Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mistr a Nauka


Na internetu je možno najít na téma Květoslav Minařík vícero odkazů a někdy i dotazů. Převládá mínění, že to byl v lepším případě jogín a mystik a autor četných spisů o duchovnu, což je v zásadě pravda. Lze však vypátrat i názory, že byl buddhista a učenec a dokonce jsem v jednom časopise přečetl, že si říkal Milaräpa… K tomu ovšem nelze mlčet.

Na téma života Mistra Květoslava je nejlépe přečíst si jeho autobiografii Kečara a s dílem se seznámit prostřednictvím knih a na stránkách jeho školy www.mahayana.cz/czech/default.html.

Květoslav Minařík se po osmnácti měsících nekompromisní snahy o zdolání vrcholu duchovního úsilí stal v roce 1926 buddhou par excellance a také avatárem Višnuovým neboť právě toto vysoké trenscendentní božstvo při druhém sebezasvěcení v roce 1946 realizoval (viz. hinduistická trojice Šiva, Višnu, Brahma). Touto jeho realizací v duchovních oblastech skončil věk Ryb, který byl zároveň věkem Brahmovým (jak praví Mistr „plným násilí a krve“) a začal věk Vodnáře, který bude věkem Višnuovým.

Mistr Květoslav Minařík je také nirmánakájou (živým buddhou dlícím v třetím těle Buddhově, viz. též trikája jako dharmakája, sambóghakája a nirmánakája) a coby božský avátar je nyní egregorem (duchovním inspirátorem) prostoru. Jeho působením se uplatní Nový věk jako mnohem klidnější, harmoničtější a také delší, než-li předchozí (mayské období devíti pekel přechází nyní do období třinácti nebí).

Mistr praví, že duchovní život v nové době bude těžší a buddha Josef k tomu na vysvětlenou dodává: "protože bude snadný" (tedy bez nynějších velkých tlaků). Jak sám Mistr ale o střídání cyklů praví, "po věku Višnuově nastane věk Šivův a ten teprve bude velebný" (neboť Šiva je ničitelem utrpení, které pramení z nevědomosti).

Květoslav Minařík je tedy novým Spasitelem lidského rodu, tím  který, stejně jako Buddha Gautama, znovu roztočil kolo svaté dharmy (jelikož buddhové se na světě vyskytují od nepaměti chráníc lidstvo před úpadkem obnovováním duchovních kvalit).

Jaké však máme pro tato tvrzení důkazy? Vzpomeňme si na jiné případy nirmánakájů v minulosti: Někdejší princ Siddhártha po svém „probuzení“ svým stoupencům jednoduše oznámil, že se stal buddhou, stejně tak později Ježíš Nazaretský po dosažení konstatoval, že je Boží syn ("jeho stav Christos ovšem představuje duchovní  mládí, stav buddhy pak stáří", praví Mistr).

V obou případech tito zakládají obec svých následovníků bez jakékoliv touhy po osobním prospěchu (spíše ke své újmě), natož aby, jak vidíme dnes u různých pseudoguruů, vysávali své věrné z majetku, ne-li něco horšího a kochali se svou slávou a obdivem zástupů. Místo sebechvály skvěli se nadpozemskou moudrostí, ve které na světě nenašli sobě rovného (zde srovnej s vrcholnými politiky, kteří zase nenajdou sobě rovných v řečnění a zaujímání neprůstřelných póz).

Jinak co do poznávacích znamení (např. Ježíši jeho zázraky ke všeobecnému uznání nijak nepomohly) praví Mistr, že na čele to napsáno neměli“ (byli to prostě lidé z masa a kostí) a ani on sám nebyl vyjímkou. V jeho případě je až úsměvné, že první kdo poznal jeho stav, nebyli jeho žáci, ale žena znalá klasického buddhismu, která přepisovala jeho spisy. Byla to paní Pavlová, jenž si všimnula indicií, které při výkladu a formulování své Nauky zanechal a zpříma se jej zeptala, je-li buddhou. Mistr přisvědčil a požádal jí, aby se o tom pomlčela… A to v rámci našeho národa trvá dodnes.

