Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mistr a Nauka


Na internetu je možno najít na téma Květoslav Minařík vícero odkazů a někdy i dotazů. Převládá mínění, že to byl v lepším případě jogín a mystik a autor četných spisů o duchovnu, což je v zásadě pravda. Lze však vypátrat i názory, že byl buddhista a učenec a dokonce jsem v jednom časopise přečetl, že si říkal Milaräpa… K tomu ovšem nelze mlčet.

Na téma života Mistra Květoslava je nejlépe přečíst si jeho autobiografii Kečara a s dílem se seznámit prostřednictvím knih a na stránkách jeho školy www.mahayana.cz/czech/default.html.

Květoslav Minařík se po osmnácti měsících nekompromisní snahy o zdolání vrcholu duchovního úsilí stal v roce 1926 buddhou par excellance a také avatárem Višnuovým neboť právě toto vysoké trenscendentní božstvo při druhém sebezasvěcení v roce 1946 realizoval (viz. hinduistická trojice Šiva, Višnu, Brahma). Touto jeho realizací v duchovních oblastech skončil věk Ryb, který byl zároveň věkem Brahmovým (jak praví Mistr „plným násilí a krve“) a začal věk Vodnáře, který bude věkem Višnuovým.

Mistr Květoslav Minařík je také nirmánakájou (živým buddhou dlícím v třetím těle Buddhově, viz. též trikája jako dharmakája, sambóghakája a nirmánakája) a coby božský avátar je nyní egregorem (duchovním inspirátorem) prostoru. Jeho působením se uplatní Nový věk jako mnohem klidnější, harmoničtější a také delší, než-li předchozí (mayské období devíti pekel přechází nyní do období třinácti nebí).

Mistr praví, že duchovní život v nové době bude těžší a buddha Josef k tomu na vysvětlenou dodává: "protože bude snadný" (tedy bez nynějších velkých tlaků). Jak sám Mistr ale o střídání cyklů praví, "po věku Višnuově nastane věk Šivův a ten teprve bude velebný" (neboť Šiva je ničitelem utrpení, které pramení z nevědomosti).

Květoslav Minařík je tedy novým Spasitelem lidského rodu, tím  který, stejně jako Buddha Gautama, znovu roztočil kolo svaté dharmy (jelikož buddhové se na světě vyskytují od nepaměti chráníc lidstvo před úpadkem obnovováním duchovních kvalit).

Jaké však máme pro tato tvrzení důkazy? Vzpomeňme si na jiné případy nirmánakájů v minulosti: Někdejší princ Siddhártha po svém „probuzení“ svým stoupencům jednoduše oznámil, že se stal buddhou, stejně tak později Ježíš Nazaretský po dosažení konstatoval, že je Boží syn ("jeho stav Christos ovšem představuje duchovní  mládí, stav buddhy pak stáří", praví Mistr).

V obou případech tito zakládají obec svých následovníků bez jakékoliv touhy po osobním prospěchu (spíše ke své újmě), natož aby, jak vidíme dnes u různých pseudoguruů, vysávali své věrné z majetku, ne-li něco horšího a kochali se svou slávou a obdivem zástupů. Místo sebechvály skvěli se nadpozemskou moudrostí, ve které na světě nenašli sobě rovného (zde srovnej s vrcholnými politiky, kteří zase nenajdou sobě rovných v řečnění a zaujímání neprůstřelných póz).

Jinak co do poznávacích znamení (např. Ježíši jeho zázraky ke všeobecnému uznání nijak nepomohly) praví Mistr, že na čele to napsáno neměli“ (byli to prostě lidé z masa a kostí) a ani on sám nebyl vyjímkou. V jeho případě je až úsměvné, že první kdo poznal jeho stav, nebyli jeho žáci, ale žena znalá klasického buddhismu, která přepisovala jeho spisy. Byla to paní Pavlová, jenž si všimnula indicií, které při výkladu a formulování své Nauky zanechal a zpříma se jej zeptala, je-li buddhou. Mistr přisvědčil a požádal jí, aby se o tom pomlčela… A to v rámci našeho národa trvá dodnes.

Proto se sangha (obec) považuje za třetí klenot (vedle buddhy a jeho dharmy) neboť vydává svědectví o Bhagavánovi (Nejsvětější osobnost božství, za něž je třeba takováto mimořádná vtělení považovat) a uskutečňováním Jeho učení tuto nauku k všeobecnému dobru rozšiřuje (neboť základem je vždy úsilí mravní, které jako jediné vytváří a umožňuje snesitelný život na Zemi).

Přes tyto živé následovníky, skrze jejich osvícený rozum, cit a úsilí, tak máme do dnešních dob na 2 miliardy(!) vyznavačů křesťanství (což by v čase pronásledování apoštolů a prvních křesťanů připadalo zhola nemožné) a ještě starší buddhismus vyznává či praktikuje asi půl miliardy stoupenců.

Květoslav Minařík znovuobjevil  zavátou stezku buddhů  a dokázal k nejvyšším metám vést nejnadanější ze svých žáků. Tím je v buddhismu myšleno, že dosáhli osvobození vyvázáním se ze sansára coby oblasti působící karmy a podmíněných skutečností. Proto zde neuvádím nižší realizace, kterých dosáhli jiní jeho stoupenci, byť by to byla realizace brahmická (sféra Boha Stvořitele). Těmi nejznámějšími osobozenými podle dosažených výsledků byli:

 

- p. Jeřábek, při smrti realizoval sféru sambóghakája

 - doc. Antonín Bajer (v dřívějším vtělení svatý Metoděj), uskutečnil stav zabitého Beránka (vyhlazení jáství úplným prostoupením božským Duchem), po smrti svou energii odevzdal Nauce

- JUDr. Miloslav Kovář, při smrti realizoval nebe buddhistům známé jako Ogmin (Bez návratu), nejvyšší to sféru rúpa-dhátu (transcendentních světů ve tvaru)

- Jiří Viktora, realizoval stav Tao, po smrti se zcela obětoval pro Nauku

- Josef Studený, v roce 1988 dosáhl buddhovství a stal se tak Květoslavovým nástupcem a guruem jeho mystické školy. Ke konci života pak realizoval stav nirmánakája a stejně jako Mistr je tedy živým buddhou. Jinak může být považován za vtělení Démantového a neotřesitelného ádibuddhy Vadžradhary a jako takový by měl být rovněž uctíván jako Bhagaván.

