Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mistr a Nauka


Na internetu je možno najít na téma Květoslav Minařík vícero odkazů a někdy i dotazů. Převládá mínění, že to byl v lepším případě jogín a mystik a autor četných spisů o duchovnu, což je v zásadě pravda. Lze však vypátrat i názory, že byl buddhista a učenec a dokonce jsem v jednom časopise přečetl, že si říkal Milaräpa… K tomu ovšem nelze mlčet.

Na téma života Mistra Květoslava je nejlépe přečíst si jeho autobiografii Kečara a s dílem se seznámit prostřednictvím knih a na stránkách jeho školy www.mahayana.cz/czech/default.html.

Květoslav Minařík se po osmnácti měsících nekompromisní snahy o zdolání vrcholu duchovního úsilí stal v roce 1926 buddhou par excellance a také avatárem Višnuovým neboť právě toto vysoké trenscendentní božstvo při druhém sebezasvěcení v roce 1946 realizoval (viz. hinduistická trojice Šiva, Višnu, Brahma). Touto jeho realizací v duchovních oblastech skončil věk Ryb, který byl zároveň věkem Brahmovým (jak praví Mistr „plným násilí a krve“) a začal věk Vodnáře, který bude věkem Višnuovým.

Mistr Květoslav Minařík je také nirmánakájou (živým buddhou dlícím v třetím těle Buddhově, viz. též trikája jako dharmakája, sambóghakája a nirmánakája) a coby božský avátar je nyní egregorem (duchovním inspirátorem) prostoru. Jeho působením se uplatní Nový věk jako mnohem klidnější, harmoničtější a také delší, než-li předchozí (mayské období devíti pekel přechází nyní do období třinácti nebí).

Mistr praví, že duchovní život v nové době bude těžší a buddha Josef k tomu na vysvětlenou dodává: "protože bude snadný" (tedy bez nynějších velkých tlaků). Jak sám Mistr ale o střídání cyklů praví, "po věku Višnuově nastane věk Šivův a ten teprve bude velebný" (neboť Šiva je ničitelem utrpení, které pramení z nevědomosti).

Květoslav Minařík je tedy novým Spasitelem lidského rodu, tím  který, stejně jako Buddha Gautama, znovu roztočil kolo svaté dharmy (jelikož buddhové se na světě vyskytují od nepaměti chráníc lidstvo před úpadkem obnovováním duchovních kvalit).

Jaké však máme pro tato tvrzení důkazy? Vzpomeňme si na jiné případy nirmánakájů v minulosti: Někdejší princ Siddhártha po svém „probuzení“ svým stoupencům jednoduše oznámil, že se stal buddhou, stejně tak později Ježíš Nazaretský po dosažení konstatoval, že je Boží syn ("jeho stav Christos ovšem představuje duchovní  mládí, stav buddhy pak stáří", praví Mistr).

V obou případech tito zakládají obec svých následovníků bez jakékoliv touhy po osobním prospěchu (spíše ke své újmě), natož aby, jak vidíme dnes u různých pseudoguruů, vysávali své věrné z majetku, ne-li něco horšího a kochali se svou slávou a obdivem zástupů. Místo sebechvály skvěli se nadpozemskou moudrostí, ve které na světě nenašli sobě rovného (zde srovnej s vrcholnými politiky, kteří zase nenajdou sobě rovných v řečnění a zaujímání neprůstřelných póz).

Jinak co do poznávacích znamení (např. Ježíši jeho zázraky ke všeobecnému uznání nijak nepomohly) praví Mistr, že na čele to napsáno neměli“ (byli to prostě lidé z masa a kostí) a ani on sám nebyl vyjímkou. V jeho případě je až úsměvné, že první kdo poznal jeho stav, nebyli jeho žáci, ale žena znalá klasického buddhismu, která přepisovala jeho spisy. Byla to paní Pavlová, jenž si všimnula indicií, které při výkladu a formulování své Nauky zanechal a zpříma se jej zeptala, je-li buddhou. Mistr přisvědčil a požádal jí, aby se o tom pomlčela… A to v rámci našeho národa trvá dodnes.

Proto se sangha (obec) považuje za třetí klenot (vedle buddhy a jeho dharmy) neboť vydává svědectví o Bhagavánovi (Nejsvětější osobnost božství, za něž je třeba takováto mimořádná vtělení považovat) a uskutečňováním Jeho učení tuto nauku k všeobecnému dobru rozšiřuje (neboť základem je vždy úsilí mravní, které jako jediné vytváří a umožňuje snesitelný život na Zemi).