Proto se sangha (obec) považuje za třetí klenot (vedle buddhy a jeho dharmy) neboť vydává svědectví o Bhagavánovi (Nejsvětější osobnost božství, za něž je třeba takováto mimořádná vtělení považovat) a uskutečňováním Jeho učení tuto nauku k všeobecnému dobru rozšiřuje (neboť základem je vždy úsilí mravní, které jako jediné vytváří a umožňuje snesitelný život na Zemi).

Přes tyto živé následovníky, skrze jejich osvícený rozum, cit a úsilí, tak máme do dnešních dob na 2 miliardy(!) vyznavačů křesťanství (což by v čase pronásledování apoštolů a prvních křesťanů připadalo zhola nemožné) a ještě starší buddhismus vyznává či praktikuje asi půl miliardy stoupenců.

Květoslav Minařík znovuobjevil  zavátou stezku buddhů  a dokázal k nejvyšším metám vést nejnadanější ze svých žáků. Tím je v buddhismu myšleno, že dosáhli osvobození vyvázáním se ze sansára coby oblasti působící karmy a podmíněných skutečností. Proto zde neuvádím nižší realizace, kterých dosáhli jiní jeho stoupenci, byť by to byla realizace brahmická (sféra Boha Stvořitele). Těmi nejznámějšími osobozenými podle dosažených výsledků byli:

 

- p. Jeřábek, při smrti realizoval sféru sambóghakája

 - doc. Antonín Bajer (v dřívějším vtělení svatý Metoděj), uskutečnil stav zabitého Beránka (vyhlazení jáství úplným prostoupením božským Duchem), po smrti svou energii odevzdal Nauce

- JUDr. Miloslav Kovář, při smrti realizoval nebe buddhistům známé jako Ogmin (Bez návratu), nejvyšší to sféru rúpa-dhátu (transcendentních světů ve tvaru)

- Jiří Viktora, realizoval stav Tao, po smrti se zcela obětoval pro Nauku

- Josef Studený, v roce 1988 dosáhl buddhovství a stal se tak Květoslavovým nástupcem a guruem jeho mystické školy. Ke konci života pak realizoval stav nirmánakája a stejně jako Mistr je tedy živým buddhou. Jinak může být považován za vtělení Démantového a neotřesitelného ádibuddhy Vadžradhary a jako takový by měl být rovněž uctíván jako Bhagaván.

Společně s Mistrem náleží do Skvostné Bělostné Dynastie guruů, označované též jako Kagjüpa (nikoliv Karma Kagjü), odvozující svůj původ od prvotního buddhy Vadžradhary. Podmínkou příslušnosti k této linii je schopnost dosažení samozasvěcení (guru pouze ukáže cestu a vytváří podmínky k realizaci).

Prvním v této řadě je indický Tilopa, jemuž Nauku zjevily dákyně (nebeské víly) a jeho žák Naropa (podobně jako Siddhártha byl z královského rodu), dále pak jeho tibetský žák  Marpa a jeho žák Milaräpa, a po osmi staletích duchovním přenosem Nauky z Tibetu do Čech Květoslav Minařík, jakožto tulku (vtělení) Marpův a jeho žák Josef Studený.

 

 

 

 

 

 

                                 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: Pochopení

(Nemo, 27. 6. 2020 12:50)

Dobrý den,
zdá se být potřebné aby zmizelo i subtilní sobectví aby si člověk mohl pomáhat skutkami cnosti.

Přímá Stezka 1

(Kaler, 30. 12. 2016 7:24)

Dostal jsem PS. Je to první vydání z 1939 a dárek si cením jako archivní poklad. Přečtený text působí srozumitelně, jednoduše a rozdíl jazyka po padesátišesti letech k vydání, které mám, je mizivý. Porozumění obsahu bylo dobré, no vždyť už jsem vlastně knihu četl a ne jednou, ovšem byl v tom rozdíl jakéhosi vztahu k Květoslavovi. To bylo něco nového. Zkoumání mě přivedlo ke čtení obou současně. Stejné věty se však lišily, ale měly stejný význam. Přesouvat se z jedné knihy do druhé, porozumět významu věty v obou a podržet ty rozdíly v paměti bylo velmi únavné. Pak vznikl nápad, kde se asi vzal, udělat kopii obou vět a dát si je v textu pod sebe. A pak to bylo již snadno porovnatelné. Přesto zůstaly obtíže s porozuměním, zda srovnatelné věty mají pořád stejný význam. To bych rád nechal k posouzení těm čtenářům, kteří budou ochotni si tento komentář přečíst. Věta nahoře PS 39, pod PS 95.