Společně s Mistrem náleží do Skvostné Bělostné Dynastie guruů, označované též jako Kagjüpa (nikoliv Karma Kagjü), odvozující svůj původ od prvotního buddhy Vadžradhary. Podmínkou příslušnosti k této linii je schopnost dosažení samozasvěcení (guru pouze ukáže cestu a vytváří podmínky k realizaci).

Prvním v této řadě je indický Tilopa, jemuž Nauku zjevily dákyně (nebeské víly) a jeho žák Naropa (podobně jako Siddhártha byl z královského rodu), dále pak jeho tibetský žák  Marpa a jeho žák Milaräpa, a po osmi staletích duchovním přenosem Nauky z Tibetu do Čech Květoslav Minařík, jakožto tulku (vtělení) Marpův a jeho žák Josef Studený.

 

 

 

 

 

 

                                 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Největší výzva - poznání svého stínu

(Filip, 18. 9. 2020 8:54)

Dobrý den.

V šamanismu je technika, která se nazývá jeskyně strachu, kdy šaman vědomě vstupuje do vnitřní jeskyně, vizualizuje si své strachy, své "démony", konfrontuje je, sjednotí se s nimi a poznává, že to byli jeho vlastní potlačené pudové energie, které vlastně nebyly nikdy negativní a tím získává zpět svou Sílu. Je sjednocený, ne rozdělený a roztříštěný.

Od středu bytosti ven: zářící duchovní vědomí --> psychologický stín (potlačené pudové energie) -->ego neboli maska (formální mravnost) ---> vnější svět.

Všimněte si zajímavosti, že duchovní texty říkají, že máte zářící nitro, duchovní vědomí, ale vy ho nevnímáte. Protože když se zaměříte dovnitř, narazíte na svůj psychologický stín. Nedá se obejít. Cesta ke světlu je přes "temnotu" stínu. Kdo si myslí, že na duchovní cestě bude kráčet od radosti k radosti v oblastech světla, tahle informace bude působit potíže. Stín obsahuje obrovské množství energie, kterou člověk potřebuje pro svou duchovní proměnu.

Stín sám o sobě není špatný ani temný. Je to vytěsněná stránka osobnosti, která byla označena za "špatnou". Formální mravnost, kdy člověk hraje divadlo pro okolí i sebe, jak je ctnostný, přející a laskavý, je z duchovního hlediska absolutně bezcenná. Cenná je z hlediska zkušenosti v tom, že si člověk časem uvědomí, že je bezcenná. Proto se zdůrazňuje opravdovost v dobrých vlastnostech.

Stín se poznává sebedotazováním. Inteligentní otázky odhalí stín.

Proč se bojím jít tam a tam? Proč toužím získat a to? Proč chci jít po duchovní cestě? (jednoduché, abych unikl utrpení nahromaděné karmy, kterou jsem si sám vytvořil). Plesk. Vhled.

Uvědomení si a přijetí psychologického stínu, stránky osobnosti, která byla označena za špatnou, přináší poznání, energii, úlevu a radost. Bál jsem se něčeho, co vlastně neexistuje atd. Člověk zjistí, že obrovské množství své energie používal na potlačování svého stínu a najednou má spoustu energie a bezpříčinou radost vznikou z úlevy poznání.

Snad je teď jasné, že formální povrchní dodržování mravních pravidel nemůže vést k výsledkům. Po prosvětlení stínu pozorností a příjetí stínu člověk zjistí, že mravní pravidla tak nějak dodržuje automaticky, protože ta úleva způsobila, že je štastný, radostný, bez bolesti, takže vlastně ani nemá potřebuje někomu hněvivě ubližovat ani toužit po světských cetkách, protože "má" něco lepšího.

Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Robert, 18. 9. 2020 16:16)

Dobrý den, Filipe.
Děkuji za množství zajímavých příspěvků, k čemuž by pro čtenáře bylo dobré připomenout Mistrův výrok, že "jen zcela zřídka se vyskytne intelekt, jaký si pojmy nepoplete a nezabloudí v labyrintu sepjatých abstraktních a konkrétních jevů" (Drahokamy 1, str.120).
Podmínkou toho je totiž poznání, že "vzdát se světa vyloučením zájmů a rozvinutím nezájmu o něj, je jediným aktem osvobozování sebe" (tamtéž, str. 123) - což je doménou původního buddhismu a vyspělých jogínů, nikoliv ale zájemců o mystiku.
Na vině je onen psychologický stín, jak uvádíte, jenž Květoslav nazývá temným příkrovem na duši. Ten nemá být násilně strháván na cestě k touženému osvícení, aniž by se dbalo o duchovní ochranu usilujících, jelikož "neukázněná mysl, nezakotvená v dobru jakožto jediné kvalitě, se tím vystaví nebezpečí mocně zavádějících vjemů" (tamtéž).
Duchovní zájmy ve spojení s dosud nevyhasnutými světskými tužbami totiž způsobí, že se tato nižší neintelektualizovaná citová přirozenost začne svému zničení aktivně bránit, vytvářejíc tak fenomén matoucích skutečných či domnělých mystických stavů a Strážce Prahu, jenž pak duchovně poroste společně s usilujícím a bude se jej jako zavilý nepřítel snažit do posledního dechu strnout na scestí.
Započatý mystický vývoj je tedy velmi zodpovědnou záležitostí. "Je nutné vyloučit zavádějící faktory, totiž samovolné pocity, vjemy a duševní stavy, jenž neznající pokládají za mystické. Proto se musí překonat spontánní duševní přilnavost, ať už na tělo a celý zevní svět, nebo na oblažující stavy duševního uvolnění. Právě tomu mystikové tak často propadají, považujíce to za začátek duchovního vývoje, za mystický úspěch" (Drahokamy 1, str. 114). Výsledkem toho pak bývají typické překážky na Cestě - pro ženy přemáhající je citovost a pro rozumově více založené muže zase ničím neopodstatněná jistota, uvádí Mistr.
"Kdo se tedy necvičí v bedlivém a pečlivém uvědomování si těla a nesnaží se mocně a systematicky o rozdělení subjektu a objektu, tj. sebe a předmětu koncentrace (jímž musí být vlastní tělo počínaje jeho povrchem, v jeho reálných proporcích a bez hmotného charakteru), nikdy nedokáže zabránit, aby se subjekt (jeho vědomé já usilující o koncentraci) neslučoval s objektem (tj. buď s tělem a jeho citovou schopností, nebo s náplní subjektu, jíž jsou problémy napadající mysl). Proto se ovšem kvalitativní náplň jeho vědomí změní v tom smyslu, že buď propadne pocitovým prožitkům a následujícím emocionálním vznětům, nebo bude unesen mentálním neklidem v podobě nepřestávajících spekulací. Oboje je scestí, na němž se subjekt a objekt zase sloučí a výsledkem je návrat do nepoznání, jemuž měl člověk mystickou praxí uniknout" (Drahokamy 1, str. 116-117).
Kdo již tedy zná oblažující meditace prvního vnoru, nechť skrze metta neustále usiluje o další prohloubení vnoru až do stavu zastavení mysli a řídí se Květoslavovým poukazem "zapomínat poznatky", aby mysl neměla opor pro spontánní zaobírání se věcmi Nauky.
S pozdravem Robert

Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Filip, 18. 9. 2020 19:09)

Dobrý den Roberte.

Díky za opět fundovanou odpověď. Zde mě napadlo, že pro někoho velmi nepříjemnou činností, kterou se má mystik zabývat je neustálé vytahování vědomí do hlavy, ideálně "sídlit v hlavě" a z této výhodné pozice kontrolovat pocity, vjemy i vnímání celého těla. Tím, že se člověk naučí "sídlit v hlavě" se zaručí nepřilnavost k vjemům a chtivá přilnavost k vjemům bažící po slasti sama intenzivně brání "sídlit v hlavě".

Aby tato činnost nebyla tupý pobyt v temném prázdnu, je dobré si uvědomovat dobře tělo a tím se vyvolává očistný proud energie, který vede vzhůru do hlavy, jemné vlny blaženosti, radosti. Tím, že se člověk z hlavy soustředí na tělo tedy hlavně nohy dochází k uvolňování jemné vitální energie, která, pokud je vědomí v hlavě a ne ve světě, stoupá a oživuje vyšší centra v podobě jemných blažeností. Nohy se vždy mají vnímat z hlavy jako zásobárna energie, která se uvolňuje koncentrací. K tomu klidné dýchání v dobrém duševním stavu ideálně vyvolaném Kéž jsou štastny všechny bytosti. Proud energie prostupující tělo i psychiku začne odhalovat stín, tedy psychické nánosy a potlačené pudové energie, které se postupně uvolňují a rozpouští klidným dýcháním a snahou jemně setrvávat v hlavě.

Takže stručný návod na cvičení je v pohodlné pozici, například klidné sezení přesunout vědomí do hlavy a shůry se zaměřit koncentrací na tělo nejlépe nohy. Pomocí mettasuta Kéž jsou šťastny všechny bytosti vyvolat dobrý stav a koncentrací z hlavy sdílet ten pocit s tělem. A to je všechno. Snažit se být v tom harmonickém stavu co nejdéle po cvičení. Časem si člověk uvědomí, že ten harmonický stav zmizel přesně v okamžiku, kdy přestal pečlivě vnímat své tělo. A pokud vnímáte v tom harmonickém stavu napůl tělo a zároveň napůl okolí tedy 50 na 50 (tedy můžete normálně fungovat ve světě(!)), spouštíte energetický proces, který postupně spasí Vaše tělo.

Důležité. Kdykoli budete cítit, že se rozplýváte v prázdnu, ihned se zaměřte z hlavy na tělo (nohy) jako zdroj energie a doslova z něho dolujte slastné pocity, které nechte stoupat přes srdce do hlavy. Pokud Vaše vědomí klesá z hlavy, je to přilnavost a sejítí z cesty. Pokud vědomí zůstavá v hlavě, je to spásonosný proces.

Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Robert, 18. 9. 2020 23:30)

Dobrý večer, Filipe.
Pokud jde o metta, guru Josef zdůrazňoval, že místo zbožného vzdychání "Kéž", je mysticky vhodnější použít imperativní formu, tj. Ať! či Nechť! jsou všechny bytosti šťastny! A to už jenom proto, že svatá mantra ve znění "Kéž..." byla hanebně a bezpříkladně zneužita a zprofanována jistými u cest stojícími billboardy, od čehož je nutno se rozhodně distancovat.
Stejně tak jsem nucen se důrazně distancovat od toho, co ve svém posledním příspěvku uvádíte a dáváte jako návody k cvičení, jelikož to nemá zhola nic společného s naukou Květoslava Minaříka, jíž jsou tyto stránky věnovány a nenajde to žádnou oporu v tradici mahajánského buddhismu tantrického směru, jak ji vyučoval jeho žák a nástupce guru Josef.
Mysl a posléze i celou duševní činnost je třeba zastavit, praví Mistr. Vědomí v hlavě je tedy problémem neboť podněcuje činnost mysli a činí distální části těla, které mají být pečlivě a důkladně zpracovány, těžko uchopitelnými. Guru Josef proto s žáky mluvil o nutnosti snižovat hladinu uvědomování směrem dolů, Mistr Květoslav pak píše o výhodnosti přenesení vědomí do oblasti kolen a o schopnosti jimi také myslet.
Květoslav však zejména hovoří o tom, že cvičení "nohou ve vědomí" sice může vytvořit skvělého člověka, ale to, a stejně tak ani žádné vědění, jej nespasí, jelikož se tím nezastaví nikdy nekončící koloběh vynucených inkarnací.
Spásu může podle něj přinést jedině "vědomí v nohách", jak jej pouhou trpělivostí a oddaností uskutečnil např. jeho žák doc.Bajer, jenž jako Květoslav, pí Ledrová, JUDr. Kovář a Josef Studený, dosáhl tzv. obrácení toku Jordánu.
Máte to, Filipe, tedy zcela přehozené, a to zejména v tom posledním odstavci - zdráhám se uvěřit, že by to bylo vědomě, ale pokud si to neuvědomujete, tak je to snad ještě horší.
Nesprávným mystickým postupem se činnost mysli výrazně urychlí, varuje Květoslav, a to až k její nezastavitelnosti. Znovu se tedy odkazuji na svůj poslední příspěvek snažící se Vás na toto upozornit a připomínám slova Mistrova o tom, že jaký vztah máte k němu, takový máte i k Bohu. Chcete-li si však z jeho Nauky vzít jen něco a zbytek pak podle svého či odjinud, rozhodně to nebude vztah dobrý a duchovním požehnáním naplněný.
S pozdravem Robert

Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Filip, 19. 9. 2020 9:05)

Díky za upozornění, můžete můj poslední příspěvek smazat, ať to nesvádí na zcestí. Myslím, že v tomto případě je v pořádku zasáhnout do diskuze. Díky.

Re: Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Filip, 19. 9. 2020 10:32)

No, ještě zrychlím konfrontaci. Svět se má přerůst a odložit jako nudná hračka. Nikoli uměle pěstovat povrchně nezájem o něj. Což dokáže pouze bytost, která je karmicky stará a prožila ve světě vše co se dá prožít a už ji svět nezajímá. Proto pěstování nezájmu o svět je logický nesmysl. Dobrý Mistr zrychluje karmický vývoj žáka, tím se nezájem o svět dostaví automaticky jako důsledek presycení zkušenostmi ve světě. Moudrost je výsledek přesycení zkušenostmi a opakovaným pociťováním, znuzen a unaven opakovanou slastí, která vyčerpává, což logicky vede k odvrácení od jevů ať pozemských, nebeských i bozských a klid mysli automaticky tímto nastane.

Mysl musí být doslova přesycena a znechucena prožíváním slasti, pak se vědomí přesune do hlavy v klidu, protože chvění mysli a spekulace není nic jiného než hledání slasti a snaha dolovat sexuální slast z nižších center.

Vztah k Mistru je úplně nepodstatný. Důležité je pochopení Nauky a Uskutečnění nauky. Tathagatove pouze ukazují Cestu, sami musíte vyvinout úsilí. Kdo obrací pozornost od Nauky na Mistra je Marův poskok (sv. Pavel z Tarsu přesouval pozornost od toho, co Kristus říkal na Jeho osobu, aby stoupenci zbožně slastně vzdychali a nerozvíjeli a nepraktikovali Jeho Učení.)

Duchovní cesta je pozvedání sexuální energie do vyšších center.

Poučka kéž nebo nechť to je fuk je blud, pokud nevyústí v činy. U kolika lidí Nechť jsou šťastny všechny bytosti svitne poznání, že ji mají převést v činy? Ano, myšlenka je také čin.

Ostatně vysvětlete rozdíl mezi bdělostí a pohybem mysli?

Nechť bouřka vyčistí vzduch.



Re: Re: Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Tomáš S. , 20. 9. 2020 14:44)

Dobrý den Filipe,
nedámi to, abych nereagoval na vaše předchozí příspěvky.
Souhlasím s tím co psal Robert a přidávám své poznatky.
Vztah žák a mistr je podle mne velmi důležitý, protože je jen
velmi málo těch, kteří by dokázali pochopit nauku úplně sami
a vše by dělali správně. Často se adept může dostat na scestí a ani
o tom nemusí vědět. Mistr pak může zasáhnou včas, nežli bude pozdě.
Vztah žáka a mistra musí být, ale opravdový bez jediné pochibnosti.
Viz. Tilopa-Náropa, Marpa-Milarepa Květoslav-Josef Studený.
Sám žák by nikdy nedosáhl osvícení bez svého Mistra.

Držení v

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Tomáš S. , 20. 9. 2020 15:18)

pokračování:
Držení vědomi v hlavě, také není podle mne úplně správné.
Jak již psal Robert, tak to akorát způsobuje přepětí a rozktěkanost mysli.
Činnost mysly se poté jen urychluje a člověk by poté jen na něco
myslel a něco řešil, namísto aby se snažil o pravý opak.
Mysl se právě nejvíce zklidní, když klesne dolů do nohou.
Pak nastává stav uvolnění a největší bdělost.

Poučka "Nechť jsou všechny bytosti šťastny" má adepta
přidržovat na cestě dobra a snižovat sílu vlastního ega.
Také dobře funguje při usměrňování mysli, kdy mysl se stává roztěkanou.
Tak je lepší usměrnit ji na jednu myšlenku nebo viz. poučku nežli se snažit potlačovat všechny myšlenky najednou.

S pozdravem Tomáš S.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Filip, 20. 9. 2020 21:17)

Zdravím.

Je poučka, mysl hledá slast a snaží je vyhýbat strasti. Pokud vezmete slastné pocity, které se dají nalézt ve stehnech a vytáhnete je přes srdce do hlavy, mysl nemá potřebu se chvět, spekulovat a hledat vzruchy při kontaktu s vnějším světem. Slastí z nohou se uklidní.

Ovšem pokud se zaměříte v tom stavu do světa, je pravda, že touhy se zmnohonásobí do nezvladatelných stavů.

Proto myslím, že to řekl i Květoslav, člověk má nacházet potěšení při zkoumání svého těla, nohou a pak se mysl uklidní. Ale zachovat bdělost neboli extenzitu neboli si jasně uvědomovat celé své okolí.

Má ověřená teorie je, že když mysli poskytnete určitou slast z nohou, která ji uklidní a pak jemně přesunete ohnisko vědomí do hlavy přes srdce bez sexuálního (požitkářského) zájmu o okolní svět, zažijete nakonec Veliké světlo.