Přes tyto živé následovníky, skrze jejich osvícený rozum, cit a úsilí, tak máme do dnešních dob na 2 miliardy(!) vyznavačů křesťanství (což by v čase pronásledování apoštolů a prvních křesťanů připadalo zhola nemožné) a ještě starší buddhismus vyznává či praktikuje asi půl miliardy stoupenců.

Květoslav Minařík znovuobjevil  zavátou stezku buddhů  a dokázal k nejvyšším metám vést nejnadanější ze svých žáků. Tím je v buddhismu myšleno, že dosáhli osvobození vyvázáním se ze sansára coby oblasti působící karmy a podmíněných skutečností. Proto zde neuvádím nižší realizace, kterých dosáhli jiní jeho stoupenci, byť by to byla realizace brahmická (sféra Boha Stvořitele). Těmi nejznámějšími osobozenými podle dosažených výsledků byli:

 

- p. Jeřábek, při smrti realizoval sféru sambóghakája

 - doc. Antonín Bajer (v dřívějším vtělení svatý Metoděj), uskutečnil stav zabitého Beránka (vyhlazení jáství úplným prostoupením božským Duchem), po smrti svou energii odevzdal Nauce

- JUDr. Miloslav Kovář, při smrti realizoval nebe buddhistům známé jako Ogmin (Bez návratu), nejvyšší to sféru rúpa-dhátu (transcendentních světů ve tvaru)

- Jiří Viktora, realizoval stav Tao, po smrti se zcela obětoval pro Nauku

- Josef Studený, v roce 1988 dosáhl buddhovství a stal se tak Květoslavovým nástupcem a guruem jeho mystické školy. Ke konci života pak realizoval stav nirmánakája a stejně jako Mistr je tedy živým buddhou. Jinak může být považován za vtělení Démantového a neotřesitelného ádibuddhy Vadžradhary a jako takový by měl být rovněž uctíván jako Bhagaván.

Společně s Mistrem náleží do Skvostné Bělostné Dynastie guruů, označované též jako Kagjüpa (nikoliv Karma Kagjü), odvozující svůj původ od prvotního buddhy Vadžradhary. Podmínkou příslušnosti k této linii je schopnost dosažení samozasvěcení (guru pouze ukáže cestu a vytváří podmínky k realizaci).

Prvním v této řadě je indický Tilopa, jemuž Nauku zjevily dákyně (nebeské víly) a jeho žák Naropa (podobně jako Siddhártha byl z královského rodu), dále pak jeho tibetský žák  Marpa a jeho žák Milaräpa, a po osmi staletích duchovním přenosem Nauky z Tibetu do Čech Květoslav Minařík, jakožto tulku (vtělení) Marpův a jeho žák Josef Studený.

 

 

 

 

 

 

                                 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zlatá střední cesta

(Filip, 11. 9. 2020 0:13)

Dobrý den všem.

Při duchovním úsilí je nejlepší obecná poučka. Zlatá střední cesta. Je to jeden z největších klenotů, které Buddhové ve všech časem dávají Lidstvu. Lidé vždy inklinují k extrémům. Buď holdují neřestem nebo se násilně asketicky snaží přestat. Extrém. Tak vznikají hříšníci, kteří zcela propadají svým vášním nebo chmurní asketové, kteří silou své vůle potlačují své vášně pod úroveň denního vědomí.

Slova samotného Buddhy a shrnutí Jeho Nauky:

„Oddávat se smyslovým požitkům je nízké, hrubé, světské, neušlechtilé, neprospěšné. Oddávat se sebetrýznění je bolestné, neušlechtilé, neprospěšné. Oběma těmto krajnostem se vyhýbá střední cesta Dokonalého, která umožňuje pravé vidění i vědění, která vede ke klidu a míru, k moudrému rozlišování, k probuzení, k Nibbáně.“

Proto trýznivá askeze opravdu není cílem. Zlatá střední cesta. Vyvažování. Násilí není cestou, ani násilí na sobě. Zlatá střední cesta je pochopení, jak se naučit zvládat své sklony.

Děkuji všem za Vaše příspěvky, moc mi to pomáhá si uvědomit, kde jsem sešel z cesty a zase se věnoval světským rozptýlením.

Mravní příkazy ještě napíšu Květoslava geniální postřeh: Když člověk dodržuje brahmačarju, nejlepší je, když si vůbec neuvědomuje, že ji dodržuje.

Asi největší chyba zjevně nastala větou, že člověk musí bojovat se svými sklony.

Odosobnění (ne potlačování) znamená zdánlivé ochuzení od Života, krok zpět od reakcí, od noření se do emocí, rochnění se v nich, těch dobrých i těch špatných. To je zotročení člověka světem. To je chtivost. Snaha se dotýkat a cítit.