Netřeba věřiti, že radost nebo utrpení jsou reálnou skutečností, poněvadž jsou »subjektivním prožíváním«, a přece se tím neruší jejich jsoucnost.
Není třeba věřit, že radost nebo utrpení nejsou objektivní, protože vyvolávají jen stavy, které jsou „subjektivní prožívání“.
….......
To se uskuteční soustřeďováním mysli na sebe, jako na subjektivní předmět.
To je možné jen tím, když začne soustřeďovat mysl do své bytosti jako na objektivní předmět.
….......
Za těchto okolností může člověk vyvolávati vlivy opačné dané době, takže se zdá míti vliv na přírodu, což za jiných okolností není možné.
Za těchto okolností člověk může vyvolávat napětí, jehož pomocí lze potlačit vlivy současné doby, a působí účinně na přírodu, což jinak není možné.
….......
Filosofie mystiky nepotřebuje Boha k vysvětlování náboženských zkušeností.
Filozofie mystiky nepotřebuje Boha k tomu, abyste si mohli vysvětlit, z kterého zřídla pocházejí náboženské zkušenosti.
….......
Znajíc podstatu dění, konstatuje, že to, co nazýváme Bohem, není ničím jiným, než stvořením, zbudovaným představou. (pozn.: Znajíc podstatu ...- mluví o filosofii mystiky)
Znáte-li význam dění, můžete konstatovat, že to, co nazýváte Bohem, není ničím jiným než stvořením, jehož původ je ve vašich představách.
….......
Jenom tehdy, když nelpíte na ničem, podaří se vám vstoupiti do oblasti pravé skutečnosti, která je předposledním stavem dokonalosti. Žádné stavy vytržení, ani zření, ani cokoliv jiného k tomu nestačí.
Jen tehdy, když na ničem nelpíte, se vám podaří vstoupit do oblasti pravé skutečnosti, která je předposledním stavem dokonalosti. Žádné stavy, ani vytržení, ani zření, ani cokoli jiného k tomu nestačí.
….......
Usměrněn tužbami, myšlenkami a snahou, může svým vědomím vstoupiti do jiného světa v něm přítomného, kde vládnou i jiné karmické podmínky.
A když konečně tužby, myšlenky a snahy usměrní, může svým vědomím vstoupit do jiného světa, který je v něm přítomný, do světa, kde vládnou i jiné karmické podmínky.

Re: Přímá Stezka 1

(Franta V., 4. 1. 2017 17:01)

To pozměňování textů , ke kterému došlo se mi vůbec nelíbí.V některých případech se význam věty jakž takž zachová ,ale jindy domnívám se je smysl dost pozměněn.......To se uskuteční soustřeďováním mysli na sebe, jako na subjektivní předmět.
To je možné jen tím, když začne soustřeďovat mysl do své bytosti jako na objektivní předmět....jako to je třeba v tomto případě. Květoslav ze zásady s pozměňováním svých vět nesouhlasil a asi by dotyčnou osobu za to pěkně vypucoval..........Co mi k tomu kdo řeknete ?

Re: Re: Přímá Stezka 1

(C.K., 5. 1. 2017 11:47)

Dobrý den pane Franto. Jistě se všichni shodneme na tom, že svévolně pozměňovat slova mistrova je nepřípustné. Zda to kdo dělal v dobré víře nebo si prostě myslel, že to napíše lépe než mistr není moc podstatné, dělat se to nemá. Zda by dotyčnému Květoslav vyčinil se můžeme jen domnívat. Třeba ano. Jestli ovšem cesta za poznáním vede přes porovnání různých vydání textů a hledáním, který je originálnější, to je zjevně jiná otázka. Osobně se bojím, aby to takové praktikanty neodvedlo od podstatných cvičení k teoretizování. Píšete něco o soustředění mysli na sebe jako subjektivní předmět a hned na to o soustředění mysli do bytosti jako objektivní předmět. Nevím jak jiní, ale tam nerozumím, jestli se na něco ptáte, nebo se dělíte o nějakou zkušenost. Mohu poprosit o nějaké ujasnění? Hezký den...C.K.

