho školy www.mahayana.cz/czech/default.html.

Květoslav Minařík se po osmnácti měsících nekompromisní snahy o zdolání vrcholu duchovního úsilí stal v roce 1926 buddhou par excellance a také avatárem Višnuovým neboť právě toto vysoké trenscendentní božstvo při druhém sebezasvěcení v roce 1946 realizoval (viz. hinduistická trojice Šiva, Višnu, Brahma). Touto jeho realizací v duchovních oblastech skončil věk Ryb, který byl zároveň věkem Brahmovým (jak praví Mistr „plným násilí a krve“) a začal věk Vodnáře, který bude věkem Višnuovým.

Mistr Květoslav Minařík je také nirmánakájou (živým buddhou dlícím v třetím těle Buddhově, viz. též trikája jako dharmakája, sambóghakája a nirmánakája) a coby božský avátar je nyní egregorem (duchovním inspirátorem) prostoru. Jeho působením se uplatní Nový věk jako mnohem klidnější, harmoničtější a také delší, než-li předchozí (mayské období devíti pekel přechází nyní do období třinácti nebí).

Mistr praví, že duchovní život v nové době bude těžší a buddha Josef k tomu na vysvětlenou dodává: "protože bude snadný" (tedy bez nynějších velkých tlaků). Jak sám Mistr ale o střídání cyklů praví, "po věku Višnuově nastane věk Šivův a ten teprve bude velebný" (neboť Šiva je ničitelem utrpení, které pramení z nevědomosti).

Květoslav Minařík je tedy novým Spasitelem lidského rodu, tím  který, stejně jako Buddha Gautama, znovu roztočil kolo svaté dharmy (jelikož buddhové se na světě vyskytují od nepaměti chráníc lidstvo před úpadkem obnovováním duchovních kvalit).

Jaké však máme pro tato tvrzení důkazy? Vzpomeňme si na jiné případy nirmánakájů v minulosti: Někdejší princ Siddhártha po svém „probuzení“ svým stoupencům jednoduše oznámil, že se stal buddhou, stejně tak později Ježíš Nazaretský po dosažení konstatoval, že je Boží syn ("jeho stav Christos ovšem představuje duchovní  mládí, stav buddhy pak stáří", praví Mistr).

V obou případech tito zakládají obec svých následovníků bez jakékoliv touhy po osobním prospěchu (spíše ke své újmě), natož aby, jak vidíme dnes u různých pseudoguruů, vysávali své věrné z majetku, ne-li něco horšího a kochali se svou slávou a obdivem zástupů. Místo sebechvály skvěli se nadpozemskou moudrostí, ve které na světě nenašli sobě rovného (zde srovnej s vrcholnými politiky, kteří zase nenajdou sobě rovných v řečnění a zaujímání neprůstřelných póz).

Jinak co do poznávacích znamení (např. Ježíši jeho zázraky ke všeobecnému uznání nijak nepomohly) praví Mistr, že na čele to napsáno neměli“ (byli to prostě lidé z masa a kostí) a ani on sám nebyl vyjímkou. V jeho případě je až úsměvné, že první kdo poznal jeho stav, nebyli jeho žáci, ale žena znalá klasického buddhismu, která přepisovala jeho spisy. Byla to paní Pavlová, jenž si všimnula indicií, které při výkladu a formulování své Nauky zanechal a zpříma se jej zeptala, je-li buddhou. Mistr přisvědčil a požádal jí, aby se o tom pomlčela… A to v rámci našeho národa trvá dodnes.

Proto se sangha (obec) považuje za třetí klenot (vedle buddhy a jeho dharmy) neboť vydává svědectví o Bhagavánovi (Nejsvětější osobnost božství, za něž je třeba takováto mimořádná vtělení považovat) a uskutečňováním Jeho učení tuto nauku k všeobecnému dobru rozšiřuje (neboť základem je vždy úsilí mravní, které jako jediné vytváří a umožňuje snesitelný život na Zemi).

Přes tyto živé následovníky, skrze jejich osvícený rozum, cit a úsilí, tak máme do dnešních dob na 2 miliardy(!) vyznavačů křesťanství (což by v čase pronásledování apoštolů a prvních křesťanů připadalo zhola nemožné) a ještě starší buddhismus vyznává či praktikuje asi půl miliardy stoupenců.

Květoslav Minařík znovuobjevil  zavátou stezku buddhů  a dokázal k nejvyšším metám vést nejnadanější ze svých žáků. Tím je v buddhismu myšleno, že dosáhli osvobození vyvázáním se ze sansára coby oblasti působící karmy a podmíněných skutečností. Proto zde neuvádím nižší realizace, kterých dosáhli jiní jeho stoupenci, byť by to byla realizace brahmická (sféra Boha Stvořitele). Těmi nejznámějšími osobozenými podle dosažených výsledků byli:

 

- p. Jeřábek, při smrti realizoval sféru sambóghakája

 - doc. Antonín Bajer (v dřívějším vtělení svatý Metoděj), uskutečnil stav zabitého Beránka (vyhlazení jáství úplným prostoupením božským Duchem), po smrti svou energii odevzdal Nauce

- JUDr. Miloslav Kovář, při smrti realizoval nebe buddhistům známé jako Ogmin (Bez návratu), nejvyšší to sféru rúpa-dhátu (transcendentních světů ve tvaru)

- Jiří Viktora, realizoval stav Tao, po smrti se zcela obětoval pro Nauku

- Josef Studený, v roce 1988 dosáhl buddhovství a stal se tak Květoslavovým nástupcem a guruem jeho mystické školy. Ke konci života pak realizoval stav nirmánakája a stejně jako Mistr je tedy živým buddhou. Jinak může být považován za vtělení Démantového a neotřesitelného ádibuddhy Vadžradhary a jako takový by měl být rovněž uctíván jako Bhagaván.

Společně s Mistrem náleží do Skvostné Bělostné Dynastie guruů, označované též jako Kagjüpa (nikoliv Karma Kagjü), odvozující svůj původ od prvotního buddhy Vadžradhary. Podmínkou příslušnosti k této linii je schopnost dosažení samozasvěcení (guru pouze ukáže cestu a vytváří podmínky k realizaci).