Odstupem od nich překvapivě člověk neztratí sebe, ve skutečnosti se najde. Svůj střed. Prostý přírodních vlivů. Jistě, ten proces je Temná noc Duše, člověk není ani tady ani tam. Pak pomůže pozorností sledovat linii Kdo jsem? Mimo emoce i myšlenky? Co je to Já bez vlastností a přívlastků. Duchovní vědomí bez opor. Nirvikalpa samádhi. Vstup do Velikého Světla. Prožití Světla.



Re: Zlatá střední cesta

(Robert, 13. 9. 2020 22:54)

Dobrý večer.
Květoslav praví, že mystik má být hlavou v oblacích a nohama pevně na zemi. Jen tak může uskutečnit svůj ideál a přenést jej ze sféry abstrakt do reálného života.
Buddhova "střední cesta" mezi dvěma krajnostmi, na rozdíl od obecně panující představy, je tak podle jeho slov poměrně tvrdě asketickou cestou a pro soudobý typ Západních lidí tedy ne úplně vhodnou - k tomu se člověk nejprve musí vychovat, aby ji byl schopen kráčet.
Když už tedy padl pojem nirvikalpa samádhi či sahadža nirvikalpa samádhi, který ještě Mistr uvádí, a jenž můžeme považovat za pomyslné Z jógické abecedy, bylo by snad dobré upozornit na správný postup, jenž je podle Květoslava nesmírně důležitý, aby byl člověk uchráněn nebezpečí scestí, jenž končí šílenstvím.
Jako "Ten, jenž získal zasvěcení do mahájány", vytvořil Mistr pro lidi věku Vodnáře mysticko-jógický systém. Mystické úsilí je podle něj přitom spíše psychologické než duchovní a "má se začínat zušlechťováním citů, aby se v usilujícím rozvinula mravní síla čelit zavádějícím vjemům vznikem kritéria dobra a pravdy. K tomu je třeba, aby člověk zapomněl na všechno, vyjma dobře se cítit jak subjektivně, tak i k druhým lidem a tvorům" (Drahokamy 1, str. 119-120).
Usilující se tedy "má především mravně očistit rozvojem dobrých pocitů a permanentním přáním všeho dobrého všem bytostem a tvorům. Teprve potom, když se tím dosáhne božské realizace, jejímž vlivem bude člověk províván dobrem a blaženostmi, může se bez nebezpečí nastoupit cesta jógy, tj. systematického oddělování sebe sama od koncentračního předmětu" (tamtéž).
Proto: "Kdo své mystické úsilí založí na přetváření sebe v optimistu, na člověka vždy radostného, jenž by se pro dobrotu srdce rozdal všem, ten není a nemůže být vystaven zničujícímu aspektu duchovního vývoje" (Drahokamy 1, str. 122).
Nechť jsou všechny bytosti šťastny!
Robert


reflexe

(Nemo, 8. 9. 2020 3:17)

Kdo je nucen si pomáhat sám se při dodržování mravních předpisů nevyhne pokusům a omylům. Pevné odhodlání pomůže , nicméně překážky je nutné zdolat. Tomu pomáhá správné sebepozorování. To se může dostavit jenom po překonání světské rozpýlenosti a starostlivosti. Třeba poznat bezpríčinné stavy. Jinak zůstane sebepozorování jenom pokusy.

Re: reflexe

(Robert, 8. 9. 2020 19:06)

Dobrý večer,
to je velmi zajímavá představa o povaze mravního úsilí...
Pokud jde o jógu, pak je-li žák natolik nezodpovědný, že se nedrží rad svého gurua a systému vytvořeného Květoslavem, pokusům a omylům s příslušnými následky se jistě nevyhne.
V případě sebevýchovy však Mistr píše toliko o neohebných mravních pravidlech jamy a nijamy, nikoliv o pokusnictví ve stylu "pokouším se přestat kouřit".
Vyjma velmi zatvrzelých bytostí, jejichž výchovy se ujímá sám Pánbůh, jak kdesi uvádí, je na to člověk vždycky sám. Tři klenoty, má-li je v lásce a úctě, jsou pouze korektivy v boji se zosobňujícími momenty a sklony, jenž formují jeho povahu a tím také i osud, v tom mu nikdo pomoci nemůže - a on lpěním na těchto vyhraňujících se momentech jeho stávajícího jáství osvědčuje, že to vlastně ani nechce.
Správné sebepozorování, jenž je pochopitelně samotným základem mystiky, se ale vždy musí týkat nejprve povrchu těla, a to především nohou v jejich reálných rozměrech, jinak se toto stane psychopatologickou introverzí a rozvinutím světskosti jiného druhu.
Překonáním pěti překážek radostivosti a tří překážek štěstí, dojde se k nadsvětským neboť bezpříčinným pocitovým stavům. Stejně tak pozvedáním se k božství dosáhne se nadsvětských stavů a nálad, které jsou v mystickém úsilí zcela klíčové jsouc jistým vektorem těchto snah.
Výsledkem toho je utlumení činnosti mysli, která přestává spekulovat a vymaní se z bludné sítě názorů a představ - pak se teprve sebepozorování stává oním mystickým neboť je subjekt od objektu dokonale oddělen.
S pozdravem Robert

