Hezký den,
nedávno se mi dostal do rukou spis Květoslava Minaříka "Jóga pro všechny- první část." která je uveřejněna na stránkách Kagyupa.com/ Rád bych se zeptal zda byla někde uveřejněna, nebo zda někdo nemá přepis druhé části tohoto spisu, případně zda existují ještě další části.
Děkuji předem za odpověď

Dobrý večer,
pokud mám správné informace druhý díl Jógy pro všechny neexistuje.

Zdravím, chtěl bych se zeptat, jak je to (bylo) s jogíny (ženami).
Skoro všude se mluví o jogínech mužích, kteří dosáhli stavu buddhy, ale existovala i třeba nějaká žena, která dosáhla buddhovství?
Je možné, aby šla žena asketickou cestou sama bez muže, nebo je pro ženu přirozenější tantrická cesta?
Děkuji za odpověď.

Dobrý den,

jen jsem chtěla připomenout, že Květoslav také píše, že záleží jenom na ženě, aby dokázala to, co Budha. Touto otázkou se zabývá i Namkhai Norbu Rinpočhe v knize "Křišťál a cesta světla".

VM toho nepochopil ovšem vícero.jeho pokrivena taoisticka cvičení jsou toho jen příkladem... Taoismus je v pořádku, ovšem ne v jeho podání. Navíc to že tvrdil, že posílání energie nahoru je její mrhani potvrdil, že skutečné zasvěcení nemá, protože neměl zpětnou vazbu od guruu. Oni ho prostě ignorovali.Navíc dělat magický útok na takového gurua, může jen šílenec. Tak také skončí. V duch.rovině už nic horšího udělat nemohl.

no musim Karlovi přiznat, že jeho příspěvky nám snad byli ku prospěchu.
Ujasnil jsem si Josefovu velikost a jeho neustálou podporu, moje krédo ve vztahu k Josefovi bylo : na Josefa se mohu vždy spolehnout, kež by se Josef mohl spoléhat tak i na mne.

Znal jsem jej asi od roku 1992.Byl to neobyčejně dobrý a zkušený člověk. Protože jsem se začal věnovat nauce KM,začal jsem se zucastnovat schůzek s ním, a jezdit do Nemojova. Měl jsem zkušenosti z jiných systémů, ovšem toto bylo vše v jednom.Chci říci, že se dobře posuzuje, a odsuzuje, ale většinou tak činí ti lidé co nedokázali skoro nic. Josef byl mistr, a že měl nějaké chybičky není podstatné. Dodnes lituji, že jsem k němu poslední léta nejezdil jak bych si přál. Ale vše je tak jak má být.když bylo vyhlášeno nastupnictvi VM, řekl jsem že není a nebude. Což se vyplnilo. V té době jsem tam nejezdil, což byla škoda, protože bych ho konfrontovat svého formou prekrouceneho taoismu... Josefovi jsem i řekl že ho čeká ještě boj ke konci. Řekl mi ze na nějaké větší boje už nemá energii. Ale nakonec jej s Tomášem musel svezt.Ty ostatní boje už musí svézt jeho následovníci. Ono to nikdy nekončí.

Kdo na tom jak byl.co kdo teď snad dosáhl,je často jen bludickou, která lehce zhasina. Teď všichni když tu guru ve fyzické podobě není můžou dokázat hlavně sami sobě, jak to s tím jejich praktikovanim je. Už se nemohou prizivovat a nabíjet v jeho přítomnosti, jak to mnozí možná i nevědomky dělali.