Prvním v této řadě je indický Tilopa, jemuž Nauku zjevily dákyně (nebeské víly) a jeho žák Naropa (podobně jako Siddhártha byl z královského rodu), dále pak jeho tibetský žák  Marpa a jeho žák Milaräpa, a po osmi staletích duchovním přenosem Nauky z Tibetu do Čech Květoslav Minařík, jakožto tulku (vtělení) Marpův a jeho žák Josef Studený.

 

 

 

 

 

 

                                 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dobré stavy a slasti

(Kadio, 16. 10. 2020 20:23)

Filip, tebe ešte chutí byť tým opatom, však? :-))) Ale aby som pravdu povedal, ani mne nieje ľahké tento "starý kabát" zobliecť...

O dobrých stavoch sa vyjadruješ ako o slastiach, vnímam tam akoby pohŕdanie, odpor alebo pohoršenie sa nad tým keď popisuješ "dobrý stav", akoby to bolo niečo nečisté, svetské, vnímať dobrý stav.
Dobrý stav v náuke, stav ktorý sa považuje za správnu kvalitu (vibráciu), to nieje slasť, nieje vyvolávaný na základe reflexivity človeka. Dobrý stav sa odlišuje od slasti a vnímal som to aj v tele, vyzeralo to tak, že sebecký stav kumuluje, viaže energiu, je doprevádzaný motívom "byť alebo mať", nesebecky stav "nezachytáva" (tomu slovu asi už málo kto bude rozumieť).

Slasť je prežívané pôsobenie okolitého sveta na bytosť, reflexívne vyvolaný "dobrý" stav, bytosť sa snaží slasť opakovať na základe niečoho (podmienok - viď podmienené vznikanie javov, budhismus). Ak sa človek dobre pozoruje, iste zistí, že toto je príčinou utrpenia - zachovať, podržať, udržať si, opakovať, predĺžiť alebo oddialiť koniec slasti atď v zmysle budhismu...(aj tu je dobrá otázka . prečo)
Bytosť sa slasťou opája, pripútava sa k predmetu záujmu a lipne na vzťahoch, reakciách vyvolávaných kontaktom s predmetom záujmu, vidí v tom zmysel, pričom dobrý a nesebecký stav mieri opačne.

Nesebecký stav je to, čo umožňuje energii vo fyzickom tele pri správne vedenej pozornosti prúdiť, energia stúpa, ak nieje viazaná sebectvom - reflexívnymi reakciami (odozvou) na svet, s dobre usmernenou pozornosťou podľa náuky. Preto sa rieši, ako odozvu, reflexívnu reakciu na svet zastavit, prijatím vysvetlenia od "prebudeného" (guru, knihy), pochopením náuky (dharmy, vlastné úsilie a štúdium), a nakoniec aj mravnými snahami (aplikácia znalostí, praktická životospráva, "služba" druhým bytostiam - konanie dobra).

Ak je dobrý stav a vznikne (reflexívny) podnet pre reakciu, jedna z možností je energiu skrz povrch nôh spracovať. Ak by si vedel niečo o tom, dokázal by si aj presne popísať, čo sa u toho deje a prečo sa pozornosť sústredením na nohy zužuje. Ona sa zužuje, ak človek ešte nerozumie čo sa deje u toho. Aby človek vyrovnal pozornosť dovnútra a von, musí u toho ešte niečo urobiť, ja som napríklad na túto vec prišiel, keď som sa videl vo sne sám seba, ale videl som, že tam chýba aj sebauvedomenie (a samozrejme dobrý stav). Ono sa dá na tie nohy a aj na prostredie pozerať rovnako ako na televízor, človek si myslí, ako to dobre rozdelil pol na pol, ale na seba celkom zabudne. To práve by sa diať nemalo. Takže si to môžme rozdeliť aj na tri veci, na nohy, na okolitý svet, a na svoje bytie. To postupne cvičením zlúči do jedného celku. Ale toto vie asi Robert lepšie vysvetliť, neviem či to bude takto dávať zmysel.
Ak už človek prežije "slasť", moja skúsenosť je, že tá "slasť" sa skutočne dá odovzdať celým človekom, akoby srdcom aj hlavou, napríklad Belostnej dynastii guruov. (dôležité vzniknutý stav "zazemňovať" - pozornost v nohách, inak je energia len "hádzaná" do priestoru..)
Aby to človek urobil, len tak odovzdal, musí aj vedieť, prečo to robí. Nebude sa vzdávať slasti, keď mu tá slasť chutí a nevidí v tom zmysel sa takej vibrácie zbavovať. A neurobí to tak, že si "namyslí" ako energiu pošle odniekiaľ niekam, to sa nedá tým že si to "myslí". Tie základy, základné cvičenia, sú dôležitejšie ako si človek myslí.

Vidíš, nič umelé som nepopísal, sú to veci odpozorované, použité znalosti, dalo by sa napísať aj viac, ale tu nieje na to priestor. Niesom si ale istý, či je vhodné toto písať takto verejne, možno to bude vhodné zmazať, buď stihneš, alebo nestihneš prečítať.

Je sangha živá?

(Filip, 13. 10. 2020 0:18)

Dobrý den.

Důvod jsem se zúčastňoval této diskuze je, že jsem cítil to, co jsem zažil už mnohokrát ve staletích v klášterních kobkách. Chlad. Stagnace. Chmurnost.

Co je živost sanghy?

JE TO ENERGIE. Za staletí, kdy pozoruji skupiny všechny padají do tamasu ve snaze se vyhnout radžasu. Sattva je zcela míjí.

Důvod, že jsem ukázal cestu k sexuální energii nebyla snaha Vás odvést od čistého duchovního života jako Márův vyslanec, který vás stoupence pokouší, ale snaha Vám ukázat, že chlad nehybnosti není CÍLEM. To by pak byl i spánek.

Proč si myslíte že buddhističtí mniši nosí oranžové roucha? Ne bílé nebo černé? Jednoduše z toho důvodu, že oranžová barva stimuluje sexuální energie v těle a pomáhá rozpoudit energie v těle, které se mají pozvednout do vyšších center za účelem bdělosti.