Rovnodušnost a pět překážek

(Filip, 20. 7. 2020 15:35)

Zdravím všechny.

Jak překonat pět překážek? Dá se postupovat čistě systematicky. Asi měsíc mi trvalo v hlubokém přemýšlení a cvičení, jak by to asi šlo. Buddha i jóga říká, že proti negativním vlastnostem a pocitům se mají rozvíjet protichůdné. Negativní vlastnosti si lidé neuvědomují. Proč? Protože jim podléhají a to modeluje celou jejich osobnost. Všechny negativní vlastnosti jako chtivost, hněvivost, roztěkanost, lenost, malátnost se projevují při duchovním úsilí.

Co je duchovní úsilí? Jóga ríká: snaha o koncentraci, jednobodovost mysli je pravé úsilí. Druhá část je tělesná, emocionální, mentální a duchovní očista, kdy Světlo vnitřní podstaty začně probleskovat do denního vědomí. Třetí je Sjednocení jako výsledek hluboké introspekce, kdy vnímání okolního Světa dočasně mizí z okruhu uvědomování.

Zvýraznění podvědomí je velmi jednoduché.

Buď soustředění na vnější objekt nebo soustředění na tělesnou nehybnost. Trénoval jsem trátak. Pozorování tečky na papíru bez pohybu mysli a zároveň jasného uvědomování, že si ji jasně uvědomuji :) To vede k výsledku dosažení stavu rovnodušnosti, kdy se energie stabilizují v hlavě resp. proud energie z nohou oživuje srdce a třetí oko. Člověk se soustředí bez námahy, bděle, mysl spočine na objektu bez napětí jako motýl přistane na květině.

Jediný způsob, jak toho dosáhnout, této psychické gymnastiky, je 50% pozornosti věnovat objektu a 50% pozornosti věnovat tělu a pocitům uvnitř. To je právě ono! Většina lidí si myslí, že v meditaci mají splývat svou myslí s objektem koncentrace, zapomenout na tělo i sebe a šup, nakonec vstoupí do sámadhi a budou chápat "věc, jak září sama o sobě."

Ne! Kdo dokáže přesně vnímat objekt a ZÁROVEŇ své tělo a stavy v něm, trénuje hraniční soustředění, které přímo rozšiřuje vnímání a vědomí, zjistí, že vědomí se automaticky stabilizuje ve třetí oku a pozná stav rovnodušnosti jako odrazový můstek po hlubší meditační stavy. A čím lépe si uvědomuje své tělo a ZÁROVEŇ okolí, tím přesnější a hlubší budoujeho postřehy. Když mnich jde, ví, jdu. Když mnich sedí, ví sedím. Když se mnich dívá, ví, dívám se...

Snahou o jednobodovost mysli koncentrace bude rušena myšlenkami a sklony, které se mají vyvažovat dýcháním a protichůdnými pocity.

Takže proti:
Nenávisti se rozvíjí milující laskavost nebo radostnost, nadšení. Případně ahimsa, neubližování.
Proti chtivosti meditace na štědrost případně snaha o pochopení, že člověk podvědomě považuje okolní věci za nezbytnou podmínku pro vnitřní štěstí. Věci a peníze jsou fajn, ale není to všechno, protože pro spoustu lidí peníze jsou VŠÍM. Jsou tak naprogramovaní.

Vstoupil jsem do prvního vnoru tím, že jsem se díval na stůl a uvědomil jsem si, že "tento stůl mi nepatří." Úleva, radostnost bez úsilí jak u šestiletého dítěte, všechny věci kolem jsem začal vnímat, jako bych se viděl poprvé. Jako bych se poprvé bděle rozhlédl do světě.

Trátakem je odstraňuje roztěkanost. Zde je nutné připojit úsilí o vyvažování vnitřní stavu nespokojenosti snahou o relaxaci. Ve skutečnosti je objekt jen kontrolní bod a původní úsilí je naučit je navodit stav příjemného klidu, který se pak člověk učí prohlubovat. Jinak mysl a ego furt prudí stylem, proč se díváš na tečku, jaký to má smysl apod. Záměr muže být, učím se uklidnit a kultivovat svůj vnitřní stav.