Často se zde ve všech pádech skloňuje jméno Josefa Studeného a tak jsem se rozhodl, že i já přispěji.
Holým faktem je, že to byl guru a přímý pokračovatel Bělostné dynastie školy Kag-Jü-pů a nástupce Květoslava Minaříka. Jedním z mnoha potvrzujících ukazatelů je, že rozšířil dostupnost Nauky i pro hledající jdoucí v páru. To může udělat pouze guru a vlastně to patří i k jeho úkolům, jak mi bylo sděleno. Tedy každý guru musí Nauku o něco rozšířit. Květoslav ji zpřístupnil lidem běžně zaměstnaným, Josef zase párům. Dále je stanoveno, že v tomto černém věku kalijugy nemůže být dvou guruů na světě. Jednoduše na to není dost energie. To jest základ.
Rád bych se nyní Vámi podělil o svou zkušenost s tímto neobyčejným člověkem a nanejvýš vzácnou bytostí. Mohl bych o něm vyprávět celé hodiny, ale omezím se na jeho poslední dny jeho pobytu zde na Zemi, u kterých jsem směl být.
Josef nás opustil v neděli 27.11.2011 a to dopoledne jsem byl s ním, stejně jako předvečer a několik předcházejících víkendů. Jistě, byl jsem tam jako další, se kterými jsme se střídali především pro zajištění potřeb člověka, který už si sám nemohl vést domácnost, ale odnesli jsme si daleko víc, než vůbec tušíme, ale o tom možná někdy na nějakém setkání. – Jen pro doplnění, většina vzpomene těch chvil rádo.
Proto mohu sdělit, že až do úplně posledních okamžiků a to ve chvílích, kdy mu už selhávaly životně důležité funkce, byl stále při svých žácích, nesmírně mu na nich záleželo. Tu obětavost, s jakou ještě i v takových chvílích dával pokyny a rady musím jenom obdivovat. Opravdový bhakta se stále dobrou náladou. Už nemohl ani mluvit a tak jsme se domlouvali stiskem ruky. Snažil jsem se mu jakkoliv ulehčit, ale nebylo jak a tak se mě z posledních sil jenom šeptem zeptal: „Má to ještě cenu?“ Věděl jsem o čem mluví a tak jsem ho nechával více méně v klidu. – Proč ten popis? To abych dokladoval, že Josef byl až do nejzazšího okamžiku duchapřítomný zrovna tak jak jsem jej léta znal.
Dokonce jsem se ho pár týdnů před tím zeptal, zda se nebojí, že by odchod nezvládl. Opověděl mi tak sebejistě, že nepřipouštím pochyb: „Já jsem guru!“ Ostatně takové odpovědi, jasné a zřetelné mi dával celá léta, co jsem jej znal. A že jsem jim často nerozuměl? To se nedá nic dělat. Stačilo mu věnovat pozornost, zapamatovat si je a porozumění se za pár měsíců dostavilo.
Možná by někdo namítal, že žákům obrátil život naruby, mě tedy určitě ano, ale každým dnem se zjišťuji a každého ujišťuji, že se bez toho pravý nástup na mystickou cestu neobejde. Nelze žít jen tak „po staru“ a myslet si, že když něco pochopím rozumem, tak už je vyhráno. To je strašný omyl. Nejprve dozrají komické podmínky k tomu, abychom se k informaci vůbec dostali, potom ji zpracováváme mentálně, potom co ji jakž-takž pochopíme ji implementujeme do běžného života a po sléze zapracujeme do těla. To co je zapracované, to platí a o to nepřijdeme ani v okamžiku smrti, kde nám nepomůže ani sebebystřejší rozum.
Josef touto cestou šel a nade vší pochybnost na ní uspěl.
Co z toho všeho vyplývá nechť si každý přebere sám, nic nikomu nemohu, nechci a ani nesmím podsouvat.

ať je to, jak je to, tak Josef je náš pilíř, Jeho úradky přijímáme : tak se stalo, jeho činy nejsou ani černé, ani bílé. Není třeba posuzovat a ani ty schopnosti nemáme.

Zdravím všechny příznivce Nauky a mám drobný dotaz.
Každému členu Bělostné Dynastie Guruů je ,,přičítána" nějaká barva (Vadžhradhára - tmavě modrá, Tilopa - hnědá atd.), píše se o tom např. v Tajemství Tibetu 1. Chtěla bych se zeptat, zda je známo, jakou barvu ,,mají" její poslední dva členové, K. Minařík a J. Studený.
Děkuji za odpověď.

Mám jen technickou poznámku: Květoslav realizoval "Syna Višnuova" až během své druhé realizace v březnu 1946. Tak to uvádí ve svém životopise. Josef tak píše například v článku Višnu:
"Věk Višnuův ve skutečnosti již začal, a nějaký čas již trvá, jenže ve hmotném světě se uplatní teprve Mayským „Koncem Času“. Znám i přesný datum začátku této události, prorokovaného zrození Višnuova Syna, s čímž se nemohou pochlubit ani ti nejúspěšnější světoví badatelé. Bylo to 15. března 1946. Byla to realizace Višnua, kterou popisuje Květoslav Minařík v Kečarovi, jeho druhá velká realizace. Ano, žil jsem s živým Višnuem, který byl zároveň pravým Buddhou – a je dárcem Nauky, tak jak je prorokováno v Puránách." JS

Jinak chci poděkovat za stránky a materiály, které jsou zde postupně publikovány. Je to cenný studijní materiál. Díky moc. Pavel

Ještě jeden dotaz - co symbolizuje nebo znamená Naropova koruna z lidských lebek ozdobená kostmi a Tilopovo tělo ozdobené lidskými kostmi?