Jistě, trochu jsem ulítl při některých komentářích, upřímnost člověka šlechtí, zejména když přizná své úlety.

Ale Roberte, Guru je vším? Guru je Zdroj duchovní energie, je to doslova člověk, který proměnil tédžas na odžas. Pozvedl sexuální energie nad hlavu, ale napřed to musí projít srdcem.

Cesta JE pozvedání energie do vyšších center, jistě, napřed člověk má vzít své nohy do vědomí a to je vše?

Já vím, že jsi Roberte, nyní, vůdčí osobností skomírající Květoslavovy sanghy, která zanikne.

Protože:

Tamas přeměň k radžas prací a radžas v sattvu meditací.

Po 25 letech v tomhle vtělení a během pár set let v těchto dvou tisícíletí, kdy jsem byl opatem klášterů vím toto, příteli.

žáci, kteří jen sedí a pozorují nohy neberou nohy do vědomí (hlavy), podléhají tamasu a nekráčí vstříc Osvobození od pudů a přírodních vlivů a tudíž nevnímají duchovní světlo, které lze vnímat jedině v hlavě oživené energií z nohou, které jsou pudové.

Proto Buddha zjevně usměrňuje žáky tím, že určil ať nosí oranžové hadry, aby nepropadali tamasu. Oranžová barva je mezi červenou a žlutou, tedy transformační, aby sexuální energie stoupala do vyšších center, oživovala je, rozvíjela moudrost a slábl vliv přírodních sil ne tím, že byly potlačeny, ale proměněny a usměrněny jako zásobárna sil pro vyšší cíl.

Nemusíte zavrhovat svět. Všechny činnosti, které děláte s láskou, bdělostí a nadšením, jsou povznášející a vedou postupně k Osvobození.

Všechny činnosti, které provází chtíč a nenávist, vedou ke zužování Vědomí a utrpení, tedy nevědomosti.

Stačí meditovat nad těmito dvěma odstavci výše a pochopit je a dosáhnete Osvícení, žádnými uměle vytvořenými technikami Květoslava toho nedosáhnete.

Chcete vědět jak jsem já rozvíjel spokojenost každý den?


Nejsem v Tchajském vězení, nejsem tam znásilňovaný, mám kde spát a za co jíst. Na co si vlastně stěžuji? :) a rozvíjet radostnost...

Radost musí mít důvod?

Víte, jaký důvod k radosti má člověk, kterého vytáhli lidi po dvou dnech šlapání vody v té studni? Už nejsem v té studni.

Re: Je sangha živá?

(Michal, 13. 10. 2020 8:03)

Váš příspěvek, pane Filipe, je pln Tamasu.
Tamasu se zbavujeme dodržováním morálních předpisů jež nás vynesou na cestu k dokonalosti z níž již nesejdem.

Re: Je sangha živá?

(Robert, 13. 10. 2020 19:41)

Dobrý večer, Filipe.
Mistr Květoslav se vyjádřil, že o budoucnost své nauky nemá obav a že ji pojistil na vícero způsobů. Můžeme tedy být bez obav i o budoucnost sanghy. Neboť v kom by jinak Nauka přetrvala?
Vaše skepse proto není namístě, vždyť tyto stránky přeci nejsou celou Obcí a má osoba není onou skálou, která by ji držela, to by bylo zcela proti duchu mystiky vyznávající volnost, nezávislost či svobodu až absolutní, jak uvádí Mistr řka, že nevidí smysl v pastýři a ovečkách.
Květoslav s Josefem měli mnoho schopných žáků a nejenom v Česku a to, že s námi nyní nekorespondují, nijak nedokazuje, že nejsou mysticky činní.
Buďme tedy, Filipe, radostní optimisté, jak po nás Květoslav s Josefem žádali a zažeňme starosti, které nám nepřísluší. Bohové již před tisíciletími stanovili, že Nauka bude ukotvena zde v Čechách, pravil buddha Josef a mnohokráte opakoval, že vše je naplánováno. S tím žádné lidské mínění nic neudělá neboť člověk je ničím, řekl Mistr Květoslav.
Odhoďte tedy své břímě a radujte se, příteli, u Boha přece není nic nemožné.
S přáním šťastné pohody Robert

Re: Je sangha živá?

(Kadio, 14. 10. 2020 22:38)

Filip, píšeš:

"Všechny činnosti, které provází chtíč a nenávist, vedou ke zužování Vědomí a utrpení, tedy nevědomosti.

Stačí meditovat nad těmito dvěma odstavci výše a pochopit je a dosáhnete Osvícení, žádnými uměle vytvořenými technikami Květoslava toho nedosáhnete."

O ktoré konkrétne umelé techniky Kvetoslava sa jedná ak to nieje tajné?

Druhá otázka, tou sa ale znova vraciame k budhismu. Dôsledkom čoho je chtíč a nenávisť. Chtivosť a odpor sú podmienené javy. Ǔčelom náuky je oslobodenie, vyslobodenie z kolobehu podmieneného vznikania javov. Pýtam sa, lebo ak sa to takto vytrhne s kontextu, samo o sebe to nemá zmysel, je to len tvrdenie.

Re: Je sangha živá?

(Knihovník, 15. 10. 2020 10:32)

Dobrý den, Filipe.

Kdyby jste četl Mistrovo drobné, ale zásadní dílo ,, Tajné zasvěcení ,, tak by jste toto,

……….. žádnými uměle vytvořenými technikami Květoslava toho nedosáhnete ,,

nikdy nenapsal.

Přeji dobré dny Knihovník

Morální předpisy

(Michal, 26. 9. 2020 20:20)

Rád bych připomenul...
"... Nastupujete-li mystickou stezku, musíte přijmouti všechno, co se vám předpisuje a nikoliv po způsobu mnohých lidí vybrati si "snadné" a zajímavé, které může vésti k fanatismu, zmatku a ještě větší jednostrannosti, která je příčinou nevědomosti. Pohlédněte na mystiky, kteří se chápali jenom jim sympatických a zajímavých meditací a zanechávali nechutné odříkání si něčeho, co by bylo příčinou odstraňování jejich neřesti, a poznáte, že dosahují pouze toho nezdravého "unášení", které neobstojí jako hodnotné před zdravým rozumem. A to vám může býti výstrahou před reformováním mystické nauky, aby bylo "snadnější" její uskutečnění. ..."
Květoslav Minařík, Přímá stezka, 1.vydání, str.227-228 , Morální předpisy.