Re: Re: Re: Přímá Stezka 1

(Franta V., 5. 1. 2017 22:21)

Dobry den. ty dve vety jsem povazoval za dost rozdilne. Proto jsem je vytahl. Take nechci polemizovat ci teoretizovat. Vy a snad i ja si to prebereme tak, ze tomu porozumime. To, proc jsem to povazoval rekneme za neopravneny zasah do Mistrova dila, bylo spis s ohledem na zacinajici mystiky, kteri v tom mohou mit hokej. V podstate jsem se ptal publika na jeho nazor, tykajici se te opravnenosti pozmenovat puvodni text. Jinak nic......Jenom mohu dodat, ze porozumeni Mistrova dila kdysi mi dalo dost prace, snad mozna diky tem pozmenovanim v jeho knihach.Teprve pozdeji studiem dalsich jeho knih jsem si vse ujasnil.....Mejte se hezky , F.V.

Re: Re: Re: Re: Přímá Stezka 1

(Franta V., 5. 1. 2017 22:30)

Jeste dodatek, aby nedoslo k nedorozumeni. Ty dve rozdilne vety nejsou mym produktem. Jedna je z Prime stezky z roku 39 a ta druha z Prime stezky z roku 95.

Re: Re: Re: Re: Re: Přímá Stezka 1

(C.K., 6. 1. 2017 8:47)

A vida, tak jste to myslel. Teď už rozumím. Porovnával jste dva texty - v pořádku. Nakonec si můžeme asi k tématu říct, že problematika nazírání na sebe sama, která sousedí s problematikou odosobnění, soustředění nebo např. prodlévání v přítomnosti, je pro Nauku stěžejní a těžko ji postihnout v jedné větě. Nejspíš i kniha by byla málo málo. Zde se již nikdo bez cvičení správného pochopení nedobere. Jsem rád, že jsme si nakonec porozuměli. Nechť jsou šťastny všechny bytosti.

Re: Přímá Stezka 1

(Pavla, 16. 6. 2020 19:42)

