Tři kapitoly z nedokončeného konceptu
Tři kapitoly z nedokončeného konceptu
JUDr. Miloslav Kovář
Obsah
SURSUM CORDA – VZHŮRU SRDCE ............................................................................................................ 1
ČINNOST TĚLESNÁ I DUŠEVNÍ, ENERGICKÉ AKTIVNÍ JEDNÁNÍ ...................................................... 1 RADOSTNOST ......................................................................................................2
Sursum corda – vzhůru srdce
Touhy mít světské věci a jim odpovídající prožitky je nutno zanechat a místo nich se má veškerá touha s odpovídajícími city a myšlením obrátit k získání nejušlechtilejších vlastností, které jsme schopni pochopit, a které připisujeme obvykle Bohu, respektive božství. Sursum corda je tedy vzýváním Boha, božství nebo těch nejvznešenějších kvalit (a nejušlechtilejších), aby se v nás uskutečnily, rozvinuly a nahradily tak ty lidské, nedokonalé. Měli bychom vůlí pobízet city a mysl k tomuto zaměření vzhůru co nejintenzivněji. Někteří namítají, že nejsou schopni takového citového povznesení. Jestliže měli rádi ženu (nebo žena muže), pak tato jejich námitka je jen důkazem jejich malé touhy po vykoupení nebo po božském životě. Tuto možnost nebo schopnost milovat lidsky, světsky, je proto nutno vůlí nutit na ideály (k zaměření na) nadsvětské. Sursum corda je tedy možno považovat za nejdůležitější činnost k dosažení bytostné proměny a toto povznesení by mělo být probuzeno vírou, že to dokážeme. Pravá víra je ale dnes vzácná květina a tak, když se nám nedostává víry, musíme duševní stav důvěry vytvářet jeho vynucením, resp. vžíváním se do něho.
Činnost tělesná i duševní, energické aktivní jednání
Pro úspěch v józe se požaduje hned od počátku intenzivní činnost tělesná i duševní. S činností duševní by kde kdo snad souhlasil, zvláště když by si ji vyložil jako soustřeďování, nebo správněji vyjádřeno, jako pokusy o soustřeďování. Mnozí se však podivují nad tím, že je požadována i prudká činnost tělesná. Zdá se jim to v rozporu s předpokládanými výsledky jógické snahy, kterými má být uklidňování celé bytosti ve všech jejích projevech. Proti tomu by se však mohlo argumentovat, že uklidnění bytosti ve všech jejích projevech se tedy dosáhne všeobecnou leností – těla i duše, mysli i vědomí. Spánek by pak mohl být považován za nejúčinnější prostředek k uklidnění bytosti. S takovým postupem by již jistě nikdo nesouhlasil. Jógické snažení je ve všech směrech aktivní činností! Je to boj na všech možných frontách proti vlastním sklonům, tendencím, stavům, zkrátka proti všem skutečnostem, které jsou překážkou dosažení nejvyššího poznání a vykoupení. Boj je přece vždy velká aktivita a vykoupení je vlastně zbavení se těchto všech omezujících skutečností. Tamasické, temné a nehybné prvky v bytosti jsou omezující skutečností velmi nebezpečnou a to proto, že si je člověk většinou neuvědomuje. Přesto je samozřejmé, že se musíme veškeré temnoty v bytosti zbavit, protože jen tak budeme moci zažít bez omezení jas čistého vědomí.