Největší výzva - poznání svého stínu

(Filip, 18. 9. 2020 8:54)

Dobrý den.

V šamanismu je technika, která se nazývá jeskyně strachu, kdy šaman vědomě vstupuje do vnitřní jeskyně, vizualizuje si své strachy, své "démony", konfrontuje je, sjednotí se s nimi a poznává, že to byli jeho vlastní potlačené pudové energie, které vlastně nebyly nikdy negativní a tím získává zpět svou Sílu. Je sjednocený, ne rozdělený a roztříštěný.

Od středu bytosti ven: zářící duchovní vědomí --> psychologický stín (potlačené pudové energie) -->ego neboli maska (formální mravnost) ---> vnější svět.

Všimněte si zajímavosti, že duchovní texty říkají, že máte zářící nitro, duchovní vědomí, ale vy ho nevnímáte. Protože když se zaměříte dovnitř, narazíte na svůj psychologický stín. Nedá se obejít. Cesta ke světlu je přes "temnotu" stínu. Kdo si myslí, že na duchovní cestě bude kráčet od radosti k radosti v oblastech světla, tahle informace bude působit potíže. Stín obsahuje obrovské množství energie, kterou člověk potřebuje pro svou duchovní proměnu.

Stín sám o sobě není špatný ani temný. Je to vytěsněná stránka osobnosti, která byla označena za "špatnou". Formální mravnost, kdy člověk hraje divadlo pro okolí i sebe, jak je ctnostný, přející a laskavý, je z duchovního hlediska absolutně bezcenná. Cenná je z hlediska zkušenosti v tom, že si člověk časem uvědomí, že je bezcenná. Proto se zdůrazňuje opravdovost v dobrých vlastnostech.

Stín se poznává sebedotazováním. Inteligentní otázky odhalí stín.

Proč se bojím jít tam a tam? Proč toužím získat a to? Proč chci jít po duchovní cestě? (jednoduché, abych unikl utrpení nahromaděné karmy, kterou jsem si sám vytvořil). Plesk. Vhled.

Uvědomení si a přijetí psychologického stínu, stránky osobnosti, která byla označena za špatnou, přináší poznání, energii, úlevu a radost. Bál jsem se něčeho, co vlastně neexistuje atd. Člověk zjistí, že obrovské množství své energie používal na potlačování svého stínu a najednou má spoustu energie a bezpříčinou radost vznikou z úlevy poznání.

Snad je teď jasné, že formální povrchní dodržování mravních pravidel nemůže vést k výsledkům. Po prosvětlení stínu pozorností a příjetí stínu člověk zjistí, že mravní pravidla tak nějak dodržuje automaticky, protože ta úleva způsobila, že je štastný, radostný, bez bolesti, takže vlastně ani nemá potřebuje někomu hněvivě ubližovat ani toužit po světských cetkách, protože "má" něco lepšího.

Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Robert, 18. 9. 2020 16:16)

Dobrý den, Filipe.
Děkuji za množství zajímavých příspěvků, k čemuž by pro čtenáře bylo dobré připomenout Mistrův výrok, že "jen zcela zřídka se vyskytne intelekt, jaký si pojmy nepoplete a nezabloudí v labyrintu sepjatých abstraktních a konkrétních jevů" (Drahokamy 1, str.120).
Podmínkou toho je totiž poznání, že "vzdát se světa vyloučením zájmů a rozvinutím nezájmu o něj, je jediným aktem osvobozování sebe" (tamtéž, str. 123) - což je doménou původního buddhismu a vyspělých jogínů, nikoliv ale zájemců o mystiku.
Na vině je onen psychologický stín, jak uvádíte, jenž Květoslav nazývá temným příkrovem na duši. Ten nemá být násilně strháván na cestě k touženému osvícení, aniž by se dbalo o duchovní ochranu usilujících, jelikož "neukázněná mysl, nezakotvená v dobru jakožto jediné kvalitě, se tím vystaví nebezpečí mocně zavádějících vjemů" (tamtéž).
Duchovní zájmy ve spojení s dosud nevyhasnutými světskými tužbami totiž způsobí, že se tato nižší neintelektualizovaná citová přirozenost začne svému zničení aktivně bránit, vytvářejíc tak fenomén matoucích skutečných či domnělých mystických stavů a Strážce Prahu, jenž pak duchovně poroste společně s usilujícím a bude se jej jako zavilý nepřítel snažit do posledního dechu strnout na scestí.
Započatý mystický vývoj je tedy velmi zodpovědnou záležitostí. "Je nutné vyloučit zavádějící faktory, totiž samovolné pocity, vjemy a duševní stavy, jenž neznající pokládají za mystické. Proto se musí překonat spontánní duševní přilnavost, ať už na tělo a celý zevní svět, nebo na oblažující stavy duševního uvolnění. Právě tomu mystikové tak často propadají, považujíce to za začátek duchovního vývoje, za mystický úspěch" (Drahokamy 1, str. 114). Výsledkem toho pak bývají typické překážky na Cestě - pro ženy přemáhající je citovost a pro rozumově více založené muže zase ničím neopodstatněná jistota, uvádí Mistr.
"Kdo se tedy necvičí v bedlivém a pečlivém uvědomování si těla a nesnaží se mocně a systematicky o rozdělení subjektu a objektu, tj. sebe a předmětu koncentrace (jímž musí být vlastní tělo počínaje jeho povrchem, v jeho reálných proporcích a bez hmotného charakteru), nikdy nedokáže zabránit, aby se subjekt (jeho vědomé já usilující o koncentraci) neslučoval s objektem (tj. buď s tělem a jeho citovou schopností, nebo s náplní subjektu, jíž jsou problémy napadající mysl). Proto se ovšem kvalitativní náplň jeho vědomí změní v tom smyslu, že buď propadne pocitovým prožitkům a následujícím emocionálním vznětům, nebo bude unesen mentálním neklidem v podobě nepřestávajících spekulací. Oboje je scestí, na němž se subjekt a objekt zase sloučí a výsledkem je návrat do nepoznání, jemuž měl člověk mystickou praxí uniknout" (Drahokamy 1, str. 116-117).
Kdo již tedy zná oblažující meditace prvního vnoru, nechť skrze metta neustále usiluje o další prohloubení vnoru až do stavu zastavení mysli a řídí se Květoslavovým poukazem "zapomínat poznatky", aby mysl neměla opor pro spontánní zaobírání se věcmi Nauky.
S pozdravem Robert

Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Filip, 18. 9. 2020 19:09)

Dobrý den Roberte.