Omlouvám se, že to možná bylo špatně pochopeno. Je dobré si uvědomit, že reflexivní část bytosti je v podstatě sexuální čakra. Cílem není vjemy sexuální čakry potlačovat, ale postupně zjemňovat a vracet do srdeční čakry, ze které klesáním a zájmem o svět byly v pravdě ukradeny. To je pak ten smutek.

Jak se správně uctívá Buddha. Tím, že se sleduje Osmidílná vznešená stezka.

Guru je nedocenitelný, pokud žák naslouchá jeho radách.

Sám Květoslav si posleskl několikrát, že ho nikdo neposlouchá a žije jen světským požitkářským životem, tedy sexuální čakrou a oživování vyšších center pročištěnou sexuální energií vzniklou nezájmem o svět a kultivovanou mravními pravidly nikoho nezajímá.

To nevědomé přesouvání ohniska pozornosti vědomí k hlavě vzniká automaticky při bdělém uvědomování si okolí, kdy si člověk zároveň jasně uvědomuje nohy, pak se vytváří proud energie, který pročišťuje tělo. Tím se také zabraňuje, aby člověk klesal vědomím do noh, kde dochází ke zužování vědomí a pád do tamasického stavu otupělosti.

Jsou dva stavy trénování hraničního soustředění na dva body současně. Okolí a tělo zároveň nebo nohy a hlava zároveň. Srdce ovšem musí být zušlechťováno vznešenými pocity, mettá je jen jeden z mnoho způsobů.

Pouhé soustředění na nohy nemá být noření se do noh. Podle mě Květoslav řekl, že nohy se mají vnitřně pozorovat a to nejde jinak než z hlavy, aby byla extenzita (vnímání okolí) i intenzita ( vnímaní noh).

Vzít nohy do vědomí je převést energie noh do hlavy, tak podle mě dosáhl úžasný doktor Bajer, protože to tak pochopil.

S pozdravem Filip

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Robert, 21. 9. 2020 14:21)

Dobrý den, Filipe.
Kolik jsem to již viděl gejzírů božského světla, z nichž nakonec nic nebylo, píše Květoslav... Vzpomíná třeba na jistého theosofa, kterému doporučil, aby si své získané poznatky o transcendentnu nechal uležet. Ten jej však neposlechl a vyšel s tím předčasně ven. Do roka pak skončil v blázinci, kde nakonec i zemřel. A to ani nebyl žádný z brilantních svodů Strážce Prahu, o nichž Mistr píše, jen nízký popud ambice dosud nevyhašeného jáství toho, který "také poznal" a musel to rychle všem sdělit.
Když už, Filipe, opravujete Mistra samotného a horlivě komolíte jeho Nauku (viz. z Vašeho příspěvku "Podle mě Květoslav řekl, že nohy se mají vnitřně pozorovat a to nejde jinak než z hlavy..."), pak to jsou věci, které nikoli "možná vedou k více spekulacím a svádí na scestí", jak píšete, ale jsou spekulací a scestím samotným. Takto podle Mistra vzniká Strážce Prahu - člověk pěstuje vlastní osobité názory a posiluje je vírou v ně. Vám snad osobně nepřijde divné, že máte všechno naopak než-li se píše a jak Vám Josefovi žáci mohou potvrdit z přenesené tradice?
Pro všechny mystiky a jiné duchovní snaživce vždy platí Květoslavem stanovené "Podmínky pro styky", kdy žáci "z nauky nesmí vytvářet soubor teoretických vědomostí, ale musí usilovat o realizaci emocionálního klidu vyplývající z pokojné neteoretizující mysli" (Drahokamy 1, str. 111).
V odpověď na Váš dotaz: Pohybem mysli je to, co zde předvádíte a před čím Květoslav varuje. Kdyby jste pěstoval onu bdělost, jež má být o pozorování těla se opírajícím jasuplným klidem vědomí v odstupu od dění, pak by k tomu nemohlo dojít. Mysl má totiž vlnivý charakter, což je samo o sobě nebezpečné, uvádí Mistr. Jenže mysl se pak nesprávně pojatým duchovním úsilím akceleruje natolik, že už se nedá zastavit a dokáže jen a donekonečna a velmi plodně spekulovat.
V mystice hraje osoba gurua prvořadou roli, pokud je svými žáky považován za nositele božských kvalit a stavů, a to i kdyby jejich nositelem nebyl - tak jsou si guru a žáci vzájemně prospěšní, uvádí Květoslav neboť dobrý guru vždy pracuje za své žáky, dodává k tomu a bez něj není pokroku na cestě očisty a produchovnění.
Proto byl zkušený guru, jehož srdce dokázal žák svou upřímností, oddaností a vírou otevřít, v Orientu vždy nade vše ceněn a Květoslav toto působení gurua na žáka popisuje ve Vnitřním smyslu Nového zákona v kapitole Epištola Římanům: "Sv. Pavel předpokládá, že Ježíš vnitřním spojením s Bohem byl s ním totožný. A měl též za to, že ti, kdo vnitřní připoutaností na Ježíše propadli mystické smrti, žijí v Bohu jeho prostřednictvím. Z hlediska bhakti jógy to je ovšem správně", uvádí (str.317). To samozřejmě neplatí v případě, že se žák upne na fyzickou podstatu svého učitele, jako když třeba jeptišky upínáním se na fyzického Ježíše vyvolávaly fenomén incubuse, vysvětloval guru Josef.
Moudrost pak nevyplývá z jakéhosi přesycení životními zkušenostmi jak tvrdíte, to by byl jev přece zcela běžný! Moudrost dle Mistra vzniká pouze za předpokladu pozorování svého těla nohama počínaje jako objektu a současného dobrého pozorování života při vnitřním odstupu od dění a zdrženlivé mysli, která o viděném nečiní žádné závěry a neposuzuje jevy s nimiž přichází do styku.
- Vidíte-li nelogičnost v Mistrově poučce o rozvíjení nezájmu o svět, tak to naopak logicky vypovídá o Vaši připoutanosti ke světu, který chcete prožívat. Vzpomínám, že k Josefovi skutečně chodili žáci s tímto ideálem, kteří se chtěli, holdujíce světu a jeho neřestem, "přesytit" životními zkušenostmi (rozuměj požitky) a tím svou bytost uklidnit. Guru je však rychle vyvedl z omylu, že tím pouze rozvinou chtění své bytosti ad absurdum...
Uklidněte tedy, Filipe, svou mysl, pokud to ještě lze a volte dobře v kvalitách, protože následky duchovního pádu jsou vždy hrůzné, varuje Mistr.
Nechť jsou všechny bytosti šťastny!
Robert

Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Jitka, 20. 9. 2020 15:54)

Ještě jednou dobrý den Filipe,
píšete také, že je dobré, i když nepříjemné "vytahovat vědomí do hlavy"
Prosím o sdělení odkud ono vědomí přesně vytahujete? Vidím, jak moje otázka vypadá, ale opravdu to není provokace, možná máte jen jinou terminologii. Napadlo mě, jestli jste nemohl mít na mysli pozornost, bdělost, bdělou pozornost. Mám za to, že soustavným sebepozorováním , spojeným s analýzou toho, co pozorujeme se stáváme bdělejšími k tomu co se v naší bytosti děje. Naše vědomí začíná evidovat děje, které byly doposud skryty "pod čarou" atd. Bylo toho zde napsáno na toto téma už mnoho. Tato bdělost se se jakoby usadí v hlavě a může to být tedy ostrá pozornost, kterou pan Minařík nazýval Bílým světlem intelektu. V oblasti srdce by přitom stále mělo svítit tkzv. žluté světlo, které ono chladné bílé světlo "polidšťuje" a "probouzí se správným praktikováním metta anebo opravdovou zbožností, ne tou formální. Nejde mi o to se přít, myslím, že je dobře, když se o tomto v klidu a rozumně diskutuje. Mějte se hezky Jitka

Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Filip, 20. 9. 2020 21:40)

Dobrý den Jitko.

Když se člověk začně soustředit na tělo a na nohy, může si všimnout toho, že ho to začně vtahovat a zužovat mu vědomí a on se začne nořit do vjemů noh, kde je dají nalézt slasti, které zužují vědomí. Květoslav říká, že člověk si má uvědomovat nohy a zároveň dobře své okolí, což je podle mě snaha o hraniční soustředění na dva body zároveň.

Uvědomování nohou trénuje zemní princip, kdy se mysl jemně slastnými vjemy nohou uklidní a uvědomováním si okolí automaticky dochází k přesunu té energie do hlavy a jelikož je ta energie jemně slastná, mysl ji vnímá jako štěstí a nemá potřebu se chvět a spekulovat.

Mravní pravidla proměňují pudovou sexuální na jemnější a oživují srdce, kde slábne vliv pudových energií, které zužují vědomí.

Pokud člověk vytáhne pročištěné sexuální energie přes srdce, radost, do hlavy, Světlo, dostaví se moudrost.

Pokud ulítne do vyšších center bez stabilní pročištěné energie nižších center, první čakry a nohou, zemní princip, nastane šílenství. Běžné u drog nebo velkého psychického šoku.

Šílenství jsou v podstatě obří výšlehy nepročištěné sexuální energie do Vědomí. Nálavy hrůzy, strachu, hněvu jsou určité disharmonické projevy předčasně probuzené Kundaliní. Dá se jim čelit tím, že člověk má pomocí mravních pravidel pročištěnou a oživenou srdečním čakru.

Pokud Kundaliní prochází srdeční čakrou, velmi se uklidní, ochladí. Pokud ji obejde, bičuje mysl výšlehy ohně a způsobuje šílenství. Oheň chtivost se ochlazuje v srdeční čakře. Proto je srdeční čakra tak důležitá v duchovním vývoji. Má být oživena ohněm pročištěné sexuální energie. Chlad srdeční čakry je smutek.

Re: Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Jitka, 22. 9. 2020 13:19)