Dobrý den,
velice Vám děkuji za zveřejnění srovnání obou vydání knihy Přímá stezka. Bylo to shodou okolností mé první setkání s vlastním dílem Květoslava Minaříka, četlo se to sice velmi obtížně, ale Vaše komentáře uvedených rozdílů vzniklých redakčními úpravami ve vydání 1995 mne upozornily na naprostou nezbytnost přečíst si 1939 (jinak bych sáhla kvůli čitelnějšímu formátování po 1995). Můj dojem čistě citový (či jak to lépe vyjádřit) ze srovnání obou textů byl jasný: redakční úpravy autorovo sdělení umrtvily. Původní text je živý a silný, proniká do člověka, a tam se zvnitřňuje a ihned působí směrem k pochopení. Redakční úpravy 1995 text na první pohled uhlazují, ale okrádají jej o náboj vnitřní osobnosti autora a patrně zaměňují některé zásadní pojmy. 1939 strhuje k prožití, 1995 v tomto asi kulhá.
K PS jsem se dostala tak, že jsem přečetla knihu Milarepa s komentářem pana Minaříka, přišel mi tak nesmírně laskavý, přímý a nerozumářský, čišela z něj tak upřímná snaha, aby čtenář správně chápal, měl až neuvěřitelný rozhled a tak fundovaný vhled do komentovaného díla, že jsem si okamžitě přečetla jeho životopis na wikipedii a následně sehnala PS. Věřím, že vliv vyzařování autorovy osobnosti na čtenáře má zásadní vliv (například Abdrushinovo Poselství Grálu, které také neuniklo nejen redakčním úpravám, a navíc je to překlad z němčiny, mne pouze vydeptalo a přivedlo na pokraj zoufalství vědomím pravdivého, ale pro mne neuskutečnitelného, byť v mnohém obsahově souhlasí s poznatky Mistra, na rozdíl od něj však nabízí "jen" morální, obtížně uchopitelnou stezku, a jediné, co jsem si odnesla, bylo sice pravdivé, ale povšechné: Udržuj krb svých myšlenek čistý, založíš mír a budeš šťasten.). Proto považuji soukromě redakční úpravy za určitý druh provinění vůči Mistrovu odkazu. Nechci, aby to znělo fanaticky, ale originální znění mi připadá jako ekvivalent živého Slova tvoření, a z toho důvodu by se měnit nemělo, neboť ztrácí na síle. Je opravdu škoda, že toto dílo lze ostatnímu, nečeskému světu z tohoto důvodu tak obtížně zpřístupnit.
Za nesmírně přínosné také považuji osobní dopisy a poznámky Mistra a jeho žáků na těchto stránkách zveřejněné. Dodává to celému jeho dílu další rozměr, hluboce lidský, umožňující lepší pochopení toho, jak lze požadavky na cestu zavést do každodenního všedního života, a že nejde o usilování odtržené od světa, ale přesto, že se jedná o jeho opouštění, je nutné opouštět jej ve spolupráci s ním a neotáčet se k němu bezohledně zády, je nutné jej pro tuto cestu nejen využít (z hlediska zkušenostního), ale současně jej ke stejnému kroku inspirovat a vlastním růstem pomáhat k růstu i dalším. Mně osobně to pomohlo pochopit, jak zásadní roli hraje nesobeckost.
Píši sem proto, abyste věděli, že tyto stránky a práce Vás všech žijí a opravdu pomáhají, přitáhly si mne jako magnet, chtěla jsem vidět, KDO Mistra následuje, abych si ověřila, že to zase není nějaká slepá ulička, a co pozoruji, je mi sympatické.
DĚKUJI za Váš přínos a podporu druhým, ze které sama čerpám, neboť zdolání stezky je úkol téměř nadlidský...

Re: Re: Přímá Stezka 1

(Robert, 17. 6. 2020 12:09)

Dobrý den,
děkuji Vám za kladné zhodnocení rozborů pana Kalera i těchto stránek. Pokud budete číst Mistrovu vlastnoručně napsanou autobiografii Kečara, můžete se setkat se stejnými rozdíly mezi jednotlivými vydáními, tj. mezi autentickým prvním vydáním od Květoslavova žáka a nástupce Josefa Studeného z roku 1992 (stále ještě možno objednat emailem na: Js7@atlas.cz ) a s redakčními úpravami Canopusem vydanou Kečarou z roku 1997.
S pozdravem Robert

Opravdovost

(Filip, 16. 5. 2020 23:37)

Kdo pod tíhou okolností padne a zanaříká, je blízko Mne.

Kdo nosí masku před světem, skrývá se sám sobě.

Osvícení leží v prachu u tvých nohou, proto nemnozí je naleznou.

Co je chyba, co je výhra, když nejsem vládce svého osudu?

Zisk nebo ztráta, co je cennější? Skrze ztrátu jsem blíže Bohu, skrze zisk komu?

Mám dávat nebo brát? Co je lepší?

Pomáhat či nepomáhat? Co je lepší?

Kdo se naučí dosahovat klidu, nalezne Pramen moudrosti.

Klid je nejvyšší bohatství, protože mi umožňuje vnímat Zdroj Všeho.

Jak žít mystiku v běžném životě

(Filip, 1. 4. 2020 13:49)

Zdravím všechny.

Dovolím si inspirovat všechny, kdo mají uši k slyšení a mají na očích jen málo prachu.

Jak žít mystiku v běžném životě? Trénujte Brahmaviháru!

Brahmavihára znamená Vznešený příbytek nebo Vznešené Prodlévání.
Tímto pojmem se označují čtyři stavy mysli, jejichž rozvíjení je velmi doporučováno.