Díky za opět fundovanou odpověď. Zde mě napadlo, že pro někoho velmi nepříjemnou činností, kterou se má mystik zabývat je neustálé vytahování vědomí do hlavy, ideálně "sídlit v hlavě" a z této výhodné pozice kontrolovat pocity, vjemy i vnímání celého těla. Tím, že se člověk naučí "sídlit v hlavě" se zaručí nepřilnavost k vjemům a chtivá přilnavost k vjemům bažící po slasti sama intenzivně brání "sídlit v hlavě".

Aby tato činnost nebyla tupý pobyt v temném prázdnu, je dobré si uvědomovat dobře tělo a tím se vyvolává očistný proud energie, který vede vzhůru do hlavy, jemné vlny blaženosti, radosti. Tím, že se člověk z hlavy soustředí na tělo tedy hlavně nohy dochází k uvolňování jemné vitální energie, která, pokud je vědomí v hlavě a ne ve světě, stoupá a oživuje vyšší centra v podobě jemných blažeností. Nohy se vždy mají vnímat z hlavy jako zásobárna energie, která se uvolňuje koncentrací. K tomu klidné dýchání v dobrém duševním stavu ideálně vyvolaném Kéž jsou štastny všechny bytosti. Proud energie prostupující tělo i psychiku začne odhalovat stín, tedy psychické nánosy a potlačené pudové energie, které se postupně uvolňují a rozpouští klidným dýcháním a snahou jemně setrvávat v hlavě.

Takže stručný návod na cvičení je v pohodlné pozici, například klidné sezení přesunout vědomí do hlavy a shůry se zaměřit koncentrací na tělo nejlépe nohy. Pomocí mettasuta Kéž jsou šťastny všechny bytosti vyvolat dobrý stav a koncentrací z hlavy sdílet ten pocit s tělem. A to je všechno. Snažit se být v tom harmonickém stavu co nejdéle po cvičení. Časem si člověk uvědomí, že ten harmonický stav zmizel přesně v okamžiku, kdy přestal pečlivě vnímat své tělo. A pokud vnímáte v tom harmonickém stavu napůl tělo a zároveň napůl okolí tedy 50 na 50 (tedy můžete normálně fungovat ve světě(!)), spouštíte energetický proces, který postupně spasí Vaše tělo.

Důležité. Kdykoli budete cítit, že se rozplýváte v prázdnu, ihned se zaměřte z hlavy na tělo (nohy) jako zdroj energie a doslova z něho dolujte slastné pocity, které nechte stoupat přes srdce do hlavy. Pokud Vaše vědomí klesá z hlavy, je to přilnavost a sejítí z cesty. Pokud vědomí zůstavá v hlavě, je to spásonosný proces.

Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Robert, 18. 9. 2020 23:30)

Dobrý večer, Filipe.
Pokud jde o metta, guru Josef zdůrazňoval, že místo zbožného vzdychání "Kéž", je mysticky vhodnější použít imperativní formu, tj. Ať! či Nechť! jsou všechny bytosti šťastny! A to už jenom proto, že svatá mantra ve znění "Kéž..." byla hanebně a bezpříkladně zneužita a zprofanována jistými u cest stojícími billboardy, od čehož je nutno se rozhodně distancovat.
Stejně tak jsem nucen se důrazně distancovat od toho, co ve svém posledním příspěvku uvádíte a dáváte jako návody k cvičení, jelikož to nemá zhola nic společného s naukou Květoslava Minaříka, jíž jsou tyto stránky věnovány a nenajde to žádnou oporu v tradici mahajánského buddhismu tantrického směru, jak ji vyučoval jeho žák a nástupce guru Josef.
Mysl a posléze i celou duševní činnost je třeba zastavit, praví Mistr. Vědomí v hlavě je tedy problémem neboť podněcuje činnost mysli a činí distální části těla, které mají být pečlivě a důkladně zpracovány, těžko uchopitelnými. Guru Josef proto s žáky mluvil o nutnosti snižovat hladinu uvědomování směrem dolů, Mistr Květoslav pak píše o výhodnosti přenesení vědomí do oblasti kolen a o schopnosti jimi také myslet.
Květoslav však zejména hovoří o tom, že cvičení "nohou ve vědomí" sice může vytvořit skvělého člověka, ale to, a stejně tak ani žádné vědění, jej nespasí, jelikož se tím nezastaví nikdy nekončící koloběh vynucených inkarnací.
Spásu může podle něj přinést jedině "vědomí v nohách", jak jej pouhou trpělivostí a oddaností uskutečnil např. jeho žák doc.Bajer, jenž jako Květoslav, pí Ledrová, JUDr. Kovář a Josef Studený, dosáhl tzv. obrácení toku Jordánu.
Máte to, Filipe, tedy zcela přehozené, a to zejména v tom posledním odstavci - zdráhám se uvěřit, že by to bylo vědomě, ale pokud si to neuvědomujete, tak je to snad ještě horší.
Nesprávným mystickým postupem se činnost mysli výrazně urychlí, varuje Květoslav, a to až k její nezastavitelnosti. Znovu se tedy odkazuji na svůj poslední příspěvek snažící se Vás na toto upozornit a připomínám slova Mistrova o tom, že jaký vztah máte k němu, takový máte i k Bohu. Chcete-li si však z jeho Nauky vzít jen něco a zbytek pak podle svého či odjinud, rozhodně to nebude vztah dobrý a duchovním požehnáním naplněný.
S pozdravem Robert

Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Filip, 19. 9. 2020 9:05)

Díky za upozornění, můžete můj poslední příspěvek smazat, ať to nesvádí na zcestí. Myslím, že v tomto případě je v pořádku zasáhnout do diskuze. Díky.