Prostředkem k rozrušení této temnoty v bytosti je intenzivní tělesná činnost. Je snad možné si představit někoho jako nejvýš energického bez tělesné aktivity? Stavění a bourání Milarepou by mohlo vypadat jako zbytečná činnost. Nebo charitativní a sociální činnost zavedená Vivekánandou neměla za účel jen odosobňování. Ve všech dobrých ašramech bylo vždy hodně zevní činnosti, i kdyby to měl být třeba jen sport. Tato tělesná činnost by měla být dokonce vystupňována tak, že by ji mysl svou činností nestačila sledovat, což by mělo za následek zastavení mysli, protože by se neměla o co opřít. Zastavení mysli jako následek prudké činnosti vnější! Pod vzdáváním se světa si obyčejně představujeme zanechání veškeré světské činnosti. To by však bylo nesprávné pochopení. Pokud jsme na této planetě, musíme být zevně činní, musíme být nějak s ostatními bytostmi ve spojení, musíme být z něčeho a nějak živi. To, čeho se musíme zbavit, to jsou všechny duševní vztahy ke světu! Musíme se proto naučit rozlišovat mezi činností navenek, činností samou o sobě a mezi duševními pouty ke světu, která nás k této činnosti nutí. Touhy něco mít pro sebe, z něčeho se radovat nebo i něco nenávidět, takovéto touhy, které nás nutí k činnosti, abychom to a to vytoužené získali pro sebe, této touhy se musíme vzdát, nikoli tedy samotné činnosti! Budeme-li činní bez těchto vztahů, roztřese taková činnost naši nehybnou bytost, umožní nám tak její poznání a proměnu v životnější skutečnost. S důrazem je tedy třeba opakovat, že důvodem naší fyzické činnosti nesmí být ukojování světských tužeb! Buďme tedy činní s postojem karmajogína, který neočekává výsledek své činnosti; nebo konejme vše nesobecky jako práci pro všechny, nebo pro uctění Nejvyššího a netěšme se z dobrých výsledků, ani si nekažme náladu, když se práce nedaří tak, jak bychom si přáli.
Radostnost
Radostnost nesmí mít svou příčinu v tomto světě mimo člověka. Taková radostnost by nemohla být dostatečně čistá a mysl by samozřejmě opouštěla tělo a setrvávala by mimo nás na místě příčiny radosti. Takováto radost není pro urychlení duchovního zrání žádoucí. Radost má pramenit ve vlastní bytosti, aby mysl byla donucena pozorovat s ní i tělo. Tak pomalu docílíme, že naše pozornost se nebude věnovat okolnímu světu. Ještě větší význam bezpříčinné radostnosti je v tom, že jejím působením se začne bytost uklidňovat. Světské tendence budou ustupovat do pozadí, vzruchy ze žádostivosti, nenávist a sobectví se za takovéto duševní pohody nebudou projevovat, nebo alespoň nikoli v dřívější intenzitě a mysl začne mít tendenci spočívat (spojovat se) v tomto dobrém stavu a tím ve vlastní bytosti, nikoli mimo ní. Tak se vytvoří spolehlivý základ pro další duševní, pocitové, dobré a šťastné stavy. Jejich působením se bude tělo více a více uklidňovat a začne přijímat také toto štěstí ducha a tím vzniknou předpoklady pro soustředění celé bytosti na této bázi duševní spokojenosti a pro prožívání toho, co buddhismus označuje jako vnory. Jógického soustředění se tedy dosahuje uklidněním bytosti a bytost uklidníme jen šťastnými duševními stavy. Radujte se proto čistě a bezpříčinně bez ustání! Patandžali praví: „…Rychlého úspěchu v józe dosahují ti, kdo jsou nejvíce energičtí!“… Buddhismus klade stejný požadavek. Historie a praktičtí, nám známí mystikové, potvrzují, že rychlých výsledků v józe se dosahovalo jen při mocném vzplanutí, při horečné činnosti, při nekompromisním dodržování mravních příkazů. Pro mladé lidi je to podmínka vzhledem k jejich věku a energii splnitelná. Jiný citát z Pataňdžaliho (kap. 114): „…s velikou láskou k vytčenému cíli…“ znamená také planutí vzhůru – sursum corda. Nedojde-li k tomuto téměř pominutí v horečné snaze, je možné ze známých příkladů konstatovat, že vytrvalá houževnatá práce i při nekompromisním vzdávání se světa, přináší výsledky až po delší době…
Za přípravu podkladu děkujeme Patrikovi B.
Komentáře
Přehled komentářů
Přečetl jsem Mahárišiho a zase mu nemohu nic vytknout. Podle mého názoru to není spis
naukový v zásadním smyslu, nýbrž jenom soubor otázek a odpovědí; z Mahárišiho odpovědí je
naprosto jasné, že vždy odvádí mysl tazatelů od věcí nedůležitých, především k Prázdnotě. Když
říká, ať to tazatelé zkoumají, kdo se ptá, pak se mi to jeví pouze jako narážka na to, aby pochopili,
že to je zvědavost. Neboť on sám se tu vždy představuje jako nad všechno povznesený s výjimkou
já. – I ta záležitost se srdcem je dobře zodpověděna, neboť, jak jsem zjistil, mluvil právě k lidem,
kteří by „bez okolností“, v Prázdnotě, dosud žít nemohli.