1. Mettá - nepodmíněná a nesobecká milující laskavost
2. Karuná - soucit ke všem bytostem bez rozdílu
3. Muditá - chápavá nesobecká radost
4. Upekkhá - vyrovnanost, klidná mysl

V kombinaci s uvědomováním si těla zcela jistě získáte tělo lepší, dévické.

Re: Jak žít mystiku v běžném životě

(Nikdo, 21. 4. 2020 18:29)

"1. Mettá - nepodmíněná a nesobecká milující laskavost
2. Karuná - soucit ke všem bytostem bez rozdílu
3. Muditá - chápavá nesobecká radost
4. Upekkhá - vyrovnanost, klidná mysl

V kombinaci s uvědomováním si těla zcela jistě získáte tělo lepší, dévické"

Hezky to píšete ale je to trošku jinak ! Je sice pravda , že to vše můžete a musíte provádět ale opravdově to můžete dělat jen pod tvrdou knutou okolností , které jsou odpovědí na opravdové VOLÁNÍ !!! Jen za těchto okolností může být Vaše snaha ryzí , bez vlivu Ega nebo skryté osobnosti .

Zkuste vyvolat v sobě opravdový božský stav a pak , pokud budete zvnitřněn , zjistíte , že jste se ocitl ve velmi , velmi nepřátelském světě ! Tak nepřátelském , že Vám to ten svět bude dávat najevo na každém Vašem kroku . V rodině , v práci , u přátel , mezi "mystiky" no prostě všude ...
.

Zkuste pročíst "Tajné zasvěcení" část 1 !!! .... Jinak jsou všechny Vaše řůžová slova jen bláhovým sněním .

Re: Re: Jak žít mystiku v běžném životě

(Filip, 22. 4. 2020 11:49)

Jak víte, že přesně v těch nepřátelských okolnostech jsem tyto stavy nerozvinul?

Nejsem sluníčkář ani "pozér", takže vím, že člověk někdy doslova riskuje život, když tyto stavy rozvíjí. Člověk s nebeským vyzařováním vždy provokuje animální a demonické typy. Hlavně na začátku, když splácí karmu a dodržuje vyšší vibraci tak trochu na silu a zdánlivě uměle.

Ale jak se bytost a tělo pročistí a stabilizují, stavy se stanou přirozené a člověk pak více rozvíjí klid a "tlumí svou záři", takže přestane vyvíjet energetický tlak na ostatní jedince, což je vlastně příčina nepřátelských reakcí.

Pořád lepší tohle než lidem doporučovat být nepřátelský a agresivní, ne? Nebo v nich podporovat chybný názor, že být nepřátelský a agresivní je vlastně v pořádku nebo dokonce žádoucí.

Jiná cesta vede k Nirváně a jiná ke světskému úspěchu.

Doufám, že jsem Vás potěšil tím, že jsem reagoval, protože při vysvětlování si člověk výborně třídí myšlenky a odděluje zrno od plev.

Takže díky.

Filip

Re: Re: Jak žít mystiku v běžném životě

(Filip, 22. 4. 2020 11:54)

Tato slova jsou slova a doporučení samotného Buddhy, takže kritizujete samotného Dokonalého.

Démonické typy tato doporučení vždy dráždí a provokují. Démonický typ je člověk, který pěstoval, rozvíjel a realizoval hněvivost.

Re: Re: Jak žít mystiku v běžném životě

(Jitka, 22. 4. 2020 18:10)