Malátnost je mocný protivník, naučit se radostně dívat na tečku a užívat si to, že vnímám radostnost a pak rovnodušnost je problém :)

Pochybnosti je odstraňují např. čtěním textů a zejména výsledků, které texty slibují a popisují. Je tam něco jako kritický bod, mentální utrpení najednou povolí a koncentrace se stane snadná.

Očista těla dělá vnímání těla přijemnější. Bolesti, napětí a nemoci a nepohodlí spoustu lidí nutí unikat pozorností do okolního světa nebo vnitřního světa snění. Obojí vede na scestí. Snění není duchovní úsilí. Duchovní úsilí je dobře se usídlit v těle, tělesně i duševně a pak tělo pomocí ovládání vnitřním energií proměnit.

Re: Rovnodušnost a pět překážek

(Robert, 25. 7. 2020 16:22)

Dobrý den, Filipe.
Děkuji za Váš zasvěcený příspěvek, doplnil bych jej pouze poukazem, že onen trátak nespadá do mystiky, kde žáci volí objekty pro soustředění výhradně v rámci svého těla.
Promítat duševní síly vně svého těla náleží do magické praxe prvního stupně, kdy "tímto způsobem lze zvýšit osobní magnetismus, zdatnost v práci a osobní vliv vůbec", uvádí Mistr Květoslav (Přímá Stezka, str.39). Pokud ale magik nezískal dostatečné pokyny k praxi, může takové cvičení vést až k duševní vyčerpanosti, varuje Mistr (str.40).
Proto jediným spolehlivým a bezpečným způsobem, jak odstranit roztěkanost, je mystické cvičení zemního živlu, kdy uvědomováním si povrchu nohou, jakožto symbolu země, se mysl žáka uklidní a stane se věcnou.
S pozdravem Robert

Re: Re: Rovnodušnost a pět překážek

(Filip, 26. 7. 2020 7:27)

Dobrý den Roberte.

S tím trátakem je to pravda, o možnosti vyčerpanosti, protože energie jde po linii pozornosti, takže soustředěním na vnější objekt člověk vlastně posílá energii tomu objektu. Proto jsem tam napsal to 50% tělo, 50% objekt. Ono jak člověku vysvětlit, že má pozorností na tělo uzavřít energietiký okruh, který ho bude oživovat, když obecná představa smyslu života je zaměřovat pozornost ven.

Ono celý problém roztěkanosti je ten, že většina lidí žije v psychickém napětí vzniklém z potlačování pocitů (maska), což vede k tělesnému neklidu (podupávání nohou), vysokému tlaku a bolestem hlavy. Lidé vlastně freneticky pobíhají bez schopnosti se zastavit, protože je v tomu nutí to vnitřní napětí. A když si sednou do pozice a mají se uklidnit, začnou se soustředit na tělo a tím začnou vnímat to napětí a bolest se zintenzivní. Vnitřní utrpení vzniklé z napětí je příčina roztěkanosti.

Proto praktikují to, čemu Krišnamurti říká únik. Únikem se myslí zaměření pozornosti na vnější objekty jako mobil, hudba, internet, televize a různé světské zábavy. Cílem je unikat tomuto nepříjemnému napětí, i když obecná představa je, že člověk hledá zážitky a tento styl života lidé přijímají jako "smysl života." Tím, že se soustředí ven z nich uniká energie a to jim přináší dočasnou úlevu, ptž napětí se stane méně zřetelné a tím dočasně mizí utrpení, ale příčina tam pořád je. To, že se vzdalují vnitřnímu Vládci, Duši, Zdroji, Božské podstatě, Prázdnému Středu plnému energie, Nebeském Království, Duchovnímu vědomí, jak kdo chce, se samozřejmě nikde neříká. Většinou to končí ve stavu naprosté životní vyčerpanosti. Děti jsou blízko vnitřnímu Vládci, Duchovnímu Vědomí, takže je baví všechno, protože jsou zásobované příjemnou duchovní energií a všechny činnosti jsou zábavné. Dospělí logicky ztratili spojení, takže je nebaví nic, jsou uvěnění v bezútěšné fyzické rovině a zbyde alkohol a vysávání duchovní energie z lidí, kteří o ni ještě nepřišli.

Psychické a pocitové bloky vytváří zábrany, které brání proudění duchovní energie z nitra. Potlačené pocity se pak jako napětí přenáší do těla. To přináší bolest. Bolest plodí hněv. Hněv plodí bolest. Začarovaný kruh. Jeho prolomení je uvolnění potlačených pocitů, tím se odstraní překážka bránící proudění duchovní energie. Zotročující maska padla. To je cesta "ven" z kruhu.