Re: Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Filip, 19. 9. 2020 10:32)

No, ještě zrychlím konfrontaci. Svět se má přerůst a odložit jako nudná hračka. Nikoli uměle pěstovat povrchně nezájem o něj. Což dokáže pouze bytost, která je karmicky stará a prožila ve světě vše co se dá prožít a už ji svět nezajímá. Proto pěstování nezájmu o svět je logický nesmysl. Dobrý Mistr zrychluje karmický vývoj žáka, tím se nezájem o svět dostaví automaticky jako důsledek presycení zkušenostmi ve světě. Moudrost je výsledek přesycení zkušenostmi a opakovaným pociťováním, znuzen a unaven opakovanou slastí, která vyčerpává, což logicky vede k odvrácení od jevů ať pozemských, nebeských i bozských a klid mysli automaticky tímto nastane.

Mysl musí být doslova přesycena a znechucena prožíváním slasti, pak se vědomí přesune do hlavy v klidu, protože chvění mysli a spekulace není nic jiného než hledání slasti a snaha dolovat sexuální slast z nižších center.

Vztah k Mistru je úplně nepodstatný. Důležité je pochopení Nauky a Uskutečnění nauky. Tathagatove pouze ukazují Cestu, sami musíte vyvinout úsilí. Kdo obrací pozornost od Nauky na Mistra je Marův poskok (sv. Pavel z Tarsu přesouval pozornost od toho, co Kristus říkal na Jeho osobu, aby stoupenci zbožně slastně vzdychali a nerozvíjeli a nepraktikovali Jeho Učení.)

Duchovní cesta je pozvedání sexuální energie do vyšších center.

Poučka kéž nebo nechť to je fuk je blud, pokud nevyústí v činy. U kolika lidí Nechť jsou šťastny všechny bytosti svitne poznání, že ji mají převést v činy? Ano, myšlenka je také čin.

Ostatně vysvětlete rozdíl mezi bdělostí a pohybem mysli?

Nechť bouřka vyčistí vzduch.



Re: Re: Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Tomáš S. , 20. 9. 2020 14:44)

Dobrý den Filipe,
nedámi to, abych nereagoval na vaše předchozí příspěvky.
Souhlasím s tím co psal Robert a přidávám své poznatky.
Vztah žák a mistr je podle mne velmi důležitý, protože je jen
velmi málo těch, kteří by dokázali pochopit nauku úplně sami
a vše by dělali správně. Často se adept může dostat na scestí a ani
o tom nemusí vědět. Mistr pak může zasáhnou včas, nežli bude pozdě.
Vztah žáka a mistra musí být, ale opravdový bez jediné pochibnosti.
Viz. Tilopa-Náropa, Marpa-Milarepa Květoslav-Josef Studený.
Sám žák by nikdy nedosáhl osvícení bez svého Mistra.

Držení v

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Tomáš S. , 20. 9. 2020 15:18)

pokračování:
Držení vědomi v hlavě, také není podle mne úplně správné.
Jak již psal Robert, tak to akorát způsobuje přepětí a rozktěkanost mysli.
Činnost mysly se poté jen urychluje a člověk by poté jen na něco
myslel a něco řešil, namísto aby se snažil o pravý opak.
Mysl se právě nejvíce zklidní, když klesne dolů do nohou.
Pak nastává stav uvolnění a největší bdělost.

Poučka "Nechť jsou všechny bytosti šťastny" má adepta
přidržovat na cestě dobra a snižovat sílu vlastního ega.
Také dobře funguje při usměrňování mysli, kdy mysl se stává roztěkanou.
Tak je lepší usměrnit ji na jednu myšlenku nebo viz. poučku nežli se snažit potlačovat všechny myšlenky najednou.

S pozdravem Tomáš S.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Filip, 20. 9. 2020 21:17)

Zdravím.

Je poučka, mysl hledá slast a snaží je vyhýbat strasti. Pokud vezmete slastné pocity, které se dají nalézt ve stehnech a vytáhnete je přes srdce do hlavy, mysl nemá potřebu se chvět, spekulovat a hledat vzruchy při kontaktu s vnějším světem. Slastí z nohou se uklidní.

Ovšem pokud se zaměříte v tom stavu do světa, je pravda, že touhy se zmnohonásobí do nezvladatelných stavů.

Proto myslím, že to řekl i Květoslav, člověk má nacházet potěšení při zkoumání svého těla, nohou a pak se mysl uklidní. Ale zachovat bdělost neboli extenzitu neboli si jasně uvědomovat celé své okolí.

Má ověřená teorie je, že když mysli poskytnete určitou slast z nohou, která ji uklidní a pak jemně přesunete ohnisko vědomí do hlavy přes srdce bez sexuálního (požitkářského) zájmu o okolní svět, zažijete nakonec Veliké světlo.

Omlouvám se, že to možná bylo špatně pochopeno. Je dobré si uvědomit, že reflexivní část bytosti je v podstatě sexuální čakra. Cílem není vjemy sexuální čakry potlačovat, ale postupně zjemňovat a vracet do srdeční čakry, ze které klesáním a zájmem o svět byly v pravdě ukradeny. To je pak ten smutek.

Jak se správně uctívá Buddha. Tím, že se sleduje Osmidílná vznešená stezka.

Guru je nedocenitelný, pokud žák naslouchá jeho radách.

Sám Květoslav si posleskl několikrát, že ho nikdo neposlouchá a žije jen světským požitkářským životem, tedy sexuální čakrou a oživování vyšších center pročištěnou sexuální energií vzniklou nezájmem o svět a kultivovanou mravními pravidly nikoho nezajímá.

To nevědomé přesouvání ohniska pozornosti vědomí k hlavě vzniká automaticky při bdělém uvědomování si okolí, kdy si člověk zároveň jasně uvědomuje nohy, pak se vytváří proud energie, který pročišťuje tělo. Tím se také zabraňuje, aby člověk klesal vědomím do noh, kde dochází ke zužování vědomí a pád do tamasického stavu otupělosti.