Já sám jsem byl přece nesmírně dlouho v pozici Mahárišiho a vlastně jsem mluvíval jako on,
i když by mi bývalo bylo milejší mluvit tak, jako mluvím nyní a snad pouze s Tebou. U mne to byla
především taktika, nezbytný postup, neboť mi bylo jasné, že kdybych byl dříve mluvil tak, jako
mluvím nyní, nikdo by v tom nenašel obdoby ve spisech o líbivé mystice a to by bylo příčinou
naprosto jistých rozejití, vlastně pouze z důvodů nepochopení. Dotazy vznášené na Mahárišiho jsou
přece tak věrnou kopií dotazů, jež byly kladeny mně, že to je až neuvěřitelné. Proto bych řekl, že
sám Maháriši se v těch odpovědích lehko nenajde; proto čím je, se v nich také nenajde. Ale podle
obratnosti, již v odpovědích projevuje, bych řekl, že je kvalitní, i když ne snadno určitelný
duchovně.
Neměl jsem čas číst komentáře Cohena, proto nechci svůj posudek stavět tvrdě, a proto bychom
spolu mohli mluvit o Tvých výhradách k němu. Pokud jsem však do Cohenových komentářů
nahlédl, rozpor v tom, co o Mahárišim soudím, jsem zatím nenalezl.
Re: Ramana Maharishi
(Zdeněk, 27. 5. 2020 13:01)
Zdravím pana Miroslava. Předkládám texty, které se nějak zmiňují o Maharišim. Zdroj: PPS-3.
1). str: 52: – 7.12.1953 Pověděl jsem poctivě své stanovisko vůči všelijakým představitelům
mystiky. Uznávám v celém rozsahu Buddhu, Rámakršnu, Vivékánandu a Ghoseho, z lokálního hlediska uznávám Mahárišiho, pro určité poměrně vysoké stupně Krišnamurtiho, pro nižší
stupně tuším ještě předválečného Bruntona a tím jsou ti ostatní pro mne odbyti…
2). str.63: – 20.10.1955 Co se týče Bruntona, musí člověk bedlivě probírat všechny jeho
spisy a pak jistě pozná, že se tento spisovatel „vyvíjel" od sebevědomého
žáčka Mahárišiho až k sebevědomému „ukazateli cesty' …
3). str: 64 – 24.12.1973 Co se týká Bruntona, vždycky jsem se pozastavoval nad tím, že
„naši mystikové“ si ani nevšimli jeho „velikého přemetu“: když se z žáčka u nohou Mahárišiových stal „mistrem“, který velebil strojovou techniku Západu ….
4). str.64-65 – 23.3.1974 … za nějaký čas přišel dopis druhý, kde bylo, že Maháriši skutečně existuje a že žije na jihu Indie a že to je světec místního významu. Byl to tedy pouze Brunton, který nás seznámil s Mahárišim i s jeho metodou…
5). Str.106 – Zde je text, který uvedl zde na webu „O“ dne 25.5.2020, 15:40, ale nezmínil se, že to není z jeho pera.
6). Str.136 … Šel jsem navštívit Klímu, protože jsem viděl kdesi v povětří, že není jako Hejhalové, kteří pro náraz se stávají definitivně nepřátelskými – a potvrdilo se to. Pro mne není Maháriši pupkem země. Proto mohu koukat do povětří a nějak zvědět, že není obrem typu Rámakršny. To mi musí stačit...
Doplnění
(Zdeněk, 12. 12. 2019 11:30)
Kdo ještě neví, tak Květoslava nechtěli zabít v Česku jen Weinfurterovci, ale také ti z Tibetu. K tomu se Květoslav vyjadřuje osobně takto:
--- 6. Když jsem pronikl do stavů první realizace, uvědomil jsem si, že jsem se stal dědicem mystiky tibetské, takže jsem v Psyché v Pardubicích prohlásil už v roce 1934, že jsem z Tibetu nauku odnesl a že za to bude Tibet trpět, když si ji nechal vzít.
--- Dodatek 6.