Re: Re: Re: Rovnodušnost a pět překážek

(Jitka, 28. 7. 2020 22:14)

Dobrý večer, mohl by jste prosím detailněji rozvést tento odstavec? kopíruji:
Psychické a pocitové bloky vytváří zábrany, které brání proudění duchovní energie z nitra. Potlačené pocity se pak jako napětí přenáší do těla. To přináší bolest. Bolest plodí hněv. Hněv plodí bolest. Začarovaný kruh. Jeho prolomení je uvolnění potlačených pocitů, tím se odstraní překážka bránící proudění duchovní energie. Zotročující maska padla. To je cesta "ven" z kruhu.
Děkujina přeji hezký večer. jitka

Re: Re: Re: Rovnodušnost a pět překážek

(Robert, 30. 7. 2020 21:18)

Dobrý večer, Filipe.
Děkuji za Váš perfektní doplňující výklad, který je důkazem, že poznatky z hlubinné psychologie či samotné porozumění tématu vzchází toliko z procesu bytostné proměny a nikdy není produktem v lepším případě rozumových úvah nebo běžněji jen spekulující těkavé mysli.
Ať už se tedy usilující bude věnovat magii, mystice či klasickému buddhismu, může mít za jisté, že bez zvládnutého pohraničního soustředění (dobře řečeno 50 na 50), jenž se mu stane denním stavem vědomí, bude marností chtít tyto poznatky ovládnout či je dokonce z hlubin svého nitra vydobýt. Jinak se totiž do sebe buď nedokáže dostatečně ponořit a nebo se stane nezdravě přecitlivělým introvertem, který si scházející mu okolní svět nahradí fantazijním sněním s otevřenýma očima.
Proto Mistr Květoslav uvádí, že jakákoliv nauka, která nemá na zřeteli transformační charakter, tedy onen proces proměny bytosti usilujícího, bude pouze neplodnou filozofii a naukou veskrze světskou.
Guru Josef tak vždy varoval před onou "jógou výsledků", kdy žáci by se rádi chopili ovoce mystických snah či duchovního úsilí, honosíce se kouzelnými silami a poznáním, ale bez onoho nechutného odříkání v procesu bytostné očisty, jenž likviduje jejich vyhraněné já coby příčinu i předpoklad nevědomosti a utrpení časného i budoucího.
A stejně, jak už zde na stránkách psal Štefan, dáváte, Filipe, v závěru svého příspěvku čtenářům, na příkladu bytostného uzpůsobení dětí, ten nejlepší příklad a zpětnou vazbu pro orientaci na cestě, tedy, je-li naše duchovní úsilí skutečně plodné a změny v prožívání a kvalitě života přinášející - děti baví všechno, jsou plné energie, radostné a šťastné, bez předsudků, spokojené, bezstarostné, atd.
Začít se tedy, jak praví Mistr, musí od sklonů, které všechny tyto krásné dětské kvality potlačují a likvidují. Na počátku stojí ztráta schopnosti se radovat jen tak jako děti zobrazující se v nevlídné a zarputilé mysli, uprostřed sestupu je to hněvivost a na konci bytostné dekadence je to již ubližování, které vytvořilo veškeré zlo na světě a špatnou karmu, uvádí Mistr.
Usilující má tedy moudře zvažovat: k čemu mi je všeliké vědění a schopnosti, pakliže neprolomím veškerou snahou onen bludný kruh a neustále vytvářím špatnou karmu pramenící už jen v pouhé neschopnosti radovat se bez příčiny? Najde-li se ale v člověku vůle si pomoci, pak technik k přetržení řetězu závislostí je opravdu mnoho a bude je moci použít.
Ještě jednou Vám děkuji, s pozdravem
Robert

Re: Re: Re: Rovnodušnost a pět překážek

(Radomír ml., 7. 8. 2020 20:11)

Hezký den všem,

rád bych se zeptal na ony potlačené pocity a jak s nimi správně pracovat.

Předně bych rád věděl, co vše se dá ještě označit za potlačené pocity. Člověk, usilující správným směrem, určitě prochází stadiem, kdy se učí negativní pocity v sobě kontrolovat. To znamená, že se v něm stále ozývají, ale nenechá je probublat na povrch. Takže je vlastně záměrně potlačí. Vím, že zde jistě pomáhá odesílání všeho nežádoucího do nohou, čímž už na tom vlastně pracuje a v jednu chvíli se dostane do stavu, kdy už ani žádné pocity potlačovat nebude muset. Ale bylo tady zmiňované uvolnění potlačených pocitů myšleno jiným způsobem? Nebo se potlačenými pocity myslí ještě zcela něco jiného, než uvádím?