Dobrý den Filipe, velice si vážím Vaší otevřenosti a bezelstnosti, kterou z Vašeho projevu vnímám. Budu též taková. Snažím se uvádět do svého života nauku již několik let, měřítkem úspěchu či neúspěchu je mi pouze to, jak se mi skládá můj vnější život, kde jsem si stanovila jedinný cíl a tím je možnost projít celou cestou k Cíli, o kterém zatím nic netuším. Tato má potřeba vznikla z jakéhosi vnitřního puzení, které není možné umlčet a již to nemám ani v úmyslu. Setkala jsem se z rozličnými Školami, ne vždy to bylo úplně špatně, ale jasné pokyny, jak se chovat jsme našla jen u pana Minaříka. Možná jsem měla trošku štěstí, že jsem na velkou blízkost zaznamenala pád - sebevraždu člověka, který byl velmi sebevědomý v tom, co se mu povedlo dosáhnout na duchovním poli a neváhal se o své poznatky dělit - za peníze :-). štěstí vidím v tom, že jsem na jeho neštěstí mohla vidět, co dovede ona nižší přirozenost, nebo chcete-li stín, když se nekultivuje a nechá se rozbujet do obludnosti. Po této lidské tragedii, kterou jsem mohla sledovat velmi zblízka jsem byla "nucena" hledat dál a tehdy mi do rukou "přišla" Přímá stezka, bylo to jako zásah shůry, přečetla jsem ji jedním dechem a užasle jsem kroutila hlavou nad tím, jak je možné, že jsem tak zřejmé věci u mého přítele neviděla. Chci tím říct, že jsem od té doby velmi opatrná na vše, co ohledně duchovního života slyším od lidí a jak jsem psala výše, nastavila jsem jedinný možný korektiv tak, abych jej sama nemohla nijak obejít. Tím jsem pomalu došla k určitým osobním zkušennostem, které se kryjí s tím, co pan Minařík popisuje jako správnou cestu. To co mi píšete ve své opovědi musím s lítostí zařadit mezi směr,který hlásal i můj mrtvý přítel. Je to tak podobné,až je to neuvěřitelné, ale nevěřím, že s tím budete chtít něco dělat, jste v této pasti chycen asi příliš dlouho a pokud tak bezelstně a úpřimně věříte tomu, že se dělíte o Poznání, tak se nepustíte i kdyby Vás to mělo také zabít. Určitě jste obětoval mnoho svých sil a energie, položte si však někdy otázku, Komu anebo Čemu.
To co nesouhlasí je např. toto:
Zmní princip nijak netrénujeme a už vůbec ne uvědomováním si nohou.
Uvědomováním si nohou získáváme oporu pro roztěkanou mysl, tato opora se má, aby byla stabilní, uvědomováním posilovat nějaký čas - i roky.
Jemně slastné vjemy nohou, ....co to prosím je?
Když si tohle přečte někdo, kdo se s Naukou seznamuje a bude se pídit po jemně slastných vjemech s nouhou, kam ho to zavede?
Pročištěná sexuální energie je velice mocný a moderní termín, který mají lidé rádi, protože se těší na něco super báječného, co ještě nezažili a o čem mohou referovat užaslému okolí.
Soustředění na povrch těla - nohou při bdělém evidování okolí, není soustředění na dva body, to se totiž vzájemně vylučuje. Buď body anebo plocha či oblast.
Píšete o mravních pravidlech, píšete o kundalíni, šílenství a na první pohled to vipadá jako sdělení někoho, kdo se v tom vyzná, opravdu se necítím být povolána k tomu, abych Vás rozebrala a vyvrátila co píšete Vy a místo toho položila, to co "vím" já. Jsem stále ještě v procesu boje s vlastními "démony", tak se chci jen přimluvit, aby jste námitky s kterými se zde setkáváte (nejen u mě) nebral na lehkou váhu, jistě jsou míněny úpřimně, protože sám jste sem úpřimně psal. A my nikdy nevíme, kterými ústy k nám promluví Búh či náš Anděl strážný - promiňte mi ten patos, ale nějak mi to sem vplynulo :-) . Toť vše, děkuji a mějte se krásně. Jitka

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Jitka, 22. 9. 2020 13:24)

opravuji: vypadá je správně :-)

Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Jitka, 20. 9. 2020 15:06)

Dobrý den Filipe,
co píšete o poznání vlastního stínu se mi líbí a konvenuje mi. Zajímalo by mě, kam jste při své cestě za poznáním sebe, zařadil Nižší přirozenost? Záměrně jsem ji označila velkým počátečním písmenem, protože ji chápu jako ucelený komplex v bytosti, který u většiny lidí rozhoduje jakým směrem se budou osudové cesty dotyčného ubírat. Jinak si dovolím malou poznámku k tomu co píšete o stínu v souvislosti s bezpříčinnou radostivostí - pokud je opravdu bezpříčinná, nemůže vzniknout z ničeho co jste udělal a tedy ani poznání svého stínu nemůže stát za jejím vznikem. Radost zde je anebo není, její intenzita může zesilovat anebo slábnout, zde má dodržování mravnosti svůj konkrétní význam. Tož tak, mějte se krásně. Jitka

Re: Re: Největší výzva - poznání svého stínu

(Filip, 20. 9. 2020 22:16)

Ahoj Jitko.

Vznik bezpříčinné radosti jsem popsal jako proudění pročištěné energie srdeční čakrou výše v nějakém příspěvku. Jsou to pouze mé názory vzniklé z mých zkušeností, není to pouze vyčtené z knih. Možná jsou správně možná ne.

Nižší přirozenost je pudová reflexivní část bytosti, která slouží k získávání zkušeností ve vnějším světě. Tyto zkušenosti prožívá Duchovní vědomí a postupně tak dosahuje moudrosti, odvrací se od světa a Poznává Sebe Sama.

Co je to Vědomí, co je to energie, co je svět atd. NELZE vyřešit omezenou racionální myslí, která například nevysvětlí ani co je to Láska atd. Vlastně nic. Pochopení, že racionální mysl je vlastně omezená vede k jejímu uklidnění a pak začne zrcadlit Diváka, Pozorovatele, Duchovní Vědomí, které Ví Vše.

Na všechny tyto otázky dostane člověk odpovědi až v okamžiku Osvícení, kdy si uvědomí, že je Duchovním Vědomím a není omezen smysly, intelektem ani tělem, ani časem ani prostorem. Prostě nepopsatelné...

Správná a nesprávná askeze

(Filip, 16. 9. 2020 10:44)

Dobrý den.

Pokud si člověk odříká smyslové potěšení vnějšího světa a narůstá jeho smutek, frustrace, truchlivé myšlenky, je to nesprávná askeze, která může vyústit až v pekelných inkarnacích. Navíc se jim ve skutečnosti nezříká vnitřně, je to pouze divadlo, formální postup, není to vnitřní proměna.

Správná askeze je ta založená na spokojenosti, radosti a jasu mysli. S vnitřním vzdáním se nějaké neřesti, pití, kouření, ženy, sladkosti, maso atd se ničí, přerušuje vásana, což je energetické pouto s vnějším světem. Kdo postoupí a očistí své vědomí si vždy uvědomí překvapivý fakt, že vásany ho doslova vysávaly. Proto ta úžasná úleva a radost, když se člověk zbaví zcela nějaké neřesti. Část energie sebe sama, kterou poutal k vnějšímu světu se mu vrátí. A objeví se bezpříčinná radost vzniklá z úlevy.

Jak píše Květoslav, v přípravných pracích jógy Jama a Nijama se pozvedne velká část podvědomí do denního vědomí tedy zcela jasně mluví o psychologickém stínu, tedy potlačených energiích, pocitech, pudech a atavismech.

Bytostně nesnáším slovo potlačovat, i když se objevuje v duchovních textech, ač Buddha jasně říká, že jeho cesta je prostá potlačování. Slovo potlačování podle mě jasně zvýraznil Mara, aby pokřivil duchovní texty a lidí se samozřejmě chytili. Sem patří také stud, což je světe div se potlačená sexuální energie. Nejlepší vězení na světě.