Promiňte, ale nesouhlasím, přičemž si uvědomuji, že každý z nás má k dispozici pouze svoji vlastní subjektivní zkušenost, která nemůže být univerzálním měřítkem pro ostatní.
Jedna pomůcka při postupu na cestě vlastní proměny se však univerzálně použít dá a údajně ji formuloval Buddha v odpovědi jednomu z žáků na jeho dotaz:" jak poznám, že postupuji správně?" Odpověď zněla: " správný postup poznáte tak, že nespásných věcí z vašeho života ubývá a spásné se množí." V praxi to může vypadat i tak, že se okolnosti zevního života upravují v souladu s proměnou vnitřního duševního prostředí. Jinými slovy, pracujete na rozmnožování dobrých vnitřních stavů a jedním okem pozorujete, zda to, co si myslíte, že se daří se zároveň projevuje nějak i kolem vás, potom to není jen v mysli, ale je to skutečné. Sebepozorováním zpočátku dokážeme zachytit jen hrubší projevy nižší přirozenosti, když postupujeme správně, je to v okolí vidět poměrně záhy. Konflikty "jakoby" mizí. Lidé se na vás usmívají i ve frontě na dezinfekci v supermarketu. Okolí nemusí být nutně 100% přátelské, ale určitě další práci pomůže už jakési neutrální prostředí, jehož vznik závisí mimo jiné i na tom, jak dobře se dokážeme "držet" v těle a neprovokovat okolí k reakcím namířeným směrem k nám.
Že to není snadné a než se okolnosti takto příznivě upraví( my si je upravíme), to je jisté a někdy si můžeme i hodně , hodně zoufat, ale nejsme na školním výletě na Karlštejn :-D.
Takže nesouhlasím s tvrzením, že cesta k vyšším stavům a jejich uplatňování, má za následek nepřátelství okolního světa. Svět je k těmto snahám nepřátelský vždy, ale správný postup zajistí tímto nepřátelským světem průchod. Promiňte, ale musela jsem to napsat, protože není fér sem takto "hodit" jakéhosi strašáka bez možnosti řešení. Jinak samozřejmě přeji hezké dny a vše dobré :-). J.

Re: Re: Jak žít mystiku v běžném životě

(Tomáš S. , 16. 5. 2020 15:48)

Rád bych připomněl základní poučku, jak žít mystiku v
běžném životě.
Vždy se má začínat Jamou a Nijamou. V knize Jóga v životě
současného člověka je toto hned na úvodních stránkách.
"Chce-li totiž být člověk šťasten, musí mravní příkazy
uskutečňovat rozvíjením míruplné mysli, šťastné nálady, důvěřivosti
a optimismu. Když se takto bude chovat, nebude nikoho provokovat
ani skutky, ani svými duševními stavy - a jeho štěstí se bude rozvíjet."
Až poté následuje nijama a ásana jakožto soustředění.
Soustředěním v sobě člověk pouze upevňuje a rozvíjí to co už v něm je.
Pouze soustředěním člověk nenabude dobrých stavů a blaženosti.
Dobrou náladu na sobě musi člověk nejdříve vydobýt, až poté lze přistoupit k soustřeďování.
"Nebudeme se soustřeďovat, abychom byli šťastní, ale budeme
šťastní, když usedneme do pozice."

Realizace Nirvány

(Filip, 6. 5. 2020 17:18)

Realizace nirvány probíhá téměř vždy ve čtyřech stupních:

sotápanna („ten, jenž vstoupil do proudu“)
sakadágámí („ten, jenž se vrátí jednou“)
anágámí („ten, jenž se už nevrátí“)
arahat („svatý“, „ten, jenž dosáhl nirvány“)

Lidé jsou podle Buddhova učení spoutáni deseti pouty.

Jsou to jmenovitě
1. víra v existenci „já“ (vnímání iluze oddělenosti)
2. skeptická pochybovačnost (že duchovní techniky fungují)
3. lpění na pravidlech a rituálech (důraz na vnější formu)
4. smyslná žádostivost (orientace mysli ven, nespokojenost)
5. zlá vůle
6. touha po jemnohmotné existenci
7. touha po nehmotné existenci
8. domýšlivost
9. nepokoj
10. nevědomost.

Praktikováním buddhismu, především meditací, lze dosáhnout dočasně nibbány. Dosažení každého z výše zmíněných stupňů se nazývá realizací stezky (magga), což jinými slovy znamená, že jedinec nirvánu alespoň jedenkrát zažil a některá z pout zničil nebo alespoň oslabil. Pokud je daný člověk schopen dosahovat nirvány na daném stupni opakovaně, nazývá se to realizací plodu (phalla).

Pro Všechny, pouhé přání dobra všem živým bytostem zjevně nestačí, viz text.