Mohou se za potlačené pocity považovat naopak i stavy, kdy je člověk vnitřně spokojený, radostivý, ale opět navenek zachovává neutrální tvář?

Děkuji za případnou diskusi a přeji hezký večer.

Radomír ml.

Re: Re: Re: Re: Rovnodušnost a pět překážek

(Michal, 7. 8. 2020 23:37)

Dobrý večer,
spíše než o potlačování pocitů jde v mystice o jejich ovládání, nenechat se jimi ovlivnit, poznat příčinu vzniku, aby byl dodržen morální předpis Neubližovat. Pocity vznikají zájmem o vnější svět, necháváme se jím ovlivnit. Nepřetržitým uvědomováním si nohou se ruší zájem o něj, pozornost se přenáší do nitra. Tím dojde k narušení a pocity ustávají, bytost nalezne klid.

Rozvíjení nebeské kvality

(Filip, 25. 7. 2020 8:55)

Zdravím všechny.

Je obecně známý fakt, že lidé chápou duchovní cvičení jako trénování koncentrace a pak prohlubování meditace. Nebo jako telesnou očistu a hladovky. Po určité době zjistí, že ten ani onen postup nefunguje (bez mravních pravidel). Proč?

Říká se, že na duchovní cestě může postupovat jen ten, kdo má dobrou karmu neboli zásluhy nebo ten, kdo prošel katarzí díky vybití špatné karmy, kdy z hlubin vytryskne nebeská kvalita, která se nemá promrhat prožitky, ale rozvíjet a rozhojňovat pomocí mettá a ahimsou a upevňovat koncentrací.

Tato nebeská kvalita je většinou překrytá chtíči a psychickým napětím vzniklým z potlačování pocitů, které utužují osobnost a přináší mnoho psychického utrpení. Toto nebeské štěstí není výrazné ve vědomí a proto nemůže být rozvíjeno.

Stezka Vznešených není ve vzduchoprázdnu, říká Buddha. Tím jasně naznačuje, že dobré skutky ve fyzické rovině vedou k rozvinutí nebeské kvality, mravní pravidla ji vnitřně rozhojňují v psychické rovině a koncentrace ji upevňuje a meditace ji kultivuje.

Mettá a rozvíjení neubližování vnitřně vede k rychlému rozvíjení nebeské kvality. Málokdo chápe v dnešním světě plném chtivosti, protože lidé zapomněli, že existují vyšší úrovně Reality, Nebeské úrovně, odkud přišli, že? A to je hrůza materialismu, vede k utužování vazeb na hmotu, zužování vědomí a ubíjení Nebeské kvality v lidech a tedy vede k nepředstavitelnému utrpení.

Jak se říká, radost pramení z Ducha, nikoli z hmoty.

Re: Filip. Prekonanie prekážok

(Kadio, 11. 6. 2020 15:34)

Ahoj Filip. Bud človek niečo vie, alebo si len myslí. Lepšie by bolo buď naozaj vedieť, alebo radšej nevedieť a mlčať.

Píšeš o prekážkach:
Nenávist
Chtivost
Malátnost
Roztržitost
Pochybnosti

Ako si dosiahol prekonanie týchto jednotlivých prekážok, čím konkrétne si ho prekonal, a čo bolo výsledkom pre konania takýchto prekážok.
Napríklad výsledkom prekonania chtivosti je nežiadostivosť. Ako si dosiahol nežiadostivosť, aké konkrétne kroky k tomuto stavu vedli. Prekonaním nenávisti je ... Ako si dosiahol opak nenávisti...

Verím, že opísanie vlastných skúseností, ktoré máš, pomôže mnohým nakopnúť sa.


Prekonanie chtivosti nieje ani tak o prekonaní, ako o správnom pochopení situácie a súčasne aj náhľade, až z toho vzniká správný prístup, správne jednanie, resp "nekonanie", zanechanie.....