Pokud má člověk poznat a ovládnout celou svou bytost, tedy musí poznat i své podvědomí, svůj psychologický stín, který se dá klidně označit jako Práh mezi denním vědomím a duchovním vědomím.

Proto podle mě potlačování je obrovské zlo, psychické mrzačení, kterým Mara pokřivil všechny duchovní texty i snahy. Potlačováním nikdy nedosáhnete Osvícení, pouze přijetím, zpracováním a produchovněním svého psychologického stínu. Uvolnění emocí. Potlačování je psychické násilí na sobě, pokřivování sebe sama.

A chování bez potlačování? Přece usměrňování emocí, myšlenek, energií, pozvedání, pročišťování ve smyslu očišťování od slastného pudového podtónu. Bez pročištené energie svého stínu, svého nitra, nikdy nedosáhnete Osvícení. Budete žít na okraji vědomí jako v psychickém vězení.

Potlačování je cílené živení svého stínu, své temnoty v nitru a určitě nevede ke Světlu. Kdo nad tím bude přemýšlet, dá mi za pravdu, proto třeba terapie je částěčně založená na mluvení o svých potlačených pocitech, protože je to výborná technika, jak očištit tu část vědomí, které se říká psychologický stín, překážka na cestě do duchovního světa.

Království Nebeské je ve Vás. A psychologický stín brání člověku ho vnímat.

Re: Správná a nesprávná askeze

(Kadio, 16. 9. 2020 12:13)

Filip, dovolím si k tomu komentár. To čo píšeš, mám aj inú skúsenosť, človek stále bude narážať na reflexivitu bytosti, a to dokonca aj keď dokáže v sebe vyvolať nejaký ten stav. Ja si síce niečo zakáže, vzdá niečoho, ale to nieje celé. Tam ešte radosť nevzniká, a dokonca ihneď, po odrieknutí si niečoho, človek skôr prežije smútok z toho, že si niečo odriekol, stratil, a naviac tam vzniká situácia, že sa ešte k tomu hreší sám seba, že vôbec po niečom slastnom a príjemnom túži. Bežný človek je tak utopený v prežívaní, že sotva vie čo to je detská radosť, často má problém nájsť aj tú normálnu, svetom podmienené radosť. Tým že si niečo zakáže, ako mu to v takej situácii pomôže? S tým súvisí ten príbeh, že bežný človek je ako malomocný, páli si ruky nad hňom, jedno utrpenie nahradzuje iným. Ako si pomôže budhismom?

Re: Re: Správná a nesprávná askeze

(Filip, 16. 9. 2020 14:19)

Ahoj Kadio.

Jak si pomůže Buddhovým Učením? Buddha říká, že z chtivosti vzniká připoutanost a připoutanost je k tomu co budí v bytosti slast. S tím automaticky vzniká podvědomí strach ze ztráty a při ztrátě smutek ze ztráty.

Člověk si něco zakáže? Tak to rozhodně není myšleno ani to nefunguje. Co funguje je např. kuřák, co kouří 20 let v půlce típne cigaretu a už nezačne se slovy "už mi to nic nedává" a ani mu nechybí. Můžem tomu říkat princip nasycení nebo přesycení.

Reflexivní část bytosti je zvířecí pudová část bytosti (první a druhá čakra, podvědomí), která se udržuje "zkrocená" v podvědomí intelektuální racionální částí bytosti. V podstatě tak se dá vnímat člověk. Zvíře plus Bůh. Člověk zažívá spokojenost, když je spokojená jeho zvířecí část bytosti. Solar plexus, kde sídlí osobnost je směsice pudové energie plus city plus mentální energie. Když si mentální část bytosti řekne nechci to, zvířecí část bytosti to přirozeně ignoruje.

Květoslav píše, že vlastně jediný způsob je vzít ápanu, pudový proud energie, který budí slast a připoutání a stéká do nohou, očistit ápanu a protnout ápanou srdce, tím se ohnisko slasti přesune z nohou a nižších center a promění se v duchovní centrum bytosti v srdci, očištěné od tužeb.

Mravní pravidla jsou v podstatě o tomto. Pěštování milující laskavosti oživuje srdeční čakru a používá k tomu pozvedávající se ápanu umocněnou brahmačarjou. Vědomou snahou o spokojenost se harmonizuje solar plexus, trénováním nepřipoutanosti se ruší vásany a roztřístěné energie do světa se vrací do těla. Soustředění na nohy nebo tělo se energie poutají na tělo. Až se energie vytáhnou do srdce, nebeská úroveň, rozšíří se vědomí, začne koncentrace na abstraktní objekty nebo vyšší centra, kdy se tělesná energie přesouvá do ještě vyšších center.

Naprosto klíčové je pročistěné pudové energie pozvednout do srdce, kde se přemění na duchovní energie, které jsou mnohem více uspokojivé než pudové a tím bytost začně ztrácet zájem o svět, protože má "něco lepšího" k prožívání. Prostě pobyt v Nebi je lepší než pobyt na Zemi. A ještě lepší je nepřipoutanost k vjemům srdce a posunout se jsem výš až na temeno hlavy do Světla.

takže třeba takto. Stručně řečeno všechny energie z nohou vytáhnout přes srdce až na vrcholek hlavy. To je v podstatě dokončení Velkého Díla. Proměnění části světa, tedy svého těla, na Světlo.

Re: Re: Re: Správná a nesprávná askeze

(Kadio, 20. 9. 2020 19:17)

Nech v tom nemáme guláš. Píšeš:
"Pokud si člověk odříká smyslové potěšení vnějšího světa a narůstá jeho smutek, frustrace, truchlivé myšlenky"

Poukázal si na otázku "Prečo.", Prečo k tomu dochádza? Prečo dochádza k smutku, fustrácii, trúchleniu, niekedy k hnevu, zúfalstvu, túžbe zachovať stav alebo pocit z vyvolanej reflexívnej reakcie na svet? Čo si vypozoroval?


1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6

následující »