Re: Realizace Nirvány

(Karel.C, 13. 5. 2020 20:15)

Dobrý den Filipe
Robert se mi několikrát zmínil o Vašich příspěvcích zde na těchto stránkách a musím říci, že jste mě velice příjemně překvapil.
Takto podle mého názoru píše někdo, kdo si dílo Květoslava Minaříka nejen přečetl, ale také "se pokusil" a získal nějakou zkušenost. Toto nejsou jen "vyčteninky" nebo papouškování.
Vaše postřehy korespondují s tím, jak cestu guruů bělostné dynastie chápu já a jistě i mnozí další.
Musím vám poděkovat s jakou naléhavostí se snažíte i ostatní přimět, aby ani oni neotáleli a pohnuli se ke cvičení.
Věřím, že jednou nastane čas, kdy se setkáme a naše zkušenosti budeme moci probrat někde v poklidu. Však my už se nějak (nejspíš přes Roberta) spojíme.
Přeji Vám ve Vašich snahách mnoho štěstí a zdaru.
S pozdravem
Karel

Re: Re: Realizace Nirvány

(Filip, 15. 5. 2020 11:17)

Dobrý den.

Děkuji za reakci. Podle mého názoru na duchovní cestě je nejdůležitější si napřed dobře ujasnit, co to vlastně duchovní cesta je, teoreticky pochopit, co je asi ten Cíl, odhalit překážky, cvičit za účelem překonání překážek tj. překonat nenávist (sklon k hněvivosti a nespokojenosti), chtivost (hledat zdroj štěstí ve vnějším světě a ne v prožívání vnitřní harmonie), malátnost (nedostatek energie a usínání), roztěkanost (nechopnost spočinout sám v sobě) a pochybnosti o účinnosti cvičení a uvědomit si vnitřní Světlo, pramen nekonečného Štěstí a splynout s Ním.

To si člověk ujasní dosažením třetího buddhistického vnoru (savikalpa samádhi). Noční můra všech Mistrů. Žák okusí blażenosti nižšího stupně Samádhi a myslí, že již dosáhl Cíle. Není to duchovní pýcha, spíš prožívání iluze, že ten stav už nebude ztracen, což je po vyčerpání zásluh poznano jako iluze. Přitom člověk jasně vnímá klam já jako iluzi oddělenosti, ale poslední krok odložení světa z Vědomí se vzhledem k intenzivním blaženostem, extázi a nevýslovnému štěstí jeví jako podružné a zanedbatelné, a pak zájem o svět převáží a další, který mohl projít Branou na Prahu mezi tímto světem a světelným vnitřním duchovním světem padl.

Napíšu aspoň postřehy. Nepatří nikomu nic, všechno patří Bohu. Pocity se nemají potlačovat, spíš stačí zaměřovat pozornost na prospěšné, koncentrace na vnější objekt při současném sledování a vyvažování vnitřního stavu je cvičení, pocity i ctnosti se dají rozvíjet stejně jako neřesti,
vědomá spokojenost se dá rozvíjet jen jako odevzdání se vyšší Síle nebo plynutí, nikoli pouhá letargace a duchovní cesta je životní styl...

Běžný člověk se každý den snaží hromadit víc a víc věcí, duchovní člověk se každý den po troškách oprošťuje a po troškách očištuje. Stává se svobodný.

Všechno co mám je půjčené a jsem zde na Zemi na návštěvě, nikoli napořád... toť myšlenka, která by se měla tesat do kamene a dobře vyjadřuje správný duchovní postoj k vnějšímu světu.

Hodně štěstí všem...

Filip

Návod na mystickou proměnu

(Filip, 14. 3. 2020 15:11)

Dobrý den všem.

Pokud si chcete přečíst něco vysoce praktického a srozumitelného, tak si přečtěte pasáž Drahokamy 2 strana 154 - 183, kde Květoslav velmi srozumitelně, na něho až neobvykle, popisuje mystickou proměnu přes cvičení živlů. Cvičení země, vody, ohně a vzduchu.

Osobně považuji za vrchol jeho tvorby. Ten text by tu mohl být zařazen jako velmi inspirující článek.

Mystika je praxe, nikoli pouhé snění a teorie.