Zápasiť zo chtivosťou je niekedy ísť hlavou proti múru. Tiež mám takú skúsenosť, dobré stavy som "bojom" zo chtivosťou nenabral. Je potrebné a asi aj lepšie porozumieť, čo sa u toho deje.
Malé dieťa ešte nevie, že keď sa dotkne ohňa, že oheň mu spáli ruku. Rodič mu vysvetlí, že oheň páli. Keď si dieťa uvedomí, že oheň mu spôsobí utrpenie, dieťa sa túžby dotknúť sa ohňa vzdá u dieťaťa je túžba dotknúť sa vyvolaná zvedavosťou, neznalosťou. Dieťa získalo poučenie, a zanechalo úmysel, jednoducho pochopilo. Nieje tam boj zo chtivosťou, je tam porozumenie, čo sa deje. Problém je v reálnej situácii tom, že obrazne túžba chytiť sa ohňa je reflexívna, naučená. Reflexívna odozva našej mysle mení zameranie našej psychiky, jej stav, kvalitu. Ako to teda riešiť, keď už človek získal úmysel ohňa sa nedotýkat. Ako zabrániť tomu, aby človek reflexívny vyvolaný psychický stav resp jeho kvalitu opustil, zanechal, ak už taká situácia vznikne. Sú to už konkrétne otázky z praxe, ktoré sa postupne človek učí riešiť.

Zdraví K.

Re: Re: Filip. Prekonanie prekážok

(Miroslav, 27. 6. 2020 17:37)

Citácia:
Keď človek zistí, že úsilím o zachovávanie cnostného života prekonal 5 prekážok (chtíč, zášť,malátnosť a ochablosť, nepokoj a hĺbavosť ,pochybovačnosť) vyvstane v ňom pocit spokojenosti. Keď je spokojený , vznikne v ňom radostivosť. Keď dosiahne radostivosti, ukľudní sa
jeho telo. Kľud tela vyvoláva pocit šťastia. Prostredníctvom pocitu šťastia sa jeho duch sústredí. A to už zotrváva zbavený chtíčov a od nepriaznivých stavov v prvom stupni sústredenia, v prvom budhistickom vnore.

Re: Re: Filip. Prekonanie prekážok

(Filip, 20. 7. 2020 15:48)

Ahoj.

Meditací na ahimsu, neubližování, Kosmickou Lásku případně mettá, kéž jsou šťastny všechny bytosti se rozpouští všechny nectnosti včetně nenávisti a obtížně zbavitelné chtivosti a získávají se všechny ctnosti.

Chtivost může být vyměněna za prožívání milující laskavost. Možná je to jediný způsob, jak se zbavit psychického jedu chtivosti.

Meditace na neubližování a rozvíjení vzniklého povzneseného Božského stavu patří k nejrychlejším duchovním postupům. Udržování stavu milující laskavost postupně vyplaví chtivost i nenávist z těla i mysli.

Filip

Filip

Re: Re: Re: Filip. Prekonanie prekážok

(Michal, 24. 7. 2020 7:36)

Správné metta
"Nechť jsou všechny bytosti šťastny"
má blahodárný vliv a bytost proměňuje.
Guru Josef vše vysvětlil na setkání v Tomkách 2005, volně cituji "...musí to mít tu kvalita..."

Pochopení

(Eridanus, 26. 5. 2020 16:56)

Pouze bez sklonů může být člověk svobodný

Re: Pochopení

(Robert, 30. 5. 2020 15:26)

Dobrý den,
ano, toto je dobrá věcná poznámka neboť "sklony tvoří osobnost a chtíče ji utužují, což znemožňuje odosobnění a vzdání se světa a tím dosažení významných úspěchů na cestě k dokonalosti" (Drahokamy 1, str. 14).
Proto Květoslav hovoří při popisu Cesty k absolutní svobodě o nutnosti dosáhnout "bezpovahovosti", což je právě důsledek vymizení sklonů a osobitosti skrze dlouhodobě udržovanou mentální a citovou askezi, tedy skrze mystickou sebevýchovu či umravnění.
S pozdravem Robert

Re: Re: Pochopení

(Karel.C, 1. 6. 2020 23:45)

Děkuji Roberte za reakci na poznámku Eridanuse.
Dovol mi jen doplnit, že kromě Drahokamů je to i hezky srozumitelně popsáno i v Józe v životě současného člověka. Květoslav tam metodicky popisuje řešení jednotlivých problémů tak jak jdou za sebou.
Začíná to stranou 85.
1. Problém mentální
2. Problém citový
3. Problém funkce smyslů
4. Problém pudový
5. Problém atavismů
6. Problém funkce vědomí
7. Problém duchovního života a vývoje
8. Problém mystický
9. Problém vytržení
10. Problém spásy
To doplnění uvádím pro možnost podívat se na tu cestu za svobodou ze širší perspektivy. Nehledě na přímé instrukce k praxi.
Tak, přeji následovníkům stezky guruů bělostné dynastie štěstí a život bez sklonů, s pozdravem
Karel

Re: Pochopení

(Nemo, 27. 6. 2020 12:50)

Dobrý den,
zdá se být potřebné aby zmizelo i subtilní sobectví aby si člověk mohl pomáhat skutkami cnosti.


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8

následující »