Jsou dva stavy trénování hraničního soustředění na dva body současně. Okolí a tělo zároveň nebo nohy a hlava zároveň. Srdce ovšem musí být zušlechťováno vznešenými pocity, mettá je jen jeden z mnoho způsobů.

Pouhé soustředění na nohy nemá být noření se do noh. Podle mě Květoslav řekl, že nohy se mají vnitřně pozorovat a to nejde jinak než z hlavy, aby byla extenzita (vnímání okolí) i intenzita ( vnímaní noh).

Vzít nohy do vědomí je převést energie noh do hlavy, tak podle mě dosáhl úžasný doktor Bajer, protože to tak pochopil.

S pozdravem Filip

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Robert, 21. 9. 2020 14:21)

Dobrý den, Filipe.
Kolik jsem to již viděl gejzírů božského světla, z nichž nakonec nic nebylo, píše Květoslav... Vzpomíná třeba na jistého theosofa, kterému doporučil, aby si své získané poznatky o transcendentnu nechal uležet. Ten jej však neposlechl a vyšel s tím předčasně ven. Do roka pak skončil v blázinci, kde nakonec i zemřel. A to ani nebyl žádný z brilantních svodů Strážce Prahu, o nichž Mistr píše, jen nízký popud ambice dosud nevyhašeného jáství toho, který "také poznal" a musel to rychle všem sdělit.
Když už, Filipe, opravujete Mistra samotného a horlivě komolíte jeho Nauku (viz. z Vašeho příspěvku "Podle mě Květoslav řekl, že nohy se mají vnitřně pozorovat a to nejde jinak než z hlavy..."), pak to jsou věci, které nikoli "možná vedou k více spekulacím a svádí na scestí", jak píšete, ale jsou spekulací a scestím samotným. Takto podle Mistra vzniká Strážce Prahu - člověk pěstuje vlastní osobité názory a posiluje je vírou v ně. Vám snad osobně nepřijde divné, že máte všechno naopak než-li se píše a jak Vám Josefovi žáci mohou potvrdit z přenesené tradice?
Pro všechny mystiky a jiné duchovní snaživce vždy platí Květoslavem stanovené "Podmínky pro styky", kdy žáci "z nauky nesmí vytvářet soubor teoretických vědomostí, ale musí usilovat o realizaci emocionálního klidu vyplývající z pokojné neteoretizující mysli" (Drahokamy 1, str. 111).
V odpověď na Váš dotaz: Pohybem mysli je to, co zde předvádíte a před čím Květoslav varuje. Kdyby jste pěstoval onu bdělost, jež má být o pozorování těla se opírajícím jasuplným klidem vědomí v odstupu od dění, pak by k tomu nemohlo dojít. Mysl má totiž vlnivý charakter, což je samo o sobě nebezpečné, uvádí Mistr. Jenže mysl se pak nesprávně pojatým duchovním úsilím akceleruje natolik, že už se nedá zastavit a dokáže jen a donekonečna a velmi plodně spekulovat.
V mystice hraje osoba gurua prvořadou roli, pokud je svými žáky považován za nositele božských kvalit a stavů, a to i kdyby jejich nositelem nebyl - tak jsou si guru a žáci vzájemně prospěšní, uvádí Květoslav neboť dobrý guru vždy pracuje za své žáky, dodává k tomu a bez něj není pokroku na cestě očisty a produchovnění.
Proto byl zkušený guru, jehož srdce dokázal žák svou upřímností, oddaností a vírou otevřít, v Orientu vždy nade vše ceněn a Květoslav toto působení gurua na žáka popisuje ve Vnitřním smyslu Nového zákona v kapitole Epištola Římanům: "Sv. Pavel předpokládá, že Ježíš vnitřním spojením s Bohem byl s ním totožný. A měl též za to, že ti, kdo vnitřní připoutaností na Ježíše propadli mystické smrti, žijí v Bohu jeho prostřednictvím. Z hlediska bhakti jógy to je ovšem správně", uvádí (str.317). To samozřejmě neplatí v případě, že se žák upne na fyzickou podstatu svého učitele, jako když třeba jeptišky upínáním se na fyzického Ježíše vyvolávaly fenomén incubuse, vysvětloval guru Josef.
Moudrost pak nevyplývá z jakéhosi přesycení životními zkušenostmi jak tvrdíte, to by byl jev přece zcela běžný! Moudrost dle Mistra vzniká pouze za předpokladu pozorování svého těla nohama počínaje jako objektu a současného dobrého pozorování života při vnitřním odstupu od dění a zdrženlivé mysli, která o viděném nečiní žádné závěry a neposuzuje jevy s nimiž přichází do styku.
- Vidíte-li nelogičnost v Mistrově poučce o rozvíjení nezájmu o svět, tak to naopak logicky vypovídá o Vaši připoutanosti ke světu, který chcete prožívat. Vzpomínám, že k Josefovi skutečně chodili žáci s tímto ideálem, kteří se chtěli, holdujíce světu a jeho neřestem, "přesytit" životními zkušenostmi (rozuměj požitky) a tím svou bytost uklidnit. Guru je však rychle vyvedl z omylu, že tím pouze rozvinou chtění své bytosti ad absurdum...
Uklidněte tedy, Filipe, svou mysl, pokud to ještě lze a volte dobře v kvalitách, protože následky duchovního pádu jsou vždy hrůzné, varuje Mistr.
Nechť jsou všechny bytosti šťastny!
Robert

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Filip, 23. 9. 2020 11:10)

Dobrý den Roberte.

Diskuze skončila tam, kde jsem předpokládal. Přineslo mi to předpokládáné utrpení i poznání. Pár postřehů bych rád napsal. Na prvé je poučka, že kdo ví, ten nemluví, což jaksi samo zabraňuje diskuzi. Zde to pravděpodobně znamená žije příkladem a skrze pozitivní vyzařování pozvedá okolí. Za druhé lidé pomíjí jeden důležitý fakt, že člověk prakticky nikdy neřekne ani nevyjádří slovy, to co chce. Je to klasický problém, že lidský jazyk je primitivní a pracuje s pojmy, pod kterými si zákonitě každý představuje něco jiného. Tím pádem je prakticky nemožné cokoliv předat a z mystiky už vůbec ne. Když člověk řekne rozumím tomu, většinou to neznamená vůbec nic.