Příčinou té věci bylo, že jsem realizoval stavy náležící snažení mystiků Tibeťanů. Tyto stavy, jak jsem později poznal, tibetští mystikové si tak dobře nehlídali, protože jim byly příliš vžité. Tak byl zrušen základní tón mystického života v Tibetu a to má příslušné následky jako každý omyl, zaviněný nedbalostí.
--- 7. Pak sice byly konány nějaké akce, aby tam byla mystika vrácena, ale vyhnul jsem se všemu, a proto ŽIJU. V roce 1946 jsem druhou realizací upevnil své postavení a tehdy jsem si povzdechl pouze proto, že mi uniklo, abych k svému evropskému myšlení přičlenil asijské, čímž nauka zase bude omezená na jednu rasu. No, alespoň mi to vzalo všechno sebevědomí, že jsem „světový typ“.
--- Dodatek 7.
Tím, aby pravá mystická nauka byla tam znovu vrácena, byla pověřena oficiální magická tibetská škola. Já jsem však vyšel z tak tísnivých poměrů nepoznání, že nebylo snadné ZABÍT MĚ. Tak mě hledali jako jednoho opata, který se jim ztratil z linie tulkuů (...)
(zdroj: vše PPS-2, str.120-121)
--- Proto: Sláva našim guruům Květoslavovi a Josefovi, kteří zde nauku udrželi, takže se podle ní můžeme (musíme) snažit jí realizovat.
Re: Doplnění
(Jana, 17. 1. 2020 14:33)
Ahoj Zdeňku,co znamená zkratka PPS-2(zdroj: vše PPS-2, str.120-121)?
Prozatím totiž nerozumím tomu, jak by Tibeťanům pomohlo zabití k tomu, aby se jim vrátila mystika?
Re: Re: Doplnění
(zdeněk, 19. 1. 2020 19:52)Ahoj Jano. Chápu to asi takto: Vše ve vesmíru jsou jen energie. Nauka taky. A nositel nauky může být v současnosti jen jeden. A ten jeden jí musí umět podržet svým vědomím proti všem, byť za pomoci duchovních regionů kosmu. Přijít se dá o ní třeba magicky. A to zřejmě chtěli dosáhnout v tom Tibetu.
Re: Doplnění
(Michal, 27. 1. 2020 11:04)
KM:"Tyto stavy, jak jsem později poznal, tibetští mystikové si tak dobře nehlídali, protože jim byly příliš vžité".
Jak správně rozumět výrazu "příliš vžité"?
Současná společnost má "příliš vžitý" stav sobectví a proto sobectví nevnímá jako sobectví, ale jako něco přirozeného a proto se jej nechce vzdát (opustit jej).
Snaha někomu ublížit není přeci součástí pravé mystiky, tedy ani té tibetské.
Doplnění
(Jana, 23. 1. 2020 11:29)
„Nikdy nezapomínejte na slávu lidské
přirozenosti. Jsme nejvyšší Bůh, jaký
kdy byl a jaký kdy bude. Kristové a
Buddhové jsou jenom vlny na tomto
nekonečném oceáně, který jest já."
Svámí Vivekánanda
"Ideálem bhaktijógy je milovat lidi jako jeden celek. Je to konečně
jedině správné, poněvadž mezi nimi není rozdílu. To se nám
ujasní, pozorujeme-li základ naší existence, život. Ten je stejné povahy
u všech živoucích bytostí. Jenom nespočetnost jeho zázraků
vyvolává zdání rozdílnosti v jeho projevech. To znamená, že se
tato rozdílnost týká pouze jednotlivých funkcí, jimiž se projevuje.
Nepropůjčíme-li smyslům, které jsou také jen jedním z jeho projevů,
tolik důvěry, aby nás jedině ony mohly informovat o existenci
něčeho, budeme se moci postavit na jinou pozorovací základnu
a z té se pro nás všechno stane jednotou. Pak teprve budeme
schopni milovat lidi jako celek. A když je budeme milovat tímto
způsobem, dosáhneme mystických schopností a osvícení."
K.M. Přímá stezka
Vlastnosti
(Petr P., 11. 8. 2019 18:22)Špatné vlastnosti musejí být logicky přemoženy. Kam je dáte, když je chcete nahradit?
Re: Ramana Maharishi
(O, 25. 5. 2020 15:40)