Je to klasický problém, že když člověk dosáhne Poznání, Božského světla, Osvícení a nepočká, že ten stav "uzraje" a hned vyrazí do světa to všem povědět, jak je to úžasné, padne. Kolik dobrých lidí tímto padlo.

K čemu by bylo, kdybych to napsal správně? Lidé by přitakali a nic by se nestalo. Všichni víme, že pokřivené učení je horší než učení zcela nesprávné, protože lidi mate, aniž by si to uvědomovali.

Z vlastní zkušenosti vím, že lidi se zbytečné zkoušet ovlivnit nějakou diskuzí. Květoslav to napsal zcela jasně, a jako jiné kvalitní duchovní texty, s prominutím "jak pro blbce". Kdo to přečte a nechápe, tak to nechce uskutečnit a diskuzí pouze odvádí pozornost od toho, že cvičit nechce.

Každý upřímný usilující na cestě potvrdí, že první krok na duchovní cestě je vnitřní duchovní impulz. Buď je to náhodné vystižení podmínek, tragédie nebo přečtění knihy. Bez duchovního vnitřního impulzu se člověk opravdu zjevně nepohne.

Diskuze snad pomáhá si člověku ujasnit, co chápe správně (i když duchovní texty jsou opravdu napsané "jak pro blbce"), ale bez cvičení je to pouze teorie a zůstane teorií.

Pokud diskuze nevede člověka ke cvičení, je sama o sobě zcestí.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Robert, 24. 9. 2020 19:41)

Dobrý večer, Filipe.
Jakési filipiky, které ostatně ani jejich otci zakladateli Démosthénovi nepřinesly nic dobrého, rozhodně nejsou cílem těchto stránek, věřím však v plodnost naší debaty neboť jejím účelem bylo přece dovést usilující ke cvičení - a to ke správnému cvičení.
Mistr Květoslav si byl dobře vědom úskalí, které sepsání nauky přináší a proto velmi pečlivě zvažoval každé slovo, jeho význam a odstín, aby nedocházelo k nepřesnostem a nepochopením pravého významu sděleného. Z toho důvodu je zcela nepřijatelné aby poučky, které uvádí, nebyly citovány doslova či bez odkazů na původní text a dílo.
Svou ničím nepodloženou tezi o nicnedělání sanghy jste poprvé ve svém příspěvku rozvinul již před čtyřmi léty. Když jste nás tedy nyní takto vyzkoušel ze znalosti učení Mistra Květoslava, jestli jsem to správně pochopil, mohl by jste snad cítit jisté zadostiučinění a uspokojení, že sangha průkazně líná nebyla a Nauku studovala, aby ji ochránila před zkomolením antitezemi a svévolnými interpretacemi bez opory v logice, textech a ústní tradici.
Neboť Mistr všechny zájemce nabádá, aby jeho jógicko-mystický systém nejprve dokonale pochopili teoreticky a pak teprve přistupovali k mystické praxi. Studium mystiky je tak nutně v pořadí první ze šestnácti ctností, jež uvádí v Přímé Stezce, které mají být postupně uskutečněny.
Píšete o utrpení, které Vám zapojení se do diskuse přineslo, k čemuž lze jen podotknout, že pramenem všeho utrpení jsou podle Květoslava mravní závady. Buddhismus jich zná osm, a to zejména nesprávné pochopení (poznání, nazírání), nesprávné snažení (úsilí), nesprávné rozjímání a nesprávné soustředění (Mahajánské texty, Canopus 1995, str. 114).
Píšete, že nepatříte do žádné pofiderní skupiny, což je Vám ke cti, a tak zůstává velkou záhadou, jak jste se vlastně propracoval až k pofiderním formulacím Květoslavovy nauky, které by si se zmíněnou či ještě i jinou skupinou, jak uvedla Jitka, rozhodně nezadaly. Zřejmě jedno informační pole, na které se za určitých podmínek také lze napojit, a to ke škodě své i jiných. Zvláště, když jde člověk sám.
Sám Mistr v České mahajáně totiž připouští, že jenom podle knih se jít nedá, a proto se již ve svém prvním díle zaobírá otázkou mystického vůdce jakožto nezbytného faktoru ve vývoji žáka - je-li žák připraven, pak guru přijde, praví.
Jelikož však jste, Filipe, o Obci přesvědčen, že Vás není hodna a nemá Vám co přinést, pak nezbývá než Vám popřát, aby jste svého Mistra v srdci nalezl a získal u něj do budoucna správné vedení.
Nechť jsou všechny bytosti šťastny!
S pozdravem Robert

Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Jitka, 20. 9. 2020 15:54)

Ještě jednou dobrý den Filipe,
píšete také, že je dobré, i když nepříjemné "vytahovat vědomí do hlavy"
Prosím o sdělení odkud ono vědomí přesně vytahujete? Vidím, jak moje otázka vypadá, ale opravdu to není provokace, možná máte jen jinou terminologii. Napadlo mě, jestli jste nemohl mít na mysli pozornost, bdělost, bdělou pozornost. Mám za to, že soustavným sebepozorováním , spojeným s analýzou toho, co pozorujeme se stáváme bdělejšími k tomu co se v naší bytosti děje. Naše vědomí začíná evidovat děje, které byly doposud skryty "pod čarou" atd. Bylo toho zde napsáno na toto téma už mnoho. Tato bdělost se se jakoby usadí v hlavě a může to být tedy ostrá pozornost, kterou pan Minařík nazýval Bílým světlem intelektu. V oblasti srdce by přitom stále mělo svítit tkzv. žluté světlo, které ono chladné bílé světlo "polidšťuje" a "probouzí se správným praktikováním metta anebo opravdovou zbožností, ne tou formální. Nejde mi o to se přít, myslím, že je dobře, když se o tomto v klidu a rozumně diskutuje. Mějte se hezky Jitka


1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7

následující »